--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Události a komentáře týdne
Zdroj: NN Ročník........: 0005/001 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

UDÁLOSTI A KOMENTÁŘE TÝDNE aneb ČESKÁ REPUBLIKA: ROK DVĚ...

(Lze říci, že oněch posledních 12 měsíců bylo zvláštní období, které jsme právě prožili. Vládní resp. koaliční činitelé se domnívají, že mu dominovaly sílící stabilita a ekonomická prosperita, opozice naopak zdůrazňuje bezkoncepční vnitřní a zahraniční politiku, zvyšující se chaotičnost bezpečnostní situace a problematické výsledky privatizačních procesů. President se spíše kloní k opozici a vládě resp. Poslanecké sněmovně má za zlé nedůslednost, absenci mnoha důležitých zákonů a z těchto důvodů zho ršující se sociální, resp. právní postavení občanů. Množství afér a aférek či skandálů pak oba protipóly raději moc hlasitě nezdůrazňují. Stejně tak jako nepřiznávají arogantní chování ze své strany vůči jiným: ať již partnerům v koalici nebo protivníkům v parlamentní případně mimoparlamentní opozici. Což navíc umocňuje stále se prohlubující rozdílnost názorů mezi premiérem Klausem a presidentem Havlem...)

VNITROPOLITICKÁ SCÉNA

Jak již bylo řečeno výše, právě uplynulý rok se jevil dost zvláštně. A to nejen vzhledem k odlišným hodnocením politických subjektů, vztahujícím se na jeho hodnocení. Za sebe mluví například fakt, že oproti roku 1993 utrpěla jistým způsobem stabilita vlády výměnou hned tří ministrů: Dne 17. ledna odstoupil ministr kultury Jindřich KABÁT (KDU-ČSL) a jeho místo zaujal legendární odpůrce komunismu Pavel TIGRID (bezpartijní); brzy nato, 2. května, vystřídal Ivan PILIP v křesle ministra školství Petra PI ŤHU (oba KDS), a 20. září zbavil president republiky Václav HAVEL funkce ministra obrany Antonína BAUDYŠE (KDU-ČSL) a na jeho místo jmenoval Viléma HOLÁNĚ (rovněž KDU-ČSL). Střídání ovšem probíhalo i na "postech" ministerských náměstků: Postihlo jak resorty kultury a školství, tak také vnitro a další oblasti zejména ekonomických sfér a v neposlední řadě též funkce v politických stranách a seskupeních...

(Lze však říci, že největší změny postihly právě křesťanské strany. Tedy politická uskupení, které v průběhu této volební kadence zaznamenávají téměř nulový, či spíše negativní přírůstek. V podstatě Křesťansko demokratická unie - ČSL se stěží dostává těsně nad pět procent preferencí, Křesťanskodemokkratická strana nedosahuje ani dvou procent: Navíc tady vystřídal Ivan PILIP coby předseda strany Václava BENDU... Důležité jsou ale i "rošády" ve vnitru. Tam odešel jeden jeho všemocných "vládců" Jiří KŘ IŽAN, který tam působil za ODA, v podstatě "vyhozen" byl bezdůvodně policejní president Stanislav NOVOTNÝ, odejít museli i šéf inspekce ministra vnitra, pražský policejní ředitel Pavel HOFMAN a jeho zástupce plukovník STANĚK... A to už nemluvě o dalších rezignacích případně odvoláních: Třeba "otce" kupónové privatizace Tomáše JEŽKA z ODA, který "padl za vlast" 10. června, aby na křeslo předsedy Fondu národního majetku usedl jeho žák Roman ČEŠKA, taktéž z ODA. Nebo Petr ČERMÁK, který byl v druhé polo vině prosince "odejit" ze všech funkcí v ODS... Vlastně, jak uvidíme později, i tyhle dvě koaliční strany byly dost negativně poznamenány loňským neurovnaným a do jisté míry také nečitelným vývojem...)

* * *

Nesourodost vývoje v jednom z nejmladších států Evropy je však vidět i v jiných sférách společenského a politického spektra. Třeba v neuspořádaném přijímání zákonů ze strany Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Několikrát totiž na podnět různých skupin poslanců změnil Ústavní soud podobu určitých právních norem, sám president pak párkrát odmítl podepsat text zákonů pro jejich nedokonalost, neúplnost případně proto, že se stavěly do rozporu s jinými obecně uznávanými evropskými či celosvět ovými normami...

