--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Tihelka Oldřich
Název: KGB včera dnes a zítra
Zdroj: NN Ročník........: 0004/028 Str.: 001
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

KGB včera, dnes a zítra Francouzský novinář Pierre de Villemarest, jehož hlavními tématy jsou špionáž, terorismus, sovětsko-německé vztahy a Sovětský svaz, píše ve své poslední kni ze o bývalém šéfovi východoněmeckých tajných služeb Markusi Wolffovi. Mnohokrá t opakuje, že komunismus je možná mrtev, ale jeho aparát dozajista existuje. Z jeho projevu předneseného v červnu 1993 ve Varšavě na konferenci "Dekomunizac e a společnost" uvádím krátkou, ale svým obsahem zajímavou reportáž. Pierre de Villemarest byl nejstarším člověkem, který se zúčastnil varšavské ko nference a v úvodu svého projevu prohlásil: "... mohu vás ujistit, že naše dne šní situace se podobá situaci, jaká vládla v letech 1943, 1944 a 1945 v Evropě ". Občané v postkomunistických zemích žijí v naivní představě, že nebezpečí ko munismu je jednou provždy zažehnáno.

Německé tajné služby začaly budovat základy pro své přežití jižv roce 1943. Hi tler o tom ještě nevěděl, ale Borman - a nejen on - vytvářel předpoklady pro p řesídlení některých Němců do jiných zemí. V roce 1945 dostalo dvacet tisíc Něm ců, kteří byli tehdy už za hranicemi Německa, falešná jména a koupili si občan ství jiných zemí, aby mohli přežít a rekonstruovat své špionážní a agenturní s ítě.

V Rusku bylo už Andropovovi před jeho smrtí jasné, že komunismus bude muset zm ěnit tvář, a nezapomínejme, že Gorbačov patřil k jeho spolupracovníkům. Značné uvolnění, k němuž došlo v roce 1990 v SSSR, otřáslo plány, které už delší dob u připravoval KGB a sovětské Administrativní orgány. Gorbačov a jeho okolí už od roku 1987 uvažovali ne snad o rozpadu impéria, ale přinejmenším o nezbytnýc h předstíraných změnách, jež by komunismu zajistily přežití. Předstírání mělo zakamuflovat, že jejich cíle trvají. Staří a zdiskreditovaní funkcionáři měli být nahrazeni mladšími, které do té doby zastiňovali, a kteří byli označováni za reformátory. Určitý typ návratu k "národním frontám", jak je známe z let 19 44 - 1947, měl tyto změny předvést západní veřejnosti, již podobný vývoj nepoc hybně nadchne. Bohužel, plánovaný záměr byl západní veřejností přijat kladně. Zároveň Gorbačov a jeho okolí začali, podobně jako nacistický aparát po roce 1 943, budovat na celém světě prostředky k tomu, aby mohly být v budoucnu aktivi zovány nové sítě, jež měly zatím spát: tak dlouho, jak bude potřeba. Jinak si totiž nelze vysvětlit, proč byly na Západ převedeny skutečně úctyhodné sumy pe něz. Mnozí z lidí, kteří se podobným zkoumáním zabývají, je odhadují na padesá t miliard dolarů. Tento převod finančních prostředků proběhl ve zlatě, stříbře , směnitelné valutě, platině atd., přičemž peníze byly umístěny na zhruba sedm tisíc tajných bankovních kont v Evropě, v Latinské Americe (v Ekvádoru, Urugu ayi, v Nikaragui a na Kubě), a také v arabských středomořských oblastech, zejm éna na Kypru.

K čemu jsou tyto prostředky určeny? Nejsou určeny pro lidi, kteří by někde cht ěli začít nový život a stát se průmyslníky, bankéři nebo obchodníky, protože b ychom si prostě museli všimnout, že se někde v našich zemích objevují nové pod niky (...). V současné době byly peníze například ve Francii převedeny do míst , jako Lyon nebo Marseille, a tam jsou zmrazeny na kontech. A tam čekají o to nikdo zájem. Nesmíme zapomínat, že v této oblasti mají průmyslníci a bankéři o brovský vliv na vládu, občas mají dokonce fakticky větší možnost rozhodovat ne ž ona.

