--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Podivná hra StB a BIS..
Zdroj: NN Ročník........: 0004/050 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
PODIVNÁ HRA STB A BEZPEČNOSTNÍ INFORMAČNÍ SLUŽBY aneb AGENTI "MNOHA JMEN" STÁLE V AKCI
(Pokračování z čísla 48)
Část V.
(Podrobnější informace o MIKULÁŠI NADAŠIM, o tom, co znamenal pro slušovický A grokombinát a do značné míry i "pražské podsvětí", vyplynuly z předešlých část í. Včetně nepostradatelnosti jeho osoby pro tehdejší Státní bezpečnost, přesně ji její II. správu, čili Hlavní správu kontrarozvědky, a I. správu, čili Česko slovenskou zpravodajskou službu. Ale nejde jen o tyhle dvě instituce: Jak jsme si mohli přečíst, Nadaši se "skvěle" uplatnil, ba přímo "zamaskoval", i po 17 . listopadu 1989. Prostě, přešel coby špičkový agent (prý velmi dobře placený) do Úřadu na ochranu ústavy a demokracie, později Federální bezpečnostní infor mační služby, nejnověji pak Bezpečnostní informační služby, s níž spolupracuje dodnes. Dokonce i rozvědka (dříve už zmíněná I. správa StB) federálního minis terstva vnitra jím nepohrdla. Zda pouze náhodou, úmyslně či díky dlouhým prstů m vedení JZD AK Slušovice, těžko říct... V každém případě, Mikuláš Nadaši je v současnosti znovu agentem, opět se pohybuje v blízkosti význačných a mocných mocných lidí, úzce spolupracuje s rozvědkou. A možná i víc...)
AGENT POD KRYCÍM JMÉNEM "VÁCHA"
Jenomže, pan Mikuláš Nadaši, byť patřil mezi nejhlavnější, v tomhle "slušovick ém" kolotoči nebyl sám. Se Státní bezpečností totiž spolupracovalo mnohem větš í množství lidí. Ať už z řad těch, kteří se kolem družstva pouze "motali", neb o jeho stálých zaměstnanců. Pochopitelně, tady nehovoříme ani tak o normálních pracovnících, jež neměli vůbec ponětí, co se vlastně v jejich "firmě" děje. Z de běží vesměs o "ryby" velké a větší. Dejme tomu na středním a vyšším stupni řízení. Hlavně však: nebyli "vytěžováni" proti slušovickému agrokombinátu, jak se snažili po 17. listopadu 1989 dokázat někteří "špičkoví" slušovičtí funkci onáři...
(Pravdou je spíš opak. Lze říci, že tvořili jakousi "zástěnu", nárazníkové pás mo na ochranu docenta ing. Františka Čuby, CSc., a jeho věrných. A nejednou mě li za úkol krýt či zamlžovat pravou podstatu "slušovického velkopodnikání"... Ba víc: V mnoha případech mu na základě příkazů svých nadřízených byli přímo i nápomocní.)
Stejným způsobem ovšem postupovalo také nejužší vedení slušovického družstva: Jeho funkcionáři totiž sami často vyhledávali a následně pro své cíle "externě " využívali agenty StB. A nikoliv ty bezvýznamné: Šlo většinou o dost důležité osoby. I když někdy, stejně jako u Mikuláše Nadašiho, s poněkud záhadnou minu lostí. Či jak uvidíme později, s ještě záhadnější a pestřejší současností... (Jako příklad tady může posloužit agent s krycím jménem VÁCHA. Což bylo eso do st vysoké. Dokonce tak moc, že tohodle pána řídili takové "kapacity" z někdejš í XI. správy Státní bezpečnosti, čili tzv. ochrany hospodářských zájmů státu, které jen tak lehce u jiných agentů neuvidíme. Přesněji se jednalo o vysoké dů stojníky Státní bezpečnosti, plukovníky MOLNÁRA a RYPLA. A ti by se nevěnovali jen tak někomu ...)