Rovněž sama Poslanecká sněmovna prodělala zajímavé "peripetie". Rozpadl se parlamentní komunistický klub na tři "nezávislé" subjekty, KSČM, Levý blok a Demokratickou levici. Pár poslanců změnilo "partajní dres", a to jak v rámci vládní koalice (ODA, ODS), tak i mezi opozicí uvnitř i koalicí resp. opozicí navzájem. Díky sloučení Českomoravské strany středu se Zemědělskou stranou a Liberálně sociální unii vzniklo jedno uskupení a tudíž také jeden poslanecký klub... Hlavně však, někteří členové Parlame ntu, vědomi si své nedotknutelnosti, začali ji maximálně zneužívat. Naposled poslanec za ODS Blažek, který, ač přichycen coby řidič v dosti podnapilém stavu, nic se mu nestalo. A přesto, že ho vyzvali k vystoupení z Občanské demokratické strany a jejího poslaneckého klubu, neučinil tak: pochopitelně, rovněž bez následků...

SVĚT NÁS UZNÁVÁ?

Přes do jisté míry rozporuplný vývoj uvnitř České republiky a levicový směr, který v průběhu roku 1994 postupně převážil u všech bývalých socialistických států, lze konstatovat, že pravicový charakter formující se společnosti se udržel pouze v naší zemi. Což se projevilo nejen v mezinárodně politické aktivitě výkonné a zákonodárné moci, ale také z vnější strany, tj. kvalitou a počtem zahraničních návštěv v Praze. Eventuálně množstvím akcí, jež se v hlavním městě tohoto státu realizovaly. * * *

Zde je nutné na prvním místě jmenovat státní návštěvu amerického presidenta BILLA CLINTONA, jež se uskutečnila dne 11. ledna. Při této příležitosti pak do Prahy přijeli též presidenti POLSKA Lech WALESA, SLOVENSKA Michal KOVÁČ a MAĎARSKA Arpad GÖNCZ: Hlavně proto, aby se seznámili s projektem Partnerství pro mír, jehož nabídku Clinton zmíněným zemím a České republice přivezl. Obdobná akce širšího evropského významu proběhla ve dnech 15. a 16. dubna, kdy se v LITOMYŠLI sešli presidenti sedmi středoevropských zemí, vedle už zmíněných také NĚMECKA Richard von WEIZECKER a RAKOUSKA Thomas KLESTIL. Už předtím, dne 22. března, však přijela na návštěvu z NIZOZEMSKA královna BEATRIX. Ve dnech 5. až 6. června pak u nás pobýval následník trůnu VELKÉ BRITÁNIE, korunní princ CHARLES, a od 11. do 13. října DÁNSKÁ královna MARGARETHE II.

(Z dalších význačných státních návštěv, ovšem "nižšího rangu" než je hlava státu, můžeme ještě jmenovat CHILSKOU vojenskou misi v čele s generálem Augustem PINOCHETEM, jež přicestovala do České republiky 30. května či bývalou BRITSKOU ministerskou předsedkyni Margaret THATCHEROVOU, která v Praze jednala 15. až 16. července. Nelze zapomenout ani na německého ministra zahraničí Klause KINKELA, presidenty tří pobaltských republik LITVY, LOTYŠSKA a ESTONSKA, rakouského vicekancléře BUSEKA či ministra za hraničí Aloise MOCKA...)

* * *

Pochopitelně, nejenom k nám přijížděli významní politici: Jak bývá v mezinárodních stycích zvykem, vyjížděli z Prahy na oplátku do hlavních měst mnoha světových a hlavně evropských hlavních měst a států také politici domácí. Například president republiky Václav HAVEL do USA, kde ve dnech 2. až 4. července přijal jedno z nejvyšších amerických vyznamenání - Medaili svobody. Anebo jeho cestu do NORMANDIE, kde se 5. a 6. června účastnil celosvětových oslav 50. výročí vylodění spojeneckých vojsk bojující ch proti fašistickému Německu. Či premiér Václav KLAUS (ODS), jenž přednášel 27. ledna na Mezinárodním ekonomickém fóru ve čvýcarském DAVOSU, kde mimo jiné prohlásil, že "naše republika už na cestě mezi socialismem a kapitalismem překročila Rubikon..." (Premiér ovšem vyjížděl za hranice vícekráte: Třeba 12. února na slavnostní zahájení zimní olympiády v LILEHAMMERU. I když zrovna tady, přes jeho "povzbudivou" účast, skončila olympiáda pro naše barvy přímo katastrofálně...)

