--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Slušovická mafie v akci
Zdroj: NN Ročník........: 0005/005 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
"SLUŠOVICKÁ MAFIE" V AKCI (Pokračování z minulého čísla)
(Tolik ve stručnosti pár základních údajů z Informace Správy vyšetřování VB MV ČR ze dne 16. května 1991, které vycházejí z v předešlé části našeho seriálu už několikrát citovaného Usnesení onoho policejního orgánu, jež je evidováno p od označením ČVS: VV-4/20-1990. Vzhledem k objektivitě se proto podívejme podr obněji i na výše uvedené případy, resp. na některá podezřelá fakta s nimi souv isející, jež prý z odstupem času a pro "nedostatek důkazů nelze dokázat"... A spojme si je se skutečnostmi, jež byly zveřejněny v prvních dvou pokračováních "SLUŠOVICKÉ MAFIE V AKCI" nebo v seriálu "O AGENTECH MNOHA JMEN STÁLE V AKCI" , jež jsme publikovali v NECENZUROVANÝCH NOVINÁCH v číslech 45 až 52.) Část III.
Jde například o falšování hospodářských výsledků, nezákonné obohacování konkré tních osob atd. Anebo naopak o určité skutečnosti, jimiž se policie ze "záhadn ých" důvodů dodnes nezabývala či se jimi zabývat odmítla. Třeba o neevidovaný prodej vojenské techniky či výstroje někdejších Lidových milicí do zahraničí, nelegální obchody ve Vietnamu, cenové disproporce kolem mikropočítačů... CO PRÝ DOKÁZAT NELZE
Nechme však obecných konstatování a přistupme přímo k faktům. A začněme třeba zrovna oním "údaným" falšováním hospodářských výsledků u JZD DAK Slušovice, př esněji v detašovaných skladech závodů Veselá, Vizovice I, Vizovice II a skladu Polnopolu Velké Kostelany patřících tomuto družstvu. Šlo o léta 1988 až 1989, kdy ve formě fiktivního převádění neexistujících výrobků byly prý vykazovány neoprávněné zisky. Revizní komise ministerstva zemědělství a výživy ČR svým "š etením na místě" ve dnech 10. až 12. dubna 1990 podezření z uvedených machinac í odmítla. Zjištěny byly pouze nedostatky administrativního charakteru. (Informace Správy vyšetřování VB se ovšem už nezmiňuje o jedné maličkosti: tot iž že Slušovice měly na české ministerstvo zemědělství silné vazby už z minula . A protože kádrové změny po 17. listopadu 1989 tam téměř neproběhly, revizi v e slušovickém družstvu dělali stejní lidé, kteří s ním možná ještě den před re vizním výjezdem úzce spolupracovali. Často nelegálním způsobem... Jako příklad budiž použito jmenování slušovického profesora Hurty náměstkem ministra zeměd ělství v prosinci 1989, či až do ledna 1990 náměstka ministra ing. Václava Pro cházky, který patřil k zakladatelům agrokombinátu a po svém odchodu z funkce s e do něj opět vrátil...)
* * *
Tatáž ministerská komise se ve zmíněnou dobu spolu s orgány kriminální služby zabývala také tvrzeními o obohacování konkrétních osob, které byly rovněž v ci tovaném podání ze dne 18. února 1990. A rovněž je coby neopodstatnělé odmítla. Například se jednalo o dovolenou ředitele závodu výroby potravin a jeho sekre tářky na Mallorce, zaplacenou z prostředků JZD AK Slušovice pobočce Čedoku Vse tín.
(Přičem k vyvrácení podezření, že šlo o peníze Slušovic, stačil doklad Čedoku Vsetín, podle nějž částku k úhradě zájezdu zaplatil ředitel v hotovosti. Nikoh o už nezajímalo, odkudže ony peníze pocházely: Byly-li majetkem pana ředitele nebo měly svůj původ v pokladně družstva. Směšné, co?)
