--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Otázky na které nikdo nereaguje
Zdroj: NN Ročník........: 0005/010 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

OTÁZKY, NA KTERÉ NIKDO NEREAGUJE "SLUŠOVICKÁ MAFIE" V AKCI

Důkazů o tom, že někdejší vedení slušovického agrokombinátu nepostupovalo seri ózně ani v období po 17. listopadu 1989, bylo sneseno v minulých částech tohot o seriálu už víc než dost. Pro léta 1990 a 1991 to však výrazně prokazoval tak é dokument s názvem "EKONOMICKÉ HODNOCENÍ ROZPADU DAK SLUŠOVICE", který ke dni 8. srpna 1991 vypracovali pracovníci odboru kontroly ministerstva zemědělství České republiky. Vzhledem k obsahové závažnosti si z něj dovolíme v následují cím textu citovat důležité pasáže...

(Pokračování z minulého čísla)

(Dak Slušovice provozoval velmi rozličnou hospodářskou činnost, která zasahova la do všech oblastí zemědělské výroby, služeb i výzkumu. Současně však obsáhl další široké spektrum různých organizací z resortu ministerstva zemědělství, a le i mimo něj. Většina obchodů družstva se realizovala na základě dvou i víces tranných dohod, jež se uzavíraly z důvodů rozličných cenových hladin zboží. Pr oto byly např. uskutečňovány vývozy telat, krav, obilí, jablek aj. od cizích o rganizací za dovoz přípravků, zařízení atd., které bylo dále prodáváno i s urč itou službou, což tyto kontrakty ještě více zvýhodňovalo oproti obdobným prakt ikám monopolních organizací podniků zahraničního obchodu...)

Část VIII.

Přechodem k tržnímu mechanismu se staly záležitosti výhodných obchodů zcela bě žné. JZD agrokombinát Slušovice tím ztratil jednak značný přísun přímých finan čních prostředků z této činnosti, a dále monopolní postavení k prodeji svých v ýrobků na vnitřním trhu: To se nejdramatičtěji projevilo v oblasti výpočetní t echniky. Uvedený nepředvídaný ekonomický náraz nemohl onen kolos unést, protož e jeho financování bylo vždy za hranicí běžně využívanou či přípustnou ve stab ilizovaných organizacích. Což přivedlo vedení agrokombinátu k názoru řešit sit uaci tak, aby se prostřednictvím nedostatků v zákonech bylo možno zbavit závaz ků - pohledávek, které měly u DAK jiné podniky.

DLUHY, KTERÉ NIKDO NECHCE PLATIT

Lze říci, že právě to byl hlavní důvod, proč v tomto družstvu vzniklo cca 160 různých soukromých společností, většinou s ručením omezeným, na něž se uveden é závazky měly převést. Že nešlo o malé částky, vidíme např. u podniku Zeměděl ského zásobování a nákupu (ZZN), který podal návrh na řešení svého sporu v arb itrážním řízení. To platí zhruba o jedenasedmdesáti věřitelích: Ti ostatní, vč etně zemědělských družstev a podniků, své pohledávky přinejmenším do poloviny roku 1991nevymáhaly v naději, že po likvidaci DAK Slušoice budou jejich nároky alespoň částečně uspokojeny.

(Celkovou výši pohledávek však u agrokombinátu nešlo odhadnout ani operativně zjistit: Jen v resortu ministerstva zemědělství České republiky bylo totiž v r oce 1991 více jak 3000 organizací, kterým Slušovice dlužily, ale již příklad z míněných podniků Zemědělského zásobování a nákupu naznačil, že komplexní vyrov nání závazků nebude možné jen tak lehce uskutečnit. A to i přes značný majetek , kterým DAK Slušovice stále ještě v té době disponovalo. Tady je ovšem nutné brát v úvahu zcela rozdílnou hodnotu účetní a hodnotu reálnou s ohledem na nep rodejnost některých zásob: Konkrétně šlo třeba o počítače a komponenty, jejich ž cena přesahovala v polovině roku 1991 desítky miliónů korun a reálná hodnota se rovnala maximálně několika tisíc korun).

* * *

Jak již bylo řečeno, odbor kontroly ministerstva zemědělství České republiky p rovedl šetření u 71 státních podniků Zemědělského zásobování a výkupu. Jednalo se o pohledávky po lhůtě splatnosti, kterou uvedené organizace měly do konce prvního pololetí 1991 v České republice vůči DAK Slušovice. Což dohromady čini lo 565 miliónů korun.