SOUSEDÉ KOLEM NÁS

Moc jich vlastně už není, protože vznikem samostatné České republiky se naše hranice jaksi ztenčily. Takže máme teď už jen, Polsko, Slovensko, Rakousko a Německo. Přičemž v posledních třech zemích probíhal uplynulý rok ve znamení voleb, na Slovensku dokonce v pernamentní politické a parlamentní krizi. A v Polsku? Tam zase "zuří" otevřená válka mezi vládou postkomunistického premiéra Waldemara PAWLAKA a "postsolidaritovým" presidentem Lechem WALESOU.

(V "předvolebním" NĚMECKU dost dlouho nebylo zřejmé, kdože vlastně parlamentní volby vyhraje. Jestli sociální demokraté, kteří chvílemi vykazovali mírný náskok, nebo křesťanské pravicové strany CDU a bavorská CSU. Rovněž se očekávalo, zda sítem voličů projde Kinkelova Liberální strana. Jasno se začalo dělat až po volbách spolkového presidenta před létem, kdy těsnou většinou prošel kandidát pravice Roman von HERZOG. A pak už křesťanské uskupení získávalo vrch, aby nakonec společně s liberály obdrželi v novém spolkovém sněmu těsnou většinu několika hlasů: Helmut KHOL se stal staronovým kancléřem a Klaus KINKEL opět vicekancléřem a ministrem zahraničí...)

* * *

Poněkud jednodušší situace se zdála být u našich jižních sousedů, RAKOUSKA. Zdálo se totiž celou dobu, že koalice socialistů a lidovců nemůže být ohrožena. Už pro úspěšná jednání, na jejichž konci bylo přijetí tohoto státu do Evropské unie a neméně úspěšné referendum o dané otázce. A přesto, koalice ztratila. Sice pouze dvoutřetinovou většinu, ale i tak dost, aby to nevyhrotilo jednání o sestavení nového kabinetu, jež se neplánovaně protáhla na téměř čtvrt roku. Koalice sice nakonec zůstala, ovšem n acionalistická extrémě pravicová Svobodná strana si pozice neúměrně posílila. Což je dost nebezpečná situace do budoucna... (Lze říci, že nejhorší průběh v loňském roce mohli zaznamenat na Slovensku. Ve státě, který společně s Českou republikou patří mezi nejmladší v Evropě a ve světě vůbec. V polovině března byl předseda HZDS Vladimír MEČIAR Národní radou Slovenské republiky odvolán z funkce premiéra, aby na základě předčasných parlamentních voleb, které proběhly v prvním říjnovém víkendu, se k moci vrátil. V pořadí už potřetí: a zdá se, že ono číslo ovlivnilo první týdny vlády staronového premiéra přímo magicky. Jakoby veden spíše snahou o to, aby mu napříště moc z rukou už nikdo "nevyrazil", otálel víc než dva měsíce s ustavením nového koaličního kabinetu. Vítězné HZDS se nakonec spojilo s ultralevým "Sdružením dělníků Slovenska" v čele s Jánem LUPTÁKEM a extrémě nacionalistickou Slovenskou národní stranou vedenou Jánem SLOTOU. "Vím, že tato vláda nebudí v zahraničí dobrý dojem, ale vlastními činy to velmi rychle změníme," slíbil Vladimír Mečiar. Jeho hnutí, které šlo do voleb mimo jiné se sloganem "Už nikdy žád ný svár", však během podzimu vyvolalo svárů a skandálů hned celou řadu. A upozornilo na sebe především drastickým přeobsazením vedoucích pozic ve státních orgánech a masmédiích... Navíc podle Mečiarových slov se zkoumá "trestní odpovědnost" těch politiků, kteří v polovině března loňského roku Mečiara sesadili a s vytvořením nové parlamentní většiny sestavili Moravčíkovu vládu...)