Po takzvaném puči v srpnu 1991 byl zadržen také Anatolij Lukjanov, bývalý před seda Nejvyššího sovětu Sovětského svazu. Málo se píše o tom, že už byl propušt ěn, že předtím byl šéfem právě Administrativních orgánů. To byl úřad začleněný do struktury komunistické strany, který dohlížel na celou tajnou činnost Sově tského svazu. Lukjanov je dnes přesunut na jiný úsek a vystupuje jako představ itel ruské extrémní pravice. Podílí se na tvorbě nové ústavy Ruské republiky. Právě Lukjanov s Gorbačovem dohlíželi na nelegální převod peněz, zlata a plati ny do západních zemí. Lukjanov také přesně ví, nejen kam peníze šly, ale také kdo byli lidé, kteří transport prováděli, a o tom my víme jen velmi málo. Co s e týče umístění takových tajných kont, důležitým bodem je ostrov Kypr. Na Kypr u existuje 110 sovětských společností a kolem dvou tisíc tajných kont, jejichž majiteli jsou Rusové. Podle A. Craiga Copestase, autora knihy "Hon na medvěda a politbyro" (vyšla v nakladatelství Simon and Schuster), přišly od ledna 199 1 do dubna 1992 z Ruska na Kypr dvě miliardy šest set milionů dolarů. Přijet n a Kypr je snadné, poněvadž mezi Moskvou a Nikózií už léta nejsou zapotřebí víz a. 10. dubna 1993 přijel na Kypr ruský byznysmen, aby tam uložil najednou tři milióny dolarů, které přivezl v kufru. Identifikace podobných osob by nám umož nila okamžitě rozeznat, zda jde o skutečné pašeráky, účastníky hospodářských a fér, gangstery a podobné lidi, nebo zmocněnce KGB, GRU a dalších úřadů tohoto typu. Bylo by totiž možné si říci, že ony tři milióny patřily mafii. Ano, samo zřejmě to tak být mohlo.

Američtí, francouzští a angličtí odborníci však tvrdí, že mezi bývalým komunis tickým aparátem Sovětského svazu a ruskou mafií existuje určité spojení. Většina příslušníků mafie žije z černého trhu, z klasické gangsterské činnosti , ale dvě nebo tři stovky ze sedmi tisíc členů mafiánských organizací jsou lid é, kteří jsou ve spojení s dřívějšími bezpečnostními složkami SSSR, ať už s KG B nebo s jinou službou.

Je však důležité odlišovat peníze komunistické strany od peněz, jež se v posle dních letech přesouvají za hranice SSSR a Ruska. Tyto peníze slouží k vytvářen í nových sítí, FBI a německá BND připustily, že aktivita obou ruských tajných služeb (KGB a GRU) jak ve Spojených státech, tak v Německu vzrostla v roce 199 2 ve srovnání s rokem 1991 o 12 %. Možná byl rok 1991 "jalový", ale přece jen svědčil o tom, že Rusové začali rozvíjet nové aktivity. A vzhledem k tomu, že v Moskvě nedošlo ani v jedné ze zmíněných služeb k žádným vážnějším personální m změnám, proběhl přesun peněz v letech 1989 - 1991 naprosto hladce. Bylo třeb a provést bilanci ztrát, shromáždit síly, jež bylo ještě možné dát dohromady, a přesunout z jednoho kontinentu na druhý "prošvihnuté" lidi, tak jak se stalo v NDR a SRN v letech 1990 a 1991.

Potřebné byly také další zabezpečovací činnosti. Ve dnech 29. a 30. května 199 3 proběhlo v Moskvě setkání "skutečných ruských demokratů" na téma "KGB včera, dnes a zítra". Bývalí důstojníci KGB tam potvrdili, že během voleb v roce 199 0 prováděli infiltraci, a že v důsledku této infiltrace zasedá dnes v regionál ních parlamentech a v orgánech nejvyšší moci dva tisíce sedm set padesát šest jejich agentů. Máme snad předpokládat, že postkomunistické země a západní svět tímto způsobem infiltrován není?

O tom, že moskevské peníze jsou určeny na různé účely, se můžeme přesvědčit, p řečteme-li si usnesení sovětského politbyra č. 175/3 z 11. 12. 1989 o převodu dvaadvaceti miliónů dolarů pro zahraniční komunistické strany i pro další orga nizace. Sám Alexandr Jakovlev připustil, že toto rozhodnutí bylo přijato jaksi rutinně, bez diskuse, vlastně Gorbačovem, jenž již 26. 5. 1988 uložil Valenti nu Falinovi "převést ze státního rozpočtu mnoho miliónů dolarů a další zahrani ční valuty pro spřátelené organizace". Velmi podstatné sumy však neobdržely je n zahraniční komunistické strany. Kdo jiný je ještě dostal, a proč - tuto otáz ku nechal novinář Pierre de Villemarest otevřenou.

