--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Hradčanský dřevěný betlém...
Zdroj: NN Ročník........: 0004/028 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Hradčanský dřevěný betlém, aneb velká hra jak znevěrohodnit restituentku - část 4.
Luboš Vydra
Pokračujeme v seriálu, který vycházel do č. 25/94 NN o případu, který většina našich čtenářů již zná i z jiných novin. Jde o nejhanebnější soudní aféru poli stopadové éry a přesto ti, kteří jsou za ní zodpovědni jsou samí slušní lidé. Mnozí z nich touží po nebi a v zimě sypou sýkorkám...
Vzhledem k tomu, že soudní jednání mělo velký skluz a zdaleka nesplnilo očekáv ání, byli vyslechnuti svědci kolem Kájova, kam Marta Chadimová jezdila pomáhat starému panu faráři Zbořilovi restaurovat jeho vzácné sbírky. Jako první z ni ch vystoupil bývalý vikář v Českém Krumlově Emil Soukup. Ten dokonce Martu Cha dimovou napadl, že v nedaleké Zátoni, kde si dnes Církev přestavěla z farních budov hotel pro cizince, že tuto akci jela z vlády kontrolovat, což samozřejmě nebyla žádná pravda. Vládu nezajímalo, co si zde dělal tento pan vikář sám po dle svého uvážení. Když mu to Marta připoměla, radost z toho neměl. Inu, čím j e člověk svatější, tím je i zdá se ješitnější. Přiznal, že nábytek byl opravdu majetkem pana faráře Zborovského (kterého lze nalézt v seznamech agentů StB z veřejněných NN pod krycím jménem "EMIL"). To byl také nejspíše důvod, proč sta rého pána donutili, aby ještě před svojí smrtí vypovídal proti Chadimové. Na j ejí výzvu před soudem pan vikář Emil Soukup pak dokonce tento nábytek identifi koval. K jeho cti budiž též přičteno, že alespoň přiznal, že obviněná o staréh o pána v Kájově pečovala, vozila mu tam filmy a věnovala kostelu aquastopy, sl oužící na vysoušení kostela, téměř v hodnotě 100. 000 Kčs. Dále, že tu zrestau rovala velké množství textilií a to v takové hodnotě, že jí to farní úřad v Ká jově nemohl vůbec proplatit. Na nábytek, který pan Zborovský Martě daroval, ex istují darovací smlouvy a byl předáván před svědky. Jedná se o tři kusy nábytk u z 20. - 30. let tohoto století a jeho cena byla znalcem odhadnuta na 7000 Kč . Žalující Církev tak na kontě Kájov dodnes dluží Martě Chadimové za restaurov ání 320. 000 Kč., k tomu již zmíněných 100. 000 Kč. za aquastopy a v to není z apočítáno zajišťování léků pro starého pána a další služby.
Pan vikář Emil Soukup byl patrně nadřízeným pana faráře Zborovského. Na dotaz soudu proč vztahy mezi ním a Martou Chadimovou, které byly zprvu dobré skončil y zrovna takto, odpověděl: " K dotazu, kdy vztahy mezi mnou a obžalovanou přes taly být dobré uvádím, že takto se to říci nedá. Ony přestaly být prostě vůbec . Bylo to někdy na přelomu roku 1991 - 92. Spíše na jaře 1992." Bodejť by nepř estaly. Na jaře tohoto roku byla Marta Chadimová z rozhodnutí superbolševické soudkyně Löffemannové ve vyšetřovací vazbě, kde byla protiprávně držena dokonc e o jeden týden déle poté, co bylo Vrchním soudem rozhodnuto o jejím propuštěn í.
Vikář Emil Soukup si také u soudu stěžoval, že Marta Chadimová prý zasahovala též do jakýchsi stavebních prací okolo kostela v Kájově. Obviněná se bránila, že nikdy do žádných prací nezasahovala, ale že bylo velmi necitelné jak nechal vikář provádět určité úpravy. Například objednal buldozer, který urazil u kos tela kus rohu a vzápětí na to létaly vzduchem kosti. Na tomto místě byl totiž původně starý hřbitov. Emil Soukup na to odpověděl dosti překvapivě na duchovn ího: " Nu je pravdou, že zpočátku začaly práce poněkud nešťastně. Nebyl tam ar chitekt. Muselo se provést odvodnění, proto se tam vykopala určitá rýha. Ale t a byla velice rychle zasypaná. Hřbitov rozhrabán nebyl, byl tam pouze starý zr ušený hřbitov."