Stejně tak se postupovalo i v případě tzv. výstavby ředitelovy chaty, kde mate riál a provedené práce měly být hrazeny opět z družstevních financím. Prostě, "šetřením bylo zjištěno, že ing. K. (čili ředitel) v současné době žádnou chat u nevlastní ani nestaví".
(Ano: to je doslovná citace ze zjištění revizní komise ministerstva zemědělstv í převzatá beze změny policejním protokolem. Jestli třeba chatu vybudoval dřív , a pak ji prodal, to jaksi nikoho nezajímalo... Prostě, "v současné době žádn ou chatu nevlastní ani nestaví...")
* * *
Zmíněná revize ministerstva zemědělství a výživy České republiky prověřovala p ři svém pobytu ve Slušovicích také údajné "podezření z trestné činnosti, kdy p ři inventurách ve skladu č. 48692 závodu potravinářské výroby JZD DAK Slušovic e v lednu 1990 měla být ekonomkou závodu J. B. odepisována, popř. snižována ce na zboží vykazovaného jako poškozené nebo zničené, přičemž ve skutečnosti se t ímto způsobem umožňovalo jiným osobám odkupovat je za nižší ceny. Revize se so ustředila na přeceňování ze dne 22. 1. 1990... v jehož rámci došlo k celkovému snížení maloobchodní ceny o 858.107 korun. V průměru bylo u jednotlivých druh ů provedeno snížení o 50 až 75 procent původní ceny. U všech přeceňovaných dru hů bylo snížení náležitě zdůvodněno. Například u jugoslávského koňaku Cesar z 200 na 100 Kčs z důvodu zjištěných usazenin, u mýdla Kaloderma pro dlouhodobou neprodejnost vzhledem k vysoké ceně, důvodem snížení česnekové pasty o 50 pro cen byl snížený zájem odběratelů a zákazníků... Snížila se i cena barevých tel eviorů, konkrétně TV Libuše 3 ks ze 14.700 na 3675 korun, 1 ks TV Rubín z 8650 na 2160 Kčs a 1 ks TV Tesla Color z původní ceny 16.500 na 4125 korun. Jako d ůvod přecenění televizorů byla jejich neprodjnost v důsledku četných oprav..." (Tolik citace ze zmíněného Usnesení Správy vyšetřování VB ČR ze dne 28.února 1 990. Lze říci, vskutku, zajímavé čtení o jednom velkém snižování cen. Mnohem z ajímavější se však jeví postup "ctěné" revizní komise ministerstva zemědělství . Prostě, přečetla si zápis o přeceňování zboží ze dne 22. ledna 1990 a konsta tovala, že vše je v pořádku. Co by tomu asi řekla třeba taková hloubková inspe kce z tehdejšího resortu obchodu? Ostatně, jak to, že si ji vyšetřovatelé VB n evyžádali, když v jiných případech to dělali běžně. A Výbor lidové kontroly na to přece rovněž měl specialisty...)
