--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Slušovická mafie v akci
Zdroj: NN Ročník........: 0005/003 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
"SLUŠOVICKÁ MAFIE" V AKCI: VČERA, DNES A ZÍTRA aneb OTÁZKY, NA KTERÉ NIKDO NEREAGUJE
Už od počátku roku 1990 hýbala causa Slušovice republikou. A zdá se, že po rel ativním zklidnění v letech 1992 až 1993, zdaleka ještě neskončila. Takže bylo jen otázkou času, kdy začne opět kulminovat. Jistě, nedůvřiví občné se dodnes vsázejí, že nikdy. Tvrdí, že tak jako všechno ostatní, i tohle bude ve finále zahráno do autu. Vlastně, prý už se tak v podstatě stalo. Přes množství dokume ntů, které se objevily v tisku. Přes několikerá trestní oznámení poslanců býva lých nasšich parlamentů, vyšetřování policjních složek a někdejší prokuratury jsou totiž výsledky hubené, téměř nulové... Možná právě proto onen převládajíc í pesimismus a nedůvěra v objektivitu. Ve snahu dopátrat se pravdy. Veřejnost však má právo ji znát. Vědět, co se událo v nedávné minulosti, jak se věci vyv íjely po listpadu 1989 a jaký je status quo dnes. Zvláště, když je zřejmé, že se jedná o trestnou činnost, v mnoha případech dokonce s protidemokratickým ch arakterem.
(To je také hlavní důvod, proč na podzim roku 1991 vznikl o Slušovicích seriál . Jeho autor, tehdy redaktor, později šéfredaktor tzv. "černých" Zemědělských novin, někteří kolegové novináři a přátelé shromáždili za neuvěřitelně krátkou dobu množství faktografického materiálu včetně všech článků, jež byly o DAK M OVA Slušovice, či dnes Bratislava, publikovány. Se záměrem podat čtenářům přeh lednou a ucelenou genezi "slušovického prolému". Spolu s nimi hledat odpovědi na dosud nezodpovězené otázky. A těch bylo od začátku víc než dost. Dokonce lz e říci, že den ode dne narůstaly. Stejně tak jako přibývalo tlaků svést pozorn ost jiným směrem, na vedlejší kolej.)
Část I.
Lze říci, že se podařilo obé. Seriál o Slušovicích vycházel téměř tři čtvrtě r oku. Prakticky denně. A obsáhl celkem více než 400 stran rukopisu. Bohužel, s jediným efektem: Všichni odpovědní a mocní byli hluší a slepí. Vyšetřovalo se, aby nikdo nic nevyšetřil. Nikdo nebyl pohnán před soud. Aby se beztrestně "po dařilo" miliardový majetek z větší míry rozkrást či převést na Slovensko... Protože se tedy nic nestalo, rozhodl se autor přepracovat tehdejší seriál do a ktuální podoby, doplnit o nově získaná fakta a po dohodě s redakcí NECENZUROVA NÉ NOVINY jej vydat znovu. Ve víře, že se třeba konečně "hnou ledy" a causa Sl ušovice se začne pořádně, a hlavně objektivně, vyšetřovat. A viníci budou pohn áni k odpovědnosti. Poslední události s obviněním docenta ing. Františka Čuby, CSc., a dalších několika jeho společníků, by o takovém posunu v celé cause mo hly svědčit. Ne tak už ovšem požár z 13. ledna 1995, při kterém v budově DAK M OVA Bratislave ve Slušovicích vyhořel kompletní archív dokumentů, jež prokazov aly trestnou činnost pana Čuby a spol. v letech 1988 až 1990...
MALÝ VÝLET DO HISTORIE
(Když v roce 1953 vzniklo či bylo komunisty násilím založeno JZD Slušovice, ni kdo tenkrát nepředpokládal, co z toho za pár desítek let vzejde. Dokonce ani n e v roce 1962, kdy u onoho družstva začalo postupné rošiřování. A to jak z hle diska vlivu, tak i vzhledm k růstu majetku. Jestliže činila v témže období pro dukce ve výkonech zhruba jeden milion korun, za dvacet let později, v roce 198 1, už obášela celou jednu miliardu. A v čase "listopadové revoluce" vzrostla n a "fantastických" šestnáct miliard...)
