--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Otázky na které nikdo nereaguje
Zdroj: NN Ročník........: 0005/011 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
OTÁZKY, NA KTERÉ NIKDO NEREAGUJE "SLUŠOVICKÁ MAFIE" V AKCI
Na některé způsoby, jak získat za "pakatel" výhodné objekty patřící ještě počá tkem roku 1990 JZD agrokombinátu Slušovice či část jeho "výrobních prostředků" v podstatě téměř zadarmo, jsme poukázali právě v předchozí části našeho seriá lu. Ovšem, bylo jich daleko víc. Pár z nich odhalila začátkem roku 1992 finanč ní revize, jiné cesty úniku družstevního majetku se sice objevily, ale vyšetřo vací orgány je bagatelizovaly případně "smetly se stolu", další musíme teprve vystopovat a prokázat. Přesto však si můžeme velmi slušný obrázek o oněch "zaj ímavých transakcích udělat". Zejména právě ze zjištění citované již finanční r evize. A pochopitelně z doplňkových výpovědí pracovníků družstva a z dokumentů , které se podařilo autorovi tohoto seriálu průběžně během několika let získat ...
(Pokračování z minulého čísla)
Jde například opět o různé "účetnické fígle", porušování norem při nákupu a ev idování zásob, "kouzla" se základními prostředky a pochopitelně hlavně o zmíně né již budovy: přesněji řečeno o ceny podniků, staveb a jiných slušovických za řízení či jejich materiálně technického zázemí.
(Tak třeba na soukromá konta "podnikatelů" byly účtovány značné částky: Každá z uvedených operací se často pohybovala v řádu několika miliónů korun. A to be z dokladu, kterým by ověřoval uskutečnění dané operace, navíc bez textového zd ůvodnění účetního zápisu. Kromě toho organizace soustavně účtovala nákupy a pr odeje materiálu v hodnotě stamiliónů korun, pochopitelně bez skladové evidence přímo do spotřeby. Neúčtovalo se ani ve skladech rozpracované výroby...) Část IX.
Tyto závěry finanční revize se mohou doplnit dalšími zjištěními: Například pod le kompetentních pracovníků agrokombinátu, znalých věci, se průběžným zúčtován ím materiálů a komponentů do výroby "zakrývaly i nákupy nepotřebného materiálu " a jeho likvidace: Tím se uměle zvyšovaly přímé náklady výroby, což se mimo j iné úspěšně využívalo také při tvorbě cen monopolní produkce (zejména počítačů ), kde šlo o nákladový typ ceny.
JAK LZE TAKÉ ZBOHATNOUT
A jaký to všechno mělo smysl ve vztahu k našemu problému? Velmi jednoduchý. Ve škeré neevidované zásoby včetně rozpracovan výroby "nebyly předmětem" navržené delimitace majetku při dělení družstva. Nalézaly se totiž vesměs v objektech pozdějšího DAK MOVA. Jinak řečeno, netvořily součást čistě zemědělských středi sek. Konečně, při prodejích skladů, výrobních středisek, obchodů a ostatních o bjektů v rámci "privatizace" byly neevidované zásoby "převedeny bez předávacíh o protokolu" a tudíž bezúplatně...
(Jak vidno, zastíracích praktik a manévrů existovalo ve slušovickém družstu př ehršle. A nikoliv pouze v letech 1990 či 1991: Používaly se už v předchozím ob dobí. Umožňovaly totiž vedoucím funkcionářům zastírat hospodaření agrokombinát u a činit je naprosto neprůhledným. A zkušenosti, které se takto získaly v min ulosti, se v nových "změněných" podmínkách hodily. Například v roce 1990 došlo k prodeji více než poloviny základních prostředků za "směšnou" cenu, ale podl e bilance jejich objem v té době výrazně vzrostl...)
* * *
Když už jsme u těch základních prostředků, tak při jejich pořizování se záměrn ě porušovala celá řada norem, počínaje neexistencí stavebních povolení a konče financováním z provozních prostředků. Ostatně, čtenář si jistě vzpome, že prá vě o těchhle věcech jsme se rozepisovali v předešlých kapitolách dost podrobně .
