--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Morávek J.S. ing.
Název: Alarmující zpráva o stavu venkova
Zdroj: NN Ročník........: 0005/001 Str.: 004
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

ALARMUJÍCÍ ZPRÁVA O STAVU VENKOVA. OBNOVA CITLIVÉHO SOUŽITÍ ČLOVĚKA

S PŘÍRODOU JE OPĚT V NEDOHLEDNU

Původní záměr restitucí a obnovy vlastnických práv měl přispět ke změně ekon omického a neodpovědného chování producentů a jeho účelem bylo příští zemědělc e změnit na hospodáře.

Tento záměr se nepodařilo z důvodu nedůsledné vládní politiky uskutečnit. Pů vodní neochota ujmout se svého majetku a na něm hospodařit spojená s nedůvěrou pramenící ze zjištění, že se činovníky nové státní demokracie stali zase komu nisté se sice začala postupně lámat, ale rychle zorganizovaná velkoagrární lob by trnkovců, fenclovců, za významné podpory slušovických a jim podobných, zako nzervovala na našem venkově dnes již reklamovaný americký způsob velkofarmařen í.

Tovární velkovýroba tak dostala nebývalou cestu dát se na cestu k "prosperuj ícím zítřkům" bez kousku odpovědnosti, která vyplývá již ze samého vlastnictví půdy.

Hon za ziskem byl odstartován.

Obrovské 100 - 150 hektarů velké lány zůstaly zachovány, vodní režim v půdě je nadále hrubě devastován a struktura půdy dále trpí těžkotonážními mechanism y. Ostrůvky původní vegetace a přírodnin nenávratně mizí a naděje k jejich pro pojení biokoridory soukromými zemědělci za výrazné podpory státu (ekologickými daňovými "odpustky") se dále snižuje.

Struktura půdy, vodní režim v půdě, rozložení a kvalita masy schopné fotosyn tézy je alarmující již minimálně třetí decenium, přesto se tento stav dále zho ršuje. Emise a imise, těžká chemie, chemická ochrana a výživa rostlin dál velk oplošně a necitlivě zasahují do lůna přírody a již začínají okrajujovat samu p odstatu života. Každodenně i v našich podmínkách hyne některý biologický druh a stále více nově vzniklých procesů v přírodě se stává nevratnými. Venkovská sídla odumírají

Tradičně budované venkovské usedlosti a obce závislé na hospodaření na půdě se dostávají v současnosti do stavu, ve kterém především ztráta pracovních pří ležitostí působí odumírání venkovských sídel. Většina vlastníků půdy, která se pronájmem na sedm až deset let opět zbavila možnosti klasické obživy, již nen ajde motivaci na venkově dále žít. A to nejen proto, že nenajde u nových jedno tných akciových společností práci, ale i z důvodu, že je málo kvalifikovaná pr o jiný druh pracovních činností. Tot

o se týká zvláště osob starších 40 let. Z těchto okruhů se může snadno rekruto vat venkovská "chudina" vlastnící sice fiktivní majetek, kterým však plně disp onují mafie za účelem svého vlastního a bezpracného zisku. Jednoprocentní nájm y vlastníky neuživí! Očekávání nějakých výrazných dividend z účasti na společn ém kapitálovém podnikání se konkrétně v zemědělství jeví jako nepatřičný optim izmus. Kdo se zmocní zpracovávatelského monopolu v rezortu zemědělství a kdo b ude v tomto druhu podnikání rozhodov

at, již není žádným otazníkem. Rozhodně to nebudou vlastníci půdy a soukromí h ospodáři. V tomto spatřujeme hrubé a zásadní chyby všech polistopadových vlád včetně současné, které chybí dlouhodobá koncepce zemědělství při respektování vlastnických práv a soukromého podnikání.

Ministerská lobby kontra životní

prostředí

Zásahy do budoucího života příštích generací ministerstvy obchodu, hospodářs tví a zemědělství jsou nebývalé a umožňují ještě horší a neodpovědnější dranco vání přírodních nevratných zdrojů, než tomu bylo v minulosti. Ryze ekonomické zájmy v těchto rezortech a zejména suchý pragmatický přístup ministrů těchto r ezortů odhaluje jejich ideologický původ.