Mezi ty podniky resp. závody Zemědělského zásobování a výkupu, jimž agrokombin át nejvíc dlužil, patřil v té době například ZZN Zlín s 311 milióny korun, Čes ká lípa s 18.967.226 Kčs, Tábor s 18 miloóny, Uherské Hradiště s 18.398.000 Kč s, Lovosice s devíti milióny korun, Znojmo se 7.600.000 Kčs, Rychnov nad Kn. s 11.523.210 korunami, Brno s 15 milióny Kčs, Opava se 14.870.976 korunami, Vse tín se 14.570.301 Kčs, Plzeň s 15.682.000 korunami, ZVOS Hradec Králové s deví ti milióny Kčs, Zemědělské potřeby Praha 1, Václavské náměstí 48 se 45.015.180 korunami, Beroun se čtyřmi miloóny 800 tisíci aj.

(Vlastně, bylo to strašně jednoduché: Nezákonné jednání před 17. listopadem 19 89 vystřídala současná vychytralost. Hodit dluhy a odpovědnost na někoho jinéh o. A to, prosím, mluvíme pouze o jedenasedmdesáti podnicích Zemědělského zásob ování a nákupu. Hloubkové kontroly z té doby by zcela jistě objevily další sto vky, ne-li tisíce jiných organizací a možná mnoho miliard dluhů. Jenomže, kam se ony dluhy poděly? Zůstaly na "triku" tomu, co po "transformaci" nazýváme "z bytkem" agrokombinátu Slušovice? Nebo se rozptýlily do různých společností s r učením omezeným pánů Čubů, Drhy, Čmolíka, Garguláka, Kaláče a ostatních, které ručí za dluhy pouze do výše základního vkladu, tj. obvykle jen do jednoho sta tisíc korun? A co vyšetřovací orgány? Nechtěly nic vyšetřovat? Nebo nemohly? Nebo si to někdo nepřál? A co dnes, víc než pět let po 17. listopadu 1989?) MÍSTO SPLÁCENÍ DLUHU - MLČENÍ

Mimo dlužné částky podnikům Zemědělského zásoování a nákupu měl DAK Slušovice, jak už bylo řečeno dříve, i jiné finanční závaky. Například na odvodu daní ze zisku musel zaplatit státu počátkem devadesátých let 246 miliónů 262 tisíc 71 2 korun jako doměrky zjištěné revizí finančního odboru bývalého Jihomoravského KNV za období let 1986 až 1988. Dá se tedy logicky předpokládat, že z tohoto hlediska byly vzahy družstva neurovnané i k dalším podnikům. A vůbec nemusely mít zemědělský charakter. Dokumentoval to třeba požadavek akciové společnosti Polytechna ve výši více jak 8 miliónů Kčs. Generální ředitel této firmy o tom dne 19. června 1991 psal následující přípis (čj. 164/91/C, Ř):

DAK Slušovice dluží a.s. Polytechna za růné provedené práce zahraničními subje kty přes 8 miliónů korun. V jejich získání nepomáhá nic, ani dopisy, ani arbit ráže. Proto jsem tam jel osobně zjistit důvody neplacení. Výsledek cesty mě ve de k napsání tohoto dopisu.

Pohledávky, kterých je celkem devět, vedení družsva rozdělilo tak, že jedna, a si za 900.000 Kčs, připadla na DAK MOVA Bratislava a zbytek nadružstvo START S lušovice, které však právně neexistuje, neboť ho nikdo nechce zaregistrovat. S amozřemě, že pohledávky uplatňujeme cestou arbitráže, ale DAK Slušovice existu je pouze de iure, takže i arbitrážní výnosy mají cenu jen potištěného papíru, ani o korunu víc.

Osm miliónů korun nezaplacených v důsledku okolností mimo naši kontrolu, nás k lidně přivede zcela nezaviněně do finančních svízelí, ne-li ke kolapsu, neboť jsme společnost malá až střední a závazky vůči zahraničí jsme řádně uhradili. Sleduji, jak se náš stát vypořádává s tíživým restitučním břemenem starým čtyř icet a více let. Nemohu si ale nepovšimnout, jak se právě dnes dějí nové majet kové křivdy, zdaleka ne neanedbatelné a staré sotva pár měsíců. Obávám se okam žiku, kdy předstoupím před svých 170 zaměstnanců a oznámím jim, že v důsledku chaosu vládnoucího v jiném resortu, nemáme na výplaty...

