--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Prokopcová Simona
Název: Vzpomínky na Karla Kryla
Zdroj: NN Ročník........: 0004/020 Str.: 025
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.03.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
VZPOMÍNKY NA KARLA KRYLA
Karel Kryl znamenal před 17. listopadem 1989 pro většinu lidí symbol svobody, odvahy a naděje. Jeho texty mnohé z nás držely nad vodou, byly světélkem na konci černého tunelu. Pak přišla Slavná revoluce. Kryl se vrátil a po dlouhých letech se setkal se svým publikem. Vyprodané haly při jeho koncertech svědčily o významu jeho práce v exilu. Euforie Sametových dní vyprchala a on začal psát nové texty. Někteří lidé mu však přestali anebo nechtěli rozumět. Změnil se on nebo oni? Jsem přesvědčena, že on zůstal stejný. Opět reagoval na to, co se mu nelíbilo, nešetřil nikoho, nebál se ostré kritiky nových mocných. Znelíbil se a stal se nepohodlný pro jisté kruhy, nad jeho texty mnozí nechápavě kroutili hlavou, ale přesto dokázal oslovit celou řadu lidí, kteří si nenechali nasadit pod příslibem "světlých zítřků" klapky na oči a kteří svět okolo sebe vnímali stejně jako on. V pražské Redutě řadu měsíců probíhal seriál jeho pořadů z RFE (živé reprízy z rozhlasového vysílání) nazvaný Krylogie. Byly to pozoruhodné večery složené nejen z písní, ale i z mluveného slova a z poezie. Vzpomínám na jednu Krylogii, kde se mj. zmínil, že čeká, zda Havel zítra podepíše paragrafy 102 a 103. Hned večer po představení odjíždí k bavorským hranicím, když podepíše, tak prý se s Cibulkou odeberou na druhou stranu. Pochopitelně, nemyslel to vážně. Obecenstvo se rozesmálo a tleskalo. Mně do smíchu nebylo. Druhý den Václav Havel samozřejmě podepsal a Karel Kryl samozřejmě zůstal. Následovaly další Retundy, které byly všechny (jako vždy) bezvadné. Ale poslední 21. 2. 1994 byla čímsi výjimečná. Ten večer jsem nebyla schopna onu výjimečnost pojmenovat. Dnes už to vím: Karel se s námi loučil. Více mluvil, méně zpíval. Sáhl až na dno a mohu-li to tak nazvat, vyznal se ze svých nejintimnějších pocitů. Nakonec jako přídavek místo písničky zarecitoval báseň v duchu padesátých let s výrazem ostýchavého školáčka před tabulí - prostě celý on. Za deset dní se objevila zpráva: zemřel Karel Kryl... Následují různé další zprávy, komentáře, duchaplné výroky v televizi, v rozhlase i v tisku. V paměti mi utkvěl jeden výrok nějakého redaktora (dnes již bohužel nevím kterého, a ve kterém masmédiu zazněl): "...současná tvorba Karla Kryla byla pomýlená a rozporuplná...". Rozporuplná - nepochybně, ale ne sama sebou, nýbrž s dnešní ideologií a jestli byl někdo pomýlený, pak to byl onen snaživý redaktor. Mnozí se nyní prohlašují za Krylovy přátele, mnozí se snaží ukázat nám Kryla v tom "pravém světle". Za zmínku stojí úryvek z rozhovoru Vladimíra Merty pro MFD z 14. 4. 1994: "...vypadal a reagoval trochu jako primitiv, ale byl to čistej, sečtělej a vzdělanej kluk,... rozkládal režim a ničil ty funkcionáře tím (myšleno před rokem 1968), že s nimi chlastal a špital jim něco do ucha. Ale byl to dtejný druh kolaborace, který jsme tu my potom provozovali dvacet let. Vlastně i v tom byl průkopníkem." Z čehož plyne: nebýt sečtělého primitiva Karla Kryla, byli bychom nekolaborovali.
Ale abych nepředbíhala... Je pátek 11. 3., stojíme s dcerou v zástupu lidí před basilikou sv. Markéty a snažíme se dostat dovnitř. Za sebou slyším: "... a kde je pan prezident, snad ještě přijde... vždyť to byli kamarádi...". Naivita té starší paní mne ohromila. Pán, stojící vedle nás, to nevydržel: "Havel nepřijde, to je právě účel, aby si všichni mysleli, že to byli kamarádi." Reakci té ženy již neslyším, pokoušíme se s dcerou prodrat ven z davu a celý obřad pak trávíme pod širým nebem. Za chvíli se slova neznámého pána naplnila dnes již nechvalně známého nekrologu z Hradu v podání posla - Ivana Medka. Následovaly dva výkřiky, které možná narušily smuteční akt, ale Kryl se již bránit nemohl, tak to za něj učinil někdo jiný.