PODIVNÝ KOMENTÁŘ K INTERPELACI
Citované Usnesení Správy vyšetřování VB České repuliky se také zabývalo dvěma případy, jež byly i součástí interpelace tehdejšího poslance Federálního shrom áždění Mojmíra Kováře, kterou přednesl v parlamentě na jaře roku 1990. Kokrétn ě šlo o neoprávněný vývoz vojenské pásové techniky do zahraničí a o podezření na neoprávněný vývoz do zahraničí rovněž zinkových pásů, plechů a fólií, hliní ku a hliníkového odpadu, které měly Slušovice provádět v rozporu s příslušnými předpisy. Pro srovnání uvádíme v následujících řádcích jak stanovisko vyšetřo vatele VB, tak i údaje, obsažené v komentáři k interpelaci poslance Kováře. Ve zmíněném Usnesení se k první záležitosti říká: "Pokud jde o otázku neoprávn ěného vývozu pásové techniky do zahraničí, který měl být údajně realizován v r ozporu s platnými právními předpisy v roce 1989, bylo na federálním ministerst vu zahraničního obchodu zjištěno (stanovisko čj. -455/90-44 ze dne 14. 9. 1990 ), že na základě písemné žádosti předsedy JZD DAK Slušovice ze dne 31. 8. 1989 a na základě písemné korespondence a jednání mezi JZD DAK Slušovice, federáln ím ministerstvem národní obrany a federálním ministerstvem zahraničního obchod u bylo podle ş 6 odst. 1 písm. a/ zákona č. 42/1980 S. ve znění zákona č. 102/ 1988 Sb. uděleno povolení v rozsahu Vývoz 500 ks. vyřazené a znehodnocené spec iální pásové techniky za volnou měnu pod čj. 650/6/89, poř. č. 464 ze dne 5. 9 . 1989 s platností do 31. 3. 1990. Dne 9. 11. 1989 však JZD DAK Slušovice od z áměru vývozu tohoto druhu zboží odstoupilo a požádalo federální ministersto ná rodní obrany o zrušení příslušých hospodářských smluv. K vývozu vyřazené a zne hodnocené pásové techniky tedy nedošlo."
* * *
V komentáři k interpelaci poslance Kováře se ovšem uvádí něco jiného. Předevší m tehdejší ministr zahraničního obchodu Andrej Barčák mladší přiznal, že šlo o vývoz tanků, pravděpodoně z produkce ZŤŠ Martin, a počet 500 dokazuje, že se jednalo takřka o jednu tankovou divizi. Vzhledem k ministrem zmiňovanému sporu s Omnipolem (podnik založený v roce 1959 právě na vývoz zbraní) prý nakonec S lušovice od vývozního záměru ustoupily. Řada svědků však ale tvrdí, že tyto ta nky, v žádném případě nijak nezneodnocené, byly přesto vagonovány a odeslány. (V této souvislosti vyvstává několik otazníků: Například, proč vůbec ministers tvo zahraničního obchodu poskytlo zemědělskému družstvu vývozní povolení na pr odukci, která neměla s jeho výrobou nic společného? A jak je možné, že to byly právě tanky? Konečně, proč nezjišťovala vyšetřovací správa VB, zda i přes ods toupení Čuby od smlouvy k transakci nedošlo ilegálně? Je zarážející, že právě tohle ve vyšetřovacích spisech českého ministerstva vnitraa chybí. Úmyslně, ne bo náhodou?
* * *
Ale vraťme se naším citovaným Usnesením Správy VB ČR k druhému prověřovanému p řípadu: "Ve vztahu k podezření na neoprávněný vývoz zinkových pásů, plechů a f ólií, hliníku a hliníkového odpadu do zahraničí, který mělo JZD DAK Slušovice provádět v rozporu s příslušnými přdpisy, bylo provedeno šetření na federálním ministerstvu zahraničního obchodu. Ze stanoviska podaného pod čj. -455/90-44 ze dne 14. 9. 1990 vyplývá, že federální ministersto zahraničního obchodu ve s myslu ş 8 odst. 1 zákona č. 42/1980 Sb. o hospodářských stycích s cizinou, ve znění zákona č. 102/1988 Sb. udělilo ZD DAK Slušovice povolení k zahraničně ob chodní činnosti podle ş 6 odst. 1 písm. a), c), a odst. 3 zákona č. 42/1980 S. ... dne 30. 11. 1988 pod pořadovým číslem čj. 721/6/88. Rozsah tohoto povolen í se vztahoval i na výše uvedené položky."