(Příznačné a zajímavé, co? Jenomže, případ Polytechny není ojedinělý. Existují mnohé další, které vedly s někdejším agrokombinátem arbitrážní spory. V té do bě, jak vidno, bezvýsledně. A dnes, pokud jde o obchodní soudy, rovněž. Přesto však: Citované úryvky z dopisu generálního ředitele ing. Karla H. jsou v něče m nesmírně cenné. Ukazují totiž, jakým způsobem pan docent ing. František Čuba , CSc., a jeho přátelé přistupovali k likvidaci luhů. Prostě je rozdělili. Co nejméně na subjekty, které ovládají oni, co nejvíce pak na ten zbytek... Že vl astně většina z nich v době "dělení" oněch dluhů ani právně neexistovala? Co n a tom! Hlavně že to šlo podle "platných zákonů a předpisů" realizovat...) * * *

Ve druhé polovině osmdesátých let vykazoval agrokombinát JZD Slušovice velmi v ýrazný nárůst zisku. V roce 1986 dosáhl úrovně 316 miliónů korun a až do roku 1989 stoupal k astronomické částce 835 miliónů. Polistopadovou změnou politick ých a později i ekonomických podmínek však nastal okamžitý a nezadržitelný pád . Už v roce 1990 vykázal DAK Slušovice ztrátu ve výši 460 miliónů korun. Připo čteme-li sem už zmíněnou sumu 246 miliónů, které družstvo dlužilo na daňových odvodech a jež mělo zaplati do 31. prosince 1990 (což pochopitelně neučinilo), dostali bychom se až k číslu 706 miliónů korun. Nejméně. Protože zatím nikdo přesně další pohledávky vůči agrokombinátu nezná. Vysvětlení příčin onoho těžk ého hospodářského krachu však docent ing. František Čuba, CSC., a jeho společn íci coby bývalí vedoucí pracovníci JZD DAK Slušovice družstevníkům nikdy nepod ali.

A nejen to. Snažili se navíc urychleně prodávat majetek, který měli pouze spra vovat. Údajně proto, aby získaných finančních prostředků bylo použito pro vyro vnání hospodářského schodku roku 1990. Tohle všechno se ale dělo téměř neprůhl edným způsobem. Podle získaných informací se transakce ve značné části případů realizovaly za bezúročné půjčky z družstevních finančních prostředků: jak ve vztahu k fyzickým, tak i k právním osobám. Pochopitelně, s dlouhodobým termíne m odkladu plateb.

(Čímž zcela logicky docházelo k další nezanedbatelné finanční újmě. Čili peníz e na placení dluhů a schodku za rok 1990 - a pochopitelně i další roky - nebyl y. Až na jednu maličkost: Všiml si někdo skutečnosti, že vedení agrokombinátu poskytovalo ony finanční půjčky fyzickým osobám a přitom tvrdilo, že družstvo je insolventní?)

ZA CO A KOMU SE PRODÁVALO

Šetření, které prováděla v létě roku 1991 "jistá kompetentní organizace v Česk é republice", mělo zmapovat pohyb části nemovitostí slušovického družstva od 1 7. listopadu 1989. A vyplynuly z něj vskutku zajímavé údaje: například, kolik objektů někdejšího a v době "prodeje či převodů" právně nezrušeného JZD AK Slu šovice v oné době podivným způsobem změnilo majitele, kdo se stal tím novým, z a kolik a za jakých podmínek. Lze říci, že se podařilo vytvořit "dost unikátní a poměrně obdáhlý seznam". Nejen co do počtu názvů firem a jmen kupujících, a le i cenových relací a dalších čísel, jež měla zůstat "navěky" utajena... Zníněný materiál zachycuje celkem čtyřicet objektů, které byly od ledna 1990 p rodány vedením agrokombiátu: jednak akciovým společnostem nebo společnostem s ručením omezeným, vzniklým z majetkové podstaty družstva, jednak fyzickým osob ám, většinou členům resp. zaměstnancům JZD. Jak již bylo řečeno, ti všichni na uvedenou transakci obdrželi z prostředků DAK Slušovice bezúročnou půjčku. A n e lecjakou. Hodnota výše citovaných čtyřiceti objektů totiž dohromady obnášela 837 miliónů 770 tisíc 600 korun. Navíc jako překvapivou se jevila skutečnost, že její zaplacení nebylo požadováno naráz, nýbrž rozloženo na tři splátky: do konce roku 1990 se celkem prodalo 36 objektů a z tzv. půjček předpokládaly uz avřené smlouvy návratnost do pokladny družstva 289.588.000 Kčs (věřitelé však uhradili pouze necelých 110 miliónů korun...), v následujícím roce 426 miliónů 520 tisíc 600 korun (prodány byly zbývající čtyři a a úplně splaceno mělo být dohromady 24 objektů), zbytek, 121. 622.000 Kčs pak v roce 1992.