* * *
Kdo to tedy onen tajemný VÁCHA byl, že se dostal do péče speciálních "expertů StB pánů Molnára a Rypla? Můžeme klidně konstatovat - opět muž mnoha tváří. Ba víc, rozšířit toto rčení o dovětek vztahující se trefně i k hlavnímu titulu n ašeho seriálu, totiž: "muž mnoha jmen". Protože onen člověk se původně jmenova l ŠTEFAN VACEK a narodil se někdy na počátku dvacátých let, údajně snad v Jaro měřicích nad Rokytnou (na jihozápadní Moravě, mezi Třebíčem a Znojmem). Brzy p o komunistickém převratu v únoru 1948 emigroval, a jak v pozdějším rozhovoru s autorem tohoto seriálu tvrdil, tak prý pouze s matkou, do USA. Podle očitých svědectví se tam choval velmi skromně, snad až nuzně. Vydělal ale brzy slušné peníze, které investoval v Evropě. Především v Rakousku, kde založil firmu na obchodování s průmyslovými diamanty (snad i s opály). Do Evropy pak také pan Š tefan Vacek o nějaký ten rok na to přesídlil natrvalo... V tom čase už se ale hodně dlouhou dobu jmenoval jinak: STEEVE WOTSON. Nebo také Stephen Wotson. Co ž v překladu do českého jazyka znamená totéž, co Štefan Vacek...
(Informace z kruhů blízkých jisté "speciální" složce ministerstva vnitra potvr dily úzkou spolupráci Štefana Vacka se Státní bezpečností pod zmíněným už kryc ím jménem "VÁCHA", a to zejména v letech těsně po emigraci do USA. Potvrdila t o i Federální informační resp. Federální bezpečnostní informační služba... Tyt éž zdroje ovšem předpokládají také pozdější "úzké" kontakty Štefana Vacka v té době už vystupujícího coby Steeve Wotson, s americkou CIA a možná i s FBI a n ěmeckou spolkovou zpravodajskou službou... Údaje, které má autor tohoto seriál u k dispozici, připouštějí zmíněné kontakty zejména v souvislosti s Wotsonovým dlouhodobým pobytem ve Vídni. Navíc lze předpokládat také "úzké sblížení" s Č eskoslovenskou zpravodajskou službou...)
ŠEDÁ "EMINENCE" ČESKÉ POLITIKY?
Jestli začal Štefan Vacek alias Steeve Wotson spolupracovat se Slušovicemi ješ tě v době svého západoevropského pobytu, těžko odhadnout. Zcela jistě to však lze tvrdit od okamžiku, kdy se najednou objevil v bývalém Československu, tedy na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Coby bývalý emigrant a teď už cizí státní občan, naprosto legálně a natrvalo. Usadil se tenkrát v Praze 5, v Koš ířích, kde měl Na Hřebenkách vilu. A začal stavět za několik milionů tehdejšíc h korun rezidenci na Kocábě u Štěchovic, poblíž slapské přehrady. Na svou dobu přímo luxusní včetně bazénu. S mnoha pokoji, s garážemi pro čtyři až pět aut. ..
(Při oné zmíněné vile na Kocábě se chvíli pozdržme: Je tu totiž jedna zajímavá skutečnost, podle níž stavba onoho objektu měla být realizována pomocí JZD CH ÝNĚ u Prahy. Což, jak si čtenáři jistě pamatují, byla expozitura I. správy StB , čili Československé rovědky. A podílet se na tomto projektu měl coby zaměstn anec družstva, čéf jeho střediska přidružené výroby Petr OSMÍK. Na něho si čte náři s couvislosti s Mikulášem Nadašim taktéž jistě pamatují...)
* * *
Mimo výše uvedeného je tady však několik zarážejících okolností. Člověk, který žil hezkých pár let v USA coby emigrant, stýkal se s emigrantskými kruhy, pak ještě několik let v Západní Evropě, se najednou objeví v Praze. Prakticky s p ohádkovým jměním. Navíc s nechvalně známou pověstí. Měl prý už ve Spojených st átech založit jakousi firmu, sebrat z ní peníze, údajně několik tisíc dolarů, a utéct do Evropy. Jiní pak tvrdí, shodně s informacemi z předešlých řádků, že byl agentem několika západních zpravodajských služeb. A další zase vyslovují podezření, že měl něco společného s mezinárodním obchodem se zbraněmi a údajně i s narkotiky.
