--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Účast veřejnosti - ochrana občanů
Zdroj: NN Ročník........: 0005/010 Str.: 005
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

ÚČAST VEŘEJNOSTI - OCHRANA OBČANŮ. Jednou ze základních zásad soudního procesu, jak občanského, tak i trestního, je zásada veřejnosti. Dle ní mají občané přístup ne jednání soudů a rozsudky s e vyhlašují tak, aby s nimi mohla být seznámena veřejnost.

Cílem této zásady má být výchovné působení soudního řízení na veřejnost, u tre stního procesu navíc zapojení veřejnosti do úsilí trestnou činnost zamezovat a jí předcházet.

P o l i s t o p a d o v é z m ě n y.

Postaru se žít nedá, nová doba žádá nové činy. To bývala soudružská hesla. Nap lnila se však i po listopadu 1989. Ze všech základních zásad byla nejvíce vyzd vižena zásada nezávislosti soudů a soudců.

Takto se stali nezávislými i mnozí soudci, kteří začali soudit v době totalitn í právě dík své závislosti na soudruzích. Tak se stal sametem listopadové revo luce samet talárů vydaných ze skladišť správy soudů doby předlistopadové. Změny v samotných soudních síních se projevili stavebními úpravami. Změnu stát ních znaků zažili po listopadu 1989 soudní síně dvakrát. Polemiku o ní ponechm e heraldikům. Mnohdy však zůstává v soudních síní do očí bijící nepoměr. Na je dné straně mohutná katedra pro soud se zapisovatelkou, stoly pro strany oproti několika málo lavicím či židlím pro veřejnost. Účast veřejnosti je doposud ne žádoucí. Alespoň tak lze soudit z velikosti prostoru pro ni v soudních síních přiděleného.

N e z á v i s l o s t a v e ř e j n o s t Často je v tisku i v prohlášeních některých politiků žehráno na doživotní jmen ování soudců ač právě ono je základem jejich nezávislosti. Nezávislostí soudců je bezesporu myšlena jejich nezávislost na zvůli moci zákonodárné a výkonné. Avšak i soudní moc je součástí státní moci jako celku. Zdrojem státní moci je lid, potažmo v čísle jednotném občan.

Toto uznávají veškeré moderní ústavy států hlásících se k demokracii. I naše Ú stava České republiky proklamuje ve svém článku 2, odstavci prvém: " Lid je zd rojem veškeré státní moci, vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné , výkonné a soudní ".

Již v dobách totalitních poznali ti, kteří se vzepřeli zvůli státní moci, že u platnění zásady veřejnosti účastí zejména sdělovacích prostředků a západních d iplomatů mohou omezit zvůli těch, kdož jako nositelé státní moci tuto moc zneu žívají.

Takto vyšla najevo i jiná úloha zásady veřejnosti soudního jednání. Tou je kon trola soudní moci těmi, kteří jsou jejím v ústavě proklamovaným zdrojem. J a k n a t o v s o u d n í s í n i.

Pokud kdo stane před soudcem k němuž nemá přílišnou důvěru, může jistě vznést námitku jeho podjatosti. K ní však jsou důvody omezeny pouze na případy poměru soudce k projednávané věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům. Často pak taková námitka pouze prodlouží projednání věci.

Proto bude lépe pozvat na jednání veřejnost, známé, novináře tu i cizozemské, zahraniční diplomaty.

Je sice pravdou, že mnozí novináři se doposud neorientují v pojmech práva obča nského a trestního, hovoří při občanskoprávním sporu o hlavním líčení, v trest ním právu si neuvědomují presumbci neviny, nečíní rozdílu mezi zahájením trest ního stíhání a vznesením obvinění, tím méně se vyznají ve způsobu vedení jedná ní. Pak mohou těžko posoudit práci soudce. Doufejme však, že jde o jev přechod ný, že se mezi novináři opět objeví specializace soudničkářů znalých této prob lematiky.

Že nejde o něco nevyznamného, dokazuje nelibost s jakou mnozí soudci veřejnost , zejména novináře v soudních síních doposud vídají. A mají k tomu důvod. Důvo d spočívající právě v možných neblahých následcích kontroly jejich práce veřej ností. To však již s sebou nese sama jejich profese veřejného činitele ač se o chrany soudce jako veřejného činitele dovolávají. Pamětníci procesů s disident y vědí, že právě účast tisku, tehdy zahraničního a diplomatů z demokratických zemí byla pro soudy varováním před neuváženými rozhodnutími, rozhodnutími závi slými na zvůli nostitelů státní moci.

V Praze dne 23. února 1995, pro NN Vladimír Kolář