* * *
Vyvstává první otázka causy Slušovice: Jak je to možné? Poledník Špígl a další bulvární tisk včetně Rudého práva svého času tvrdil, že největší zásluhu na t om má docent ing. Franišek Čuba, CSc. Přesněji prý jeho píle, pracovitost, vyt rvalost, nevšední schopnosti. Podívejme se tedy prostřednictím týdeníku CZV KS Č a vedení JZD Agrokombinát Slušovice NAŠE CESTA (roč. XI., č. 5, 1989) na jme novaného pána blíže: pod názvem Blahopřejeme k čestnému titulu hrdina socialis tické práce bylo tehdy napsáno:
(nc) Na návrh ÚV KSČ, vlády ČSSR, vlád České a Slovenské socialistické republi ky a Ústřední rady odborů propůjčil prezident ČSSR k 1. a 9. květnu 1989 čestn ý titul hrdina soialistiké práce s právem nosit Zlatou hvězdu hrdiny socialist ické práce předsedovi JZD AK Slušovice doc. ing. Františku Čubovi, CSc... Dále text pokračuje oslavným životopisem:
Doc. ing. František Čuba, CSc., předseda JZD AK Slušovice, se narodil 2. ledna 1936 v Březové. Vystudovl Střdní zemědělskou technickou školu v Opavě, v lete ch 1955 - 1960 pak Vysokou školu zemědělskou v Praze. Od roku 1960 pracoval na zemědělském odboru ONV Gottwaldov. V té době družsto řešilo základí pracovní, personální, finanční i technické problémy. Také jeho zásluhou je v poměrně kr átké době překonalo a zařadilo se mezi nejlepší na Gottwaldovsku. Postupným sl učováním družstev, převážně s nízkou úrovní hospodaření, pomáhal František Čub a vytvářet současné JZD AK Slušovice...
Doc.ing.František Čuba, CSc., se stal členem KSČ v roce 1956, už v době studia na vysoké škole. Postupně pracoval ve výboru ZO KSČ ve Slušovicích, dále v pl énu a předsednictvu OV KSČ Gottwaldov. V roce 1989 byl jmenován členem zeměděl ské komise ÚV KSČ a řadu let působí v České komisi pro vědeckotechnický a inve stiční rozvoj. V roce 1962 mu byla udělena medaile Za službu vlasti, v roce 19 78 státní vyznamenání Za vynikající práci a v roce 1986 Řád práce... * * *
Tolik tedy úryvky z článku v Naší cestě. Na jejich základě si může čtenář poro vnat některá fakta a hodnocení pana Čuby s budoucím vývojem a jeho postoji či jednáním. Ostatně, v dalším textu budeme na tenhle příspěvek často odkazovat. K předsedovi JZD Agrokombinát Slušovice, resp. k jeho názorům na družstvo, se váže též rozhovor Slib na prahu spánku, otištěný v deníku Práce 1. listopadu 1 990. Zejména zajímavý je jeho začátek:
"Odejít z JZD? Neodlám nikdy. Kdyby mi nabídli v jiném podniku pět, desetkrát větší výdělek? Z JZD nehodlám odejít. Kdyby mě nezvolili za předsedu, šel bych ? Ne. Přijal bych každou práci v družstvu. Nejraději bych se však v takovém př ípadě vrátil do živočišné výroby. Kdyby mě vyloučili z družstva a nabídli mi v edoucí funkci ve velkém prospeujícím podniku, nebo v malém a zaostávajícím, kt erý bych si vybral? Kdyby nastala takováto nepravděpodobná situace, že by mi j ako vyloučenému z družstva někdo nabídl vedoucí funkci, zvolil bych si podnik nejlíže slušovickému JZD. Abych neztratil kontakt s jeho dalším rozvojem, abyh neztratil možnost v případě potřeby i pomoci. Bez sentimentality. Nezatrpkl b ych, fandil bych jim i nadále..."
(Čtenář nechť si laskavě tenhle úryvek zapamatuje. To, co je v něm uvedeno, bu de potřeovat ke konfrontaci s postoji ing. Čuby po 17.lisopadu 1989 a zejména pak s jeho následnou činností v letech 1990 až 1992.)