ČESKONĚMECKÁ OTÁZKA

Je pochopitelné, alespoň z různých prohlášení našich politických činitelů, a to kupodivu i z řad "slovutné" levice, že se snažíme vehementně celému světu připomenout, hlavně však dosáhnout našeho "návratu" do Evropy. Bohužel, ne vždy k tomu používáme adekvátních prostředků. A bohužel, ne vždy respektujeme na Západě, kam se tak tlačíme, už několik desítek let dohodnutá pravidla hry.

(Typickým příkladem pro to budiž vztah České republiky, rersp. "českomoravskoslezského společenství" k našim nejbližším sousedům, tedy k Německu. A to nejen z hlediska zahraničněpolitických otázek. Jsou totiž problémy, jež náš stát ve vztahu k Německu dosud nedokázal vyřešit. Třeba na rozdíl Polska, případně Holandska, Dánska či Francie . O co jde? Konkrétně například o sudetoněmeckou otázku...)

* * *

Pokusy jednat o tomto tématu se ze strany německých činitelů v posledních 12 měsících objevily několikrát. V létě o tom v interview s Hospodářskými novinami hovořil spolkový ministr zahraničí Klaus KINKEL, před tím, už v dubnu se pokoušel o daném problému jednat v praže šéf německé opoziční sociální demokracie Rudolf SCHARPING, 30. září se k tomu, rovněž v Praze, vyjadřovali opět Klaus Kinkel a jeho předchůdce v úřadu Hans-Dittrich GENSCHER, chtěla o tom diskutovat při návštěvě naší parlamentní dele gace v Bonnu s Janem UHDEM předsedkyně spolkového sněmu RiTTA SÜSSMUTHOVÁ. Vše marné. Naše stanoviska zůstala neměnná, odmítli jsme byť jen regovat... Stejně tak jsme byli "hluší" k výzvám k dialogu od představitelů Sudetoněmeckých organizací resp. německého minisra Theo WEIGELA... Ba naopak, sladkým téměř "nicneděláním" jsme podpořili liknavé vyšetčování komunistickorepublikánských demonstrací v Terezíně či v našem pohraničí, jež byla zaměřeny nejen proti Sudetským Nšmcům, ale proti německému národ u jako celku...

(Takže lze konstatovat, že současné českoněmecké vztahy sice formálně jsou dobré, mají však daleko k západoevropskému standardu. A přitom vůbec nejde o nějaké revidování minulosti. Pouze musíme přiznat, jak se věci opravdu měly. Jako rovný s rovným si vše "vyříkat s očí do očí"... Jenomže, jsme my vůbec rovný, a hlavně odpovědný partner?)

AFÉRY A SKANDÁLY: CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ

Přesně tak můžeme po uplynutí druhého roku existence charakterizovat formující se politickou scénu naší "mladé", sotva narozené České republiky. Ne že by před tím nebyly. Nikdo však je nevnímal tak intenzívně jako v době trvání totalitního systému či v oněm prvním hektickém porevolučním období. Navíc, s nástupem vlády současné koalice v létě 1992 jich jaksi přiylo. A bohužel, ve své drtivé většině právě vlivem působnosti Občanské demokratické strany.

