--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Spisarová Jana
Název: Nejspíš dojde k incidentu...
Zdroj: NN Ročník........: 0004/014 Str.: 011
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 11.03.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Na pohřbu básníka Karla KRYLA nejspíš dojde k incidentu. Malou předzvěstí jsou kytičky u jeho fotky nedaleko Myslbekovi sochy. Tam, kam chodí pan prezident pokládat věnce, pomníček pomíjejíc..

Původně jsem nechtěla nic psát o mém zemřelém kamarádovi, už proto, že není...a jako pro mnohé, byl to i pro mě šok. Po dlouhých létech jeho emigrace jsme spolu mluvili pouze dvakrát a to ještě jen krátce. Byl totiž na rozrhání, všichni "stateční" revolucionáři, Jiřím ČERNÝM počínaje, se rvali o jeho přízeň.Když se jako první odvážil "zhanobit" hlavu státu a jeho partu, zájem rázem ochladl. Jeho přátelstvím se začali chlubit ti, kdož si říkají levice.

Básník, skutečný básník je také jen člověk. Někdy se sám diví, kdože to vlastně napsal verše, které náhle dopadnou na čistý list papíru.

Pavel TIGRID se nechal v televizi slyšet, že Karel KRYL čímsi zatrpkl...

Pavel TIGRID, který údajně v Liberci na setkání s vyšokoškoláky řekl, že byla chyba, spojit se v roce 1989 s komunisty... Člověk Karel KRYL v opojení z návratu do země, kterou tolik miloval, víc než si byl ochoten sám sobě přiznat se nechal tehdá vláčet natolik, že připustil i frašku veřejného vystoupení s nestoudným, samolibým Karlem GOTTEM. Tuším, že byl zoufale sám uprostřed davu...

Obávám se, že srdce mu zlomilo nejen rozdělení Československa,ale také zoufalý zápas básníka, který už nedokázal své intuici a jasnozřivosti dát ten správný verš, tak jako dříve, kdy ZLO bylo monolitem a nežilo mimikry jako dnes...

Nedivím se, že před nečitelnou, žravou a prolhanou obludou v sametovém hábitu utekl zpět do emigrace...

Nezažil totiž tzv. normalizaci.My, kteří jí nyní prožíváme v jiné podobě a v mnoha případech se stejnými aktéry, jsme odolnější. A na rozdíl od Husákovi normalizace máme svobodu slova. Zatím... Na pohřbu mého kamaráda a kolegy z mládí dojde možná k incidentu. Asi dojde opět ke rvačce. Už nikoliv o živou bytost, ale o legendu. Když jsme spolu mluvili naposledy, pravil k začínajícímu poetovi, který mu dával číst své veršíky: "Na lásku k vlasti se vyser, piš o lásce k ženský ! ON, který na LÁSKU K VLASTI patrně zemřel"...

Jana SPISAROVÁ