VZTAHY K MÍSTŮM NEJVYŠŠÍM
("Už mě unavuje a nebaví odpovídat na hlubokomyslné poznámky mnohých nepřejícn íků o tom, že máme - blíže neidentifikovatelnou - protekci, vazby na ÚV KSČ, m ožnosti, jako každý jiný. Kdo chce, ten si k nám cestu najde. Každému jsme k d ispozici..." Přesně tak to řekl František Čuba 11. listopadu 1989 v citovaném už rozhovoru pro deník Práce. Jenomže ne všichni měli stejný názor. Mnozí se d omívali spíš opak. A rozhodně nepatřili k nepřejícíníkům.)
* * *
Poslanec tehdejší Sněmovny národů Fedrálínho shromáždění ing. Mojmír Kovář ve své interpelaci vládě ČSFR na jaře roku 1990 uvádí: " Podnikání JZD AK Slušovi ce organizuje uzavřená skupina lidí v čele se soudruhy Čubovými, Kaláčem, Čočk em, Novákem, Frnkou, do nedávna členy a chráněnci KSČ. Jsou veřejně známé úzké a přátelské vztahy mezi soudruhy Čubou a Hegenbartem, vedoucím 13. oddělení U V KSČ a pevné spojení agrokombinátu s ministerstvm zemědělství ČR a jinými ins titucemi, které mu poskytovaly ochranu, přednostní a mimořádné dotace včetně d evizových a povolování vyjímek, jež byly často v rozporu s platnými normami a umožňovaly pochybné transakce a obchody."#
V komentáři k uvedené interpelaci jsou uvedeny ještě další vazby a patřičná jm éna. Přesto, že proti nim byly ze strany DAK Slušovice vzneseny námitky (nejví ce souvislosti s aférou kolem kapitána Alexeje Žáka, o níž bude řeč později), je nutné se zmínit i o nich:
"Od roku 1962, kdy bylo družstvo založeno, mělo za sebou vždy nejvyšší protekt ory. V šedesátých letech to byl Alois INDRA (pracoval na gottwaldovském OV KSČ a Čuba vystrojil jeho dceři zdarma doslova "panskou" svatbu), v sedmdesátých letech Lubomír ŠTROUGAL a v následujícím desetiletí Miloš JAKEŠ... V roce 1968 byla na půdě Slušovic iniciována "dělnicko-rolnická vláda" v čele s Al. INDRO U ... Známá skutečnost, že Indra figuroval coby mluvčí padesáti baťováckých ře ditelů, kterým šlo o udržení podnikovýh zakázek pro SSSR (60 miliónů párů obuv i ročně) musí být doplněna ještě o vlivy Slušovic a její stínové mafie, jež je zákulisními intrikami vinna vstupem vojsk do ČSSR v roce 1968. V krizových le tech se ukazuje opět jako nejangažovanější politicko-teroristická skupina. Na ministerstvu zemědělství a výživy ČSR se k ní, tj. k náměstku ministra Vaclavu PROCHÁZKOVI (před tím jeden ze tří zakladatelů DAK Slušovice a dosud jeho čle n), Rudolfu HEGENBARTOVI, Luboši JAKEŠOVI, Miroslavu ZAJÍCOVI (tajemník ÚV KSČ pro zemědělství a v konci své kariéry krátce člen předsednictva ústředního vý boru), plukovníku MIŠURCOVI připojil též terorista ing. Bohumil SAZIMA, údajně roněž plukovník, který byl vyznamenán Miroslavem ŠTĚPÁNEM za iniciativní vede ní zásahu proti lednovým demonstracím v roce 1989... Právě na adresu těchto ud álostí Václav Procházka v oněch dnech prohlašuje: My budeme střílet, jen co se nám podaří přemluvit starého pána..."
* * *
Někdo možná namítne, že interpelace poslance Kováře je jednotranná a zaujatá. A totéž bude tvrdit i o pozdějších interpelacích poslanců Stanislava DEVÁTÉHO (bývalé Federální shromáždění, dnes prozatimní ředitel Bezpečnostní informační služby) a Jiřího HONAJZRA (dříve ČNR, v současnosti předseda poslaneckého klu bu Občanské demokratické strany v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republi ky), jež byly učiněny zhruba o rok pozěji. Budiž. Co však takhle materiály pří mo ze Slušovic? Například informace z citované už slušovické NAŠÍ CESTY? Připo meňme si tedy některé z nich.