Určení některých částek je značné. Švédský dopisovatel Evropského informačního centra se vyjádřil, že Komunistická strana Švédska (na seznamu "financovaných " má číslo šedesát pět) dostala v roce 1990 - 275 000 dolarů. Zástupcům švédsk ých komunistů je osobně vyplatil Anatolij Smirnov z ústředního výboru sovětské komunistické strany. Od roku 1978 do prosince 1990 dostala švédská komunistic ká strana celkem dva milióny dolarů.

Další věc: Markus Wolff, bývalý šéf východoněmeckých tajných služeb, provedl n ábor více než dvou a půl tisíce německých žen. Pracovaly v Bonnu ve vládě a vl ádních úřadech, a jen deset či dvanáct z nich bylo uvězněno. Kde jsou ty ženy dnes? Co dělají? Že by prostě zmizely a rozplynuly se mezi ostatními obyvateli SRN?

V roce 1991 bylo v NDR kolem sedmi tisíc Němců, mezi nimi byli lékaři, profeso ři nebo inženýři, kterým byla změněna jména, dostali falešné pasy a začali nov ý tajný život v jiném městě NDR. Zabývá se vůbec někdo tím, co tito lidé dnes dělají? Nemyslíte si snad, přátelé, že by mohli mít nějaké zvláštní pokyny, ně jaké úkoly, jež měli provést? A další osoby se z NDR přestěhovaly do Francie, do Belgie, do Západního Německa, Holandska či Švýcarska.

Žijí tam, mají novou totožnost a možná pracují pro nový KGB nebo rovnou pro Pr imakova, který je novým ředitelem nového KGB pro zahraniční aktivity. Je zajím avé, že Primakov se v letech 1963 - 1989, tedy sedmadvacet let, každý rok v Do rtmundu setkával s vysokými americkými úředníky k tajným rozhovorům. Je otázka , mělo-li to znamenat, že Primakov pomalu přecházel na americkou stranu, nebo zda byl tak mazaný a chytrý, že celou dobu Američany infiltroval. To by se měl o vyjasnit. Primakov nedávno navštívil východní země, tedy vaše země, přátelé, a žádal o spolupráci v boji proti gangsterům, organizovanému zločinu a terori stům. To je prostě zástěrka. (Pozn.: byl také v Praze a jednal s min. vnitra J . Rumlem).

Bylo by důležité nalézt odpověď na dvě otázky. První zní: kde se vytvářejí kom unistické sítě? Druhá: co dělají jejich oficiální struktury?

Během roku 1993 se konaly pravidelné semináře, jichž se účastnili představitel é různých komunistických stran. Například v Kalkatě - ano, je to dost daleko - proběhlo 5. až 7. května 1993 setkání, jehož se účastnili představitelé dvace ti komunistických stran ze všech kontinentů. Na tomto setkání v Indii prohlašo vali, že jeho cílem mělo být jen stanovení způsobu, jak si budou navzájem pomá hat (jak to dělali nacisté po válce), aby vytvořili síť podporující lidi, kteř í přišli o práci a nemají peníze. Je to možná nezdvořilé, ale já jim to nevěří m. Nevěřím komunistům, že se scházejí v Kalkatě proto, aby jednali o sociálníc h problémech pracovníků svých aparátů.

Na Kubě se také dějí zajímavé věci. Letos (pozn.: 1993) od ledna do května nav štívilo Kubu čtyřicet sedm delegátů různých komunistických stran. Přijížděli z různých zemí a z různých kontinentů. Pod záminkou jakýchsi festivalů tam zůst ávali tu týden, tu dva týdny. Potíže s penězi neměli ... Myslíte si, přátelé, že tam jezdí jen proto, aby chodili do nočních klubů? Já takovému výkladu nevě řím?