Vraťme se však k našim základním prostředkům. Některé z nich, a to i ve statis ícových hodnotách, byly zařazovány do DKP a díky tomu pak v roce tzv. aktiviza ce stoprocentně odepisovány. Finanční revize v této souvislosti třeba zjistila , že v roce 1990 se prováděly v této souvislosti mimořádně vyoké odpisy něterý ch objektů: úhrnem se jednalo téměř o dvojnásobek předchozího roku. (Lze říci, že uvedené vysoké odpisy se vztahovaly vesměs na objekty připravova né pro tzv. privatizaci, čili k "prodeji". Aby tedy úbytek základních prostřed ků nebyl tak nápadný, dostávaly naopak střediska, která neměla v rámci dělení připadnout DAK MOVA Slušovice, později Bratislava, pokyny k nadhodocení ceny b udov. Jako důvod se uvádělo například zlepšení podkladů pro banky při jednáníc h o úvěrech. Současně s tím se však praktikovaly i jiné meody: Mimo jiné bylo zjištěno další znerovnoprávnění některých mikrostruktur pro budoucí dělení maj etku. Tedy těch méně lukrativních, o něž nikdo z tehdejšího vedení agrokombiná tu nestál...)
* * *
Tohle všechno se prakticky dělo v jediném roce, tj. 1990. Nejen se záměrem och udit řadové členy družsa, ale hlavně jako faktické kroky k realizaci velkého p lánu: Převést co největší majetková aktiva do soukromých rukou. Čili do vlastn ictví některých funkcionářů představenstva JZD DAK Slušovice, dalších vedoucíc h pracovníků agrokombinátu a pochopitelně i jejich rodinných příslušníků resp. přátel. I když jsme o tomhle už psali nohokrát, stojí za to si některé věci o pět připomenout a doplnit je o další konkrétní fakta a nová zjitění. Třicet šest společností (akciových i těch s ručením omezeným), do jejichž údaj ů se podařilo v podnikovém rejstříku obchodního soudu nahlédnout, tvořilo jen část z celkovéo počtu těch nově založených. Osmadvacet z nich vzniklo v roce 1 990 a jejich zapsaný majetek obnášel necelých devět miliónů korun. Tedy v té d obě. Jenomže: půl roku po založení zmíněných společností se uskutečňuje ve Slu šovicích v rámci "jakoby privatizace" výprodej majetku družsva. A uvedené spol ečnosti v onom "privatizačním" procesu nakoupily majetek za více než tři čtvrt ě miliardy korun. Pochopitelně družstevního, přesněji řečeno v rámci celých ob jektů. Za další desítky, ne-li stovky miliónů pak levně zíkaly množství základ ních prostředků.
(V prověřovaných 36 společnostech se mezi členy dozorčích rad, představenstev, řediteli či společníky vyskytuje jméno Čuba 22x. Současně však citované spole čosti "decentně" zajišťovaly dobré kontakty na ústřední orgány a jiné "vhodné" instituce, jejichž pracovníci byli výběrově zařazováni do představenstev. V t éto souvislosti můžeme např. jmenovat TRIKAMO nebo ZLÍNSTAV...)
* * *
Vraťme se však ale ke vzpomínané "privatizaci". Jak už bylo řečeno, ceny "prod ejů" se zde stanovovaly vesměs bez znaleckého posudku. A pokud nějaký byl, rea lizoval se prostřednictvím vlastního člověka, nejraději zaměstnance agrokombin átu. Při stanovování ceny takovéhoto družsteního podniku, závodu, provozovny n ebo objektu družstva se pak přihlíželo pouze ke hmotnému vybavení, nikoliv ke jménu zavedené firmy, rozpracovaným zakázkám, dosavadní ziskovosti a podobně. (Jako příklad lze uvést AGROTOUR, agenturu domácího a zahraničního cestovního ruchu, zabývající se i provozováním heren a hracích automatů. Zařízení dosáhlo za necelého půl roku v roce 1990 zisk tři milióny korun, bylo však prodáno te hdejšímu řediteli JUDr Zdeňku Novákovi za 150 tisíc. Kdo nevěří, ať nahlédne d o seznamu privatizací a porovná zisk ve výsledcích finanční revize.) Často se pak nedodržovala ani zásada prodeje za zůstatkovou hodnotu základních prostřdků. Vzniklé rozdíly pak JZD DAK účtovalo jako ztrátu z prodeje. (A opět další příklad: Družstevní podnik KVARTO v Lípě se prodal těsně před ko laudací za 12 miliónů 200 tisíc korun, což bylo méně než polovina prostavěných nákladů. A kdo to koupil? Společnost POLSTAR, s.r.o., tvořená tehdejším ředit elem podniku Slušovic, panem Polišenským. Za důkazy nechť znovu poslouží citov ané už doklady finanční revize a seznam privatizace...)