* * *
Hlavně však: velmi rychle si Štefan Vacek, alias Steeve Wotson vybudoval v Čes koslovensku pevné zázemí. Stýkal se s oběma Jakešovovými syny, tedy s generáln ím tajemníkem Mezinárodní organizace novinářů a ředitelem Krátkého filmu Praha , navštěvoval hotel AMBASSADOR, stal se dokonce přítelem jeho tehdejšího ředit ele a dnes majitele Vlastimila Dvořáka, zúčastnil se pitek s bývalým vedoucím tajemníkem městského výboru Komunistické strany Československa v Praze a člene m jeho předsednictva Miroslavem Štěpánem, seznámil se s mnoha agenty KGB, např . Samarijem Gurarijem (někdejší osobní fotograf soudruha Brežněva), přes něj p oté s předsedou ROH, poté tajemníkem ÚV KSČ a členem jeho předsednictva soudru hem Karlem Hoffmannem... Prostřednictvím "předlistopadového" ředitele Fotograf ie v Gottwaldově, dnes Zlíně, Milana DUDY, který v letech 1986 až 1990 působil jako poslanec České národní rady, a zřejmě i jeho přítele, gottwaldovského pr imáře MUDr. Jaroslava Rybky, se také osobně kontaktoval s některými slušovický mi činiteli...
(I když, zde to může být klidně úplně jinak: Vzhledem ke skutečnosi, že Štefan Vacek, alias Steeve Wotson, byl v minulosti špičkovým agentem StB, mohl se té ž znát s panem Čubou a spol. právě prostřednictvím některých jejích vysokých d ůstojníků z I., II. a VI. Správy. Tedy soukromě, protože v obchodním spojení s e Slušovicemi se nacházel už předtím. Zajímavé na tom však je ještě něco jinéh o: Totiž, stejně jako Mikuláš Nadaši, tak i agent s krycím jménem "Vácha" Stee ve Wotson velmi rychle pronikl do vysokých až nejvyšších špiček mocenského apa rátu. Proč asi? Na čí příkaz a v koho zájmu? A jakou roli v tom hrají interesy JZD AK Slušovice a osobně lidé kolem ing. Františka Čuby? Koho měl špehovat, koho ovlivňovat, a proč?)
STYKY, KTERÉ NEJSOU K ZAHOZENÍ
To, co platilo před 17. listopadem 1989, zcela jistě nebylo k zahození. A ŠTEF AN VACEK, alias STEEVE WOTSON, krycím jménem VÁCHA, na tom dost vydělával. V ú loze obchodního "spolupracovníka" Slušovic i jinak. A nejen on: hodilo se to t aké dalším. Mít totiž tak rozsáhlé kontakty není k zahození. Jenomže, co po "s ametové" revoluci? Jak postupovat dál, když "staré struktury" se zhroutily ? N ijak. Vlastně normálně. Protože se v celku nestalo skoro nic. Pár lidí sice od ešlo, ostatní však změnili "dresy" nebo přesedlali na "byznys". A pokud přesto jakésy výměny nastaly, pro předsedu slušovického Agrokombinátu a dnes DAK MOV A Bratislava docenta ing. Františka Čuby, CSc., jeho někdejší společníky, pány agenty Mikuláše Nadašiho a Steeve Wotsona, nebyl problém navázat styky nové. Na stejné či ještě vyšší úrovni. Zkušeností či kamarádů, starých či nových, mě li víc než dost. A důvodů, proč to dělat, taky...
V některých případech pomohl svými konexemi ředitel pražského interhotelu AMBA SSADOR Vlastimil DVOŘÁK. Coby "dvorní" dodavatel "zábavy" a "recepcí" mnoha so učasných význačných státních představitelů dostal Steeva Wotsona dokonce až do blízkosti presidentské kanceláře: údajně měl být snad i panu presidentovi pře dstaven a několikrát pobýval coby host v jeho bezprostřední blízkosti. (Pochopitelně, Vlastimil Dvořák dnes už není ředitelem AMBASADORU, je přímo je ho majitelem. Získal jej totiž za "babku" a pochopitelně podvodem. Pro což už je dost dlouho, zatím "bezvýsledně" trestně stíhán... Ovšem nejen to: Jméno Vl astimil Dvořák se rovněž vyskytuje pod čísly 13668 resp. 366888 a krycím jméne m VLASTIMIL, datum narození 28. březen 1949, v registru Státní bezpečnosti jak o agent StB...)