Spor o správu nad lesy mezi ministerstvem životního prostředí a Lesy České r epubliky prostřednictvím MZe ČR či PF ČR, se nachází v rovině, kdy celospoleče nskou a tedy nejvýznamnější funkci lesa by neměl vykonávat vlastník lesa. Je z ajímavostí, že skuteční fyzičtí vlastníci do tohoto sporu nezasahují a jsou si vědomi ekonomické funkce lesa až jako druhořadé záležitosti, přestože vlastní více než polovinu lesních pozemků včetně kultur. Spor, jestli přidělit největ ší zdroj fotosyntézy ekonomům nebo e

kologům se tedy odehrává bez účasti vlastníků a všech občanů vědomých si přímé životní vazby a zdraví na největším zdroji ekologické stability která byla vž dy ohrožovaná právě ekonomickými zájmy menšiny a potažmo i ekonomickými minist ry.

Restituce a privatizace na sebe navazují a nelze změnit jejich pořadí nebo p rotěžovat jednu z nich na úkor druhé.

Zavádějící prohlášení premiéra Klause ve vystoupení ve čtvrtek 25.5.1994 na TV Nova nebylo jen matoucí. Oznámilo všemu lidu, který jeho stranu delegoval d o procesu parlamentní demokracie, že když se vláda rozhodovala jakou cestou se dá při obnově hospodářsko - tržního mechanizmu, tak jednoznačně vyhrála cesta privatizace.

Z jeho úst jednoznačně vyplynulo i takové "vybočení", že podpora podnikatele a restituce nejsou tou správnou cestou k nastolení nového stavu. K tmuto ovšem premiér a jeho strana mandát nikdy nedostali a jejich pozice v parlamentní demokracii se již z tohoto důvodu stává přinejmenším pochybnou. N elze samozřejmě zneužít 6 miliónů DIKů pro "referendum" na podporu takovéto ma toucí lži hodné největších sedmilhářů dějin a pohádek.

Toto vnitřní premiérovo přesvědčení je důsledkem restituční tečky, kterou mo žno změnit na dvojtečku jen skutečnou politickou revolucí nebo novými volbami. Všichni, kteří nabyli majetek privatizací, jsou státem chráněni, nevypořádan í restituenti a okradení komunistickým režimem naopak. S touto situaci korespo nduje i fakt, že zloděj dostane státního obhájce zdarma, zatímco okradený si j ej musí vyhledat a zaplatit. Takový je současný "právní" stav. V oblasti zemědělství byl poslední pokus o technickou novelu zákona o půdě v ládou zatracen a za této situace se již skupině opozičních resp. nevládních po slanců podařilo u Ústavního soudu mařit i to málo, co směřovalo k odstranění k řivd napáchaných nelegitimním a zločineckým komunistickým režimem. Je to nebez pečný precenens. Snahy o "normalizaci" neokomunistických oligarchií jsou známy již i z obsahu žaloby podané u komise OSN pro lidská práva, kterou podali pře dstavitelé zločinecké organizace KSČ

M proti zákonu č. 198/93 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a odporu p roti němu. Když touto cestou a za nedodržování zákonnosti a ústavy již beztres tně kráčí premiér osobně, je na pováženou, že plavčík ještě káže pravdu o úska lí, zatímco kormidelník se již odchýlil od kurzu. Kdo vlastně ztroskotá? Privatizaci soukromého majetku neměla žádná ze stran vládní koalice v progra mu, a tak lze než popřát nevládnoucí opozici ke zdařilé divoké transformaci, k e které vláda dala zelenou. Zemědělský majetek a to právě ten nejvýnosnější se za pomocí vlády dostane do rukou výlučně velkoagrární inženýrské lobby pod zá štitou Agrobanky a Agrární komory.

Základní civilizační hodnoty se chvějí v základech a zlo potrestáno nebude Dva milióny oprávněných žalob proti správcům zemědělského majetku nebude n ikdy včas vyřízeno a nakonec a nakonec ani nebude co vymáhat k vydání. Kolekti vní vina to opět unese, protože žalovat snad odpovědné předsedy a ekonomy země dělských družstev by bylo "nefér".O tom však nejlépe vědí ti, kteří mají majet ek na bezcenném papíře. My se můžeme jen utěšovat nadějí, že za těchto okolnos tí se již vládnoucí straně v příštích parlamentních volbách snad podpory nedos tane.

Paradoxem je, že předkladatel novely zákona proti divoké privatizaci ztransf ormovaného majetku ve družstvech je sám člen výkonné rady ODS, a že právě její předseda maří zavedení již jen technických překážek proti rozkrádání soukromé ho majetku pod družstevní správou. A stále více a více se ODS jmenuje KLAUS. A skutečně občan toužící po příme demokracii začíná vyslovovat stále hlasitěji: "Již nikdy více Klause!" - jako důkaz toho, že ne všude se dá občan zastupova t bez své vůle.