* * *
Vedle privatizačních projektů velkých objektů závodů a podobně byly realizován y v roce 1990 také prodeje menších objektů, dílen a jednotlivých základních pr ostředků v celkové hodnotě přesahující 200 miliónů Kčs. Tím si totiž DAK Slušo vice, přesněji jeho funkcionáři a vedoucí pracovníci, pozdější podílníci a akc ionáři rozhodujících společností vzniklých z družstevního majetku, zavazovali stovky jednotlivců i organizací v kraji: Už z toho důvodu, že většinou šlo o p rodeje hluboko pod zůstatkovou hodnotu těchto prostředků.
(Tak třeba osobní automobil Ford Sierra GTH 21-00 v zůstatkové ceně 188 tisíc korun se prodal vedoucímu pracovníkovi DAK Slušovice za pouhých 52 tisíc Kčs. Nebo NTS systémy v zůstatkovýh hodnotách 110 až 240 tisíc korun se prodávaly v esměs za pouhých 5000 Kčs Navíc u některých základních prostředků při prodeji fyzickým osoám odváděl DAK za kupce i daň z obratu, často přesahující strženou cenu.)
* * *
A tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Jenomže: Usnesení vyšetřovatele Úřadu vyšetřování pro ČR policie České republiky, podepsané majorem Arnoštem Kukačk ou dne 2. dubna 1992 (viz v dalších částech našeho seriálu) říká, že vše je v naprostém pořádku. A to i přesto, že ony citované prodeje neodpovídaly zaregis trovaným stanovám družstva a nebyly předloženy ke schválení. A vůbec už je pod ivné, že zmíněné usnesení nebere v úvahu několikanásobnou účast vedoucích před stavitelů jak v družstvu, tak současně v obchodníh společnostech. Přesto, ž se tím porušoval už tehdy zákonem stanovený zákaz konkurence.
ÚVĚRY OD INVESTIČNÍ BANKY
Z mnoha zveřejněných dokumentů, a to nejen v předešlých kapitolách tohoto seri álu, zcela zřetelně vyplývalo, že JZD DAK Slušovice se dostalo v průběhu roku 1990 do těžké platení neschopnosti. Ostatně přiznávalo to i samo tehdejší vede ní agrokombiátu. Střízlivé odhady říkaly, že celková pasivní bilance prý činil a koncem prvního roku po 17. listopadu zhruba tři miliardy korun. Vzhledem k d alšímu "podivnému" vývoji kolem slušovického družstva tuto částku dodnes (tj. rok 1995) nikdo nepotvrdil ani nevyvrátil. Přesto, nebo možná právě proto nutí uvedená skutečnost k otázkám: Jak je možné, že DAK si už od jara 1990 půjčova l peníze od mnoha bankovních ústavů České republiky, přitom "prodával" majetek a kupujícím poskytoval obrovské "beúročné půjčky"? Jaká vlastně byla úvěrová aktivita JZD AK Slušovice? V následujících řádcích si proto dovolíme čtenářům o ní předložit několik dokumentů. Vskutku dost zajímavých. Zejména z hlediska, nač potřebovali peníze a kolik.