* * *
A co tomu říká komentář k interpelaci poslance Kováře? V prvé řadě, zmíněný už ministr Anrej Barčák mladší na jaře roku 1990 tento vývoz přiznává (navíc hov oří i o wolframovém prášku), mlčí ale o existenci jakéhokoliv vývozního povole ní. Proč? Že by o něm nevěděl? To těžko. Anebo že by bylo uděleno dodatečně, s e zpětnou platností a regstrací? V každém případě je však nutné dodat, že "zej ména zinek byl v té době v našem národním hospodářství vysoce nedostatkovou su rovinou a její vývoz podléhal přísnému zákazu. Pouhé konstatování v ministrově zprávě proto nestačí k vysvětlení těchto vývozů, které zakládají trestné činy ," uvádí na závěr k této skutečnosti komentář k interpelaci.
(A opět lze položit otázku: Jak je možné, že vyšetřování téhle záležitosti se spokojilo pouze tím, že prokázalo existenci jakéhosi povolení Slušovicím? Nikd o se dál neptal, proč ono povolení Slušovice dostaly, proč zrovna zakázaný zin ek, kolik ho vlastně bylo vyvezeno a kam, a odkud ho zmíněné družstvo bralo .. .)
PAŠOVÁNÍ VE VELKÉM DOVOLENO
Ministr zahraničního obchodu Adrej Barčák mladší uvádí dále ve své odpovědi na interpelaci tehdejšího poslance Federálního shromáždění Mojmíra Kováře, že 30 . listopadu 1988 získalo JZD DAK Slušovice povolení k zahraničně obchodní činn osti, a to u výrobků z "vlastní produkce a pro vlastní potřebu". Dále bylo vyd áno i povolení ke zřízení cestovní kanceláře slušovického agrokominátu. Jenomže, všechno ukazuje na skutečnost, že družstvo provozovalo zahraničně obc hodní činnost mnohem dřív, než k tomu dostalo oficiální "posvěcení". Hlavně vš ak se zbožím nikoliv své produkce a nikoliv pro potřebu organizace či jejích č lenů resp. zaměstnanců. Mezi takovéto transakce patřilo zejména vykoupení trav ního semena v Čechách a na Moravě v roce 1978 a jeho následný odprodej za devi zové prostředky do Spolkové republiky Německo. Obdobným způsobem pár let předt ím Slušovice vykoupily z celé ČSR kmín a vyvezly jej do Holandska a opět do Zá padního Německa. Stejně postupovaly ovšem např. i s mákem, který ale Spolková republika Německo údajně vrátila pro vysoký obsah kadmia.
(Čili jinak řečeno, vezmeme-li jen tyhle tři uvedené případy, uvidíme, že JZD DAK Slušovice provozovalo zahraničně obchodní činnost, aniž mělo příslušné pov olení, nemluvě už vůbec o celních povoleních. Kdyby totiž zboží procházelo cle m, muselo by se na to přece přijít...)
* * *
Ostatně, k těmhle údajům se mohou vztahovat také některé dobové poznámky v tis ku, třeba letmá zmínka redaktora Lipavského v Rudém právu (1982). Ten tehdy ci toval vedoucího celnice v Rozvadově, který tvrdil, že u nás se "pašuje nikoliv přes celnice, ale prostřednictvím ČSD a na vagony". V této souvislosti nezbýv á než se ptát: Co dělalo ministerstvo financí ČSSR, jež bylo nadřízeným orgáne m Ústřední celní správy, že opomenulo povinnosti kontrol? A proč v minulosti o rgány Výboru lidové kontroly či později státní kontroly v letech 1990 až 1992 činnost celnic, především z hlediska spisové a dokladové agendy, nepodrobily h loubkové revizi?
(A jetě něco: čtenáři si jistě pamatují na dvou až tříleté kalamity právě v ne dostatku uvedeného zboží, které se obdivuhodně shodovaly s výše zmíněnou "akti vitou" Slušovic v onom čase. Lze tedy konstatovat, že to vše můžeme hodnoit ja ko úmyslný trestný čin poškozování spotřebitele. Přinejmenším proto, že musíme brát v úvahu nelegálnost a tehdejší značné společenské nebezpečí u těchto "kš eftů".)