(Leckdo řekne: Co na tom, družstvo půjčilo bezúročně peníze. Jenomže, tohle má nejméně dva háčky. Agrokombinát dlužil stamiliónové částky různým věřitelům, další stamilióny na nedoplatcích daní, členům a zaměstnancům družstva se citel ně krátily výplaty... A vedení půjčovalo peníze, místo aby vyrovnávalo svoje z ávazky. Dokonce bezúročně. Vezměme si třeba jen čtyři namátkou vybrané společn osti, které tehdy koupily majetek v souhrnné ceně 502.760.000 Kčs a měly zapla tit na splátkách do konce roku 1990 dohromady 157 miliónů 600 tisíc korun. Při v té době obvyklé dvacetiprocentní úrokové míře tak vlastně v tomto jediném k onkrétním případě pan docent ing. František Čuba, CSC., a spol. okradli prosté členy a pracovníky družstva o úroky v hodnotě nejméně 30miliónů 71 tisíc 600 korun. Jen za jediný rok a v pouhých čtyřech případech. Dovede někdo spočítat, kolik by to dělalo při všech čtyřiceti objektech za celé dva roky? ) * * *

Jenomže tyhle "zajímavé" půjčky a ještě zajímavější bezúročné "techtle mechtle " měly svůj význam. A dost velký. Pánové, vlastně bývalí soudruzi, si totiž ve směs půjčovali sami sobě. Či spíše společnostem "vyvolených", které tvořili on i. Tam však, pochopitelně, prostí lidé coby podílníci nebo akcionáři vstoupit nemohli. Ani nesměli. Do nich se totiž dveře otevíraly jen někomu... Než však přejdeme k těmhle věcem detailně, podívejme se na některé objekty, a kdo je koupil. Největší hodnotu, 20 miliónů 200 tisíc korun, měla např. KVARTA (číslo hospodářské smlouvy 02647, kupující ASTEC, IČO 545511), dále SAMBOX, 1 19.000.000 Kčs (číslo HS 0052, kupující SLEZÁK, s.r.o., IČO 559849), UNO Vesel á, 110 miliónů 923 tisíc korun (číslo HS 01560, kupující RAN, s.r.o., IČO 5596 87), ZELENINA ND, 48.122.000 Kčs (číslo HS 01746, kupující TROJÁK, s.r.o.,IČO 546402), ZOPO Lípa, 44 milióny 986 tisíc korun (číslo HS 0200, kupuící TRIKAMO , a.s.,IČO 531723), ZELÁRNA, 23.000.000 Kčs (číslo HS 00488, kupující TROJÁK), MONT.HALA ŽEL., 17 miliónů 636 tisíc korun (číslo HS 01153, kupující POLSTAR, s.r.o., IČO 568503), SZ III., 9.361.000 Kčs (číslo HS 03433, kupující MORAVAS TAV, s.r.o., IČO 568376), sklad VIZOVICE, devět miliónů 83 tisíc korun (číslo HS 00900, kupující TRIKAMO), AGROTEAM, 4.930.000 Kčs (číslo HS 00202, kupující MORAGRO, a.s., IČO 487449), AKVARIA Spytihněv, tři miliony 412 tisíc korun (č íslo HS 03227, kupující VALOR, s.r.o., IČO 00532380), HAMBURG CUKR, tři milión y 386 tisíc korun (číslo HS 0546, kupující GAPA, s.r.o., IČO 220361), AFILACE III, 1.296.000 Kčs (číslo HS 03300, kupující MONDON, s.r.o., IČO 557838)... Celkem 17 slušovických společností z 22 evidovaných kupců. K nim ovšem nutno p řipočíst zhruba sedm fyzických osob, z toho dvě prokazatelně ze slušovického d ružstva. Slušný obrázek, co ? Navíc, když si uvědomíme, že podle IČO až na jed noho všichni z výše uvedených patřili k tzv. nejstarším "kádrům", čili nejvěrn ějším v agrokombinátu Slušovice. A pochopitelně také k těm vysoko postaveným. Také dostali nejvíc...

