--------------------------------------------------------------------------------
Autor: NN
Název: Nevyslechnutý svědek
Zdroj: NN Ročník........: 0005/011 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

NEVYSLECHNUTÝ SVĚDEK. Přesněji řečeno svědkyně, která nebyla vyslechnuta, se obrátila na Necenzurova né noviny. Vybrala si je proto, že právě v nich vyšly seznamy osob evidovaných jako spolupracovníci StB. O tom, co ji vedlo k tomuto kroku nechme vyprávět j i.

Na den 9. ledna 1995 jsem byla pozvána k Městskému soudu v Praze , abych podal a svědectví ve věci ochrany osobnosti Ing. Turka, který byl několik let mým ve doucím. Avšak v pátek před oním pondělím 9. ledna, kdy se měl konat soud, mi b ylo sděleno, že Ing. Turek vzal žalobu zpět. Protože nechci nechat minulosti t o, co bych měla vypovídat u soudu, volím tuto cestu zveřejnění.

Ing. Turka jsem znala od roku 1974, kdy on jako pracovník výzkumného ústavu sp olupracoval na některých úlohách, které byly řešeny společně. Ve výzkumném úst avu zaměřeném na problematiku výroby podniku v němž jsem pracovala, se zřizova lo pracoviště, kam jsem měla nastoupit. Pracovní skupinu vedl právě Ing. Turek . Z doby, kdy jsem ho poznala, jsem o něm věděla, že býval vojákem z povolání a pro svůj postoj v roce 1968 byl z armády propuštěn a že byl též vyloučen z K SČ. Prý mu ale pomohli přátelé, aby mohl ve výzkumném ústavu pracovat. Šlo o p racoviště významné natolik, že bylo podivné, aby na něm mohl být člověk vylouč ený z KSČ.

Na novém pracovišti jsem pokračovala v předchozím vzdělávání, které jsem započ ala již předtím. Učila jsem se angličtinu protože mou specializací bylo řešení úloh na počítači a kdo chce do tohoto oboru proniknout, bez angličtiny se neo bejde. Navíc nemůže jít o běžnou angličtinu, jak se jí učili mnozí jiní. Proto jsem chodila i do čítárny amerického velvyslanectví, kde jsem si četbou odbor ných časopisů doplňovala své znalosti. Návštěvy čítárny probíhaly ve zdánlivě naprosté pohodě, přestože se dalo počítat, že budu sledována.

Abych mohla dále intenzivněji studovat svůj obor, přihlásila jsem s k externím u studiu na Matematicko fyzikální fakultě University Karlovy. Byla jsem přijat a, ale tato skutečnost se náhle stala příčinou značných potíží s vedením výzku mného ústavu a hlavně s Ing. Turkem.

Kdo dálkově studoval ví jak náročné je takové studium na čas. Ing. Turek i dal ší moji nadřízení byli patrně toho názoru, že je nevhodné, abych dále studoval a a raději by viděli jak ochotně a přesně plním pracovní úkoly, které pak budo u moci prezentovat jako výsledek své vlastní iniciativy. Proto mi studium sice přímo nezakázali, ale neposkytli mi jinde obvyklé studijní volno. Bez účasti na přednáškách se Matfyz studovat nedá. Navíc, Ing. Turek zvýšil sv oje nároky tak, abych neměla na studium čas a aby on se mohl jako správný vedo ucí, bývalý důstojník takto, prezentovat svým nadřízeným výsledky pracoviště j emuž velel. Nezbylo mi tedy, než se se studiem rozloučit.

Mohla jsem Ing. Turka jako absolventka Matematicko fyzikální fakulty ohrozit? Mohla jsem mu být na překážku v uskutečnění jeho ambicí? Že jsem mohla být jeh o kariéře nebezpečná i jinak, svědčí i příhoda s Chartou. V roce 1977 jsem dal a inženýru Turkovi přečíst text Charty 77. Ten v obavě, aby o tom nikdo nevědě l, se s textem zamkl v kanceláři a tam si Chartu snad i přečetl. Pak mě ovšem varoval, abych Chartu už nikomu nedávala číst a abych o ní a ani o tom, že jse m ji dala číst jemu, s nikým nemluvila.

Ve studiu angličtiny jsem však pokračovala dále. A ani to nebylo nakonec někom u vhod. Nebo šlo jen o záminku jak se někomu předvést? Brzy se také objevily u rčité náznaky, že není úplně všechno v pořádku. Řešily se úlohy na nichž mi ne bylo dovoleno pracovat. Přemístili mne na jiné pracoviště a pak mne zase povol ali zpět. Koncem roku 1983 nastal zlom.