Dne 3. května 1990 se docent ing. František Čuba, CSc., obrátil dopisem na Inv estiční banku v Ostravě. Psal v něm: "Na základě předběžného jednání se na Vás obracíme se žádostí o poskytnutí provozního úvěru ve výši 400 miliónů Kčs. Na še družstvo se počátkem letošního roku dostalo do určité finanční nerovnováhy, kterou se... nepodařilo zvládnout. Důvodem byl především značný rozsah nákupu komponentů výpočetní techniky v závěru minulého roku z jihovýchodní Asie... N epříznivý vliv se prohloubil i vysokými odvodovými povinnostmi za rok 1989... předstihem nákupu materiálu pro zajištění růstu výroby roku 1990 a v neposledn í řadě i výrobními a odbytovými problémy, vyvolanými změněnou vnitropolitickou situací. Finanční plán našeho podniku pro rok 1990 počítá v prvním čtvrtletí, v důsledku výše uvedených skutečností, se ztrátou a teprve v dalším období s tvorbou vlastních zdrojů. Ve druhém pololetí počítáme rovněž s dalším nákupem komponentů výpočetní techniky, který by při realizaci na vnitřním trhu měl opě t přinést výrazný finanční efekt..."
* * *
Stejné datum však také nese žádost adresovaná panem docentem ing. Františkem Č ubou, CSc., kupodivu opět do Investiční banky v Ostravě: "Součástí JZD AK Sluš ovice je i letecký provoz. Zatím vlastní tři menší dopravní letadla. V posledn ím čtvrtletí minulého roku se tento provoz zabýval i zprostředkováním letecké dopravy většího množství komponentů pro výpočetní tecniku z jihovýchodní Asie. Po dobu téměř dvou měsíců byl vytvořen pravidelný letecjý most prostřednictví m pronajatých letadel. V zájmu našeho družstva je rozšířit letecký park a podí let se na nákladní letecké dopravě, u níž lze v nových ekonomických podmínkách očekávat výrazný vzestup přepravních výkonů. V současné době je kontrahován n ákup sovětského nákladního letadla IL-76TD, jehož dodávka by se měla uskutečni t do 1. listopadu 199O... Z důvodu zajištění ekonomiky provozu je nutno již ny ní zajišťovat a kontrahovat přepravu zboží tak, aby ihned počátkem listopadu m ohl být letecký provoz zahájen... Protože naše družstvo nemá v současné době ž ádné volné finanční zdroje, žádáme Vás na základě předběžného jednání o poskyt nutí střednědobého investičního úvěru ve výši 200 miliónů korun..." (Takže dohromady 600 miliónů. Pro krytí platební neschopnosti JZD AK Slušovice . Anebo také k zakoupení letadla či vzhledem k "nepředpokládaně" vysokým nákla dům za realizování leteckého mostu z jihovýchodní Asie do agrokombinátu. Zajím avá je však jiná věc: Vedení družstva oficiálně přiznává kontrakty s touto čás tí světa, když na druhé straně je popírá. Stejně tak jako vytvoření "leteckého mostu". A pak, na skladech měli Slušovičtí obrovské množství v podstatě "mrtv ého" kapitálu právě v takto kompletovaných počítačích. Ostatně, zkontroloval v ůbec někdo, na co těch 600 miliónů korun bylo využito? Co s jejich pomocí doce nt ing. František Čuba, CSc., a spol. platili?)
* * *
Úvěr 400 miliónů korun povolila Investiční banka v Ostravě dne 21. května 1990 (IB/90/Dol), a to převedením na účet číslo 419-661 vedený u Komerční banky ve Zlíně. Úroková sazba diskont byla stanovena na +2 procenta odchylky, termín s platnosti nejpozději do 26. března 1991. Navíc smlouva stanovila, jak se bude postupovat v případě nesolventnosti agrokombinátu či nedodržení dohodnutých sp látek (do 26. června 1990 50 miliónů, do 26. září 100 miliónů, do 20. prosince 100 miliónů a do 26. března 1991 150 miliónů Kčs.)