* * *
V minulé části našeho seriálu jsme psali o neoprávněných nákupech osobních aut omoilů pro "služení potřeby". Připomíná je ve své odpovědi poslanci Mojmíru Ko vářovi také ministr zahraničního obchodu Andrej Barčák mladší. Avšak ani on, a ni závěry prověrek, nemluvě už o vyšetřování VB, nehovoří o dovozech jiných os obních vozů. Je totiž v "zasvěcených kruzích" známo, že postřednictvím Slušovi c bylo dovezeno z Jugoslávie asi 200 aut Zastava, které se rozprodávaly (pocho pitelně asi ilegálně) prostřdnictvím obchodní sítě Včela-Petřiny v Praze. Přes toto spotření družstvo se ale na černém trhu objevovaly i z Anglie dovezené h račky, zapalovače, kosmetika. Na své si "údajně" přišel také pardubický obchod ní dům Magnet.
(Vyvstává otázka, proč o tom v roce 1990 nepátraly kriminálka a orgány stání k onroly? Není třeba tohle jeden z důvodů, proč nemohla být v roce 1991 tak dlou ho obsazena funkce českého ministra kontroly? A když ministra konečně po dlouh ých průtazích tehdejší premiér Petr Pihart jmenoval, nový ministr vzápětí "záh adně" havaroval? U případu Včela-Slušovice byly totiž známy konkrétní osoby, k teré se na tom podílely, i jejich "záhadné" vazby. Nejen na pražské podsvětí, ale též na bezpečnostní složky, dokonce také směrem ke stejně "zvláštnímu" svě tu pražských interhotelů.
* * *
K dokreslení ještě jeden zajímavý příklad k zahraniční aktivitě Slušovic. Ani o něm se ministr ministr Barčák nezmiňoval. Šlo o vývoz lustrových ověsů včetn ě celých rozebraných lustrů. Toto zboží nakupoval pro agrokombinát jistý pán ( později se se "slušovickou mafií" rozešel a do začátku devadesátých let byl ve výkonu trestu za manko právě v jedné z prodejen Včely), který s najatými taxí ky objížděl Šenov, Bor, Valašské Meziříčí, Železný Brod a jiné sklárny: Zboží se pak vagónovalo v Plzni.
(Je zajímavé, že i tady nikdo nic nevyšetřoval. Přesto, že konkrétní údaje a o soby byly známy též. Stačilo pouze objet sklárny a na některé lidi, o nichž se , jak právě bylo uvedeno, si pořádně posvítit. Navíc, vagónování v Plzni lze p ři toršce dobré vůle rovněž prokázat. Leda by někdo tenkrát zničil dokumenty, ale i na to se přece mohlo hravě přijít.)
NITKY VEDOU NEJEN DO VIETNAMU
Zůstaňme ještě chvíli u zahraničně politických aktivit. Přesněji u skutečnosti , že Čubovo vedení nejen že ze záhadných důvodů dostalo povolení k takovéto či nnosti, ale soustavně vše, do mělo oficiálně dovoleno, porušovalo, resp. překr ačovalo rámec svých pravomocí. Nejenom tenkrát. Lhostejnost či nechuť zabývat se těmito věcmi dávali najevo někteří demokraticky zvolení představitelé také po 17. listopadu 1989. Často je dokonce i tolerovali.
Ve své odpovědi na interpelaci poslance Federálního shromáždění Mojmíra Kovář se ministr zahraničního obchodu Andrej Barčák mladší zmiňuje také o deseti pov oleních vydaných pro zahraničně obchodní činnost podniku OTAS v rámci přímých vztahů s Vietnamem. Uvádí, že šlo o komoditně omezené obchodní operace a feder ální ministerstvo zahraničního obchodu nepovolilo reexporty, tj. vývoz do dalš ích zemí přes Vietnam.