(A opět: všimněte si názvů společností. O mnohých jsme v předešlých částech na šeho seriálu už mnohokrát hovořili. V různých, ne zrovna příjemných okolnostec h. A zdá se, že jejich názvy padnou v budoucnu ještě mnohkrát. Majetek totiž z ačala ve Slušovicích hromadit jen velmi úzká skupina lidí. Funkcionáři nebo vy volení. A pak přátelé, příbuzní...)

* * *

Zpráva "jisté" kompetentní organizace přinesla v letních měsících roku 1991 do st zajímavé údaje o rozprodeji slušovického agrokombinátu. Některé jste právě dočetli. Bohužel, nelze se z oněch materiálů dozvědět jména, která se za jedno tlivými akciovými společnostmi, společnostmi s ruením omezeným nebo soukromými firmami skrývají. Ale, známe je odjinud, z jiných pramenů a z většinou z nich jsme se v předešlých kapitolách už setkal nesčetněkrát. Přesto však neuškodí, když si je v této souvislosti připomeneme znovu. Třeba proto, že jde o lidi p atřící k funkcionářům družstva.

Tak například rodina Čubových: Společnost s ručením omezeným MONDON, reprezent ovaná docentem ing. Františkem Čubou, CSc., Janou a Ludmilou Čubovými, koupila objekt AFILACE III za 1.296.000 Kčs (celé splaceno 31. prosince 1990; RENETA s Ludmilou Čubovou AFILACI II za milión 325 tisíc korun (první splátka v hodno tě miliónu složena 15. listopadu 1990, druhá a poslední pak 31. prosince téhož roku); a aby bylo všechno v rodině, tak AFILACI III v hodnotě 1.310.000 Kčs d ostala společnost s ručením omezeným TROJÁK, kde působil předsedův syn Rostisl av (milión splacen opět 15. listopadu 1990, zbytek pak o šest týdnů později). Celkem tedy majetek v ceně 3 miliôny 931 tisíc korun. To ale není zdaleka všec hno: TROJÁK s Rostislavem Čubou ještě koupil ZELÁRNU (z ceny třiadvaceti milió nů korun k 9. listopadu 1990 zaplaceno 13.000.000 Kčs a k 31. lednu 1991 deset miliónů korun), ZELENINU ND za 48 miliónů 122 tisíc korun (první splátka patn ácti milionů korun k 15. prosinci 1990, zbytek o tři měsíce poději) a zázemí h otelu VŠEMINA (hodnota 836 tisíc korun, splaceno 10. prosince 1990). Konečně, nesmíme ani zapomenout na MORAGRO, kde docent ing. František Čuba, CSc., přímo šéfoval a jeho bratr František tam držel nemalý podíl: tahle akciová společno st koupila AGROTEAM za 4.930.000 Kčs a peníze zaplatila už 31. října 1990. (Vezmeme-li tužku a papír, lehce spočteme, že rodinný klan tehdejšího pana pře dsedy družstva docenta ing. Františka Čuby, CSc., spoluzískal mejetek nejméně za 80 miliónů korun "účetní hodnoty", čili zhruba desetinu toho, co se podle c itovaného seznamu v té době prodávalo. Což je samo o sobě suma dost slušné, ne hledě na skutečnou cenu. To ovšem není tak podstatné. Údiv budí spíš něco jiné ho: Kde na to vzali peníze? A jak je možné, že celou částku zaplatili do konce prvního čtvrtletí roku 1991? Jistě, možná na to dostali půjčku. Ale, proč pot om oni ano a jiní ne? Proč půjčky např. banky odmítaly agrokombinátu, byť ruči l majetkem? )