Obdobný obsah měla i úvěrová smlouva na 200 miliónů korun. S tím, že diskontní úroková sazba byla stanovena na +8 procent a doba splatnosti do 1. srpna 1990 . Mimo to při jejím sjednání 12. června 1990 došlo k dohodě, že "v případě ned održení termínu sjednané splátky se organizace (tj. JZD AK Slušovice, pozn. au tor) zavazuje uzavřít s Investiční bankou, pobočka Brno, smlouvu o zástavě nem ovitosti dle oddílu A zákona č. 103 Sb. v minimální výši poskytnutého úvěru... "
(Úvěry teady byly povoleny, podmínky stanoveny. Jak již vyplývá z předchozího textu, jednalo se celkem o 600 miliónů Kčs. Jenomže, v dalším textu našeho ser iálu uvidíme, že Slušovice si vypůjčily mnohem víc. Na co? Údajně na překlenut í krátkodobých potíží. Ty se však změnily - či v té doě už byly - dlouhodobými . Dalo by se dokonce říci, že katastofickými. Nač asi ony peníze vedení družst va použilo, když hospodaření agrokombinátu už tehdy téměř neexistovalo?) DLUHY NIKDO NECHTĚL PLATIT
Vyjednávat si "termínové" či investiční úvěry na překlenutí údajně dočasných, resp. dlouhodobějších finančních potíží je jedna věc, jejich splácení v rámci znovunabytí sloventnosti věc druhá. Zdá se, že JZD agrokombinát Slušovice, zře jmě úmyslně, zvolil možnost třetí. Totiž, snažil se co nejdéle oddalovat plněn í svých závazků vůči bankám. Korespondence, která se k uvedenému tématu zachov ala, je v této souvislosti dost výmluvná. Všimněme si proto některých úryvků z ní. A pro jistotu se držme dvou už zmíněných úvěrů, tj. oněch 200 a 400 milió nů korun poskytnutých Investiční bankou prostřednictvím svých poboček v Brně a Zlíně.
Dne 25. září 1990 se obrátil ekonomický náměstek DAK Slušovice ing. Kadlčák (k rátce po listopadu 1989 nástupce doc.ing. Františka Trnky, CSc.,který se stal předsedou Čs. strany zemědělské,) na ředitele Investiční banky v Ostravě s dop isem následujícího znění:
"Podle úvěrové smlouvy uzavřené s Vámi dne 21. května 1990 jsme povinni poukáz at dne 26. září druhou splátku úvěru ve výši 100 miliónů Kčs. Vzhledem k tomu, že jsme se dostali do tíživé finanční situace, nejsme schopni ve stanoveném t ermínu dohodnutou spátku poukázat. Hlavní příčinou naší zhoršené finanční situ ace je zejména posun termínů vývozu mikrolektroniky do SSSR a opožděná ralizac e dalších obchodních případů... Předpokládáme, že během měsíce října a listopa du se nám podaří vzniklý rozdíl vyrovnat a dohodnutou splátku uhradit. Jsme si vědomi, že uplatníte zvýšenou úrokovou sazbu... Žádáme však, aby od dalších s ankcí bylo zatím upuštěno..."
Hned druhého dne proběhlo o této věci za přítomnosti zástupců Invesiční banky a ing. Kadlčáka a ing. Šindlera ze Slušovic konkrétní jednání. Podle záznamu b ylo dohodnuto, že: bude stanoven sedmnáctiprocentní úrok z nesplacené částky, nový termín splatnosti celého úvěru nejpozději do 20. prosince 1990 a určeno z ástavní právo na nemovitost tak, aby hodnota nemovitosti odpovídala poskytnuté mu úvěru. V případě nesplnění náhradních termínů splatnosti dle dodatku k úvěr ové smlouvě se má dále zvýšit úvěrová sazba a po jednom měsíci přistoupit k re alizaci zástavního práva.
(V pořadí už druhý odklad žádaly Slušovice 19. října 1990. Pochopitelně s obdo bným zdůvodněním. Čili značný nákup komponentů výpočetní techniky, zpoždění ko ntraktů... Je zde ovšem i jedna zajímavá věta: "Jednou z forem, jak chce naše družstvo zabezpečit plnění úvěrových podmínek Investiční banky Ostrava, je rez ervace finančních prostředků z PRIVATIZACE některých provozů a závodů našeho d ružstva...")