(Pan Barčák už však zapomněl dodat, že Slušovice tento zákaz porušovaly. Ve Vi etnamu totiž stavěly nebo renovovaly nejen hotelové kapacity pro turistiku, al e budovaly i skleníky na pěstování zeleniny s reexportem do Tchaj-wanu. A že k obchodním stykům firmy OTAS s touto zemí skutečně došlo, dokazuje skutečnost, podle níž nejpodstatnější část dluhu, zhruba jeden a půl miliardy, mělo JZD D AK Slušovice právě u Tchaj-wanu, odkud dováželo počítačové součástky.) * * *
Pro úplnost je nutné pak dodat, že zahraničně obchodní operace uvedeného typu zařizoval a prováděl ing. Josef Lízal, který byl ještě po 17. listopadu 1989 i s rodinou zaměstán ve Slušovicích, aby se poté stal zástupcem náčelníka, pozd ěji prorektorem Vysoké vojenské školy ve Vyškově a vedoucím jedné z jejích kat eder. Hlavím iniciátorem oněch operací směrem k jihovýchodní Azii však byl oso bně Miroslav Zajíc, vedoucí zemědělského oddělení ÚV KSČ a posléze tajemník a člen jeho předsednictva.
(Bývalý federální ministr zahraničního obchodu Andrej Barčák mladší ovšem ve s vé odpovědi opomenul několik "zásadních" maličkostí: Možná je nevěděl, anebo o nich nechtěl hovořit. Totiž že firma OTAS vlastně s Vietnamem udržovala spoje ní nepřímo, do jisté míry jen svým sídlem. Tvořily ji Slušovice a OSC - OIL SE RVICE COMPANY - vysloužilci ze severního Vietnamu. Pochopitelně, nezmínil se t aké o někdejším řediteli OTAS JUDr. Josefu Schillerovi, který od roku 1990 žil coby důchodce v Praze. A což je neméně zajímavé, jako plukovník v.v. se stal jedním ze zakládajících členů a funkcionářů Vojenské obrody, organizace tzv. r ehabilitovaných vojáků z povolání, z nichž se část vracela na důležité posty v armádě. To ale v té době ještě nemohl vědět. Zapomněl však i na slušovický ho tel ve Vietnamu PACIFIC a jeho ředitele JUDr. Jana Šulu. I když v případě téhl e osoby asi těžko úmyslně. Protože pan Barčák nemohl předpokládat, že JUDr. Šu la je osobním přítelem pražského prokurátora a pozdějšího českého ministra vni tra JUDr. Tomáše Sokola. A že je do značné míry i spoluautorem jeho "slavného" prohlášení o postavení komunistů mimo zákon a od roku 1991 až dosud také ředi telem ekonomické kontrarozvědky ministerstva vnitra České republiky...) * * *
Federální ministr zahraničního obchodu Andrej Barčák mladší ovšem neuvedl ani další věci. Například skutečnost, že slušovické družstvo skupovalo v Praze a v yváželo do ciziny starý papír a železo. Nezahrnul do své odpovědi poslanci Moj míru Kovářovi ani rozsáhlé obchody s hovězím dobytkem, opět nikoliv z vlastní produkce. Což realizovala dcera pana docenta ing. Františka Čuby, CSc, Ludmila : Známi jsou i partneři: Italové, Západní Němci, Rakušané.
(Co však tehdy ministr zahraničního obchodu znát nemohl, to byl obchod s výstr ojí bývalých složek Lidových milicí. JZD DAK Slušovice projevilo v roce 1990 z ájem o prodej a vývoz těchto věcí, především bot, plášťů, přikrývek a dalšího materiálu. Export byl určen do Iráku, a to v době, kdy na dovoz veškerého zbož í na území tohoto státu svět uvalil embargo. Zmíněnou "výbavu" Lidových milicí zakoupil pro slušovické družstvo jistý jordánský státní příslušník trvale byt em v Bratislavě: k vývozu měla sloužit firma AMAZONIA WERKE, mající sídlo rovn ěž tam. Zda nakonec k exportu tímto způsobem došlo, není známo. Vzhledem k tom u, že však už v letech 1984 až 1986 se zmíněný jordánský státní občan podílel na vývozu zbraní z ČSSR pro Palestinské hnutí odporu, lze předpokládat, že výs troj Lidových milicí do Iráku přes Jordánsko byla odtransportována. A možná se tímto způsobem dostávaly za pomoci Slušovic na Blízký východ i zbraně z někte rých dodnes "utajených" skladů Lidových milicí. Což vzhledem k okolnosti, že v e Slušovicích zřejmě jistý čas pobýval známý, dnes ve Francii vězněný terorist a Carlos, je více než pravděpodobné...)
AFÉRA KOLEM MIKROPOČÍTAČŮ
Slušovice ovšem vydělávaly i jinak. V roce 1987 vyšel v padesátém čísle Hospod ářských novin článek "VÝROBCI MIKROPOČÍTAČŮ SE SHODLI": Informoval o ustavení vědeckovýrobního sdružení MIKROELEKTRONIKA v čele s nejsilnějším členem, JZD A grokombinát Slušovice. V předsednictvu dále byli i zástupci ministerstva zeměd ělství a výživy ČSR, ČSVTS, federálního ministerstva elektrotechnického průmys lu a České komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj. Jako ohlas na zveř ejněnou zprávu přišlo tehdy redakci několik dopisů, které se postupně objevily v tisku. Jeden z nich pod názvem "ZCHLADÍ EUFORIE CENY" (Hospodářské noviny č íslo 11 z roku 1987) si dovolil kritizovat nepřiměřeně vysoké ceny mikropočíta čů řady TNS dodávané Slušovicemi.
"Ta skutečně neodpovídá běžným relacím ve světě," píše autor příspěvku Milan Š . ze Znojma. "Nehledě na archaickou architekturu, hmotnost, programové vybaven í, rychlost a vůbec schopnost solilidního vybavení. Pokud se podaří uživatelům sehnat i monitor, rozšíří se konfigurace o další kilogramy. Cena se pohybuje včetně programového vybavení kolem 200 tisíc korun... Tato konfigurace o podst atně nižší hmotnosti se v zahraničí prodává za cenu barevného televizoru. Ješt ě výraznější rozdíly jsou u mikropočítačů kompaktibilních s IBM, PC XT a AT... Pokud vezmu v úvahu, že Agrokombinát JZD Slušovice tyto počítače nabízí pod s vým označením TNS XT a TNS AT (podle mého názoru jde o dovoz z jihovýchodní Az ie), je až nepochopitelné, že odpovědný cenový orgán je povolil prodávat za na prosto nereálné ceny. Typ TNS AT za 260 tisíc Kčs plus 100.000 devizových koru n, přitom obdobné modifikace IBM AT se dají získat zhruba za 40 tisíc devizový ch korun bez podílu v Kčs...Takový přístup má daleko k serióznímu řešení probl ematiky elektronizace v našem národním hospodářství. To mě nutí k závěru, že d osahování maximálního zisku na úkor odběratelů výpočetní techniky je hlavním c ílem podnikatelské činnosti v tomto družstvu. Vždyť srovnatelné mikropočítače kompaktibilní s IBM AT stejné konfigurace se ve světě prodávají za cenu pod dv a tisíce amerických dolarů..."