* * *
Steeve Wotson, alias "Vácha" či Štefan Vacek měl prý dobré vztahy i s polistop adovou ministryní obchodu České republiky Vlastou Štěpovou, s náměstkem federá lního ministra zahraničních věcí panem Wágnerem, často byl viděn v bezprostřed ním okolí dnes už exministra vnitra České republiky JUDr. Tomáše Sokola, díky panu panu majorovi JUDr. Václavu VODRÁŽKOVI z bývalé Státní bezpečnosti, o něm ž bude řeč ještě později, se dostal také k určitým a pro něj užitečným vazbám na Federální bezpečnostní informační službu a federální ministerstvo vnitra... Hovoří se i o zajímavých kontaktech s předními českými umělci v Jevanech u Pr ahy nebo u sebe v rezidenci na Kocábě: například prý s Ivanem Mládkem, Ladisla vem Štaidlem...
(Je reálný předpoklad, že kroky Štefana Vacka, alias Steeva Wotsona či "Váchy" , po 17. listopadu 1989 neusměrňovaly pouze Slušovice. Ve většině případů zřej mě stále působily nitky vedoucí k bývalé XI. správě Státní bezpečnosti. Pan pl ukovník Molnár, vysoký důstojník a řídící orgán Wotsona totiž neměl na starost i jen jeho, čili agenta s krycím jménem "Vácha". Ve stejné péči se nacházeli t aké jiní. Například i jistý ZDENĚK MUNZAR, který je veden v registru agentů St B pod číslem 9294, krycím jménem "NUSELSKÝ", datum narození 17. 12. 1928... Je zajímavé, že toto jméno je totožné s jménem jistého Zdeňka Munzara který do r oku 1988 pracoval rovněž pro slušovický Agrokombinát ... Po roce 1990 se tenhl e pán exponoval ve Straně Zelených a jako "podnikatel" prodával u nás zahranič ní zařízení na měření ovzduší a exhalací. A mohli bychom pokračovat dál. Proto že agentů ve vztahu ke Slušovicím, k Mikuláši Nadašimu a Steevovi Wotsnovi byl o podstatně víc...)
* * *
Steeve Wotson však neplnil pouze úlohu agenta XI. správy Státní bezpečnosti. Z větší části totiž hlavně působil coby podnikatel. A jak jsme již připomněli, měl svou firmu ve Vídni (a možná i jinde na Západě), která se měla údajně zabý vat vším, co se "točí" kolem průmyslových diamantů: Ostatně, právě přes Rakous ko stále běží velká část obchodů současného DAK MOVA Slušovice-Bratislava. V Č eskoslovensku, dnes tedy v České republice, pak vlastní Steeve Wotson-Vacek-Vá cha už delší dobu podnik s názvem AMEREX, který údajně disponuje obrovským kap itálem. Ovšem mnohem zajímavější je jiná skutečnost: Spolupracovníkem či vlast ně společníkem je tady osobní přítel Wotsona, citovaný už pan major JUDr. Václ av VODRÁŽKA. Původně pracovník IV. správy Státní bezpečnosti (tzv. "sledovačka "), po 17. listopadu 1989 člen pátrací služby Úřadu na ochranu ústavy a demokr acie, a později Federální informační služby, který od jejího vyčlenění v průbě hu roku 1991 začal pracovat v tehdejší pátrací službě federálního ministerstva vnitra. Čili v bezprostřední blízkosti informačního centra resortu, na nějž, jak se záhy dozvíme, měl úzké napojení i jeho přítel a nadřízený Steeve Wotson ...
(Podle informací ze zdrojů, jež se obvykle nemýlí, JUDr. Václav Vodrážka je už pouze "exmajor". Po rozdělení federace ze služeb ministerstva vnitra odešel, měl působit v Čs. obchodní bance, údajně na doporučení právě Steeva Wotsona, k terý k jejímu vedení má velmi blízko. Zároveň coby fyzická osoba spoluvlastní firmu SPECIAL SERVIS poskytující "jisté" služby hotelům... Zda ještě pro Steev a Wotsona a jeho AMEREX pracuje, se bohužel nepodařilo zjistit...) * * *
S čím Steeve Wotson, alias Štefan Vacek, alias agent Vácha obchoduje, resp. čí m se jeho podnik AMEREX zabývá, těžko přesně určit. S největší pravděpodobnost í jsou to rovněž diamanty, tentokrát už ovšem nejenom ty "průmyslové". Alespoň to tvrdí lidé z "branže", nejenom ti z Čech, Moravy a Slezska, resp. Slovensk é republiky. Navíc se domnívají, že ne všechny jeho "obchody" jsou košer. Zcela jistě ale lze konstatovat, že AMEREX neexistuje samoúčelně. Zvláště s ta kovým zázemím, které majitel má. S možnostmi, jež "nabízejí" Slušovice. A díky různorodým a hlavně "podivným" kontaktům páně Wotsona nejenom ony... Navíc, b yla tady přece malá privatizace, aukce, téměř u konce je i privatizace velká.. . A pan Steeve Wotson má obrovské peníze a neméně velké zkušenosti coby "podni katel" či agent několika tajných služeb...
