--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Premiér se zřejmě vědomě mýlí...
Zdroj: NN Ročník........: 0004/028 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Premiér se zřejmě "vědomě" mýlí Ještě jednou ke kauze Koecher

V sedmnáctém čísle Necenzurovaných novin byl publikován materiál "Necelých pět let po 17. listopadu, aneb REHABILITACE StB POMOCÍ TISKU". V podstatě měl být reakcí na rozhovor Petra Sedláka z Dobrého večerníku s KARLEM KOECHREM, býval ým důstojníkem I. správy Státní bezpečnosti (tehdy tzv. rozvědky federálního m inisterstva vnitra), později příslušníkem někdejší II. správy StB (boj proti v nějšímu a vnitřnímu nepříteli) a ještě později pracovníkem Prognostického ústa vu ČSAV. Očekávaná reakce se dostavila, byť v poněkud jiné podobě, něž autor o čekával. Neozval se ani Koecher, ani ti, jichž se zveřejněné údaje týkaly, nao pak některé z otištěných faktů použil JOSEF KUDLÁČEK ve svém článku PODVODNÍK, PREMIÉR A PRAVDA dne 24. června 1994 v ČESKÉM DENÍKU. V zápětí na to reagoval následující den předseda vlády VÁCLAV KLAUS (Český deník, 25. června 1994, K článku pana Kudláčka), a posléze opět Josef Kudláček (tamtéž, 27. června 1994, Zaslepující individuální nenávist). Konečně, problematiky se dotkla 1. červen ce 1994 také MLADÁ FRONTA DNES (Jaroslav Kmenta, Vladimír Švehla, Obsah rozhov oru Klause s Brzezinským zůstal tajný).

Příspěvky Josefa Kudláčka, vydavatele Českého deníku, se sice nedotýkaly pouze dlouholetého důstojníka zpravodajské služby Karla Koechra a jeho vztahu k oso bě dřívějšího prognostika, pak federálního ministra financí a dnešního českého premiéra Václava Klause, vzhledem k tomu, že však vyvolaly jistý rozruch a di skusi, dokonce i s účastí amerického politologa profesora Zbygniewa Brzezinské ho, dovoluji si k celému problému se znovu vrátit. Pochopitelně v intencích on oho rozruchu, tj. problému vzájemných vazeb Václava Klause a Karla Koechra, ev entuálně též Zbygniewa Brzezinského. Než k tomu však přejdeme, zopakujme si ně kolik zákládních fakt o Karlu Koechrovi. Nikoliv v jeho podání, ale tak, jak b yly otištěny autorem tohoto článku v čísle 17 Necenzurovaných novin. Už proto, že pan premiér, zdá se, tyhle Necenzurované noviny nečetl a proto, jak uvidím e později, reagoval, jak reagoval.

A taky proto, aby si čtenáři některé věci znovu připomněli. KOECHER BEZ "SVATOZÁŘE"

Jak tedy vypadal stručný životopis muže, který patřil k "esům" komunistické za hraniční rozvědky, ať už v rámci I. správy StB, či s největší pravděpodobností i sovětské KGB? A který, mám za to, také zřejmě sehrál dost velkou úlohu v ur čitém období následujícím po 17. listopadu 1989... Třeba nevědomky, možná ale ne. Kdo ví!

* * *

KAREL KOECHER (někdy také psáno německy Köcher), se narodil v roce 1934 v Brat islavě. Navštěvoval francouzské a anglické gymnázium, po maturitě studoval v P raze, kde v roce 1958 ukončil matematicko-fyzikální fakultu a o tři roky pozdě ji fakultu filozofickou. Poté, až do roku 1965 učil na vysoké škole, a zároveň začal od roku 1962 spolupracovat s československou rozvědkou, přesněji připra vovat se na práci jejího agenta v cizině.

Po třech letech "školení" tak zvaně "emigroval na Západ, kde následující dva r oky působil jako poradce v rozhlasovém vysílání Svobodná Evropa. Ve stejném ob dobí pak zakončil studia na dalších dvou školách, na filozofickém a ruském ins titutu, kde byl mimo jiné žákem Zbygniewa Brzezinského (za prezidenta Jimmyho Cartera působil coby jeho poradce pro otázky národní bezpečnosti). Na přímluvu Brzezinského také nastoupil v roce 1972 do CIA (Central Intelligence Agency - Ústřední zpravodajská služba USA), v níž pracoval coby překladatel a analytik . V době, kdy z funkce presidenta odchází Carter a s ním i jeho poradce Zbygni ew Brzezinski, tj. v roce 1976, končí u CIA také Karel Koecher. V USA však zůs tává, učí na vysoké škole a od poloviny sedmdesátých let se pohybuje ve vysoký ch kruzích americké politické a společenské smetánky (viz Kesslerova kniha Spy Versus Spy).