Kostel Kájov, který je hodinu cesty pěšky od Českého Krumlova býval kdysi nest arším českým poutním místem. Je zde zázračná madona, k niž se vztahují různé m irákly. Stále tu byly snahy po obnovení tradice tohoto slavného poutního místa . Posledními jeho ochránci byli knížata Schwarzenbergové. Na Kájov skládali pe níze jednak bývalí usedlíci, tedy čeští Němci, kteří byli po válce odsunuti, d ále pan kníže Schwarzenberg a tato tradice se přenášela u dalších věřících i d o současnosti. Když Marta Chadimová viděla jak tyto peníze začínají být vynalo ženy nesmyslně, tak jako v tomto případě s bagrem, tak řekla panu vikáři, že o tomto by měli vědět všichni, kdo na tuto sbírku přispěli. Všude se tehdy toti ž válely staré kosti a lebky. A pan vikář to pouze odbude větou, že to nebyl h řbitov, ale pouze starý hřbitov. To chtěl říci, že do druhé světové války se t u ukládaly do hrobů namísto lidí pouze použité věci? Marta říkala pravdu, prot o je nepohodlná těm, kteří pravou pokoru postrádají. Pokorný člověk se totiž p ro pravdu nezlobí, ale výtky s radosti přijímá, neboť mu umožňují chápat věci jasněji.
Zde považuji za nutné připomenout, že Paní Chadimová nemohla ani tušit, že pan farář Zborovský jí ze své soukromé sbírky něco odkáže. Šlo o to hlavně zachrá nit chrám, některé vzácné předměty a také soukromou sbírku faráře Zborovského. Pomáhala mu z nadšení a nezištně pro věc samu. Tak jako pomáhala v Jazzové se kci, či rodinám politických vězňů. Pomáhat Církvi bylo pro ní opět hlavně boje m proti zrůdnému komunistickému systému.
Další kdo byli vyslechnuti byli památkáři z jižních Čech, tedy z Českých Buděj ovic. Dělali odhad na nábytek, který Marta z Kájova dostala domů. Pochopitelně , že ho nikdy neviděli a podle toho jejich znalecký posudek i vypadal. Vypovíd al ředitel památkového úřadu v českých Budějovicích pan Ing. Aleš Krejčů, kter ý se začal před soudem kroutit, když dostal otázku, čím byla Marta Chadimová n evěrohodná. "Tím, že jsem přišel za ní na úřad vlády a když jsem mluvil se str ážným a když jsem chtěl mluvit s paní Chadimovou, tak strážný mi řekl, že tato paní není v seznamu." Zde opět připomínám, že v seznamech, stejně jako v nich nebyl John Bok, či Martin Mejstřík, nebyla převážná část disidentů. Do seznam ů se ani nenamáhali je dávat zřejmě proto, že věděli že je stejně zas z vládní ho úřadu zakrátko vyhodí. Tito disidenti neměli žádné pravomoce, proč by jim j e také Václav Havel dával, nebylo to přeci v rámci tajných dohod s komunisty, KGB a StB. Šlo o to pouze zavřít ústa studentům, aby nedej bože, nepokračovali v plyšové revoluci napadené prašivinou dál a nedotáhli jí pro staronovou moc do těžko předvídatelného konce.