Nejčastěji navštívil agrokombinát, jak jinak také, Miloš JAKEŠ. Jako tajemník a člen předsednictva strany celkem třikrát: 8. května 1985 (v doprovodu českéh o ministra kultury Milana Klusáka), 16. dubna a 19. července 1987 (v posledním případě se zde setkal s kandidátem předsednictva a tajemníkem Komunistické st rany Rumunska). Coby už generální tajemník zde byl pak 20. dubna 1988 (spolu s kandidátem předsednictva a jihomoravským vedoucím tajemníkem Vladimírem HERMA NEM, ten byl ovšem ve Slušovicích i sám, a to 27. dubna 1989) a 11. srpna 1988 . K dalším "agilním" hostům patřil Rudolf HEGENBAT: celkem do Slušovic zavítal minimálně čtyřikrát. Ve dnech 17. prosince 1985 a 2. června 1986 ještě ve fun kci vedoucího tajemníka OV KSČ Gottwaldov, 21. - 24. května 1987 jako místopře dseda vlády ČSR a předseda její komise pro vědeckotechický a investiční rozvoj a koncem června následujícího roku už jako vedoucí branně-bezpečostního odděl ení ÚV KSČ. Pětkrát se tam dokonce objevil vedoucí oddělení ÚV KSČ Miroslav ZA JÍC (14. ledna a 17. září 1987, 11. srpna a 8. a 9. září 1988, 10. března 1989 ), dvakrát tajemník UV KSČ František HANUS (10. března 1989 a koncem října téh ož roku). Byli zde však i první místopředseda federální vlády a předseda státn í plánovací komise Bohumil URBAN (15. října 1988), místopředseda federální vlá dy, předseda státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj a bývalý f ederální ministr vnitra Jaroslav OBZINA (14. ledna 1987), ministr vitra ČSSR F rantišek KINCL (15. března 1989), ministr národní obrany generál VÁCLAVÍK (12. září 1989), federální ministr zemědělstí a výživy Jaromír ALGAYER (10. března a 19.května 1989), vedoucí oddělení UV KSČ Miloslav DOČKAL (15. července 1986 ) a další...
(Je pochopitelné, že tenhle seznam není zdaleka vyčerpávající. Bylo mnoho těch , kteří zůstali utajeni a jež NAŠE CESTA na svých stránkách neuváděla. Přesto však z něj vyčteme nebývalou koncentraci návštěv nejvyššího kalibru v roce 198 9. Není to poněkud zarážející...? A není poněkud zarážející, že se mezi těmi, kdo oficiálně přijeli do slušovického družstva, neobjevil ani jednou bývalý př edseda federální vlády Lubomír ŠTROUGAL? Už proto, že patřil k tzv. liberálním u politickému a stranickému křídlu, jež chtělo poněkud více, než tzv. "okleště nou" Jakešovsko-Adamcovou "pertestrojku"? A naopak se tam objevovali vedle Jak eše velmi často právě jeho nejvěrnější?)
"PŘEDLISTOPADOVÍ" HOSTÉ Z CIZINY
(Lze téměř s jistotou konstatovat, že stranická a státní reprezentace nejezdil a do Slušovic v letech 1985 - 1989 jen na oficiální návštěvy. Její "výběr" byl totiž dost specifický. A hlavně: vylučuje tvrzení dřívějšío předsedy JZD AK S lušovice docenta ing. Františka Čuby, CSc., že družstvo mělo problémy už za st arého režimu, stávalo se objektem nevybíravých útoků, a to i z míst hodně vyso kých. Soudruzi Jakeš, Hegenbart Zajíc, Hanus, Dočkal, Obzina, Herman, Kincl a Algayer tvořili jistě dostatečnou záruku "nedotknutelnosti" agrokombinátu. Což ovšem verzi pana Čuby nezavrhuje: jde jen o to, kdo a proč na Slušovice útoči l, s jakým cílem a výsledným efektem... Ale o tom až později.)
* * *
Avšak Slušovice se nedostaly do sféry zájmů pouze představitelů politické a st átní moci z bývalého Československa. Stejně intenzívně se "netrhly dveře" ani s návštěvami ze zahraničí. A opět je to stejné jako s těmi domácími: jejich sl ožení mělo natolik zajímavé spektrum, že argumentaci typu "vozili je sem proto , že tohle družstvo bylo v republice nejlepší", zpochybňuje. Pro ilustraci vša k můžeme znovu použít údajů ze slušovického časopisu NAŠE CESTA z let 1985 - 1 989:
Prim hrají pochopitelně hosté z dnes už neexistujícího Sovětského svazu. A to ne ledajací. Dne 12. září 1989 sem zavítal např. sám ministr obrany SSSR Dmitr ij JAZOV. Necelý měsíc před 17. listopadem pak tajemník UV KSSS Oleg BAKLANOV. A 10. března téhož roku v podstatě v té době největší odpůrce politiky uvolňo vání a peresrojky, zapřísáhlý nepřítel Michaila Gorbačova, tajemník ÚV KSSS Ig or LIGAČOV. Nejen v doprovodu velvyslance SSSR v Československu Viktora LOMAKI NA, ale též tajemníků ÚV KSČ Františka HANUSE a Miroslava ZAJÍCE a federálního ministra zemědělství Jaromíra ALGAYERA. Proč asi?
Ale pokračujme dále. Pár let předtím, dne 26. března 1986 se ve Slušovicích ob jevuje tajemník ÚV KSSS Viktor NIKONOV: ten navíc zprostředkovává na 2. až 27. dubna téhož roku jednání "slušovických odbornků" se zástupci Litevské SSR, mi mo jiné i specialisty přes výpočetní techniku... Z dalších stojí za zmínku ved oucí oddělení zemědělství a potravinářského průmyslu ÚV KSSS Alexander BUDYKA (24. března 1987), Ivan SKIBA a J. KIRIČENKO, oba rovněž vedoucí oddělení ÚV K SSS (17. září 1987), člen Ústřední kontrolní a revizní komise ÚV KSSS, poslane c Nejvyšího sovětu SSSR a první tajemník oblastního výboru KSSS ve Voroněži G. S. KABASIN (19. srpna 1987), první náměstek předsedy rady ministrů a předseda Státního zemědělskoprůmyslového výboru Vsevold MUCHAROVSKIJ (l. června 1988), náměstek předsedy rady ministrů SSSR Alexej ANTONOV (14. června 1988), sověts ký velvyslanec v ČSSR Viktor LOMAKIN (8. prosince 1988)...
K pozoruhodnostem patří ovšem také jiní "hosté". Například i dvě návštěvy z Čí ny: ministr kontroly WEI ŤIEN SING v doprovodu velvyslance Čínské lidové repub liky WANG SING-TA (16. června 1988) a člen stálého výboru politického byra Kom unistické strany Číny, místopředseda Státní rady ČLR JAO I-LIN (15. řjna 1988) . Ostatně, k zajímavým patří též tajemník UV Komunistické strany Kuby J. GROMB ET (počátek červene 1987), kandidát politického výkonného výboru a tajemník ÚV komunistické strany Rumunsta Štefan ANDREI (9. července 1988) či ministr vnit ra Polské repuliky (!) Czeslaw KISZCZAK (15. března 1989)...
* * *
A opět: zveřejněná jména jsou jen torzem skutečnosti. Tak zvaných "čestných" h ostů ze zahraničí bylo totiž mnohem víc. Neoficiální zdroje např. hovoří ještě o dvou "soukromých" návštěvách polského ministra vitra KISZCZAKA. Slušovická NAŠE PRAVDA nepíše také o Východních Němcích a Maďarech, i když zcela jistě ve lmi úzké "politickovojenské" kontakty existovaly také zde. A nezmiňuje se ani o stycích agrokombinátu se Západem (s výjimkou návštěvy z japonského velvyslan ectví a norského velvyslance).
(Laskavý čtenář nechť si povšimne několika maličkostí. Třeba nápadné koncntrac e oněch zahraničních návštěv k určitým obdobím. Nebo, že těsně před 17. listop adem 1989 přijíždějí ministr obrany SSSR , ministr vnitra Polska a tajemník ÚV KSSS. Není to poněkud zarážející? Stejn jako, vezmeme-li v úvahu pozdější sna hy DAK MOVA Slušovice ovládnout zemědělsko-potravinářký komplex, časté styky S lušovických se sovětskými představiteli či specialisty v tomto oboru... A ješt ě něco: připomeneme-li si hlavní aktéry pokusu o puč ze srpna 1991 v tehdejším Sovětském svazu, tak zjistme, že většina z nich Slušovice navštívila či byla s s tímto družstvem v minulosti nějak propojena... Stejně tak jako častá příto mnost polského ministra vnitra Czeslawa Kiszczaka, jednoho z hlavních iniciáto rů a realizátorů výjmečného stavu v polsku v letech 1981 až 1983...) AGROKOMBINÁT-PŘEVODOVÁ PÁKA KSČ
(V bulvárním poledníku ŠPÍGL z 27. května 1991 docent ing. František Čuba, CSc ., tvrdí, že "JZD Slušovice nikdy žádného představitele v ČSSR nepožádalo o žá dnou výhodu. Nechodili jsme ani k Indrovi, ani k Jakešovi a jiným... Uznávali jsme je jenom jako představitele čs. státu." Jindy zase, například ve slovensk é PRAVDĚ (deník KSS, dnes Strana demokratické levice, údajně nezávislý) ze 17. dubna téhož roku prohlašuje, že se vlastně oficiální politice mocenského cent ra protivili. "V minulosti nejen já," říká předseda DAK MOVA, "ale mnoho další ch vedoucích funkcionářů našeho družstva muselo nejméně desetkrát ročně zdůvod ňovat, proč ve Slušovicích pracují vyloučení bývalí funkcionáři KSČ... U nás v minulosti pracovalo 110 vyloučených a vyškrtnutých komunistů...") * * *
Pochopitelně, nelze dnes ojektivně prokázat, zdali řídící složky agrokombinátu byly skutečně nuceny "desetkrát do roka" obhajovat své politicky diskriminova né podřízené. Třeba jen pětkrát, nebo vůbec ne. Takto postižených se počátkem sedmdesátých let evidoalo několik set tisíc, a nakonec všichni někde dostali z aměstnání. Čas od času i kvalifikované. Ale o to nejde. Dokonce ani o onu rezo lutně odmítanou podporu ze strany vládních špiček. Ostatně ta, jak uvidíme poz ději existovala. Spíš nás v této souvislosti zajímá organizačně ideologické sp ojení slušovického monstra s KSČ. Právě to, co se snaží pan Čuba zpochybnit. A jako důkaz poslouží opět (po kolikáté už!) NAŠE CESTA, týdeník celozávodního výboru KSČ a vedení JZD Agrokombinát Slušovice, nositel Řádu práce. O členství ing. Čuby v KSČ a jeho stranických funkcích jsme se již zmínili dří ve. Zaměřme se tedy v následujících řádcích na podnik coby celek. A jako výcho zí bod použijme 23. prosinec 1985, kdy se konala všeplenární schůze KSČ JZD Sl ušovice. "Při hodnocení úkolů obsažených v usnesení z naší všeplenární schůze dne 25. února 1983 můžeme konstatovat, že byly úspěšně realizovány. Projevilo se to v dalším nárůstu výroby i ve zkvalitňení stranické práce. Vzrostla a upe vila se členská základna JZD, která nyní představuje 503 členy a kandidáty KSČ sdružené v 15 základních organizacích. Od roku 1983 bylo v rámci družstva při jato 52 nových kandidátů KSČ a došlo i k aktivizaci činosti stranických skupin , kterých v současné době pracuje při závodní organizaci KSČ již dvaačtyřicet. .."
Na téhle konferenci v diskuzi vystoupil jako první předseda JZD Slušovice a čl en předsednictva OV KSČ Gottwaldov docent ing. František Čuba, CSc., který hov ořil o vlivu komunistů na hodnocení pracovní výkonnosti a o aktivní přípravě p racovních kolektivů při plnění stanovených vysokých cílů. (Mimochodem, šéf del egace OV KSČ tady byl sám Hegenbart.)
(18. srpna 1987 ve Slušovicích dokonce schůzovalo předsednictvo OV KSČ Gottwal dov. Hlavním bodem jednání bylo plnění závěrů 5. zasedání ÚV KSČ v podmínkách JZD Agrokombinát Slušovice. Přitom předsednictvo OV KSČ vyslovilo poděkování v edení družstva za odpovědný přístup k rozpracování plnění závěrů 5. zasedání Ú V KSČ...)