Další důležitou zemí je Brazílie. Právě v Brazílii, na Kubě a v Indii se vytvá řejí nové struktury. Proč tam? Protože je to daleko od naší části světa a oni se tam mohou setkávat zcela bezpečně. Je také známo, že Indie je jednou ze zem í, s nimiž Rusové uzavřeli velké obchodní kontrakty, zejména na prodej zbraní. To také trvá a nic se na tom nezměnilo.

Pierre de Villemarest vyjádřil také několik hypotéz, z nichž jsem vybral násle dující.

Mám dojem, že se Moskva uchýlila ke starým dobrým zásadám z dvacátých a třicát ých let. KGB a GRU přečkaly dosavadní události a znovu se natahují po všem, če ho se dokáží zmocnit. Říká se, že Administrativní orgány v roce 1990 zanikly. Ale ti, kdo je řídili - a kteří podporují Gorbačova -, to předvídali a dnes, k dy obě zmiňované služby hrají své hry mezi prezidentem státu a parlamentními v ýbory (pro obranu a vnitro), existuje někde úřad, jehož účelem je vytvoření no vé Kominterny a také další financování včerejších organizací: Světové federace odborů, Hnutí právníků, mírového hnutí, Mezinárodní organizace novinářů atd. Například Mezinárodní organizace novinářů měla ještě v roce 1980 sto padesát t isíc členů ze sto čtrnácti zemí. Dokonce i kdyby třicet či padesát procent z n ich už podlehlo únavě a zklamání, a byli demobilizováni, ještě stále se najde sedmdesát až devadesát tisíc účinných agitátorů a dezinformátorů (dobře je to vidět ve Francii), a mezi nimi skuteční nebo potenciální KGB a GRU, a také lid é, kteří rádi vyplní kádrovou strukturu nějaké neo-Kominterny.

Ty komunistické strany, jež si zachovaly úplnou legalitu nebo ji v posledním č ase opět získaly či získají, mají všechny možnosti, aby se sdružovaly a skrýva ly ve svých řadách rozličná individua (ať už se stranickou legitimací, nebo be z ní), která pak tvoří novou Kominternu. Základnou této neo-Kominterny se stan ou některé země: Jihoafrická republika se svým známým vývojem, Kuba, Austrálie (kde je velmi silný rumunský aparát), Německo, Řecko, Brazílie... Je to má os obní hypotéze, jíž jsem si vytvořil sledováním poyhybu určitých komunistických funkcionářů, kteří sami jsou legální, ale mají na starosti nelegály. Pouze stálá výměna informací o všech konferencích, kolokviích, schůzkách i fes tivalech, jež pořádají nebo kterých se účastní tyto subjekty, by ve spojení s analýzou seznamu jejich účastníků umožnila lépe poznat strukturu budoucí neo-K ominterny, jejíž předchůdkyně pustošila Evropu ve třicátých a čtyřicátých lete ch. Tajné sítě není lehké odhalit, ale jsem přesvědčen, že když si budeme vymě ňovat informace o tom, kdo a kam jezdí (koneckonců není tak těžké zjistit, kdo jezdí na Kypr), značně rozšíříme své informace.

Nejsme specialisté kontrarozvědky, ale jako novináři se můžeme obracet na jiné novináře, a budeme-li uveřejňovat konkrétní fakta, budou lidé, o nichž jsem m luvil, alespoň částečně paralyzováni. K publikaci takových informací ovšem pot řebujeme občanskou odvahu.

Pierre de Villemarest v diskusi odpovídal také na otázky. Uvádím ty, o nichž s e domnívám, že budou zajímat také vás:

V jakých oblastech veřejného života a hospodářství se používají peníze převede né z bývalého Sovětského svazu ?

Důležité jsou bezprostřední investice: například v červnu 1991 letěl jistý rus ký ministr financí do Spojených států a domluvil si zvláštní schůzku s bankéře m jedné z dvou set největších amerických bank. Obrátil se na něj, aby u něj ul ožil tři miliardy dolarů, a aby jeho prostřednictvím dalších třiadvacet miliar d dolarů investoval. Bankéř tuto spolupráci odmítl. Dozvěděl jsem se to, proto že mám v americkém Senátě přátele, kteří mi o tom řekli - jak vidíte, říkám vá m o zdroji svých informací.

Ve Francii se se mnou setkal jistý Rus a sdělil mi, že hodlá v Rusku založit n ové vydavatelství, které by vydávalo knihy, jež dříve nemohly vycházet kvůli c enzuře. Žádal mne o radu a ujišťoval mne, že tam vyjde také moje kniha. Ale ne byl to příliš chytrý člověk, žádný vydavatel, byl to na první pohled mafián, k terý chtěl prostřednictvím vydavatelství prát špinavé peníze.