V roce 1984 Američané Karla Koechra dekonspirovali a zatkli jej. Po odsouzení a patnácti měsících vězení začala KGB údajně na přímý pokyn Michaila Gorbačova s CIA vyjednávat o Koechrově výměně; vzhledem k tomu, že šlo o důležitého age nta, nabídla KGB výměnu za prominentního sovětského disidenta Ščaranského. USA souhlasily a dne 11. února 1986 se celý akt udál na hranicích Západního a Výc hodního Berlína, na mostě Glienicke Brücke.

* * *

Po návratu do Prahy Koecher působil krátkou dobu na II. správě StB, kde se jis tou dobu objevoval v blízkosti tehdejšího vedoucího městského tajemníka KSČ Mi roslava Štěpána. Poté nastoupil do Prognostického ústavu ČSAV, do bezprostředn ího okolí Valtra Komárka, Vladimíra Dlouhého, Václava Klause, Miloše Zemana a dalších. Po 17. listopadu jistou dobu pracoval jako jeden z činitelů Koordinač ního centra Občanského fóra (KC OF), sídlícího tehdy v Laterně magice, měl též vykonávat funkci poradce nově jmenovanému federálnímu ministru financí Václav u Klausovi. Pak ustoupil "do pozadí" a dnes prý se pohybuje ve vyšších ekonomi ckých sférách jako podnikatel...

(Tolik tedy strohé "curriculum vitae" člověka, který byl profesionálním agente m Zpravodajské služby, pracoval jak pro Američany, tak také pro sovětskou KGB, a na dnešní politické scéně, nejen české, zná kde koho. A jenž pronikl v urči té době do vysokých politických a společenských kruhů Spojených států. Když se před nedávnem promítal v USA film, natočený jistou americkou televizní společ ností o naší "sametové revoluci" a prvních měsících života postkomunistického Československa, nastalo tam u některých lidí, kteří toho hodně věděli, zděšení . Na obrazovce se totiž objevila počítači obklopená postava Karla Koechra, v t é době jednoho z vedoucích pracovníků KC OF...)

KUDLÁČEK KONTRA KLAUS

Pan JOSEF KUDÁČEK coby majitel a vydavatel Českého deníku má své zřejmě "nevyř ízené účty" s vydavatelem a majitelem Večerníku Praha a Lidové demokracie FIDE LISEM SCHLÉE. A taky s premiérem české vlády Václavem Klausem. Proto zřemě nap sal na na toto téma v nedávné minulosti několik příspěvků, a na začátku už cit ovaný článek "Podvodník, Premiér a Pravda". Ve vztahu k našemu prolému zde uvá dí:

"K nejlepším přátelům premiéra patří i špičkový agent KGB Karel Koecher, jedin ý Nerus, který byl kdy vyměněn za disidenta (V. Ščaranského). Koecher po svém propuštění z amerického vězení začal působit v pražském Prognostickém ústavu, z jehož pracovníků se rekrutuje nejen velká část špičky dnešní vládní koalice (V. Klaus, V. Dlouhý, K. Dyba, T. Ježek), ale třeba i šéf (pseudo)opozice M. Z eman či jeho stranický kolega V. Komárek... Odhalený vysoký agent KGB Koecher, kolega Klause a Dlouhého, si byl scénářem naší Sametové natolik jist, že mu v závěru roku 1989 nestálo ani za to se držet v pozadí a osobně se aktivně účas tnil 'revolučního' kvasu v Laterně Magice..."

* * *

Na výše zmíněný Kudláčkův článek reagoval následující den v Českém deníku prem iér Václav Klaus odpovědí "K článku pana Kudláčka". Údajů, týkajících se jeho vztahu ke Karlu Koechrovi se týká následující pasáž:

"Není pravda, že k nejlepším přátelům premiéra patří i špičkový agent KGB Kare l Koecher. S panem Koecherem jsem kromě možného občasného zdvořilostního pozdr avu na chodbě prognostického ústavu nikdy v životě nepromluvil ani slovo." A jak na to v oné slovní přestřelce reagoval o dva dny později vydavatel a maj itel Českého deníku Josef Kudláček? V souvislosti s Karlem Koechrem napsal: "Definice nejlepší přítel je skutečně poněkud relativní, těch má někdo dvacet, jiný třeba jen dva. Zda pan Koecher patřil u Václava Klause do této skupiny, je skutečně otázka. Uznávám to. Za tuto formulaci se Václavu Klausovi omlouvám . Pan premiér tedy svého kolegu - špičkového agenta KGB - pouze zdvořilostně z dravil. Obyčejný člověk by asi reagoval jinak, pan premiér je však vychovaný č lověk..."