* * *
A o pár měsíců později, 14. prosince 1987, celozávodní výbor komunistické stra ny Československa projednával a vzal na vědomí výsledky útvaru zahraničního ob chodu. Hlavně však schválil následující text: "Na 7. zasedání ÚV KSČ byl jedno myslně zvolen generálním tajemníkem ústředního výboru Komunistické strany Česk oslovenska soudruh Miloš Jakeš. Soudruh Jakeš vykonával několik let stranické funkce také v okrese Gottwaldov, kde se kromě jiného aktivně podílel na social izaci vesnice. Srdečně blahopřejeme!"
Konečně 22. srpna 1988 CZV KSČ projednal mimo jiné i plnění úkolů některých mi krostruktur (odborů či útvarů), doplňování členské základny na léta 1989 - 9O, schválil výjezdy do zahraničí a přijímání noých členů do JZD. (Tedy v podstat ě to samé, co dělaly komunistické výbory ve všech podnicích, závodech, úřadech : mocenský politický dozor strany a její neomezený diktát. A těžko se dá předp okládat, že by soudruh Čuba nerepektoval orgán, jehož sám byl členem a v nadří zených stupních dokonce význačným funkcionářem...)
(Při rozhovorech, vedených koncem roku 1994 a počátkem letošního roku s "lidmi od Slušovic", tedy těmi, kteří v osmdesátých letech pracovali na středních čl áncích řízení "přidružených výrob" agrokombinátu a dnes jsou podnikateli, padl a pochopitelně také otázka vlivu KSČ v družstvu... Všichni svorně tvrdili, že to byla pouze úlitba době, že prý docent ing. František Čuba, CSc., bytostně k omunisty neměl rád, že oslovování titulem soudruh bylo v družstvu málem cosi n emorálního... Že přátelství a úzká součinnost s předsedou celozávodního výboru KSČ Pavlem Čmolíkem lze chápat jen coby politická nutnost... Prostě, pan před seda byl vzorem čestnosti, málem "disident", který se snad i nejvyšších politi ckých a stranických představitelů tohoto státu "štítil"... A údajně podváděli jiní, on prý ne...)
* * *
Možná ještě jednu maličkost, týkající se onoho na začátku kapitoly citovaného prohlášení ze ŠPÍGLU, lze komentovat: Totiž, že Slušovičtí nechodili ani k Jak ešovi, ani k Indrovi a jiným... Nemuseli. Oni tihle dřívější potentáti jezdili do agrokombinátu sami. A ve sé většině to nebyli státní, ale straničtí předst avitelé. Ostatně, o tom jsme už psali dřív. Jeomže, schází tam jistý doplněk. Přesněji konstatování, že někteří z nich se zde objevovali jak oficiálně, tak i soukromě. Např. u Miloše Jakeše docent ing. František Čuba, CSc., v rozhovor u pro MLADOU FRONTU DNES ze 17. května 1991 sám přiznal: "Byl tu, myslím, třik rát. Přijel vždy na dostih. V tom ale nevidím žádné zaplétání. Je to ormální r espektování představitelů, kteří v té době byli."
(Celkem tedy za necelých pět let nejméně osm doložených návětěv nejvýznamnější ho muže tehdejší vládní garnitury. Není to trochu moc?)
CAUSA STANISLAV DEVÁTÝ
(O tomto politikovi, dříve disidentu, chartistovi, mluvčím Charty 77, polistop adovém poslanci Federálního shromáždění a posléze řediteli Bepečostní informač ní služby toho bylo napsáno více než dost. Zejména prostředictvím ŠPÍGLU. A ho dně i ve vztahu ke Slušovicím. Nechali se dokonce slyšet pánové Čuba a spol. Ž e vlastně, když tenkrát v agrokombinátu Devátého zaměstnali, udělali dobrý sku tek. A že poté, co se stal mluvčím Charty 77, musel odejít? To prý si zavinil sám. Uvedenou verzi později "papouškovali" i další: Například Jiří Franěk v LI DOVÝCH NOVINÁCH 25. dubna 1991 napsal: "Jiný podnik by totiž Stanislava Deváté ho asi nevyhodil proto, že se stal mluvčím Charty. Jiný podnik by totiž Staisl ava Devátého coby signatáře Charty ani nepřijal.")