Stačí jen zalistovat "kalendáriem" právě uplynulého roku a připomenout některé události, z níchž rozumné části naší společnosti přibude hodně vrásek na čele... Tak např. 8. dubna byl odsouzen k 37 měsícům nepodmíněně bývalý major Státní bezpečnosti a podplukovník Bezpečnostní informační služby Václav WALLIS, který prodával tajné informace předsedovi představenstva Harvardských investičních fondů Viktoru KOŽENÉMU. Pozadí aféry se neodkrylo a Viktor Kožený, požívající "zvláštní" ochrany někdejšího fed erálního ministra vnitra a později pak výkonného místopředsedy ODS Petra ČERMÁKA, "legálně emigroval" do Švýcarska: Václava Wallise nakonec soud osvobodil a dodnes není jasné, zda bude právoplatně odsouzen... V každém případě, Viktor Kožený, přesto že by do vězení patřil, tam zcela jistě pobývat nebude. Tak jako se nikdo nebude zabývat původem obrovského finančního kapitálu, který Harvardské investíční fondy mají. (Ale jsou i aféry další. Třeba ta s Bankou BOHEIA, která totálně v polovině dubna zkrachovala a hlavní iniciátor onoho pádu, bývalý podplukovník StB coby viceprezident banky pan ČADEK zmizel policii prakticky beze stopy. Pochopitelně finančně velmi dobře zajištěn... Anebo obdobný skandál s ředitelem Kreditní a průmyslové banky Antonínem MORAVCEM, jenž svými podvody zapříčinil pád banky a "vhodnými" půjčkami, tentokrát Křesťansko demokratické unii - ČSL a Občanské demokratické alianci, ODA, oba polit ické subjekty účelově zatáhl do svých machinací, čítajících několik miliard korun... Konečně, Občanské demokratické aliance se týkalo i dramatické odstoupení, či vlastně "odvolání" z funkce předsedy Fondu národního majetku Tomáše JEŽKA. ODA a Ježek však byli "zamícháni" též do aféry a následného, zatím "dvojnásobného" soudu, v nichž se jednalo v souvislosti s Jihočeskými mlékárnami o podplácení Jaroslava MURONĚ, náměstka ministra privatizace panem VELÁTEM: A jako už mnohokrát předtím, obviněný byl o pět osvobozen... O mlékárnu, tentokrát v Klatovech, a o uplácení se jednalo a dosud jedná také v zatím snad největším skandálu, v němž byl zatčen ředitel Centra kupónové privatizace Jaroslav LIZNER a obviněn jeho společník, Karel PECH... A zdá se, že v tom "lítají" také někteří odpovědní "vyšší" pracovníci Fondu národního majetku. Jenomže, ti souzeni zřejmě nebudou, natož pak "vyhozeni ze zaměstnání.)

* * *

Pochopitelně, oněch afér napočítáme v minulém roce daleko více. O některých, např. těch, týkajících se Petra ČERMÁKA (ODS), někdejšího ministra obrany Antonína BAUDYŠE (KDU-ČSL) píšeme v následujících řádcích, jiné, třeba případ firmy bratrů HELBIGŮ s tím přímo souvisejí... A o dalších se budeme pernamentně dočítat ještě v mnoha článcích, publikovaných ve sdělovacích prostředcích v následujících měsících. Ony totiž zdaleka koncem roku neskončily...

"ČERMÁKGATE" A TI "OSTATNÍ" Z ODS

Zcela bez zábran se dá tvrdit, že nejvíc veřejným míněním v téhle republice "zahýbala" causa "PETR ČERMÁK". Nikoliv snad pro zmíněné jméno. Mnohem důležitější se zdála být skutečnost, že onen pán reprezentoval druhý nejvyšší "post" nejsilněší parlamentní strany a de facto nejmocnějšího subjektu současné vládní koalice. Ba co víc: představoval svými aférami ten špatny pohled na Občanskou demokratickou stranu, její přezíravost, aroganci, nechuť přiznat pravdu jiným. Takže, přestože Petr Čermák zastáva l veli vysokou funkci s aparátu zmíněného politického uskupení, nebyl mu pranic prospěšný. Spíš naopak... (Připomeňme, že jeho jméno figurovalo v snad nejvíc skandálech, kterými v moderní historii Československa a Českých zemí kdy jaký politik vůbec prošel. Nejvíc se však zapsal do povědomí občanů a "potencionálních" voličů zejména "PŘÍPADEM HELBIG": půjčil si totiž od firmy bratří Helbigů bezplatně mercedes a neobtěžoval se své zahraniční vozidlo zapsat do daňového přiznání o příjmech a darech... Řadě lidí se také znelíbil svou nepřípustnou angažovaností v oblasti sdělovacích prostředků: Byl totiž nařč en, že spolu s dalšími vysoce postavenými členy ODS stál za odvoláním šéfredaktora deníku TELEGRAF Pavla ŠAFRA, potvrdilo se, že intervenoval u ředitele České televize, aby do zpravodajského oddělení nepřijímal bývalého představitele Občanského fóra Jana URBANA... Nemluvě už o angažovanosti ve vyšetřování podnikatele a bývalého předního regionálního politika PAŘÍZKA, který dnes "sedí" ve vyšetřovací vazbě a počítá se k osobním Čermákovým přátelům ... Stejně tak, jak se k jeho osobním přátelům počítá třeba také Viktor KOŽENÝ či šéf fotbalového klubu SPARTA pan MACH, jenž bez stavebního povolení a vlastně i následné kolaudace komplet přestavěl sparťanský stadion v Praze na Letné. V době, kdy za mnohem menší přestupky provinilci dostávají obrovské pokuty nebo musí "černou" stavbu zbourat...)