* * *

Nebyli to však jen Čubova rodina a její příbuzní. Ředitel AGROTOURU (družstevn ícestovní podnik, IČO 534471) a zároveň šéf společnosti s ručením omezeným nes oucí stejný název JUDr. Zdeněk Novák koupil objekt cestovní kanceláře (zcela j istě i s vnitřním zařízením) AGROTOUR za pouhých 150.000 Kčs: Celou sumu měl s platit k 31. prosinci 1990, uhradil ovšem pouze 50.000 korun. Pan Novák byl al e také podílníkem společnosti s ručením omezeným VALOR, která získala objekt A KVARIA ve Spytihněvi za 3 milióny 412 tisíc korun (první splátka milión dvě st ě tisíc Kčs k 15. prosinci 1990, další milión 600 tisíc korun k 31. březnu 199 1 a zvytek o tři měsíce později.)

Družstevní podnik SAMBOX ve Vizovicích pak koupila za 119 miliónů rodina Slezá ků (otec Zdeňek, syn Jaromír), jinak šéfové stejnojmenné společnosti s ručením omezeným. Přesto, že měli zaplatit peníze ve třech splátkách (k 10. prosinci 1990, k 3O červnu 1991 a k 31. březnu 1992), do léta 1991 nedali ani halíř. (Ostatn2, bylo by zajímavé vědět, jestli vůbec něco zaplatili a kdy... Mimo to , JUDr. Zdeněk Slezák starší je navíc ještě společníkem AGROTRANSU a AGROCOMPU .)

* * *

Společnost s ručením omezeným POLSTAR se sídlem v Želechovicích koupila tamtéž za 17 miliónů 636 tisíc korun MONTOVANOU HALU. (První splátku v hodnotě šesti miliónů splatila 31. ledna 1991, druhou ve stejné výši 31. března následující ho roku a zbytek za tři měsíce.) Jejím šéfem byl Lubomír Polišenský, jinak pod ílník společnosti s ručením omezeným UNISPOL ZLÍN a ředitel družstevního podni ku HYDRAOLIK-KOVO Želechovice: Navíc patřil k jedněm z těch, co se vyznali v o bchodní činnosti agrokombinátu.

Nesmíme ale ani zapomenout na bývalého náměstka předsedy družstva Miroslava Gr ecmana, který za pouhých 49.000 Kčs koupil objekt v Březové (do léta 1991 jej ještě nezaplatil), na ing. Vieru Valentovou, ředitelku MOSYV, jež za milión 56 0 tisíc získala objekt MIKROAGRA (zaplatila ke 14. prosinci 1990 půl miliónu k orun, zbytek měla složit do konce roku 1991, ovšem nesložila nic), na Pavla Hu mena, který koupil restauraci LETADLO PEGAS, kde byl šéfem, za 560.000 Kčs (ve dvou splátkách, tj. k 10. prosinci 1990 a k 30. září 1991 měl vše uhradit, sp latil však pouze prvních 200 tisíc...), na Ivana Juráska, vedoucího Bistra AZN P ZLÍN-LOUKY, který je dostal za pouho pouhých 150.000 Kčs (celou sumu zaplati l k 31. lednu 1991)...

(A mohli bychom jmenovat další "akciovky" či společnosti s ručením omezeným, t j. spíše ukázat, jací to lidé kupovali za "babku" majetek ostatních družstevní ků. Jenomže, na tohle by nestačila celá jedna knížka navíc. Musí tedy pro ilus traci stačit, co je zde uvedeno. K tomu snad jen na závěr ještě jednu maličkos t: Totiž, jako by u většiny kupujících měly termíny jejich splátek stejné datu m. Či jinak řečeno, jako by se jaksi dopředu počítalo, že všichni přijdou ve s tejný den najednou k obrovské sumě peněz... Nikdo to dosud nevysvětlil. Otázky ale mohou být položeny i jiné: Proč se vyšetřující orgány a prokuratura nezaj ímaly o systém tzv. bezúročných půjček? Jak byly udělovány, kdo k nim dal soul as a proč, když družstvo bylo prakticky už v té době na pokraji bankrotu...? Z koumal také někdo, zdali byly půjčky zaplaceny, když se jedna z částí "odštěpe ného" slušovického družstva DAK MOVA "odstěhovala" do Bratislavy na Slovensko, které je už víc jak dva roky samostatným státem? A to už nemluvě o tom, kde v zali kupující najednou tolik peněz. Ale, tuhle otázku už jsme jednou položili. ..)

Jiří F. PILOUS

(Pokračování příště)