Klausovské "peníze jsou teprve až na prvním místě" posunulo správu věcí veře jných (což je opravdová politika) až na druhé místo za ekonomiku potažmo priva tizaci. DIKové nalákáni do této předem promyšlené a nespravedlivé hry - pasti, vytvořili "mlhu", za které se sami nedobrovolně ze hry vytrácejí, přestože js ou i tak přesvědčeni, že privatizace skutečně státního majetku je jednou z ces t k odpovědnému a tržnímu hospodářství. Ovšem ta cesta není jediná a nesmí být navíc jen pro některé "předem připr

avené vlastníky".

Jak vymanit prostého venkovského občana z této bezohlednosti by mělo být jed nou z vážných starostí vlády. Nakonec na venkově toho k privatizaci mnoho nezů stalo zejména proto, že majetek státních statků se zhruba rovnal majetku určen ému k restitucím. Kdo si vlastně přál a uskutečnil privatizaci soukromého maje tku na venkově je všeobecně známo. Dnes již můžeme směle prohlásit, že program Václava Klause všeobjímající privatizaci byl uskutečněn všemi druhy komunistů a nemajetných parazitů i na našem v

enkově, kde nebylo co privatizovat.

Svobodný a nezávislý venkovan je

pro komunistické mafie

dvojnásobně nebezpečný

Státní statky byly oddluženy za peníze daňových poplatníků, a jak to již nek lamně vypadá, budou zemědělská družstva oddlužena z majetku oprávněných osob. Stejná pole, stejný živý a mrtvý inventář, zásoby a nakonec i stejní nabývatel é - bývalá vedení statků a družstev. Za to, že to ale nikdo před volbami daňov ým poplatníkům a oprávněným osobám neřekl, že se nakonec státní pokladně ulevi lo v případě oddlužení JZD, za to je již odměna jistá. I pro stát platí zásada , že z cizího krev neteče. To samé p

latí i pro vztah státu k majetkům obcí, církví a dalších kongregací jako k maj etku nestátnímu. I na ně se "dostane", jakmile by nastoupil ještě tužší státní centralismus a přerozdělování.

Jak na venkově přežít?

Malá část již většinou prosperujících soukromých zemědělců je konkurencescho pná a stává se proto trnem v oku převlékajícím se družstvům. Schopni obstát v konkurenci jsou především taková soukromá hospodářství, ve kterých začíná pano vat odpovědnost a soukromé vlastnictví výrobních prostředků plní svou nezadate lnou funkci. Rodinné farmy a selské statky mají již dostatečnou velikost a jej ich dynamika se bude rozvíjet také tehdy, je-li k jejich majetkové podstatě př ipachtována i další zemědělská půda.

Bohužel však většina vlastníků a dovoluji si odhadnout, že je jich nejméně 70 %, pronajalo půdu ke společnému obhospodařování některé z právnických osob (Z D, státním statkům) a to i na více než deset let.

Předem se tak připravili o možnost zajistit si v budoucnu své vlastní živnos ti. Až posléze zjistili takovíto pronajímatelé, že je směšně nízké a naprosto netržní nájemné neuživí a nové obchodní společnosti, které jejich majetek "spr avují", neprojevují zájem o jejich zaměstnání. I vlastnictví jednoho nebo o má lo více hektarů však formou "kovozedělce" může zajistit jisté zázemí i bývalým malorolníkům, jejichž nástupci ovládají jiné a prospěšné profese tradičních ž ivností. Takové vesnice žijící sedlá

ky, státkáři, živnostníky a kombinovaným podnikáním živnostníka a malorolníka, sezonními pracemi a také potřebnou inteligencí, dokáže již silou svého kapitá lu vytvořit i svépomocná hospodářská družstva potřebného typu. Jak zpracovatel ského, tak i oblasti služeb, skladování, obchodu, finančnictví apod. Přestože nebyla umožněna restituce bývalých svépomocných hospodářských družs tev složených z drobných fyzických vkladatelů, přesto výchozí stav po transfor maci umožňuje sdružit majetkové podíly k těmto účelům pro tato podpůrné spolky . Za jejich pomoci lze překlenout delší období transformace zemědělství ve sku tečné soukromé hospodářství na půdě, které bude ještě dlouhou dobu zatíženo st avbami a technologiemi socialismu, sekundární nezaměstnaností (nezaměstnaný pr onajímatel realit), nedostatečným pr

ávním vědomím, nezaviněnou strukturou vzdělanosti venkovských obyvatel, špatno u úvěrovou politikou bank pro začínající podnikatele, resp. neexistencí proven kovsky orientovaných nestátních peněžních společností.