Přestože Martu Chadimovou po půlhodině pátrání strážný na Úřadu vlády našel, p ro pana Krejčů to u soudu byla příležitost vyvázat se ze své zodpovědnosti. Ob a u soudu vystupující památkáři provedli odhad na nábytek, který neviděli a ve lkoryse plácli, že cena tří kusů nábytku, které paní Chadimová dostala má podl e anglického aukčního katalogu cenu téměř půl milionu Kč. Jako druhý byl vyslý chán šéf evidence Památkového ústavu PHDr. Hájek, který se během výslechu na p olicii oháněl také již zmíněným katalogem, sloužícím k oné stanovené odhadní c eně. Když dostal otázku od obhájce jak mohl dělat tento odhad, když ho neviděl , odpověděl, že si ho matně pamatuje. Na výzvu, aby ho alespoň popsal, odpověd ěl, že matně by mohl říci, že se jedná o nějaký pseudostyl baroka se secesními prvky. Po tomto výroku se soudní síň velice bavila. Tak takové máme profesion ály, kteří rozhodují o vině či nevině člověka a tím i o jeho osudu. Když byli památkáři dotazování, čí byl tento nábytek, tak oba přiznali, což na policii p ři výslechu ovšem neučinili, že to byl nábytek pana faráře Zborovského. Na otá zku proč dělali odhad nábytku dřív než byli vyslechnuti, se oba památkáři do p roblému pouze zamotávali. V podstatě jak z těchto výslechů čím dál víc vyplývá se všemi svědky s jižních Čech mluvil někdo do předu od policie. Nic naplat, památkáři nakonec potvrdili, že nábytek byl darovaný a to je pro paní Chadimov ou nesporné vítězství.
Jednání pokračovalo výslechem pana Zoufalého, z kláštera ve Vyšším Brodě, přib ližně 20 km od českého Krumlova. Tento korpulentní pán se od samého začátku sn ažil na soud a přítomnou veřejnost zapůsobit svým plamenným vystoupením. " Ne, ne, obviněná jezdila k němu do Vyššího Brodu. Měla k němu vztah. Od prvního o kamžiku byla nevěrohodná. Já nikomu přitom pane soudce nepadám nikdy kolem krk u. Chadimová byla nevěrohodná, protože měla zájem o knížky." To ovšem bylo již tak silné, že to probudilo i jednoho z přísedících soudu z želvího spánku nat olik, že se zeptal: " Proboha to je vám každý podezřelý kdo bude mít zájem o k nihy? Co vás k tomu vede?" " Pocit zodpovědnosti! ", odsekl pan Zoufalý. A zač al rozvíjet jakousi šílenou teorii, že jsou blízko hranic a podobně. Toto myšl ení je jak vidno zcela ne nepodobné myšlení stranických funkcionářů z doby ned ávno minulé. O tomto klášteru je známo, že zatím badatelům do knižních sbírek nedává nahlížet. Pouze slibují, že je učiní přístupnými. Zatím se ale chovají jako by to nebyla národní památka, ale pouze jejich.
Když se však paní Marta Chadimová postavila před něho a začala mu klást otázky , jeho naučená suverenita byla tatam. Nejenže jí totiž nebyl schopen pohlédnou t do očí a stále pohlížel buď do země nebo na soudce, ale doslova se hroutil, neboť s touto konfrontací patrně jeho scénář nepočítal. Paní Chadimová velice dobře vysvětlila svůj vztah k Vyššímu Brodu na který pan Zoufalý jaksi patrně zapoměl. Ve Vyšším Brodě je už léta v části kláštera Poštovní muzeum pro který paní Chadimová léta restaurovala textilie a proto tam dojížděla. To že pan Zo ufalý prohlašuje, že chtěla z kláštera získat nejstarší tisky, je podle jejího mínění naprostá hloupost. Na otázku paní Chadimové zda svědek ví o tom, že v tomto cisteriánském klášteře ve Vyšším Brodě působí i jeden premonstrát z Prah y, odpověděl pan Zoufalý: " Ne, to nevím!" Když to tedy takhle popřel, řekla o bviněná: " Vážený soude, ráda bych to upřesnila. V tomto klášteře je pan Berka , který působil u premonstrátů na Strahově a odešel k cisterciákům, kde je pan Zoufalý." Na následný dotaz Marty Chadimové, zda zná pana Šidlovského, pan Zo ufalý odpověděl, že samozřejmě ho zná. Pan Šidlovský je ředitel Strahovské kni hovny u premonstrátů. "Pokud se dobře pamatuji, tak vy jste s panem Šidlovským mluvili o své knihovně přímo na území cisterciánského kláštera." Na to pan Zo ufalý dal najevo svoji nespokojenost nad tím, že Marta Chadimová mu před soude m tuto návštěvu připoměla. Když prohlašoval, že ona neustále mluvila, takže je j samotného nikdy nepustila ke slovu, Marta Chadimová mu řekla: " Ale pane Zou falý, vždyť to není přece pravda, vždyť za prvé jsme se zblížili na tom, že js te říkal, že vy jste z Brna a já taky. Za další jste mi vyprávěl, že máte dítě , jak jste opustil manželku, protože manželka začala žít s někým jiným, že by jste toho partnera manželky přizabil a proto jste odjel do kláštera. A mimo ji né, že vám to dítě do tohoto kláštera stále píše a prosí vás, aby jste se k ně mu vrátil."