PAN PREMIÉR SE MÝLÍ...

Jak již bylo řečeno, pánové Josef Kudláček a Václav Klaus se nemají zrovna moc v lásce. Možná i proto by se nezaujatému čtenáři ono "hašteření" na novinovýc h stránkách mohlo zdát coby "vyřizování účtů". Zejména v souvislosti s pozdějš ími premiérovými poznámkami, které signalizovaly, že v něm hárá pokušení uštěd řit vydavateli Českého deníku pár políčků...

Vynechme ale v této kauze osobní averze. A také polemiku o Fidelisi Schlée, kt erá není pro meritum věci v daném případě podstatná. A držme se, tak jako dosu d, našeho tématu, tj vzájemného vztahu pánů premiéra a Koechra. Tam se totiž z dá, vezmeme-li v úvahu "životopis" Karla Koechra a veškeré dostupné údaje, že se ve své odpovědi Josefu Kudláčkovi předseda české vlády Václav Klaus zřejmě mýlí. Těžko říct či vědomě, anebo proto, že na některé "události" resp. lidi, kteří prošli jeho životem, prostě v návalu práce pozapomněl.

* * *

Ve své odpovědi Kudláčkovi premiér přiznává, že Karla Koechra znal. Diskutabil ní může být pouze otázka, zda měl v době Koechrova působení v Prognostickém ús tavu k dispozici informace o jeho zpravodajské činnosti v USA a způsobu, jak s e v roce 1986 ocitl zpět v Praze. Lze však předpokládat, že i tyhle "drobnosti " mu byly v povšechných obrysech známy. Přinejmenším alespoň věděl o jeho dlou hodobém pobytu ve Spojených státech a na Západě obecně.

(Podle zdrojů přímo z Prognostického ústavu či kruhů blízkých zmíněné instituc i to bylo v obecném povědomí většiny tehdejších zaměstnanců. Navíc informace z e stejných pramenů potvrzují, že pan Koecher se, ať už přímo nebo nepřímo, s v ědomím či nevědomím Václava Klause, podílel na přípravě jeho pobytu v USA, kte rý se nakonec realizoval v průběhu roku 1989, tedy v předvečer listopadové "sa metové" revoluce. A že program zmíněné cesty byl dokonale narežírován a oplýva l důkladnou znalostí věci... Čili Klausovi ho musel dávat dohromady a zajišťov at kdosi, kdo Severní Ameriku perfektně znal a měl tam patřičné kontakty. Ovše m zmíněné věci už byly za poslední čtyři roky publikovány několikrát, naposled y v 17. čísle Necenzurovaných novin. A bývalý federální ministr financí a dneš ní český premiér nikdy nereagoval. Až teprve teď...Možná i proto, že v Kudláčk ově článku údaje o stycích jeho stycích s Koechrem byly nepřesné a neúplné, a tudíž lehce napadnutelné a vyvratitelné... )

* * *

Ovšem, jsou i další údaje, které konkrétně prokazují, že pánové Koecher a Klau s se znát museli nikoliv pouze z "občasných pozdravů" na chodbě prognostického ústavu. Tou je třeba také informace, podle níž Karel Koecher Václavu Klausovi "údajně dělal ještě po listopadu nějaký čas poradce". Což bylo publikováno ro vněž. Například v ENCYKLOPEDII ŠPIONÁŽE (Ze zkulisí tajných služeb, zejména St átní bezpečnosti), která vyšla v nakladatelství LIBRI v roce 1993. (A opět: Přestože autor tohoto článku čte denně nejméně šest titulů novin, nep amatuje se, že by kdekoliv v prestižních denících Václav Klaus toto tvrzení de mentoval a žádal autory encyklopedie o vysvětlení či omluvu za zveřejnění nepr avdivých údajů.. A protože v roce 1993 byl už českým premiérem, lze předpoklád at, že tiskové oddělení v Úřadu vlády monitoruje a pečlivě eviduje vše, co se týká předsedy kabinetu. Ostatně, je tady i ministerstvo vnitra, které by takov é věci mělo vést v patrnosti. Zvláště když k napsání oné encyklopedie sloužily vesměs dokumenty z této instituce... A pan ministr Ruml je ělenem stejné stra ny jíž je Václav Klaus předsedou, tedy ODS.)