Setkal jsem se také s někým z francouzské kontrarozvědky: z našeho rozhovoru v yplynulo, že v jednom departmentu u Paříže existovala síť drobných podnikatelů a hippies, kteří se snažili čistit špinavé peníze různými způsoby. Nejdůležitější, co o tom vím, je, že se tyto peníze investují na jihu Francie, kde se vykupují nemovitosti, také celé sítě dvou a tříhvězdičkových hotelů, a že by bylo potřeba celý proces zastavit. Naše vláda (rozuměj: francouzská) se tím nechce zabývat, protože místní představitelé jsou velmi spokojeni, že do jejich departmentu plynou prostředky, i kdyby to byly peníze získané nelegálně .

Během semináře, kterého jsem se účastnil v Lyonu, jsem mluvil o GRU, a veřejně jsem se zeptal tamního zástupce starosty, zda může potvrdit, že investované p eníze - je totiž známo, že v Lyonu a jeho okolí bylo investováno mnoho miliónů dolarů - jsou peníze GRU. Byl tím velmi překvapen a po přednášce za mnou přiš el a ptal se, jsem-li si tím jist. Poskytl jsem mu příslušné údaje. Nevím samo zřejmě všechno, ale vím, že se nestalo nic, přestože jsem poskytl potřebné úda je.

Můžete nějak komentovat jev, který byl častý v letech 1991 - 1992, a spočíval v tom, že často i vážené a velké západní banky vykupovaly ohromná množství sov ětských rublů? Speciálně jde o bývalou "Dresdenbank" a některé švýcarské banky .

Nemohu na tuto otázku odpovědět. Vím jen, že ředitel novin "Pravda" v srpnu ro ku 1991 navštívil Francii a Belgii a měl s sebou peníze. Celkem to bylo sto mi liónů dolarů, které chtěl uložit ve dvou nebo třech bankách. Dvě banky s tím s ouhlasily, ale třetí odmítla - a odtud také vím, že se to stalo.

Ve zvláštních službách států sovětského bloku pracovali důstojníci rozvědky, k teří z profesionálních důvodů nebyli v kartotéce. Je známý rozsah tohoto jevu (jde o tzv. nelegály) v jednotlivých zemích a eventuálně jejich vliv? Byla to určitá elita rozvědky.

Člověk, jehož jméno si nepamatuji, a který se zabýval kontrarozvědkou, mi říka l, že existuje kolem tisíce nelegálů, kteří nebyli odhaleni a dál v Německu pr acují. Ve Francii kolem tohoto tématu vládne už dva roky naprosté ticho, a dal o by se usuzovat, že jich tam pracuje ještě zhruba tři tisíce, poněvadž dál ex istují mezinárodní organizace, jako je třeba UNESCO, což byla, jak jistě víte, zástěrka pro mnohé důstojníky KGB, a také pro důstojníky služeb v Polsku, Maď arsku, Československu a dalších zemích sovětského bloku. Nevím, zda odjeli, al e mnozí z nich v těchto zemích prováděli agenturní činnost. Už dva roky však n ebyl z tohoto důvodu nikdo uvězněn.

Jako novinář dodávám, že v našich novinách někteří lidé ve vysokých funkcích, ale to i ve velkých časopisech či pravicových denících jako "Figaro" jsou agen ti. Je to známo a máme o tom důkazy, i když to nejsou důkazy, které by stačily na vítězství v soudním procesu. Špióny ovšem musíme odlišovat od agentů kontr arozvědky - a jejich odhalení je o to těžší, že nelze někoho soudit za to, že dezinformuje veřejnost. Jsem si jist, že jde většinou o "zmrazené" neboli "spí cí" agenty, kteří už řadu let nevyvíjejí žádnou aktivitu.

Znáte případy veřejné a prospěšné spolupráce komunistických tajných služeb se západními službami?