Předseda soudu JUDr. Hodoušek k tomu namítal: " Ale to sem nepatří." Marta Chadimová: " Ale patří, že já jsem neustále mluvila. Proto bych chtěla j enom dokumentovat, že byl to pan Zoufalý, kdo stále mluvil, protože toto je pr avdivá informace." V ten moment pan Zoufalý přišel zcela o zbytek sebevědomí a celá soudní síň ztuhla, když se tento mohutný člověk vyřítil proti Martě Chad imové a začal nenávistně křičet: " Tak aby jste věděla, tak jsem se stačil ože nit!" A šermoval jí přitom před obličejem jakýmsi prstenem. Soudce jej poté vy kázal rázně ze soudní síně.
Přestože obžaloba zní, že Marta Chadimová vylákala v Kájově starožitný nábytek pod záminkou restaurování a nechala si část věcí, obviněná u soudu předložila , že 5. 8. 1991 byla uzavřena řádná hospodářská smlouva. Tato smlouva obsahova la sdělení o tom, že část dřevěných předmětů, které jsou napadeny červotoči, č i plísněmi pojede do Roztockého muzea na ozáření, odkud se vrátí zpět. Za tím účelem byl zhotoven i seznam těchto předmětů. Během nakládání byl přítomen pan farář Zborovský. Část těchto soch, jednalo se o dřevěné plastiky od 30 cm. do jednoho metru, byly z 15. a 18. století. Vedle záznamů, které jsou již uložen y v trestním spisu obviněné, tu byla část nábytku patřící panu Zborovskému a č ást nábytku, který daroval paní Chadimové podle platné darovací smlouvy. Toto vše, až na tři kusy nábytku, který si ponechala Marta Chadimová, bylo po ozáře ní navráceno zpět do Kájova. Při přebírání byl opět přítomen pan farář Zborovs ký. Přitom je zajímavé, že všichni její odpůrci tvrdili, že "dostali informaci ", (všichni dostali "informaci", nikdo však neví od koho): "... že nějaký drek se vrátil, ale to nejdůležitější, ten nábytek v Kájově - jakoby ukradený - ta k ten se nevrátil". Ve stejném duchu vystupovala i prokurátorka JUDr. Biolková dnes již pověstná téměř stejně jako c. k. úředníci ze Švejka: "Vrátila pouze sošky..." A přitom jedna z těchto sošek má hodnotu téměř milion. Tak to je ten drek?! Jak příkladná ukázka toho jak lidská závist, nepřejícnost a zlá vůle p řevrací hodnoty. Když paní prokurátorka řekne do Rudého práva, že měla být doz orovou prokurátorkou, která má hlídat nestranost vyšetřování a správný postup, tak se na druhé straně témuž panu redaktorovi do diktafonového záznamu přizná , že se stýká s ženami z Černínské jízdárny, které jsou proti Martě Chadimové zaujaté. A tvrdí, že těmto ženám fandí. To již samo osobě volá po penzionování .
Památkáři se nemohli na nic z věcí v Kájově pamatovat, protože důstojný pán Zb orovský neměl rád památkáře a nikdy by je k sobě nepustil. Zrovna tak zlé pově sti, které památkáři šíří, že Marta Chadimová scizila seznam památek v Kájově. Jak jej mohla zcizit, když jej sama sestavovala proto, aby kdejací pobertové soukromou sbírku pana faráře nerozkradli. Marta Chadimová tento seznam daroval a na tři místa: 1. na biskupství v Českých Budějovicích, 2. na vikariát a jede n dostali právě tito památkáři, kteří z něho pak sami čerpali.
Těžko pochopit toto uvažování: Je dole tak tlucte do ní! Stejně jako památkářk a z jižních Čech paní Kateřina Cichrová, která při výslechu řekla: " Byla mi p ředstavená v Kájově nějaká paní Chadimová. " Jak jí mohla být obviněná v Kájov ě představená, když rok před tím paní Chadimová pro ní specielně dělala zakázk u, kterou si sama určila. Tehdy se jednalo o vzácné divadelní kostýmy z Krumlo vského zámku.