Sporné může být v této záležitosti snad jen to, zda se oba dva pánové, tj. Kar el Koecher a Václav Klaus, sblížili už na oněch "chodbách" Prognostického ústa vu, nebo až v Laterně magice, kde se Václav Klaus spolu s Valtrem Komárkem, Vl adimírem Dlouhým, Milošem Zemanem a dalšími v době formování druhé polistopado vé federální vlády často pohyboval. Taktéž není jasné, kde uzrála myšlenka, ab y se Koecher stal Klausovým poradcem. Jestli ještě na oněch zmíněných "chodbác h", či až přímo v centru dění, v KC OF.

(Jedno však jisté je: Nezvyklá podoba protagonistů našeho případu. Porovnáme-l i totiž fotografie Klause a Koechra, zjistíme, že mají mnoho společného. Stejn ý střih vlasů, účesu a kníru, stejně decentní oblečení, stejnou zálibu v barvá ch a podobných kravatách, stejná gesta a způsob chování... Prostě, někdo musel od někoho kopírovat. A těžko lze věřit, že by světoběžník a vysokou americkou společností načichlý bývalý zpravodajský důstojník napodoboval tehdy ještě ne moc známého vědeckého pracovníka... I když, možné je všecko. Třeba se chtěl v etřít do Klausovy přízně!)

KOECHER A PROFESOR BRZEZINSKI

V kontextu se vztahem Václava Klause a Karla Koechra je aktuální též otázka Ko echrových vazeb na profesora Brzezinského (viz Koechrův životopis v úvodu toho to článku). Především v souvislosti s nedávnou návštěvou tohoto prestižního am erického politologa v České republice.

Ve čtvrtek 30. června 1994 se totiž bývalý poradce americké vlády sedmdesátých let a někdejší šéf Rady pro národní bezpečnosti Spojených států Zbygniew Brze zinski sešel s českým premiérem Václavem Klausem, obsah rozhovoru však zůstal tajným. Navíc tiskové podělení Úřadu vlády nebylo schopno odpovědět na otázku, zda Václav Klaus jednal s Brzezinským jako soukromá osoba či jako premiér. * * *

A jakou roli v uvedené návštěvě a v tajném rozhovoru obou zmíněných pánů může hrát osoba Karla Koechra? Na to nám zčásti odpoví článek Obsah rozhovoru Klaus e s Brzezinským zůstal tajný, který byl zveřejněn 1. července 1994 v Mladé fro ntě dnes. Důležité pasáže si proto závěrem dovolíme doslovně ocitovat: "Některé zdroje připouštějí, že Brzezinského návštěva mohla souviset i s nedáv no zveřejněnými informacemi o kontaktech Václava Klause s bývalým českoslovens kým komunistickým rovědčíkem Karlem Koecherem v Prognostickém ústavu v roce 19 89. Koecher byl totiž Brzezinského žákem na prestižním Ruském institutu Columi jské univerzity...

Brzezinski se však... od Karla Koechera distancoval. "Nevzpomínám si na něho," řekl... Na doplňující poznámku, že Koechera Spojené státy vyměnily v osmdesát ých letech po jeho odhalení za prominentního sovětského disidenta Ščaranského, Brzezinski odpověděl, že na případ jako takový si vzpomíná, ale na Koechera n ikoli. Poté o Koecherovi odmítl dál hovořit.

V rozporu s Brzezinského prohlášením však Karel Koecher... řekl, že ho tento v ýznamný americký politik do americké tajné služby doporučil. "Byl jsem jeho žá kem na Ruském institutu Columbijské univerzity. Brzezinski mě fascinoval. Nejd říve jsem chodil na jeho přednášky společně s dalšími dvěma sty studenty. Pak si mě vybral do zvláštního semináře pro asi dvanáct lidí. Nakonec mi nabídl, a bych se stal hostujícím vědcem v jeho institutu. Brzezinski mě považoval za sv ého nejlepšího studenta, takže jsem měl dveře do CIA otevřené. Brzezinski mi n apsal doporučení. Pak už to šlo samo", řekl Koecher."

