--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Cába Stanislav
Název: Soudržnost umazaných
Zdroj: NN Ročník........: 0005/010 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Soudržnost umazaných Platíme a budeme ještě zřejmě těžce platit za programovou ochranu těch, kte ří se přímou kolaborací se zločinným komunistickým režimem umazali. Nešlo jen o spolupráci s StB, ale také samozřejmě o členství a činnost v Lidových milicí ch, o členství, natož potom funkce ve Svazu československo-sovětského přátelst ví po přepadení republiky armádou SSSR. Nikdo nemůže zpochybnit skutečnost, že šlo o vyloženě kolaborantskou organizaci založené pro spolupráci s nepřítelem . Pak jsou tu ještě kdysi horliví přisluhovači, kteří opěvovali zločinný režim a jeho představitele a vysluhovali si tím "život na výslunní". Dohromady sečt eno je to ohromující číslo. A protože tito lidé byli a jsou vybaveni přizpůsob ivostí a vstřícností ke každému režimu, nedělalo a nedělá jim žádné potíže být vždy na straně mocných. Lidé bez morálky a zásad.

A z toho všeho jaksi samovolně vyplynula jejich vzájemná soudržnost. Vytvářejí tak společenství lidí umazaných, kteří jsou si vědomi toho, že je to tak činí silnějšími a často nedotknutelnými.

Každý z nás, kdo se pustil do zápasu s tímto molochem, sdružujícím minulé a současné mocné, dospěl dříve nebo později k témuž závěru. Při naprosté absenc i povinné občanské statečnosti, jako důsledku 42leté totality, jsou ti umazaní stále drzejší a úspěšnější. A protože vždy vyznávali zásadu "účel světí prost ředky, což nazvali pragmatismem, jsou proti slušným a zásadovým lidem v ohromn é výhodě. Neštítí se ničeho. Ten kdo kohokoliv z nich napadne a nějak ohrozil se rázem dostane do palby onoho "společenství umazaných", kteří se řídí heslem "Dnes ty mě, zítra já tobě".

Učinil jsem sám v současné době v tomto směru celou řadu zkušeností dokazuj ících pravdivost toho co říkám.

Protože nejsou schopni vyvrátit ani jediné z obvinění, která proti nim byla vz nesena, seskupí se do houfu, vyzvou další umazané k jejich podpoře a z umazaný ch se rázem stávají útočníci a bojovníci za lidská práva a morálku. Začne-li s e pak člověk zajímat o jednotlivce tohoto účelového seskupení, dospěje rázem k předpokládanému poznání. Kolaboranti se zločinným režimem, lidé odsouzení za kriminální čin, intrikáni a také ti, kteří nikdy zločinný režim nezlobili, byl i patřičně vstřícní a získali tím výhody slušným a zásadovým lidem nedostupné. "Propracovali" se k postům, které je možno označit za kariéru. A mohli před t ím být třeba i jakýmisi politickými vězni. Získávali postupně všechny výhody k omunistů.

Poslední takovou zkušenost jsem učinil 23. t.m. při zasedání senátu Vrchnih o soudu v Praze za předsednictví JUDr. Říhové,

který projednával odvolání skupiny, která se zviditelnila tím, že rozvrátila č eskobudějovickou pobočku KPV, aby se udržela v pozicích, na které nemá rozhodn ě právo. Nejsmutnější ovšem v daném případě je, že se jim dala, vedena touhou po pomstě, do služeb má bývalá manželka. Nejen že mi pro ně odcizila moji souk romou korespondenci, ale z manželského páru v sousedství, se kterým udržuji př átelské vztahy, se šířením lží a pomluv všeho druhu, snažila a snaží učinit "o soby nedůvěryhodné". Seskupení oněch umazaných, kteří "se jí ujali" si z ní pa k udělalo svůj štít i meč.

A jak si dál počínali? Protože se nedařilo a nemůže zdařit něco na mě vyšťo urat, vykonstruovala se povídka o mém intimním vztahu k paní sousedce a o její nedůvěryhodnosti. Nezastavilo je ani to, že se manžel té paní, kterého ostatn ě také osočovali, dvakrát osobně naprosto jasně vyjádřil. "Jsou to špinavosti a pomluvy." Povídka se uplatňuje dál. Dalo přece tolik práce naučit se ji a je to jejich jediná možnost.

A tak se při uvedeném zasedání Vrchniho soudu v Praze zhrzená bývalá manžel ka opět ocitla v čele oné party. Ostatně, už nástup celé té skupiny do soudní síně vypovídal své. V čelo se jim tentokrát postavila známá JUDr. Elvíra Tomáš ková. Ta už sice z určitých důvodů v advokacii nepracuje, ale protože je s cel ou tou skupinou duševně spřízněna a do útoku proti mě se ráda zapojila, prohlá sila se jejich "obecným zástupcem". A protože má své účty i s Necenzurovanými novinami, které odmítly její nabídku, že je bude právně zastupovat a nevydaly jí žádaný redakční průkaz, bylo její spojenectví s obžalovanými jasně motivová no.

A přízeň senátu si zřejmě získala už první otázkou. Jste členem redakční ra dy Necenzurovaných novin? Ne, nejsem. Jste spolupracovníkem Necenzurovaných no vin? Ano jsem. Vítězoslavně se rozhlédla po zasedajícím senátu a prohlásila: " To mi stačí". Byl jsem ocejchován. A senát se choval k obžalovaným vstřícně. V šiml jsem si, že paní předsedkyně měla na stole kopie článků z Necenzurovaných novin, ze kterých vyplývalo jasně, kdo je kdo. Nedal jsem je já, museli je te dy dát obžalovaní. A to i přesto, že tím byli vlastně odhaleni a nebyli a nejs ou schopni nic z toho vyvrátit. Vysvětlení je jediné. Nejdůležitější bylo doká zat moji spolupráci s Necenzurovanými novinami. Co je proti tomu kolaborace, n ebo kriminální čin a průkatné intriky, že? Paní předsedkyně odhrnula rukou vše chny ty kopie s prohlášením, které mělo nádech opovržení. "Tím se zabývat nebu deme! A nezabývali se. Všechny požadavky JUDr. Tomáškové přijala. Zprostila bý valou manželku obžaloby s tím, že jsem povinen uhradit jí soudní výlohy. Zpros tila žalované povinnosti omluvit se mi za šíření pomluv. Šlo prý o interní zál ežitosti KPV. Nebylo svědecky prokázáno že činili co činili. A zatímco mě neby lo dovoleno reagovat, dostala bývalá manželka volný prostor, aby uplatnila tu svou, ničím neprokázanou povídku. A byla stále pobízena aby pokračovala. Tím p ovzbuzena ji ještě doplnila. Nemusela na rozdíl ode mě vůbec nic dokazovat. St ačilo přece, že ji podporují ti, kteří se za ní schovali, když byli ohroženi v e svých funkcích. Paní předsedkyně neprojevila zájem a naprosto jasné prohláše ní manžela pomlouvané, že jde o špinavosti a pomluvy.

Nejtrapnější na celé věci pak byla účast Dr. Plocka z pražské pobočky KPV. Ačkoliv ví o těch lidech vše, dával jim na jevo svou přízeň a přátelsky s nimi besedoval. Vzhledem k jejich zkušenostem jsou asi potencinálními spojenci při akcích směřujících k rozvrácení celé KPV.

A tak už teď zbývá jediné. A i v tom vyhověla paní předsedkyně požadavku JU Dr. Tomáškové. Spíš bude vrácen krajskému soudu v Č. Budějovicích s tím, že ne mohl rozhodnout jasně o tom zda jsem či nejsem autorem onoho anonymního (v poř adí už čtvrtého) dopisu, kterým jsem byl upozorněn na to, kdože si to hraje v českobudějovické pobočce KPV na reprezentanty politických věžňů. Ačkoliv byl a nonym adresován mě, odcizil mi ho tehdy okamžitě hlavní aktér oné skupiny Ing. Beneda a přes opakované žádosti o jeho navrácení mi ho nikdy nevrátil. Nevrát il mi ani kopii! Záměr byl zjevně jasný a nekalý. Protože neměli jinou možnost obrany proti informacím obsaženým v onom anonymu, mělo mi být dokázáno, že js em si ho napsal sám. A musel jsem proto zapomenout a na formu a obsah aby mohl být vyroben anonym nový, který by pro ně byl přijatelnější a mohl by být pozd ěji prohlášen za mnou psaný. "protože dikcí odpovídá mému stylu psaní. Potvrdi lo se to, když jsem dopis dostal do rukou až po více než roce, při zasedání kr ajského soudu v Č. Budějovicích. Nebyl to anonym, který jsem tehdy dostal. Chy běly tam některé údaje. Konkrétně o p. Bendovi a byly tam navíc jaksi oslavné řeči o mě, což mělo zřejmě podepřít jejich snahu, že jsem si dopis sám poslal. Předsedkyně krajského senátu v Č. Budějovicích z toho také vyvodila jediný možný závěr. Neuznala posudek, který si žalovaní obstarali a vzala při tom v úvahu mimo jiné skutečnost, že mi byl dopis odcizen a že jsem více než rok nem ěl možnost ho ani vidět. Uznala, že při mé rozsáhlé publikační činnosti a množ ství materiálů, které měli žalovaní k dispozici se manipulace s dopisem nedá v yloučit.

To vše předsedkyni senátu Vrchního soudu v Praze nevzala v úvahu JUDr. Tom ášková žádala další znalecké posudky, má je tedy mít. A tak musím počítat se v ším. Bude zřejmě vynaloženo enormní úsilí ochránit žalované i v tomto případě. O jejich zjevném záměru dopis si více než rok ponechat z nekalých záměrů nebu de nikde řeč. A tak nemohu nic jiného než závěrem prohlásit znovu. Nikdy jsem žádný anonym nepsal. Ani těmto lidem, ani sobě. Nejsem něčeho takového schopen . A oni to dobře ví. Proto byly nutné ty manévry kolem toho. Musím být přece n ějak zdiskreditován, když jsem je volal k odpovědnosti za jejich minulost! Inu, "Společenství umazaných". Do právního státu máme zatraceně daleko! Za žil jsem za 14 let svého vězení a i potom tolik svinstva, že vydržím i tohle. Stanislav Cába