* * *

Přidáme-li k tomu skutečnost, že Petr Čermák coby poslanec Parlamentu České republiky neplnil ani své zastupitelské povinnosti, neboť jako člen branně bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny patřil mezi největší absentéry, nedivme se pak, že po lítých bojích a zákulisních jednáních byl na prosincovém karlovarském kongresu ODS zbaven všech stranických funkcí. A to přes evidentní veřejnou podporu ze strany premiéra Václava KLAUSE. Ten také, v rozporu s míněním většiny řadových členů ODS a převážné č ásti veřejnosti od 2. ledna 1995 zaměstnává svého bývalého místopředsedu jako premiérova poradce. Paradoxem je, že právě ve sféře bezpečnostní politiky státu... Možná proto, aby mu onen pád "s nebeských výšin" trošku osladil. Anebo, jak se proslýchá, aby si ho připravoval do funkce budoucího českého ministra vnitra?

(Ovšem Petr Čermák není v řadách Občanské demokratické strany jediný, proti kterému byly a jsou velké výhrady a kdož svým jednáním kazí "renomé" tohoto "pravicového" politického subjektu. Stačí se zmínit o podivné "kádrové" politice ministra spravedlnosi Jiřího NOVÁKA včetně jeho stejně "podivných" výroků o určitých tíživých problémech nově se formujícího šeského státu... Za pozornost však také stojí Jan RUML se svým "záhadným" odvoláním z funkce policejního presidenta České republiky Stanislava NOV OTNÉHO případně "rošádami" na dalších vysokých místech ministerstva vnitra... Anebo ministr zdravotnictví Luděk RUBÁŠ se svou causou "nemocnice HOMOLKA. A nesmíme zapomenout ani na premiéra české vlády s jeho "netypickými" zásahy do různých privatizačních projektů resp. na stále více diskutabilní konání oné sponzorské večeře ve prospěch ODS či na zatím "nevyjasněné" spojení onoho pána s někdejším špičkovým agentem I. správy Státní bezpečnosti Karlem KOECHEREM...)

VZESTUP A PÁD MINISTRA BAUDYŠE

K jedné z větších afér je možné také zařadit sled "podivných" událostí, které v letošním roce doprovázely "kariéru" ministra obrany České republiky ANTONÍNA BAUDYŠE (KDU-ČSL). Než byl tento pán 21. září odvolán z funkce, vyvolal totiž téměř desítku skandálů, z nichž větší část byla podbarvena spíše klaunovskými "manýry".

Prvním z prohřešků páně ministra byla jeho neúčast na setkání ministrů obrany visegratské slupiny v lednu 1994 ve Varšavě. Avšak mnohem větší rozruch vyvolala tzv. "Baudyšova iniciativa" na zastavení konfliktu v Bosně, jež byla odstartována 19. února: Zahraničním státníkům ji rozeslal bez konzultace s vládou a parlamentem a po kritice této "rádoby" diplomatické nóty ji označil za "ryze" soukromou záležitost, ovšem realizovanou za "státní" peníze a pomocí našich zahraničních diplomatických úřadů. Nut no však podotknout, že svou naivitou onen tzv. "plán" vzbudil všeobecný výsměch. Ačkoliv byla tato činnost ministra Baudyše chápána veřejnosti jako jeho totální selhání, premiér KLAUS ho odmítl odvolat...