* * *

Tolik tedy Mladá fronta dnes. Co k tomu zbývá dodat? Snad jen to, že v tomto p řípadě se dá věřit Koechrovi. Nasvědčuje tomu nejen utajení rozhovoru mezi Kla usem a Brzezinským, ale i několik okolností, které by mohly profesora Brzezins kého postavit do role člověka, který nechce hovořit pravdu, anebo se alespoň v eřejně nehodlá k celé záležitosti vyjadřovat.

(Příchod Karla Koechra do CIA a jeho odchod z ní se totiž až nápadně kryje s n ástupem a odchodem Zbygniewa Brzezinského z funkce poradce presidenta Cartera a předsedy Rady pro národní bezpečnost Spojených států. Věrohodným se zdá být i Koechrovo tvrzení, že bez tak vysoce postaveného přímluvce by se asi do amer ické zpravodajské služby nedostal. A konečně ono utajení rozhovoru... Proč tom u asi bylo, když obdobné jednání profesora Brzezinského s presidentem Havlem s e takovým "bezpečnostním" opatřením vyhnulo?)

* * *

A jak se tato "epizoda" dotýká našeho tématu, tj. vztahů Václava Klause a Karl a Koechra? Možná víc, než si budeme ochotni připustit a než vyplývá z obecně z námých faktů. Především zmíněným utajením. Mladá fronta dnes s citovanými info rmacemi vyšla 1. července 1994, pan premíér však na jejich obsah nereagoval. N aopak na Kudláčkův článek odpověděl ještě téhož dne. A pak, dají se zde vystop ovat jisté vazby. Pokud skutečně Koecher mluví o vzájemných sympatiích s Brzez inským pravdu, může to stavět některé věci do nového světla. Např. Koechrovu s kutečnou úlohu v Prognostickém ústavu, v Laterně magice po listopadu 1989 či j eho "poradcování" u federálního ministra financí... Nebo cestu Václava Klause do USA v roce 1989. Pokud ji opravdu tady připravoval Koecher, kdo za ním stál ? Státní bezpečnost, byť ta opoziční, protijakešovská část, těžko. A kdo zajiš ťoval pobyt Václava Klause v USA? A proč?

(Ovšem, jsou zde ještě další nezodpovězené otázky. Proč ve svém rozhovoru, o n ěmž jsme se zmínili na začátku článku a který je celý otištěn v sedmnáctém čís le Necenzurovaných novin, Karel Koecher o své činnosti v Prognostickém ústavu mlčí? Proč mlčí o své působnosti v Laterně magice? Proč mlčí o svých vztazích k Václavu Klausovi? Proč se snaží ve svém "životopise" některá fakta falšovat? A hlavně: Proč onen rozhovor vůbec poskytl? A proč se znovu "nechal" přemluvi t k "monologu" v Mladé frontě dnes? Proč to celé bylo načasováno zhruba deset týdnů před příjezdem Brzezinského do České republiky a vyvrcholilo ze strany J osefa Kudláčka právě době, kdy se tato návštěva realizovala?)

ZÁVĚR: NEZODPOVĚZENÉ OTÁZKY

Na začátku článku se to vše zdálo velmi prosté: Vydavatel a majitel Českého de níku Josef Kudláček napsal, český premiér Václav Klaus odpověděl, fakta shromá žděná autorem a Koechrův "životopis" pak říkají to a to... A nakonec zůstalo m nožství nezodpovězených otázek. Odpovědi na některé z nich se přímo nabízejí, byly by však zatím ještě neúplné a tudíž částečně zkreslené. Jiné z nich může dešifrovat pouze Karel Koecher. Anebo archívy CIA či bývalé I. správy Státní b ezpečnosti. Mlčí všichni. A premiér Klaus jakékoliv styky s někdejším důstojní kem československé komunistické rozvědky popírá. Stejně tak jako kategoricky o dmítá jakékoliv kontakty s Koechrem Zbygniew Brzezinski.

Dozvíme se někdy pravdu? A pokud ano, jaká asi bude? Jiří F. PILOUS

Podpisek pod foto:

Václav Klaus. Bývalý federální ministr financí a dnešní premiér samostatné Čes ké republiky. Člověk, který měl udržovat úzké kontakty s někdejším prominentní m pracovníkem československé zpravodajské služby, ale popírá to. Člověk, který je ovšem na druhé straně onomu zpravodajskému důstojníkovi až nápadně podobný.

Jako by byl jeho dvojníkem. Miroslav DURDIL: