--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Hofer Karel
Název: Zhovadilosti české justice
Zdroj: NN Ročník........: 0005/004 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

ZHOVADILOSTI ČESKÉ JUSTICE Je všeobecně známo, že právnickou fakultu mohli studovat jen dítka z vyvolenýc h, t.j. tisíckrát prověřených a komunistické totalitě nakloněných rodin. Zatím co u soudů absolventi

(bez)práva bojovali za udržení

totality, pamětník Masarykovy demokracie s normálním selským rozumem Josef Krá l prostřednictvím básníka Jaroslava Seiferta podepsal Chartu 77 a později v ún oru 1989 i manifest "Hnutí za občanskou svobodu".

Jestliže esistuje nějaké morální měřítko, pak soudci z dob totality nesah ají panu Královi ani po kotníky !!!

V LETONICÍCH JE MOŽNÉ I NEMOŽNÉ

Je to pěkná vesnice. Říká se, že v které chalupě není zedník, tam jsou určitě dva. Fasádníci z Letonic jsou vyhlášení, jsou rychlí

a jejich škrabané omítky vydrží. Proto jsou žádaní, ikdyž jsou dost drazí. Oni zkrátka umí... V dědině jsou dvě hospody a v nich to jen duní. Hospodští si n emohou stěžovat, že by neměli hosty. Vždyť také poslední totalitní předseda MN V (a po posledních komunálních volbách znovu starosta obce) občas chodí namete ný jako snop asi proto, aby dokázal, že se obrací čelem k masám. Politicky je tato obec asi nejproblematičtější na okrese Vyškov - polovin a obyvatel jsou komunisti a polovina lidovci. Když se 5. prosince 1989 ve vývěskách Pionýra a Svazarmu objevily letáčky brněnských studentů, soudruh př edseda Zachoval je zlikvidoval. Když příští odpoledne (na Mikuláše) přijeli me dici z Brna, nebyla pro ně žádná místnost (kinosál byl zamčený), studenti zmrzali na schodech před obchodem. Když přijeli do Letonic ještě jedn ou, soudruh Příhoda ty studenty téměř "posadil

na lavici obžalovaných".

V té době mladý učitel (můj syn) žádal ředitele místní školy Jedličku o o dstranění busty Klementa Gottwalda a zrušení vývěsky československo - sovětské ho přátelství. Narazil však na tvrdého bolševika. Tuto zkušenost pak tlumočil "učitelskému fóru". Pan Bohumil Janča (pozdější poslanec FS a nynější ředitel Školského úřadu) doporučil vyjádřit bolševickému řediteli nedůvěru. Když se ta k stalo následoval na dědině poprask. Učitelova sousedka a kolegyně Spáči lová, jinak dcera tajemníka MNV soudruha Vlacha a velká kamarádka předsedy Zac hovala, chodila po domech s archy, kterými bylo žádáno, aby mladý učitel byl z e školy vyhozen a aby se se svojí ženou, učitelkou na mateřské dovolené, z obc e vystěhoval. Občané Letonic,

jako bez rozumu, podepisovali. Ten ortel podepisovali i rodiče žáků z jiných t říd, kteří vůbec učitele neznali. Z takové vesnice

by jistě soudruzi Lenin, Stalin a Gottwald měli radost! Teď si představte, že si v takovém bolševickém hnízdě troufl Pan Král pod epsat Chartu 77. Jak to mohlo dopadnout?

