--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Tichý Jiří
Název: Z galerie elity národa
Zdroj: NN Ročník........: 0005/001 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Z galerie "elity národa" Eva Kantůrková, jak ji neznáte

Bez "zpětného zrcátka" to nepůjde?

Jen několik týdnů uběhlo od začátku aktivity, za níž je možno tušit nikoli "neviditelnou ruku trhu", nýbrž docela viditelnou siluetu našeho předního apoštola "šokové terapie", stranického šéfa ODS - Václava Klause.

V duchu jeho svérázného pojetí "zpětného zrcátka" rozběhla akce, jejíž smysl má přihrát další hlasy voličů před nadcházejícími komunálními volbami. V rámci tzv. vyrovnání se s komunistickou minulostí se objevily první podněty k trestnímu stíhání bývalých vyšetřovatelů StB z přelomu 40. a 50. let.

Voláni k zodpovědnosti mají být osoby, které způsobily utrpení nebo smrt obětem komunistického teroru po Únoru 1948. Po jménech viníků smrti faráře J. Toufara aj. se znovu začal "přetřásat" také "případ Babice" z roku 1951.

Jak v této souvislosti nevzpomenout těch, kteří si na něm přihřáli svou polívčičku! Stojí za to si připomenout, co o této tragické události svého času napsala "pramáti disentu", spisovatelka Eva Šternová-Kantůrková.

Připusťme, že tehdy byla ještě mladá, "velmi mladá", jak někdy sama omlouvá svou tehdejší mládežnickou aktivitu. Pravdou však je i to, že svou třídní nenávistí, šířenou na stránkách prokomunistického tisku, aktivně napomáhala ke vzniku podmínek pro nedýchatelnou atmosféru třídního revanše a pro rozběhnutí mašinérie politických soudních procesů.

Byl to právě "případ Babice", který (s aktivním přispěním E. Šternové-Kantůrkové) umožnil ospravedlnit masovou nezákonnost vůči většině občanů naší tehdejší společnosti na počátku tzv. budování socialismu.

S F. Nečáskem bylo všechno jasnější Začátkem roku 1951, který přinesl občanům lidově demokratického Československa zvýšení úkolů první pětiletky, se jevila socialistická perspektiva jako bezoblačná modrá obloha. Až pak přišly mráčky, z nichž se zrodila první velká vnitrostranická bouřka: bylo odhaleno "spiknutí" v čele s O. Šlingem, M. Švermovou a V. Clementisem.

V idylických časech před velkou "bouřkou" v rodné straně se E. Šternová zamýšlela nad mládím K. Gottwalda i nad odkazem Z. Kosmoděmjanské. V úvodníku s názvem Pomocník v našem životě tehdy napsala:

"V těchto dnech vyšla v Mladé frontě kniha od Františka Nečáska o mládí Klementa Gottwalda. Čteme v ní o tom, jak soudruh Gottwald ve svém mládí vášnivě miloval knihy... Kapitalisté nám dříve záměrně dávali (dnes to dělá např. nakladatelství I. Železného - pozn. aut.) do rukou jen knihy, které nás svou bezobsažností nemohly vést k přemýšlení.. Kapitalisté nemohli přece připustit, aby se pracující a mládež zamýšleli, aby hloubali nad knihami a učili se z nich. Naučíš se přemýšlet, a začneš uvažovat i o kapitalismu. A závěr budeš mít jen jeden: řád, který vykořisťuje, zotročuje, který chce vést války, prohnilý, nespravedlivý řád je zapotřebí zničit...

Zoja Kosmoděmjanskaja, kterou tolik milujeme, si zapisovala všechny myšlenky, zkušenosti, všechno, co v knihách poznala a naučila se, do svého deníku. Nechť je nám Zoja a tisíce komsomolců vzorem i v jejich poměru ke knihám. Nechť je nám v tom vzorem náš veliký přítel a učitel, soudruh Klement Gottwald." (Mladá fronta 11. 1. 1951).

"Případ Babice"

Po zasedání ÚV KSČ z 22. 2. 1951, na němž K. Gottwald "odhalil" spiknutí ve vlastních řadách, "přituhlo" i v redakci Mladé fronty. Dne 24. 4. 1951 uveřejnil tento deník projev generálního tajemníka KSČ R. Slánského pod titulkem Odporná tvář prodejných zrádců. Mladá fronta ještě stačila otisknout básnické vyznání Jaromíra Šavrdy Patřím do Tvých řad o jeho vstupu do KSČ (MF 17. 5. 1951) a reportáž herečky Jany Dítětové Byla jsem v zemi Stalinově (MF 24. 6. 1951 až 9. 7. 1951). A pak to přišlo jako ble sk z čistého nebe ...

V obci Babice u Moravských Budějovic byli při akci tzv. protistátní skupiny v čele s provokatérem StB Ladislavem Malým dne 2. 7. 1951 zastřeleni tři funkcionáři MNV: řídící učitel Tomáš Kuchtík a dělníci Josef Roupec a Bohumír Netolička. Provokace, při níž byl L. Malý během přestřelky rovněž zabit, splnila svůj účel: zastrašit všechny, kdož by se chtěli protivit komunistickému režimu.

V soudním procesu, který byl zinscenován v neuvěřitelně krátkém čase necelých 14 dnů, byl 14. 7. 1951 v Jihlavě vynesen rozsudek, podle něhož byli odsouzeni k trestu smrti: Antonín Mityska, Jan Plichta, Drahoslav Němec, František Kopuletý, Antonín Škrdla, Václav Drbola a František Pařil. Další z obžalovaných dostali vysoké nepodmíněné tresty: Karel Němec doživotí, Ladislav Brabenec 25 let, Božena Kopuletá 20 let, Ludvík Stehlík 20 let, Jindřich Nahodil 23 let a Josef Vorlíček 22 let (MF 15. 7. 1951) .

O čtyři měsíce později, 15. 11. 1951, skončilo hlavní líčení s těmi babickými občany, kteří přechovávali "agenta" L. Malého. Soud v Třebíči vynesl tyto rozsudky: římsko-katolický administrátor Jan Bula - trest smrti, Bohumil Krátký - doživotí, Josef Jeřábek - 20 let, Bohumil Dvořák - 18 let, František Kříž - 25 let, Karel Vodička - 18 let, Ladislav Roupec - 25 let, Jan Pánek - 16 let, Stanislav Žákovský - 18 let, Josef Pánek - 15 let, Ludvík Stehlík - 21 let, Jan Pánek - 23 let, František Berka - 22 let, Helena Nestrojilová - 11 let, Anna Rejlová - 13 let, Ladislav Ježek - 4 roky a Jakub Malý - 2 roky (MF 16. 11. 1951). Eva Šternová píše o Babicích ...

Již za týden po vynesení rozsudku nad první skupinou obžalovaných v "případu Babice" se o celé záležitosti rozepsala svazácká novinářka Eva Šternová. V článku Babice nás nabádají k nesmiřitelnému boji s nepřítelem vyjádřila názory nejen svých svazáckých kolegů, ale i tehdejších funkcionářů ČSM a KSČ. Napsala:

"Vražedné výstřely v Babicích zazněly celou naší republikou. Odporný čin, atentát na čtyři babické funkcionáře národního výboru, smrt tří lidí, oddaných budovatelů socialismu, pobouřil všechen náš lid. A my víme: to proti každému z nás vystřelila tlupa nepřátel, to proti nám všem vystřelili slouhové americko-britského imperialismu, toužící zalít naši lidově demokratickou republiku krví...

Ano, pušky amerických imperialistů nestřílejí jen v Koreji, zabily i naše tři soudruhy. Takovým lidem, jako byl Mityska, slibovali američtí imperialisté a zrádná emigrace prostřednictvím Malého vládu v naší rozkvétající zemi. Jim dávali své krví poznamenané peníze, dolary. Vražda v Babicích, to nebyl čin jenom odsouzené tlupy. To Zenkl a jeho banda vraždili jejich rukou. To Truman střílel do našeho lidu.

Znovu se povrdila moudrá slova naší strany, že naše cesta k socialismu je cestou zostřeného třídního boje, že vesnický boháč je úhlavním nepřítelem malých a středních rolníků a že jej musíme odhalovat, omezovat a zatlačovat. Nepřítel ukázal v Babicích svou pravou, zvlčilou tvář ...