Pomoc státu v této fázi se může odehrávat jak v garanční, tak i v úvěrové ob lasti pro začínající podnikatele, ale především v oblasti daňové vzhledem k re gionální různosti podmínek a míře nezaměstnanosti. Klíčová bude úroveň úlev na dopravě za zaměstnáním v období restruktualizace a rekvalifikace. Převedením pravomocí na obecní samosprávu umožní stát na místní úrovni kompetentně rozhod nout o nasměrování podpůrné činnosti státu venkovu při současné znalosti místn ích podmínek. Státní zdroje však při

tom musí být převedeny na filiálky odpovědného správce přímo v místě poptávky, přičemž takovýto účel by nejlépe plnila nestátní a nezisková organizace. Nic nebrání tomu, aby si venkované takovou organizaci sami založili. Venkov má obrovské rezervy, které ovšem nelze přeceňovat. Tvůrčí schopnosti a vynalézavost, houževnatost a odolnost, skromnost a přizpůsobivost nemá nekon ečné hranice. Vlastní zdroje na realizaci plánů obnovy venkova jsou omezené a skutečně nedostatečné. Byl to právě venkov, který byl zločinnou vládou komunis mu nejvíce postižen. Na venkově je těsno a je snad i naší věcí, postarat se o to, aby se venkovská sídla nestala jen bydlištěm důchodců a chalupářů. Šelmy zrní nežerou

Pokud nechceme nazvat strany vládnoucí koalice stranami mírného pokroku v me zích zákona, pak musíme vzít na vědomí, jak dalece se odchýlily a zvláště jeji ch čelní představitelé od volebních smluv - programů, jak dalece se rozcházejí jejich slova s činy a jak je vůbec možné doposud ponechávat ve vládě komunist ické protagonisty. Slova o protiprávnosti komunistického režimu poté znějí z ú st jeho bývalých protagonistů dnes zastupujících pravici, jako bezzubé a neúpř imné fráze.

Komunisté žalují komunisty? Jakou to má logiku? Velký kurz makroekonomiky a privatizace je v pořádku a ž na "drobnou" vadu. Kdo vlastně privatizuje a kdo se stává vlastníkem? Velké hodnoty se sotva dotknou více než deseti tisíc obča nů - nové elity. Co se však bude dít s těmi ostatními?

Komunální politika někdy zvaná politika ulice - malá politika, je tou pravou , při které pozná každý slušný občan, že vláda vládne a že je poznat každý týd en na nějaké maličkosti, že všední život se ubírá tím správným směrem. Nezabývat se malou politikou znamená, že lze v tomto politickém pokru snadno prohrát i tak velkou devizu jako dříve získaných 35 % hlasů v předešlých volb ách. Jistě by to pro vládnoucí stranu byla škoda, ale vítězstvím společnosti b y mohlo být, pokud by tyto hlasy padly na úrodnou půdu např. Demokratické unie .

Velkými sousty se tedy sotva nasytíš, pokud neprojdou hrdlem. Již poradce prezidenta T.G.M. Karel Čapek jemu v blahé paměti dobře radil, ž e v politice je třeba činiti věci malé, potřebné, kterým většina národa porozu mí. Takovým velkým orgánem na malé věci je právě parlament, který si v současn osti hraje spíše na klub Einsteinů, aniž by si uvědomil, odkud vlastně vzešel a komu má sloužit.

Strategie budování a upevňování demokracie je chybná, a to nejen proti býval ým parazitům, ale především proti současným škodným všeho druhu. Všichni schop ní a nebezpeční znalci parazitizmu a lovci škodné jsou na všech stupních odvol áváni a přimo programově odstraňováni.

Jde o naprosto triviální normalizaci podobnou té, kterou si ještě pamatujeme z období sedmdesátých let, nebo již opět "skrytě" vládnou bolševické a vizion ářské komunistické organizace se svou národní frontou?

Disidentská sametová "revoluce" nese své ovoce především pro klíčníky bývalé ho režimu. Pokud si však ještě dnes někdo myslí, že marxista, odpůrce trhu a j eho mechanismů nabídky a poptávky či konkurence bude úspěšný podnikatel, potom Pán Bůh s námi...

Ing. J.S. MORÁVEK