(Obchodem se onen pán zabýval už před listopadovým převratem. Nejenom v souvis losti se Slušovicemi či některými americkými firmami, které přes embargo ze st rany USA a západoevropských zemí dovážely do Československa "zajímavé" zboží. A tady v Praze? Ne, nechtěl koupit Ambassador. Byl poněkud skromnější: projevi l třeba zájem jen o komplex pražské restaurace MÁNES včetně vodárenské věže. D aleko čilejší se ale ukázal další "Čechoameričan", který do Československa, sp eciálně do Prahy, přicestoval v průběhu roku 1991 z Kalifornie. DOKTOR WOTSON. Zajímavé, co ? Tvrdil o sobě, že se zhruba počátkem padesátých let narodil v Kalifornii. A jak tvrdí členové pražské privatizační komise, koupil v tomto mě stě při aukcích, a možná i mimo ně, několik interesantních objektů. Třeba rest aurace... Ovšem proč vlastně ne, když jeho "jmenovec" se tak dobře znal s tehd ejší ministryní obchodu České republiky paní Vlastou Štěpovou... A pokud se tý ká onoho jmenovce? Je to skutečně pouze shoda jmen? Nebo příbuzný? Či syn? Zdá se, že u Steeva Wotsona, stejně jako u Mikuláše Nadašiho, bude zapotřebí pár okolností objasnit. Pochopitelně nejen ve vztahu ke slušovickému družstvu... J enomže, k tomu by musela být "politická" vůle "určitých" činitelů: A ta, jak u vidíme vzápětí, v tomto případě asi bude chybět...)
POLITICI & STEEVE WOTSON
Steeve Wotson alias Štefan Vacek byl ve škále těch, kteří v jednotlivých dějst vích slušovické "mafie" vystupovali, jedním z mnoha důležitých článků. V době, kdy se mi jeho jméno v určitých souvislostech objevilo, mě to však jaksi nena padlo. Nenapadlo mě to ani, když příteli Stanislavu Týblovi překřížil cesty př i pátrání po záhadách kolem podvodu s interhotelem Ambassador. Možná i proto j sem v návalu další práce na něj jaksi pozapomněl a v množství nových informací o JZD DAK Slušovice se jeho jméno celkem logicky vytratilo do pozadí. Objevil y se nové, zajímavější souvislosti a hlavně nové postavy slušovického "dramatu "...
(Jak již bylo řečeno, snad jen přítel a kolega v "branži" Stanislav Týbl Steev a Wotsona nespouštěl ze zřetele: Pohyboval se mu stále kolem hotelu Ambassador a někerých lidí majících vztah k tejdejšímu generálníku řediteli hotelu - a p ozději i podvodnému majiteli - panu Vlastimilu Dvořákovi. Nota bene taktéž člo věku, jehož jméno je dáváno do spovislosti se jménem agenta Státní bezpečnosti a člověku s "neobvykle" dlouhými a vlivnými prsty...)
* * *
Znovu se jméno SteeveWotson dostalo do předních sfér mého zájmu někdy ve druhé polovině ledna 1992. A to hned nadvakrát. Poprvé, když jsem je jen tak, v sou vislosti právě s Mikulášem Nadašim, uvedl před majorem Jiřím VACKEM, o němž js me obšírně psali v minulé části našeho seriálu. Překvapilo mě tehdy, že pan ma jor se vyděsil tak, že by se v něm "krve nedořezal". A dělal, že onu otázku př eslechl. Ba neodpověděl ani, když jsem ji po druhé zopakoval. Tehdy mě napadly "jisté" souvislosti. Ovšem spojené spíše se "shodou" jmen obou pánů: Jiří Vac ek a Štefan Vacek. A možná i blízkostí Jaroměřic, kde se měl Štefan kdysi naro dit a nějakou dobu žít, a Jihlavy, kde "určité" období Jiří působil... Podruhé mě jméno Steeve Wotson opět upoutalo o pár dní později. To když se mi na stole v redakci objevil lístek od sekretářky, že mi vzkazuje tehdejší minis tr zemědělství České republiky MVDr. Bohumil Kubát, abych prý okamžitě zatelef onoval panu Wotsonovi. Prý je to velmi nutné ...