Jako poslední byl vyslechnut šéf policejní operativy JUDr Tauber. Před tím mu byla položena otázka zda může zveřejnit nějaké z tajemství. Protože připustil, že ono, soudce JUDr Vodoušek to zvažoval a nechal vyklidit soudní síň. Marta Chadimová však dostala možnost zvolit si dva důvěrníky, kteří byli přítomni vý slechu. Ti byli vzati pod přísahu s tím, že o tom nesmějí šířit jakékoliv info rmace.
Vzhledem k tomu, že jsem stoupenec přímé demokracie, odmítám tato směšná utajo vání, hodící se v tomto případě pro nezletilé děti repektovat, jako malou ukáz ku uvedu, co se s pravdou u nás děje, přestane-li být byť jen na malou chvíli pod kontrolou veřejnosti. Snad jsem si zapoměl v soudní síni diktafon, snad ma lou "štěnici", ale tu je zpráva o výslechu:
Soudce JUDr. Hodoušek se ptal šéfa operativy: " Kdo byl vedoucí operativy? " JUDr. Tauber: " Já jsem byl."
JUDr. Hodoušek: "Kolik vás v této operativě bylo?" JUDr. Tauber: "Šest."
JUDr. Hodoušek: "Můžete je vyjmenovat?"
JUDr. Tauber: "Byl tam Spadonis, Sladkovský, Macháně..." Zde panu Tauberovi selhala paměť.
JUDr. Hodoušek: "Co se týká domovní prohlídky, byla obžalovaná přítomna?" JUDr. Tauber: " Nikoliv nebyla." Asi tím myslel, že paní Chadimovou mezitím od vezli na kafe do Continentalu a pak si jí opět vyzvedli. Ta však domovní prohl ídce přítomna byla, pouze šéf operativy to zapřel.
Marta Chadimová: " Jak je možné, že jste nevzali vzorky strojopisu, ale pouze konkrétně průklepy pana Fritze?"
JUDr. Tauber: " Brali jsme v tomto bytě všechny vzorky strojopisu." Pokud někdo zná disidentské byty, ví jaké hromady strojopisů všude leží. Opera tiva pana Taubera však vzala z bytu Chadimových pouze tři listy z jedné složky , v niž byly staré dopisy. A samozřejmě pak z jednoho takového starého stroje byla provedena i jejich expertýza. Paní Chadimová namítala, že to je zavádějíc í, neboť všechny knihy se za totality přepisovaly strojopisem a ona má v bytě spousty materiálů psaných na stroji." Z nich jste nevzali nic." Soudce Hodouše k měl v oné chvíli nalistovaný záznam o domovní prohlídce, proto také věděl na kolik šéf operativy nemluví pravdu. Proč ale potom prohlašoval, že to udělali? Dále tvrdili, že vzali všechny věci, které by mohly souviset s případem: Proč však psaný materiál, jenž slouží ke psaní a k pozemkovým knihám nevzali? Nevz ali vzorky provázků, ale vzali místo toho krém na boty. Třeba se domnívali, že se kdysi pozemkové knihy psaly krémem na boty? Soudce se ptal pana Taubera na akci razítka: " Prosím vás kdo byl den před zatčením v prodejně ve firmě Sedi n?"
Tauber: " Tam jsem byl já."
