--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Psi štěkají a karavana jde dál
Zdroj: NN Ročník........: 0004/049 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

P S I Š T Ě K A J Í A K A R A V A N A J D E D Á L. Takto se obvykle vyjadřuje pan doktor Sládek na adresu všech svých odpůrců, ta kto komentuje všechny útoky sněřující proti němu či proti jeho straně. Používá toto pořekadlo oprávněně?

Nedává mu někdo k jeho používání příležitost? Skutečně, štěkotu bylo mnoho a přesto karavana SPR-RSČ jde dál vezouc svého vů dce a jeho zboží. Připomeňme nejprve několik takových štěkotů. Jedním z nejznámějších je urážka hlavy státu, jíž se pan doktor dopustil při o bléhání budovy televize. Z činu jinak trestného učinili štěkot jeho kolegové, poslanci federálního shromáždění, když mu poskytli ochranu před trestním stíhá ním.

Když si falšováním dokumentů při volbě prezidenta republiky dělal v podstatě l egraci z Federálního shromáždění a znevažoval tak i samu funkci prezidenta, by ly to tentokrát orgány činné v trestním řízení, kdo z toho všeho udělal pouhý štěkot.

Orgány činné v trestním řízení patrně na pana doktora dosti trpí. Štěkot totiž udělaly i z trestního oznámení pro ublížení na zdraví, kterého se dopustil v kadeřnické oficíně bávalého bolševického hotelu Praha. Slaboučkým zaštěknutím byl výrok pana státního zástupce dle nehož by měl být doktor Sládek vyslechnut i v souvislosti s rumovou aférou v níž jsou namočeny obchodní společnosti zal ožené republikány. Takové štěknutí, kdyby skončilo kousnutím, to by bylo soust o. Nejen pro štěkala. Možná však, že by byl pokousán i pan doktor. Jakési obliby požívají u policie, státního zastupitelství a snad i soudů i jin í republikáni. Ať je to poslanec Kuba, který se za podivných okolností dostal až do věznice za svědkyní v rumové aféře, či ať je to pan Mozga, jehož případ dopravní nehody s následkem smrti dopadl patrně Bůch ví jak, protože pan Mozga bývá viděn v blízkosti svého vůdce. I případ pana Krejsy, iniciátora ostudnéh o incidentu v Terezíně a dalších jeho kumpánů v této věci se pomalu vytrácí ze zájmu, který by byl věci přiměřený.

Akce obléhání bytu páně doktorova je veřejnosti známa jako veselá taškařice. J enom by bylo dobré vědět kdo vlastně v ní dělal kašpara. Byla to policie, stát ní tástupce, soudkyně?

Občas se ozve štěkot jenom proto, aby byla upřena pozornost ne na karavanu, al e na psa. Takto si zaštěkal pan Hirš, kdysi přítel pana doktora. Byly doby, kd y mu poskytl místnosti v Bělohorské ulici pro pražský sekretariát SPR-RSČ. Ten v nich sídlí ostatně dodnes. Takže štěkot v podobě požadavku zákazu Sládkovy strany měl spíše zviditelnit psa než karavanu.

Jsou tedy všechny útoky na Sládka a jeho stranu pouhou jalovinou. O jakou jde přitom stranu ukázal nejlépe jeden z jejích kandidátů v komunálních volbách. V ůdce má vždycky pravdu. Takový výrok vypovídá o mnohém. A výsledky voleb ukáza ly, že členská a příznivecká základna SPR-RSČ se zúžila právě na takovéto věrn é. Lze si tedy učinit jeden závěr. Sládek je strana a strana je Sládek. Platí toto jen pro SPR-RSČ?

Každá karavana má alespoň jednu slabinu. Slabinou SPR-RSČ je její přístup k do držování zákonů. Ne ten proklamovaný v programu, ale ten skutečný. Zatímco pan doktor ve svých projevech požaduje, například po Romech, aby dodržovali zákon y, on sám, ani jeho strana se takovou maličkostí nedají vyvést z míry. A co ví ce, mnohdy to činí veřejně, až proklamativně. Takovým příkladem je porušování zákona o politických stranách. Pokud si totiž stýskají některé z nich proto, ž e nemají vlastní tiskovinu, SPR-RSČ ji má. Je však v rozporu s ustanovením ş 1 7, odstavce 2., zákona č. 424/1991 Sb., o politických stranách a hnutích, vyda vatelem týdeníku REPUBLIKA. Ejhle, SPR-RSČ, jako politická strana tedy podniká . Lze se však důvodně obávat, že i šetření této skutečnosti by bylo pouhým ště kotem.

On totiž pan doktor Sládek se svou stranou patří ke koloritu naší politické sc ény. Strhává na sebe hlasy těch voličů, kteří nemají koho volit, ale k volbám jít chtějí. Pak i v případě zisku mandátu jde o hlasy zahozené, protože pokud zvolení poslanci ze Sládkovy strany neodejdou nebo nejsou vyloučeni, jejich či nnost v zastupitelských sborech buďto budí posměch pro svou hloupost nebo odpo r pro své hulvátství.

V Praze dne 30. listopadu 1994, pro NN

Vladimír Kolář