28. 3. se měla v Retundě konat další Krylogie. Klub Karla Kryla pohotově zareagoval a připravil vzpomínkový večer. Účast přislíbili J. Černý, V. Merta, M. Schultz (RFE), I. Hofmann, P. Lutka, J. Nos a další. Na ten večer jsem se těšila a doufala jsem, že jej strávím s Krylovými známými, s jeho přáteli, ale hlavně s lidmi, kteří měli Karla Kryla rádi. Jaké však bylo mé překvapení, když na jeviště vstoupil Vladimír Merta (pozdě přicházející) se slovy: "Můj pozdní příchod tak trochu vyjadřuje i můj vztah ke Krylovi - dělal jsem písničku a zapomněl na Kryla, já jsem si Karla Kryla totiž nevážil...". Dodnes nemohu pochopit, proč tento člověk pozvání k účinkování přijal. Navíc lhal, ten večer si odskočil ze svého vystoupení v Dopravních podnicích, tudíž nemohl psát písničku. Proč zvolil tak teatrální nástup, opět nechápu.
Jako druhý mne zaujal Jiří Černý, Karlův dlouholetý (bývalý?) přítel. Snažil se nás všechny ohromit a své předřečníky (někteří uvedli, že se s Krylem často pohádali) trumfnout tím, že řekl: "Já jsem se s Karlem hádal pořád." Následovala řeč, která připomínala spíše politické školení mužstva. Vysvětloval Karlův přístup k rozdělení Československa, podle něj to byl výraz pouhého sentimentu bývalého exulanta. Dále se nám pokoušel objasnit "pravý význam" Krylových veršů: "Věra, Magda ba i Rita - sešly se u koryta". Přesné znění bohužel neznám, ale podstatný je rým Rita - koryta. Podle pana Černého jsou to verše nepodložené argumenty, že sice paní Rita Klímová byla komunistka, ale vychovala Zdeňka Mlynáře (nechápu, souvislost mi uniká) a že spíš má rýmotvorné jméno. Pak nás ujistil o významu básně Timur a jeho parta, cituji: "Nechceš být Malý Černý vzadu? - Věz: na ministra bez úřadu - lze dotáhnout to hbitě..." totiž, když řekl, že se necítí být malý Černý a už vůbec ne vzadu, protože mohl mít mnoho funkcí... Závěrem uvedl, že při jejich posledním setkání se spolu opět pohádali a Karel mu tehdy řekl, že už ho nechce nikdy vidět (vůbec se mu nedivím). Přesto panu Černému nezapoměl poslat novoročenku spojenou s velikonočním blahopřáním. Proč zvolil tuto neobvyklou kombinaci se už asi nedozvíme.
(Pokračování příště)
Simona PROKOPCOVÁ
Několik nezbytných poznámek:
Karla Kryla není možné nechat mlčet. Nesmí upadnout v zapomění. Splnilo by se tak přání těch, pro které byl Karel nebezpečný a kteří si dnes nad jeho smrtí mnou ruce, stejně jako kdysi nad dosud nevysvětlenou "sebevraždou" Jirky Schelingera. Děkuji paní Prokopcové za její vzpomínky a postřehy, kterých dokončení přineseme v příštím čísle.
K této první části chci jen dodat, že jsme se chtěli s Petrem Cibulkou také dostat, v onen smuteční jedenáctý březen, do basiliky sv. Markéty. Snažili jsme se však marně. Přístup tam měli především "pozvaní". Soudě podle některých jmen pozvaných, jejich seznam patrně vyhotovovala StB pod dozorem KGB... Stal se tedy paradox, kdy celou škálu "pozvaných" tvořili právě ti, pro něž byla současná Karlova tvorba pomýlenou. A nakonec: Kdo o Karlu Krylovi hovoří - navíc po jeho smrti v tom duchu, že je sečtělým primitivem - je u mě smrad a hajzlík, který nemůže nikdy nic pochopit, kromě sebe sama... Radek DAVID