V roce 1985 MNV v Letonicích rozhodl o řadové výstavbě osmi rodinných dom ků pro "vyřešení bytové situace". Tato akce svoji chvályhodnost pouze předstír ala, protoře ze 450 domků v obci bylo přibližně 50 domků volných. Skutečný dův od byl v tom, že místní prominenti, mezi které patřila i sestra předsedy MNV, mohli při vyvlastnění 5 zahrad získat na tuto stavbu neoprávněně státní příspě vek ve výši cca 80 000,- Kšs. Pan Král však odmítl vyvlastnění kusu své zahrad y pro tyto účely (má své děti, vnoučata a pravnoučata) a počínal si při tom ta k houževnatě a důsledně, že podle námi dotázaných odborníků mu skutečně tento pozemek i nadále patří. To ovšem nebránilo papalášům, aby jeho pozemek neproda li na stavbu. Naprosto ignorovali ş 134 stavebního zákona, který říká, že kdo vstoupí na cizí pozemek musí mít k tomu písemné oprávnění jeho majitele, ale d onutili pana Krále pokutami a vyhrůžkami, aby zboural stodolu a jistý Antonín Krejčíř si na jejím místě postavil barák. Slova o "ohrožení zdraví občanů a dě tí", o "zajišťování socialistického pořádku" atp., byly zaklínací formulky na bumážkách a v ústech rudých inkvizitorů z MNV Letonice, jeho předsedy Zachoval a a předsedy stavební komise, mnoho let léčeného opilce Hanáka, vedoucích prac ovníků stavebního úřadu MěstNV Bučovice Pavla Novotného a Josefa Brychty. Panu Královi započal nekonečný a úmorný boj s předsedou MNV Zachovalem, s předsedou stavební komise Hanákem a s psychiatrií, kterou do toho - jak jinak , komunistická smečka rovněž zangažovala.

Se žádostí o nápravu se pan Král obrátil na řadu institucí, včetně FS, kt eré ji předalo ministerstvu spravedlnosti a to ji postoupilo ministerstvu živo tního prostředí. Tady úřednická mašinerie konečně rozhodla, že stavba domů na zcizeneém pozemku byla neoprávněná, ale že konečný verdikt musí vynést soud. Kdo zná naše soudy ví, že dřív eunuch porodí, než aby se občan dočkal od nich spravedlnosti.

Nespravedlnost nedá spát

Tuhý boj vedl pan Král s majitelem baráku, postaveném na jeho pozemku, občanem Krejčířem. Ten si totiž bez jakýchkoli skrupulí přidal i kus Královy zahrady, který si jednoduše oplotil. Pan Král, vycházeje z přírodního zákona, na nějž nemusí nikdo studovat, plot rozstříhal. Následovala žaloba a soud. Pana Krále to však nezlomilo. S klidem otrhal jablůňku na jemu zcizeném pozemku u sousedo va domu, která právě začala plodit. Zhovadilost pana Antonína Krejčíře se názo rně projevila, když mladé jablůňce uřízl korunu. Krátce nato o čtyřicet let st aršího pana Krále surově zmlátil a způsobil mu zlomeninu prstu za to, že ten m u hodil kámen do okna.

S TÍM SI VYTŘETE PRDEL !

Dvaaosmdesátiletý Josef Král byl na konci třetího roku "sametu" poslán na 42 dny do vyšetřovací vazby za to, že v roce 1992 roztříhal drátěný plot kolem vilky pana Krejčíře, postavené v roce 1988 na Králově pozemku v Let onicích okr. Vyškov.

Nevěříte? Ano, je pravda, že toto trestní stíhání zastavila v létě 1993 a mnestie prezidenta republiky. "Já nic takového nepotřeboval" říkal tehdy Pan K rál."Pan Krejčíř si postavil barák na mém pozemku - tak co s tím ?" Proto také na rozhodnutí o amnestii napsal: " Vracím rozhodnutí, abyste měl papír na vyt ření prdele nebo huby, neboť dosud jste si z huby dělal jenom PRDEL. Amnestii si vyřídím sám osobně v Praze na HRADĚ" - a poslal ho JUDr. Mojmíru Plevovi u Okresní prokuratury ve Vyškově.

Nabubřelý prokurátor, neschopný brát věci s nadhledem, se cítil dotčen slovy starého člověka, zvyklého jednat přímo a nyní zatrpklého nespravedlivou křivdou. Nafoukl se jako holub a podal podnět pro urážku veřej ného činitele.

O dva měsíce později podepsal JUDr. P L E V A (věren svému jménu) návrh n a vzetí pana Krále do vazby. Jeho zavilost

byla již do nebe volající a ve své zlobě vydávala přibližně tolik energie, jak o touha pana Krále po spravedlnosti.

Pan Král napsal stížnost ministrovi Novákovi a ministrovi Luxovi, že práv ní kvality JUDr. Plevy by se nejlépe hodily k dobytku nebo k prasatům. Co je to ve Vyškově za soud, když pošle dvaaosmdesátiletého člověka sedmk rát na psychiatrické vyšetření a pak podvodem jej nechá zavřít do vyšetřovací vazby - a až je JUDr. Pleva odvolán z funkce okresního prokurátora, teprve je stařec propuštěn na svobodu?

Pan Josef Král se dostal do "spolehlivých" rukou. Advokáta ex offo mu děl ěl bývalý prokurátor pro Brno-venkov JUDr. Josef Vít. Asi jako kdyby ovečku pr oti vlkům hájil zase vlk.

Jakoby náhodou byl případ pana Krále souzen tam, kde má JUDr. Josef Vít zapušt ěny kořeny.

O P I S

Č E S K Á R E P U B L I K A R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y Okresní soud Brno-venkov rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Čapkou v hlav ním líčení konaném dne 13. prosince 1994 v Brně t a k t o : obžalovaný J o s e f K r á l , nar. 28. 12. 1911 v Kosticích, okr. Břeclav, důchodce, trvale byt em Letonice, 1. máje č. 133, okr. Vyškov, j e v i n e n , ž e dne 30. 7. 1993 v Letonicích, po obdržení usnesení Okresní prokuratury ve Vyšk ově ze dne 25.6.1993 sp. zn. Pv 614/92, kterým

bylo podle ş 172 odst. 1 písm. d) tr. řádu za použití ş 174 odst. 2 písm. c) t r. řádu zastaveno trestní stíhání obviněného pro trestný čin porušování domovn í svobody podle ş 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že dne 8.7.1992 rozstříhal

pletivo na oplocení zahrádky při rodinném domku Antonína a Danuše Krejčířových v obci Letonice na ulici Školní č. 452, okr.Vyškov, poté vnikl do zahrady a z de odřezal a odnesl dva stromkové rybízy,

čímž majitelům způsobil škodu ve výši nejméně 800,-- Kč, neboť podle ş 11 odst . 1 písm. a) tr. řádu bylo trestní stíhání nepřípustné, napsal na druhou stran u tohoto usnesení vyjádření uvedené na čl. 20 spisu, jímž hrubě urazil Okresní ho prokurátora JUDr. Mojmíra Plevu a toto mu zaslal na Okresní prokuraturu ve Vyškově, t e d y hrubě urazil veřejného činitele pro výkon jeho pravomoci, t í m s p á c h a l trestný čin útoku na veřejného činitele podle ş 156 odst. 3 t r. zákona, a o d s u z u j e s e

podle ş 156 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců.

Podle ş 58 odst. 1 písm. a) tr. a ş 59 odst. 1 tr. zák. se obžalovanému v ýkon uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 1 (jednoho) roku.

S T Í M S I V Y T Ř E T E P R D E L ! "Obhájce" JUDr. Josef Vít dostal zálohově od obžalovaného 500,- Kč a pros třednictvím dr. Šilhanové od Helsinského výboru, který chartistu Josefa Krále podpořil, obdržel 5.200,- Kč. Jasnou povinností JUDr. Víta bylo žádat navrácen í majetku - jakou práci

tedy JUDr. Vít ve prospěch pana Krále odvedl? Josef Vít začínal jako pracovník Okresního kulturního střediska ve Vyškov ě. Poté pracoval jako číšník - při této práci dálkově studoval na právnické fa kultě. "Rodná strana" zapracovala a JUDr. Vít se stal prokurátorem pro okres B rno-venkov, kde si prý vysloužil přízvisko "sekyrník".