* * *
Stejným způsobem v podstatě postupoval agrokombinát Slušovice i u úvěru 200.OO O.OOO Kčs, kerý byl poskytnut 12. června 1990. Prostě, v dohodnuté lhůtě, tj. k 1. srpnu 1990, nezaplatili nic. Dne 31. července se v této záležitosti docen t ing. František Čuba, CSc., obrátil s osobní žádostí o odklad na pobočku Inve stiční banky ve Zlíně. A opět se stejně "obehranou" písničkou: "V průběhu druh ého čtvrtletí provedlo naše družstvo nákup devizových prostřdků na aukcích v h odnotě 300 miliônů korun. Ty byly použity na nákup komponentů výpočetní techni ky pro dodávku počítačů převážně do SSSR. Vzhledem k tomu, že tyto komponenty jsou fyzicky realizovány až v současném období, tj. na přelomu července a srpn a, dostalo se naše družstvo do platební neschopnosti. Platby za dodávky finanč ních produktů, jak na tuzemský trh, tak i do SSSR, lze očekávat až počátkem zá ří. Žádáme Vás proto o možnost prodloužení splatnosti tohoto úvěru do 1. října 1990..."
Téhož dne, čili prakticky okamžitě, schválila pobočka Investiční banky v Brně DODATEK č. I k citované smlouvě o poskytnutí krátkodobého úvěru 200.OOO.OOO Kč s. Souhlasila s posunutím termínu spláky na 1. říjen 1990. Jinak nic. Bez dalš ích sankcí a opatření. Přestože původní dohoda z 12. června zněla poněkud jina k.
(Stejné problémy však měly Slušovice i s jinými bankami. Například s Komerční bankou v Novém Jičíně. Tam jim poskytli 27. března 1990 úvěr ve výši 60 milión ů korun - registrační číslo 028/90/2612. Pochopitelně, také v tomto případě dě lalo družstvo problémy známé z jednání s předešlými bankami. Ale, podívejme se na to trochu jinak: Vezmeme-li v úvahu zatím to, co bylo zveřejněno, máme ve druhém čtvrletí 1990 celkem 660 miliónů korun. A když k tomu připočteme dalšíc h 320 miliónů Kčs, které zapůjčila v červnu 1990 (!) pražsá Agrobanka, máme do hromady 980.000.000 Kčs. Téměř jednu miliardu... Hezká suma, co? Jenže nevíme, k čemu byla použita. A také, kolik z toho a kdy dostaly banky zpět. Protože o tom se za poslední čtyři roky nemluvilo...)
PROČ JSOU ÚDAJNĚ NESOLVENTNÍ
V souvislosti s předchozími žádostmi JZD agrokombinát Slušovice o odklad splát ek krátkodobých úvěrů jsme hovořili zatím o situaci v létě 1990. A ta byla poc hopitelně spíše katastrofální. Jenomže, jak tvrdili vedoucí představitelé druž stva, k podstatnému zlepšení mělo dojít v druhé polovině téhož roku. Pánové do cent ing. František Čuba, CSc., Kadlečák a další slibovali peněžním ústavům "h ory doly", jen aby nemuseli platit. Podívejme se teď, co ukazuje staus quo doo pravdy. A jako základ vzměme "Hodnocení podmínek krátkodobého úvěru", které pr o Investiční banku v Ostravě vypracovali v agrokombinátu dne 10. října 1990. D ovolíme si z něj pro ilustraci ocitovat některé pasáže:
"...Předkládáme rozbor příčin neplnění a navrhujeme úpravu Vámi předložených p ožadavků. V průběhu srpna a září se družstvo dostalo do zvýšené platební nesch opnosti. Hlavní příčinou je činnost zahraničního obchodu, která byla koncem pr vního pololetí orientována především na vývoz výpočetní techniky do SSSR. Byl proveden značný nákup komponentů výpočetní techniky, ale definitivní projednán í kontraktu bylo opožděno. Již v průběhu září se expedovala dodávka do Sovětsk ého svazu ve výši čtyři milióny dolarů a další v hodnotě tří miliónů je připra vena. tržby budou mít proti plánu zpoždění asi tři měsíce, tj. předpokládají s e v listopadu tohoto roku. Dále se v hodnotě cca 180 miliónů korun uskutečnil nákup spotřebního zboží, jehož realizace v tržních fondech se předpokládá post upně od konce října. Dalším problémem, se kterým se družstvo muselo vyrovnat, je snížení úvěrového rámce u Komerční banky ve Zlíně. V důsledku krácení objem u finančních prostředků centrální bankou byl našemu agrokombinátu v průběhu mě síce září a října postupně snížen úvěr o 200 milionů korun...