O odvolání Antonína Baudyše se začalo hovořit letos v létě poté, kdy vyšly najevo dva trestuhodné případy jeho podřízených. Nejprve člen ministrovy ochranky prostřelil letadlo při cestě vládní delegace do Švédska a potom vyšla najevo téměř půl roku stará causa, při níž vysoce postavený generál Oldřich BÁRTA odcizil ve stockholmském ochodním domě hračky a rybářské náčiní... Od onoho okamžiku už bylo rozhodnuto a dne 21. září na doporučení lidové strany a návrh premiéra president HAVEL ministra v roli "dobrého vojáka Švejka" konečně odvolal... (Sluší se v této souvislosti připomenout, že kariéra pana Baudyše začala hned po roce 1989: V české, tzv. Pithartově vládě vykonával funkci místopředsedy vlády a zdá se, že má jistý podíl i na nevyšetřování slušovické aféry. V tzv. přechodné federální vládě těsně před rozpadem společného států Čechů a Slováků byl rovněž místopředsedou...)

ČESKÁ REPUBLIKA: ROK TŘI?

Vezmeme-li v úvahu právě nastíněnou bilanci z roku 1994, musíme konstatovat, že věru solidních vyhlídkek do budoucna moc nemáme. Jistě, premiér Václav KLAUS je optimista: Tvrdí, že s uplynulým obdobím je "navýsost" spokojen a předpokládá i velmi solidní a hladký průběh dalších dvanácti měsíců, jež před námi stojí. Na rozdíl od presidenta Václava HAVLA, který vidí spíš nedostatky a očekává ne zrovna lehký průběh roku 1995. Ostatně, stejný názor coby president má i většina naší společnosti. Nehledě k tomu, že je už znavena věčným, nic neřešícím handrkováním domácích politických subjektů, a znepokojena narůstáním skandálů či nedobrou bezpečnostní situací, případně dalším rozkrádáním národního majetku...

(A lze říci, že prognóza vývoje v nejbližší budoucnosti bude zřejmě vycházet ze schopnosti resp. neschopnosti vládní koalice ony nastíněné problémy odpovědně řešit. Protože výměnou náměstka ministra vnitra, policejního presidenta případně ministra obrany se v podstatě nic moc mění. Kriminalita, přes ujištění o opaku, stoupá dál, armáda si nechá málem ukrást ministerstvo včetně generálního štábu... A různé aféry případně skandály bují vesele dál. Přičemž rozhodně nic nenasvědčuje jakékoliv zmenšující se intenzitě. Spíš naopak. Takže nelze ani v dohledné době předpokládat. že Poslanecká sněmovna všem těmhle věcem přijetím razantních zákonů učiní přítrž. A pokud ano, tak rozhodně "až pět minut po dvanácté..." V době, kdy už třeba žádný zákon proti praní špinavých peněz nebude zapotřebí... A ekonomické či kriminální mafie plně prorostou do oficiálních mocenských případně bezpečnostních struktur státu...)

* * *

Vyhlídky pro rok 1995 tedy nikoliv vábné. Zejména, připočteme-li k tomu zhoršující se sociální poměry normálních, obyčejných lidí, stoupající ceny a inflaci, jež přes optimistické prognózy pana premiéra bude zřejmě daleko vyšší než avizovaných deset procent. A s naší "cestou" do Evropské unie či do NATO ? Zdá se, že po ní půjdeme ještě hůře než v roce právě uplynulém. Ono totiž o partnera, který si neumí udělat dokonalý pořádek doma, jenž se bojí podívat pravdě přímo do očí, nikdo moc nestojí... Dne ska už dokonce ne ani na Východě. Natož pak na Západě.

(Úplně na konec však přece jen trošku optimismu. Jsou tady ještě Necenzurované noviny. A ty se budou snažit na všechny nešvary, všechny nepravosti, všechny politické a ekonomické skandály či aféry nekompromisně poukazovat. Budou jako dosud usilovat o očistu naší společnosti od bolševiků, neokomunistů a postkomunistů. A hlavně, budou podporovat všechno pozitivní, co chce směřovat k nápravě poměrů u nás. Co chce přispět k tomu, aby naše republika opět dostala v zahraničí dobrý zvuk a punc věrohodnosti

... A normální člověk, řadový občan, se cítil doma dobře a bezpečně.) Jiří F. PILOUS