Dost mě to udivilo: jednak jsem neviděl sebemenší důvod, proč onomu pánovi tel efonovat, a pak, chybělo ve vzkazu to nejdůležitější. Telefonní číslo. Navíc p an ministr nepatřil k těm, co by mi mohli co nařizovat, byť si to o sobě tenkr át mohl myslet... Ba ani naše přátelské vztahy zdaleka nebyly takové, aby ho k onomu "nekompromisnímu" vzkazu opravňovaly.
(Asi po dvou týdnech, při jednom sezení u Kubáta, na to přišla řeč. A k mému ú divu jsem se dozvěděl, že ti dva, ministr zemědělství a Steeve Wotson, se dobř e znají. Údajně je seznámil v té době ještě ministr vnitra České republiky JUD r. Tomáš Sokol. Kubát prý potřeboval v nějaké záležitosti nutně hovořit s tehd ejším místopředsedou České národní rady a svým stranickým kolegou z Občanské d emokratické aliance doktorem Janem Kalvodou a Sokol ho tedy zavedl do jednoho luxusního nočního podniku v Praze, kde se Wotson a Kalvoda bavili v přítomnost i mladých hezkých elegantních slečen. Pochopitelně za peníze Steeva Wotsona: M ěsíční ministerská apanáž by asi na útratu za jednu osobu a noc zdaleka nestač ila, což přiznal i sám ministr zemědělství , nota bene dost skoupý na peníze.. . Tenkrát si taky začali Kubát a Steeve Wotson tykat a prý se také spřátelili. )
* * *
Za nějakou dobu se podle vyprávění páně ministra oba, teď už prý dobří přátelé , znovu setkali přímo u místopředsedy České národní rady JUDr. Jana Kalvody v jeho sekretariátě. Poněkud kuriózně, protože Kubát kvůli Wotsonovi musel dost dlouho čekat v předpokoji, než bude vpuštěn. V tom okamžiku už ale byl Steeve Wotson ve značně nepříjemné náladě, rozzloben na Zemědělské noviny a jejich šé fredaktora, autora tehdy publikovaného seriálu o Slušovicích. Vyhrožoval, že j estliže Kubát tohle psaní Pilousovi nezastaví, bude Pilouse žalovat o milion m arek. A Zemědělské noviny taktéž...
(Tam měl ministr zemědělství slíbit, že mě spojí se Steevem Wotsonem a zprostř edkuje schůzku. K čemuž, přes "upřímnou" Kubátovu snahu, nedošlo. Prostě jsem odmítl s tím, že pokud pan Wotson mi má co říci, není problémem zatelefonovat do redakce a domluvit si osobní setkání přímo. Ovšem na jeho podnět, nikoliv o bráceně. Nevidím totiž důvod, proč se s oním pánem scházet z vlastní iniciativ y...)
SCHŮZKA V HOTELU OPERA
Za dalších pár týdnů došlo k tehdy známým, byť už dnes pozapomenutým událostem v redakci "černých" Zemědělských novin: Dne 25. února 1992, "shodou okolností " přesně v čase 44. výročí Velkého Vítězného Února, jsem měl být na příkaz min istra zemědělství České republiky MVDr. Bohumila Kubáta odstraněn. Jím jmenova ná ředitelka novin, v té době ještě pracovnice Federální bezpečnostní informač ní služby (FBIS) a tajemnice tzv. "lustrační" komise při ČNR, mě odvolala coby šéfredaktora a s okamžitou platností vyhodila z redakce. Prý pro ztrátu důvěr y a hrubé porušování pracovní kázně... Nepodařilo se a po téměř šestitýdenním boji musela odejít pracovnice FBIS s funkce ředitelky sama: Kubát včetně své " svity" složené tehdy ve své většině rovněž z pracovíků FBIS mlčky kapitulovali ... Tedy "dočasně" kapitulovali...