(Čili stejné výmluvy. A důvody jakbysmet. prostě, začaly sem chodit levnější p očítače ze Západu, ale Slušovice dělaly dál ty své drahé "obry", které nikdo n echtěl. Dokonce ani v "bratrském" Sovětském svazu. Nové tam je snad pouze kons tatování o krácení "objemu finančních prostředků centrální bankou a snižování úvěrů". Není už ovšem pro jistotu uvedeno, proč. Jinak by musel docent ing. Fr antišek Čuba, CSc., přiznat, že do onoho momentu nevrátili bankám z půjčených peněz v podstatě nic. Z téměř miliardy dluhů.)
Pokračujme však dále a podívejme se, jaké řešení Investiční bance v Ostravě JZ D AK nabízelo: "Jednou forem, jak chce naše družstvo zabezpečit plnění úvěrový ch podmínek Investiční bance, je rezervace finančních prostředků a privatizace některých provozů a závodů našeho družstva. Vámi navrhované řešení splatnosti úvěru doporučujeme upřesnit takto: Neuhrazenou splátku ve výši 100 miliónů ko run z 26. září tohoto roku a další splátku 100 miliónů k 20. prosinci řešit po stupnou úhradou podle následujícího harmonogramu: K 30. říjnu 10 miliónů, k 7. listopadu 25, k 17. listopadu 40, k 5. prosinci 20 miliónů Kčs a k 12. a 20. prosinci po 40 miliónech korun. Za účelem zástavního práva předkládáme přehled základníh prostředků našeho družstva. V případě neplnění dohodnutých termínů splátek by bylo podle Vašeho výběru provedeno zástavní právo..."
* * *
K materiálu, který zde citujeme, je přiložen i velmi zajímavý seznam, celkem 5 1 podniků a firem v Československu, jež prý údajně Slušovicím dlužily velké pe níze. Dohromady 129 miliónů, 715 tisíc 584 koruny, 3 milióny 916 tisíc dolarů a jeden milión 711 tisíc marek. Přitom bylo příznačné, že mezi tzv. dlužníky p atřily i takové subjekty, které měly velké pohledávky zpětně, tj. právě vůči a grokombinátu. Např. mnoho závodů Zemědělského zásobování a nákupu. Z toho třeb a Praha milión 828 tisíc 200 korun, Brno milión 370 tisíc korun Lovosice 5.181 .194 Kčs, Zlín 3.324.858 Kčs, slušovický závod Zemědělského zásobování a nákup u 17 miliónů 781 tisíc 450 korun... A v zahraničním obchodu pak prý Koospol mi lión 7 tisíc 403 korun, Chemapol 14.266.053 Kčs, Unicoop 13.894.000 korun... V markách potom Koospol (údajně za vývoz dobytka Slušovice export) milión 711 t isíc a v dolarech S. P. Elektronik NSR (počítače do SSSR) 3 milióny 916 tisíc. ..
(Vskutku, zajímavé čtení. Zvláště, jak již bylo řečeno, když množství z oněch vyjmenovných dlužníků vlmi intenzívně a prakticky beznadějně "doluje" z JZD ag rokombinát Slušovice svoje stamiliónové pohledávky. Pochopitelně zbytečně. Ane bo ony podniky zahraničního obchodu: Těžko mohou družstvu zaplatit, když mají prodávat jeho zoží, které nikdo nechce. Jenomže, to už pro jistotu pan předsed a Čuba neříkal. Tak jako neříkal, nač byla ve skutečnosti ona téměř miliarda k orun půjčená v létě 1990 použita. Při dělení majetku družstva, jak uvidíme poz ději, se totiž v podstatě žádné komponenty na výrobu počítačů nenašly. Natož p ak hotové, zkompletované počítače připravené k exportu do SSSR. A to už nemluv íme o pohledávkách z této země vůči družstvu... Bylo by zajímavé zeptat se na tyto okolnosti policejních orgánů, které později některé věci kolem Slušovic v yšetřovaly a údajně zhola nic nezjistily...)
Jiří F. PILOUS
(Pokračování příště)