(Tolik citát z dopisu Milana Š. ze Znojma. Redakce Hospodářských novin se v zá pětí poté rozhodla k dost netypickému a na tehdejší poměry i dost odvážnému kr oku, totiž požádat o vyjádření jak Agrokombinát Slušovice, tak i Federální cen ový úřad. Za výrobce odpověděl ekonomický náměstek družstva docent ing. Franti šek Trnka, SCc., v současnosti předseda Liberálně sociální unie a vedoucí čini tel Českomoravské unie středu, za druhou stranu pak ing. Ludvík Dibelka...) * * *
Takže máme úvodní informace k problému, který se vzápětí rozrostl málem do afé ry. Nikoliv ovšem kvůli vyjádření pana docenta Trnky: to bylo natolik obecně f rázovité, že ani z tehdejšího pohledu nestojí za to je vůbec citovat. Zbývá te dy stanovisko Federálního cenového úřadu. a tady nastal kámen úrazu... Ale pop ořádku:
Pan ing. Ludvík Dibelka píše: "Federální cenový úřad stanovil cenu 8 - bit mik ropočítače TEXT-01 výrobce Aritmy Praha ve výši 130 tisíc Ks. Ceny 8 - bit mik ropočítačů, které vyrábí Agrokombinát JZD Slušovice určil podle příslušnosti J ihomoravský KNV v roce 1987. Velkoobchodní cena byla stanovena ve výši 181.400 Kčs. Na základě sížnosti uživatelů na vysoké ceny mikropočítačů z JZD Slušovi ce byla z podnětu Federálního cenového úřadu provedena Českým cenovým úřadem k ontrola, která zjistila řadu nesprávností. Podle jejích závěrů Jihomoravský KN V upravuje ceny ...u 8 - bit počítačů TNS - XT ze 181.400 na 128.500 Kčs a TNS - AT z 209.700 na 148.800 korun... Protože agrokombinát získal nesprávnými ce nami neoprávněné prostředky, byl mu uložen zpětně za tři roky dodatkový odvod v celkové výši 60, 4 miliónu Kčs, ve kterém je zahrnuta také padesátiprocentní sankce. I když se jedná o tvrdá opatření, nelze od nich upustit, protože stát ní cenová politika nepřipouští neoprávněně získávat prostředky na úkor odběrat elů, ať již jde o výrobní prostředky, nebo spotřební zboží..."
* * *
Tenhle materiál tedy přišel do redakce Hospodářských novin a měl být spolu se stanoviskem docenta ing. Františka Trnky, CSc., ze Slušovic otištěn ve dvacáté m čísle na straně 14. Dokonce už byl text vysázen a zalomen do stránky. Večer před tím se však dostavil o redakce zástupce Federálního cenového úřadu, naříd il "rozbít" hotovou novinovou stranu a místo toho vysadit nový text. Sice pode psaný stejným autorem (ing. Ludvík Dibelka), ovšem s poněkud odlišným obsahem. Totiž, chyběla tam ona důležitá pasáž o neseriózním jednámní agrokombinátu a o pokutě, která za to byla družstvu udělena.
(Na nově dodaném rukopisu byla nadepsána poznámka jednoho z šéfů Hospodářských novin, který tam sedí dodnes - "minimálně redigovat". A redaktor, jenž tu cel ou diskusi kolem slušovických počítačů vlastně protlačil do novin, musel vzápě tí na to odejít. Takže, někdo "zatlačil", někdo se "postaral"... Zbývá jen odp ovědět na otázku, kdo. Možná by o tom mohli něco říct bývalí pracovníci bývalé ho Federálního cenového úřadu. Třeba ing. Ludvík Dibelka. Nebo onen redaktor z Hospodářských novin, kterému tenkrát nařídili výměnu článku. Pan docent ing. František Trnka, CSc., dnes jeden z bossů neokomunistické opozice a poslanec P arlamentu České republiky, k tomu asi těžko něco řekne. Stejně tak nám už nikd o asi nedokáže zjistit, zdali dostalo slušovické družstvo za předražování počí tačů onu vysokou pokutu a dodatečný odvod, nebo ne...)
Jiří F. PILOUS
(Pokračování příště)