Možná, že právě tyhle události a moje další setrvávání v redakci Zemědělských novin ve funkci šéfredaktora přimělo pana Steeva Wotsona k akci. Zhruba v polo vině dubna mi osobně zatelefonoval a sjednal si se mnou schůzku. Mezi čtyřma o čima.
(Celá záležitost byla ovšem dost pikantní: Pan Wotson chtěl setkání v "decentn ím" prostředí Interkontinentálu, já trval na obyčejné restauraci. Výsledek byl ale trochu jiný: Restaurace měla totiž ten den neočekávaně zavřeno, sešli jsm e se proto kousek od ní, v hotelu Opera v Praze 1 na Těšnově. Za přísných bezp ečnostních opatření páně Wotsona, jak vyplynulo později. Takže přes veškerou s nahu se mým přátelům onoho pána nepodařilo vyfotit. Před ním i za ním se vždy vyskytovalo několik jeho lidí, kteří dělali "zeď"...)
* * *
Zdali měl či nikoliv Steeve Wotson také v kavárně hotelu Opera své lidi, to ne vím. Před budovou však zcela jistě a dovnitř ho chvílemi chodili kontrolovat . .. Přesto ovšem posezení ve dvou bylo nanejvýš příjemné. Rozhovor rovněž, i kd yž nakonec k závěru nedošlo. Pan Steeve Wotson pouze prohlásil, že, pokud mě b ude žalovat, tak už ne o jeden, ale dva miliony marek ... A své kontakty s pán y místopředsedou České národní rady JUDr. Janem Kalvodou, ministrem vnitra JUD r. Tomášem Sokolem, ministrem zemědělství MVDr. Bohumilem Kubátem, ministryní obchodu Vlastou Štěpovou, panem Vodrážkou, náměstkem ministra zahraničních věc í panem Wágnerem přiznal. Přiznal též osobní známost s ředitelem a pozdějším m ajitelem hotelu Ambassador panem Vlastimilem Dvořákem, s jeho advokátem JUDr. Gebauerem, neoficiální styky s presidentem Václavem Havlem a jeho kanceláří, b a dokonce i to, co jsem tehdy ještě nevěděl: přímé vazby na federální minister stvo zahraničního obchodu a některé lidi na našich zahraničních velvyslanectví ch. Odmítl však, že by měl cokoliv společného s Mikulášem Nadašim. Prý vůbec n eví, o koho jde, byť jedna z jeho milenek byla v jisté době sekretářkou Nadaši ho... Prozradil však kupodivu, že se dobře zná s bývalým ředitelem slušovickéh o hotelu ve Vietnamu a od podzimu roku 1991 ředitelem tzv. "ekonomické kontrar ozvědky" českého ministerstva vnitra JUDr. Janem Šulou...
(Jak již bylo řečeno, schůzka skončila "neutrálně". S tím, že si během týdne p romyslíme další postup v našich rozhovorech a opět se sejdeme. Tentokrát už ne na pouhé "oťukávání", ale s konkrétními věcmi. Včetně toho, že od pana Wotson a dostanu jisté dokumenty a určité informace...)
* * *
Ke "dohodnuté" schůzce už pak ale nedošlo a já mezitím znovu pokračoval v publ ikování seriálu o Slušovicích, který po krátké přestávce opět začal vycházet v "černých" Zemědělských novinách. Pan Wotson sice asi za dva týdny zavolal, že má zlomenou nohu, tudíž se omlouvá, Prý jakmile mu sundají sádru, ozve se. Je nomže, začátkem června bylo jasné, že Zemědělské noviny budou zakladatelem pra vděpodobně "úmyslně" zrušeny a "slušovický seriál" tím nedobrovolně skončí. Na víc, každý už tenkrát v podstatě věděl, že je otázkou dnů, kdy ještě před likv idací novin budu odvolán z funkce šéfredaktora. Pro jistotu, abych něco neprov edl... Ostatně, Kubát v parlamentních volbách totálně propadl, "ministrovat" m ěl už jen pár dní, tak se mstil...
(Pan Wotson tedy neviděl důvodu, proč si se mnou sjednávat další schůzku. Zdál o se mu, že Pilous definitivně končí. A i volby dopadly v podstatě tak, jak do padly. Proč se tedy zbytečně obtěžovat, když už nebezpečí nehrozí žádné...) Jiří F. PILOUS