* * *
Po tomto citátu by bylo vhodné, aby dostal slovo sám postižený. A vysvětlil, c o všechno se vlastně tenkrát stalo. Jenomže, Stanislav Devátý vedl od 17. liso padu 1989 s DAK Slušovice několik soudních sporů, podal na ně několik podnětů k trestnímu stíhání. Kdokoliv tedy může namítnout, že jeho názor bude zaujatý. Proto, po kolikáté už, dáme možnost opět druhé straně. To, co NAŠE CESTA naps ala 27. ledna 1988 v prohlášení celozávodního výboru KSČ a vedení družstva "JZ D Agrokominát Slušovice nepřipustí, aby kdokoliv narušoval jeho rozvoj", je to tiž více než dostačující.
V krátkém úvodu pod názvem Kdo je Stanislav Devátý zveřejňuje NAŠE CESTA jeho životopis. Především mu ale má za zlé, že v kádrovém dotazníku informoval nepr avdivě. Takže se zaměstnavatel nedozvěděl o emigraci manželky a dcery Stanisla va Devátého do USA, o vystěhování jeho mladšího bratra do zahraničí. Hlavně vš ak: "Pan Devátý také zcela zapomněl uvést, že je členem hnutí Charta 77." (Závěr? Kdyby cokoliv z toho personální oddělení družstva vědělo, nikdy by Dev átého nezaměstnalo. Pan Čuba tedy, zdá se, nemluvil pravdu, když se oháněl arg umentem, že byl vlastně lidumil a poskytoval "azyl" pronásledovaným. A ti, co toto tvrzení následně opakovali, by si měli ještě předtím, než je napíší, přeč íst zmíněnou NAŠI PRAVDU...)
Ale pokračujme dále. V části Případ Devátý se "Prohlášení CZV KSČ a vedení JZD DAK Slušovice" snaží zdůvodnit všechny kroky podniknuté proti Sanislavu Devát ému po "prozrazení" jeho kádrových závad. Tedy přeložení ze Slušovic do Poprad u, po neuposlechnutí tohoto příkazu pak přeřazení do živočišné výroby jako krm iče... Až na jednu maličkost: Soudruzi už neuvádějí, že uvedená opatření nasto upila teprve poté, co vešlo ve známost Devátého signatářství Charty 77 a to, ž e se stal jejím mluvčím. Naopak zdůrazňují, že jedal protizákonně, protože se obrátil se svým případem na rozhlasové stanice Hlas Ameriky a Svobodná Evropa. ("A Hlas Ameriky může opět pouštět do éteru své smyšlenky a polopravdy na toli k pikantní téma: Československo - lidská práva - Charta 77 - Devátý - JZD Sluš ovice...")
Nejzajímavější je závěr onoho elaborátu s názvem Byli jsme zneužiti. Či spíš n ejtypičtější. Jak pro celé předlistopadové období, tak i pro Slušovice. Ti, co v družstvu organizovali podpisovou kampaň na podporu Stanislava Devátého, mus eli ve své většině podpisy odvolat.
("Jenže lidská důvěřivost a falešná solidarita mají své meze. Z 9O podepsaných velmi rychle 84 prohlédlo a jednotlivě osobními dopisy odvolalo své podpisy a distancovalo se od protizákonné politické činosti Devátého...")
* * *
Lze říci,že předchozí řádky nepotřebují komentáře. I když, stálo by za to se o něch 84 "kajícníků" zeptat, čím jim pohrozili, jak je donutili ke změně postoj ů. Muselo to být dost ostré, o čemž svědčí také zveřejnění dvou úryvků z citov aných osobních omluvných dopisů. Přesně ve stylu nátlakových akcí organizovaný ch v minulosti proti nepohodlným či nebezpečným odpůrcům režimu.
Takže pan Čuba lhal: nikoliv ochránce pronásledovaných nebo dokonce kritiků ko munistické moci. Spíš naopak. A pokud zaměstnával vyloučené a vyškrtnuté komun isty či oponenty režimu, platil je sice velmi slušně, sám si ale od nich necha l "své lidumilství tvrdě zaplatit. Bezpodmínečnou poslušností spojenou až s té měř otrockým vykořisťováním. Běda, když se někdo vzbouřil či začal se angažova t směrem, který docentu ing. Františku Čubovi, CSc., nevyhovoval... Jiří F. PILOUS
(Pokračování příště)