Naši svazáci si vryjí dobře v paměť smrt učitele Tomáše Kuchtíka a dělníků Roupce a Netoličky. A každý z nás si položí otázku: Co udělám, aby již nebylo obětí poctivých, pracovitých a krásných lidí, co udělám, abychom ještě dříve učinili skutečností ty ideály, pro něž babičtí soudruzi padli?

Nepřítel vyvolal proti sobě svatý náš hněv. Na vrahy dopadla krátce po jejich činu tvrdá pěst lidu. A mezi soudruhy, kteří nepřátelskou bandu obklíčili a zničili, byli i naši svazáci. Tak odpověděla naše mládež spolu se vším pracujícím lidem každému, kdo byl chtěl rušit a rozvracet naši dílnu míru a socialismu. Tak odpoví každého, kdo by chtěl v žoldu amerických pánů a jejich zenklovských posluhů mařit velké dílo ..." (MF 24. 7. 1951). Již čtyři roky po otištění článku E. Šternové vychází redakční článek s názvem Vstanou noví bojovníci, v němž je zveřejněna prostřelená stranická legitimace Bohumíra Netoličky, jednoho ze zastřelených funkcionářů MNV v Babicích. Součástí tohoto článku byla také báseň Prostřelená legitimace, kterou napsal Jan Štern. Její text zní:

"Až půjdou jednou děti na výstavu ty němé svědky bojů sledovat,

pionýr vážně skloní černou hlavu nad knížkou, kterou probil automat."

A oči hluboké se na nás podívají: "Soudruhu, pověz, což ho zabili?

Tu knížku rodiče na vlastním srdci mají, to na srdce ti vrazi mířili?"

V odpověď možná zprvu zaváháte - paprsek slunce do očí vám sjel.

"I na nás mířili ti lotři s automatem, však hrdina tu kuli zadržel.

I na vás, děti... To je knížka strany... To člověka je rudý, čistý štít.

A komunista vlastní hrudí chrání, by krásně žily jste. A budete tak žít!"

(Mladá fronta 28. 7. 1951)

Zájem manželů Šternových o Babice nepolevoval, vždyť skýtal vzácnou příležitost, jak se "zviditelnit". A tak se E. Šternová rozjela přímo do Babic, aby pohovořila s těmi, kteří znali oběti babické tragédie. O svém pobytu pak napsala reportáž Převezmeme prapor padlých bojovníků (MF 1. 8. 1951).

Od Babic k "bandě Slánského"

Zanedlouho po vynesení rozsudku nad druhou skupinou obžalovaných v "případu Babice" byl zatčen generální tajemník KSČ Rudolf Slánský. Již 6. 12. 1951 byl na zasedání ÚV KSČ zbaven všech stranických funkcí a vyloučen z KSČ. Stejný osud postihl i jeho nejbližší spolupracovnici Jarmilu Taussigovou, skalní stalinistku a později signatářku Charty 77.

Duch "zostřování třídního boje", jak o něm psala E. Šternová, si žádal své. Ani v redakci Mladé fronty nebyla situace jiná. Bezprostředně po vyloučení R. Slánského z KSČ tento list v úvodníku s názvem Pod vedením rodné komunistické strany socialismus vybudujeme! napsal:

"Historie VKS/b/ nám však ukazuje, že vyříznutí těchto vředů na těle strany vede nutně k jejímu ozdravění, k jejímu posílení. Odhalení zrádců a špionů znamená odvalení balvanu, který nám překážel na našem pochodu k socialismu... Jsme vděčni Ústřednímu výboru a soudruhu Gottwaldovi, že svou nesmiřitelností při odhalení a zneškodnění nepřátel chrání tuto naši budoucnost..." (Mladá fronta 8. 12. 1951).

Takové a podobné byly názory "velmi mladé" novinářky a pozdější spisovatelky E. Šternové-Kantůrkové. Bylo by zajímavé znát, co svým vlastním slovům říká dnes. Zatím mlčí. Jak známo, kdo mlčí, ten souhlasí. Nebo je to v případě E. Kantůrkové přece jen jinak? Jiří Tichý Goebels