V listopadu 1989 se JUDr. Vít nasomroval do výboru OF ve Vyškově, které z načnou měrou ovlivnil. Když občané protestovali proti kandidatuře posledního t otalitního předsedy ONV - komunisty JUDr. Hrazdíry na post ministra vnitra ČR, byl to JUDr. Vít, kdo kandidaturu komunisty Hrazdíry obhajoval. Později však politické práce zanechal a stal se soukromým advokátem.

Není bez zajímavosti, že JUDr. Vít má za manželku dceru bývalého ředitele Rostexu soudruha Kostihy. On vytvořil podmínky pro velkorysé rozšíření vyškov ského Rostexu. V roce 1967 bez náhrady vyhnal moje rodiče z domu, který v r. 1 929 postavili.

Mladý Kostiha, tedy Vítův švagr, ač nesplňoval předepsané vzdělání, stal se po odchodu soudruha mjr. Jurtíka do Prostějova

(t.j. od dubna 1990) vedoucím Úřadu vyšetřování ve Vyškově. Kostiha měl za úkol vyšetřit předpokládanou trestnou činnost JUDr. Martínkové, která jako pracovnice ONV měla v době totality na starosti zabavování a velmi levný rozprodej majetku emigrantů.

Vítův švagr Kostiha pro to neudělal vůbec nic a poslední dny v termínu napsal přednostovi Okresního úřadu ing. Vašíčkovi, že jde o sousedku, že tedy věc vyš etřovat nebude pro možnost podjatosti. "Věc" tedy šla "do autu" na Krajskou sp rávu vyšetřování, kde spadla "do spodního šuflete", ne-li do koše. Podařený šéf vyšetřovačky vydržel na tom postu do doby, než jsem dokazoval obe lhávání ministra ředitelem OŘ PČR ve Vyškově pplk. Antošem. Tehdy jsem sepsal "Otázky na tělo JUDr. Antoše", kde jsem také poukázal na to, že Kostiha pro fu nkci nesplňuje požadavek vzdělání a je tam zřejmě proto, že byl dlouholetým fu nkcionářem výboru KSČ. Kostiha na vlastní žádost odešel do civilu a prodává au ta u firmy manželů Martinkových - nedávných obrkomunistů, kteří dnes v Bučovic ích vlastní ještě prodejnu masa a kdo ví, co ještě. Zřejmě dostal tento "flek" proto, že nevyšetřoval, kam JUDr. Martinková zašantročila majetek emigrantů. Také JUDr. Josef Vít je "myslitel". Patrně zjistil, jaké má firma TUSCULU M (bývaké UP závody Rousínov) bankovní číslo v pobočce Investiční banky ve Vyš kově. Asi nebyla náhoda, že totéž číslo měl JUDr. Vít v pobočce Komerční banky ve Vyškově. A nyní jak to fungovalo: Když prodejna nábytku např. v Plzni podá vala příkaz k platbě za nábytek, pak stačilo, aby se na příkazu v bankovním čí sle za lomítkem "omylem" napsala jednička a peníze, které měly přijít na konto firmy TUSCULUM se ocitly na kontě JUDr. Josefa Víta. A tak jistý čas firmě TU SCULUM chybělo několik miliónů a JUDr. Vít si koupil krásné zápaďácké auto rud é barvy. Největší sranda tkví v tom, že Vítovi nikdo nic nemůže. On zkrátka sv ěřil své peníze peněžnímu ústavu, on tomu ústavu důvěřuje, za chyby ústavu neo dpovídá. Neodpovídá ani za to, že se některá prodejna nábytku občas splete. ON JE ČISTÝ JAKO LILIE !!!

Čtenáři si tedy mohou udělat úsudek, jak "morálně čistý" je advokát JUDr. Josef Vít, který "obhajoval" pana Krále. Zcela jistě v tom případu pracoval t aké vyškovský Úřad vyšetřování, který mohl ovlivnit Vítův švagr Kostiha. Soud na okrese Brno-venkov mohl zase ovlivnit JUDr. Vít. Podle informací JUDr. Anto nína Šimčíka dělal JUDr. Vít prokurátora na okrese Brno-venkov, kam ho jmenova l KV KSČ.

Karel Höfer