Hodoušek: " A s kým jste tam byl? Byl jste tam s vyšetřovatelem Valáškem?" Při tom existuje o tom ve spisech záznam a soudce ten záznam čte. Na tom záznamu j e uvedeno, že tam JUDr. Tauber s vyšetřovatelem. A načež pan Tauber, šéf opera tivy říká: " Já jsem tam byl s cizíma lidma." Jestli si na tuto akci vzal lidi z ulice, pak ironicky řečeno, mluvil určitě pravdu. Proč však zatloukal vyšet řovatele Valáška, jehož zaujatost proti manželům Chadimovým se projevila již z cela evidentně? Stejně jako v případě operativce Sladkovského, který zřejmě na Mikolášovi Chadimovi "pracoval" ještě před listopadem 89 - tehdy patrně ale v jiné funkci... Pan Tauber také tvrdil, že nebyl na druhý den přítomen zatčení Marty Chadimové. Přitom jí osobně zatýkal. K tomu dodal jinou věc, že mu byla akce s razítkama divná, protože je pravdou, co zjistili dodatečně, že na obje dnávce ohledně razítek nebylo uvedeno jméno zákazníka, ani jméno firmy. Což po dle objednacího listu uvedeno být mělo. Pan Tauber dodal, že byl překvapený tí m, že paní Chadimová skončila ve vazbě. Obhajoba mu položila také otázku, kdo dával ony zfalšované pozemkové knihy a sbírku listin ke znaleckému zkoumání Kr iminalistickému ústavu. Došlo zde přitom totiž k porušení trestního řádu, podl e kterého měl vyšetřovatel provést určení o znalci. Zároveň v tom určení měl n apsat co požaduje. To vše tam ale chybí. Jiný závažný prohřešek je ten, že s K riminalistickým ústavem nevyjednával vyšetřovatel, ale operativa jak o tom svě dčí údaj jeho vyhodnocení, které nese číslo operativy. Když byla položena otáz ka, kdo vyjednával s Kriminalistickým ústavem, tak na to JUDr Tauber řekl: " Z načka je to opravdu operativy, nepatří vyšetřovateli, ale kdo to tam vyjednáva l s Kriminalistickým ústavem, to nevím." Když to neví šéf operativy, pak ale k do to má vědět? Za další pan Tauber přiznal, že věděli, že zaměstnanec Krimina listického ústavu, který prováděl expertýzy pro policii, pan RNDr. Musil je bý valým spolužákem Marty Chadimové. To přiznal, že o tom byli informováni ještě dávno před tím, než pan Musil udělal tyto posudky. To je ovšem zarážející, pro tože zde se již nemůže pak vzít v úvahu nestranost tohoto znalce, přestože je pravda, že byl jejím spolužákem téměř před dvaceti lety. Zarážející však na to m je, že tento pan Musil zároveň neodvedl svůj posudek dobře, protože v trestn ím oznámení premonstrátů je poukázáno, co bylo zfalšováno v Zemských deskách a tam premonstráti přesně ukazují, že v těchto Zemských deskách na str. 255 doš lo k falšování a tento znalec Kriminalistického ústavu RNDr. Musil napsal ve s vém vyhodnocení, že zde nedošlo k žádnému posunu, ani k žádné úpravě. Přitom n a první pohled je vidět, že k úpravě tu došlo. Je to obzvláště šokující věc, p rotože pan RNDr. Musil patří k velmi dobrým odborníkům, ale lze se právem obáv at, že v jeho případě nestrannost zrovna není právě tou silnou stránkou. Proto také obhájce Marty Chadimové, když před celou soudní síní předávala své origi nály listin, vznesl svůj protest. Proti tomu, aby tuto věc hodnotil Kriminalis tický ústav je podána stížnost také proto, že jej v případě možné zaujatosti n ení možné žalovat. Obhájce paní Chadimové JUDr. Palkovska žádá, aby soudem byl i jmenováni experti přímo a nikoliv, aby je určoval Kriminalistický ústav sám ze svých zaměstnanců. Aby teda byla jmenována konkrétní osoba, která by za to měla nést trestní zodpovědnost. Pokud se dokáže podjatost RNDr. Musila jak se čím dále více potvrzuje a to nejen na případu Zemských desek, tak soudu vznikn e velké dilema: Jestliže totiž byl někdo odsouzen na základě jeho posudku, mus ela by se udělat revize všech jeho expertýz nazpátek. To ovšem v této společno sti nikdo nepřipustí.
Tak takhle pracují prosím ti zaručení profesionálové, kvůli kterým nesmělo po " plyšovém převratu" mnoho nových lidí zůstat pracovat jak na vládě, na minist erstvu vnitra, policii, či jinde. Profesionálové proto, že si uměli vždy úsluž ně uhlídat pouze přání svých představených, mít přehled o všech intrikách na ú řadě a spolupodílet se na nich? Na povrchu ovšem vypadat slušně a korektně. To byli lidé, kterým Václav Havel od počátku věřil, se kterými však náprava spol ečnosti možná není.
V tomto jednání procesu byla vyslechnuta pouze třetina svědků a další jednání by mělo začít 20. září 1994. Osm dnů je zatím určeno na to, aby byli vyslechnu ti další svědci.