To je těžké, protože když se občas povede, že východní a západní tajné služby vzájemně spolupracují, že si vyměnily lidi a informace, je to samozřejmě zprav odajská hra. Pan Primakov, šéf KGB a předtím ředitel první správy, se pokouší s námi spolupracovat. Opravdu - proč by se třeba pan Primakov nebo nějací lidé v Polsku či Maďarsku, anebo v býv. Československu nemohli zabývat věcmi, kter é zajímají i západní službu? Vím, že k takovým věcem dochází: například někteř í bývalí důstojníci CIA zorganizovali úřad, jehož úkolem je boj se světovým če rným trhem. Jsem však k této spolupráci velmi skeptický, protože - znovu se om louvám - přestože mám v Rusku mnoho přátel, nevěřím lidem, kteří se tam dnes v ěnují tajným službám.

"Komunismus padl, ale jeho aparát figuruje především proto, že mu nechybějí pe níze. Funguje špatně, poněvadž zatím nenašel svého vůdce. A jak pracuje v zemi , která s Polskem sousedí, to jsem viděl, když mi bývalý ministr vnitra Českos lovenské republiky ukazoval byt, ve kterém sovětští agenti (které znal ještě z doby, kdy byl ministrem) žijí pod novými jmény.

Zadruhé: ať jejich výpočtům věříme nebo ne, hodnotí zprávy FBI a německé kontr arozvědky aktivitu ruských i neruských sítí jako vzrůstající. Ptáte se, podle čeho se takový růst hodnotí? Především sledováním lidí, i když nejsou zadržová ni, a zadruhé třeba zachycením rádiového vysílání, o němž je známo, odkud poch ází.

Mluvil jste o "ruských i neruských" sítích. Co jste tím myslel? Například mnoho sítí Markuse Wolffa, který je vytvářel pro východní Německo po celém světě, převzala Moskva.

Jaký vliv mělo na sítě sovětských služeb rozbití Sovětského svazu? Pracují dál pouze pro centrálu, tedy pro Moskvu, nebo také pro Ukrajinu, Litvu, Estonsko atd.?

Před pádem Berlínské zdi došlo k reorganizaci, která předpokládala vytvoření a uvedení do chodu nových sítí, jež měly zatím "spát". Co se týče toho, nakolik by sítě mohly sloužit různým centrálám, názory specialistů se liší. Chci se předem omluvit, protože můj dotaz asi vyvolá smích. Jak je možné, že a čkoliv vlády západoevropských států o celém tomto procesu vědí, podporují v po stkomunistických zemích ty síly, jež jsou v podstatě potomky komunistických st ran, a tudíž spolutvůrci těchto sítí? Proč daleko méně podporují síly, jež by chtěly tyto sítě ničit?

Vaše otázka není ani v nejmenším směšná. Ale Západ je často ve dvouznačné situ aci, protože je tam ve hře mnoho různých zájmů a ty často ovlivňují politiku. Někdo třeba doufá, že když pošle Honeckera s dobrou rentou do Chile, budou jeh o přívrženci laskavější a mírnější, že je to uklidní. Moje analýzy bohužel ved ou k opačným závěrům: myslím, že podobný postup komunistům dodává odvahu a elá n. Komunismus téměř celé století podporoval ty nejstrašnější režimy a vyžádal si nesčetné oběti. Němci byli nakonec denacifikováni - proč bychom tedy neměli teď svět dekomunizovat? Zvlášť uděláme-li bilanci obětí, o kterých jsem se zm ínil. Ještě jsem vám dlužen jednu omluvu a vysvětlení: promiňte, že o všech tě chto záležitostech mluvím s takovým zanícením, ale moje rodina byla deportován a nacisty právě tak jako komunisty, takže k tomu mám jistý důvod. A na závěr už jen malý dovětek. Je dost možné, že po přečtení projevu Pierre d e Villemaresta si čtenář utvoří odpověď i na otázku, kterou tak často slyšíme u nás, v České republice: totiž, jak je možné, že moc v naší zemi je v rukou k omunistických bosů a ministrů, kteří byli ve službách komunistického režimu? S nad si utvoří také odpověď na otázku, proč jsou v policii bývalí příslušníci S tB a proč dosud nebyl potrestán žádný z těch žijících vysokých politických a v ládních funkcionářů, kteří mají zločiny komunismu na svědomí? Nicméně projev n ovináře Villemarista dává jakési vysvětlení k tomu, proč pracovníci StB a KGB nás nejenže nebyli potrestáni, ale byli odškodněni a daří se jim v soukromém p odnikání.

1. května 1994

Připravil: Ing. Oldřich Tihelka