Ing. Turek mě rozčíleně vytýkal, že jsem byla předchozí den na americkém velvy slanectví a jak to, že jsem si vůbec mohla dovolit číst si tam nějaké časopisy . Protože jsem s nikým v čítárně nepromluvila, nikoho, kdo by mohl znát mne i Ing. Turka jsem sama též neviděla a ani cestou domů nikoho známého nepotkala, bylo mi divné, jak se to mohl Ing. Turek dozvědět. Jenom jsem mu odpověděla, ž e mám povoleno tam chodit. Přesto mi vytýkal, že ohrožuji nejen sebe, ale i os tatní, takovou věcí, jakou jsou mé návštěvy knihovny amerického velvyslanectví . To že mi jen tak neprojde, ať se připravím na to, že budu předvolána k výsle chu StB.

Po této scéně jsem jasně pochopila, kdo je dobrodincem Ing. Turka, když se moh l okamžitě dozvědět o mé návštěvě knihovny amerického velvyslanectví. Pochopil a jsem i jiné zajímavé okolnosti kolem jeho osoby. Například, jak může propušt ěný důstojník, vyloučený z KSČ zastávat funkci vedoucího v atmosféře tvořené p referováním politické způsobilosti před způsobilostí odbornou? Došla jsem k ná zoru, že politickou nezpůsobilost páně inženýrovu mohla vynahradit spolupráce s těmi, kteří sledovali kdo do čítárny amerického velvyslanectví chodí. Všemoc ná StB mohla přece odpustit cokoliv. Ale něco za něco. Stačí malý úpis a svět se otevřel, touha po kariéře byla naplněna.

Scéna skoro hysterická, kterou sehrál Ing. Turek nezůstala bez následků. K výs lechu avizovanému Ing. Turkem skutečně došlo. Příslušníci StB mi položili něko lik otázek. Výslech se uskutečnil v místnosti lidových milicí v prostorách výz kumného ústavu. Soudruzi se vyptávali na věci, které určitě dobře znali, vyptá vali se i na můj názor na současné události. Zajímalo je co jsem dělala v čítá rně amerického velvyslanectví. Chtěli znát důvod, proč jsem roztrhala kandidát ku při volbách v roce 1981. Vyptávali se na mého manžela, co dělá poté, co byl vyloučen po roce 1968 z KSČ. Zajímalo je kdo se mnou chodí na angličtinu, s k ým se stýkám. Odpovídala jsem od 8 hodin ráno do 2 odpoledne.

Do čítárny jsem měla povoleno chodit. Na kandidátce byli lidé s nimiž jsem nes ouhlasila. Manžel se se svou situací vyrovnal. Spolužáky z angličtiny si mohou soudruzi zjistit v seznamu účastníků kurzů jazykové školy.

Na to mi soudruzi od StB řekli, že si z nich dělám legraci, že bych měla pocho pit, že roztrhání kandidátky je provokací proti státnímu režimu. Netrvalo ani měsíc, když si mne zavolal sám soudruh ředitel a za účasti person álního náměstka a Ing. Turka mi vytýkal, jak si mohu dovolit navštěvovat různá velvyslanectví. Upřesnila jsem mu, že jde o návštěvy veřejné knihovny americk ého velvyslanectví, že jsem řádně požádala o povolení již před několika lety a že se to snad nedá považovat za protistátní činnost. Za přítomnosti ostatních pánů mi bylo sděleno, že je nevhodné abych nadále zůstala ve výzkumném ústavu . Nabídli mi, že když dám sama výpověď, že mi bude laskavě umožněno odejít. To, co se mi přihodilo, byla pouze záminka pro to, aby se předvedli svým dobro dincům a ukázali svou oddanost režimu.

A co bylo dále s Ing. Turkem? Jeho kariéra zaznamenávala stále vyšší vzestup a nezastavila se ani po roce 1989, kdy požádal o svou rehabilitaci a nastoupil zpět na své původní místo v armádě. Až do doby, než došlo k ověření jeho aktiv ní spolupráce s StB od roku 1973.

Co k tomu může říci redakce? Pro kariéru jednoho bývá často obětován život jin ého. Ale jak se říká, boží mlýny melou pomalu ale jistě. Toto je ukázka pro ty , kteří nemohou přijít lustračnímu zákonu na chuť. Mají možná stejný důvod jak o ho může mít Ing. Turek.

V Praze dne 6. března 1995, redakce NN