--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Honner Jan
Název: S.Dedinova - rozhovor
Zdroj: NN Ročník........: 0005/011 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
S. Dedinova - rozhovor V čísle 07/95 NN jsme uveřejnili rozhovor s předsedkyní Československého občan ského fóra Mnichov registrovaném v SRN a protože jsme měli opět možnost se set kat s paní Sidonii Dědinovou přínášíme vám další rozhovor. J. Honner:
Při minulém rozhovoru jste hovořila převážně na téma role sdělovacích prostřed ků u nás a v zahraničí. Protože rozhovor s vámi vzbudil u našich čtenářů značn ý ohlas, chtěl bych vám položit několik dalších otázek. Of Mnichov, jak jsem j iž dříve uvedl, bylo založeno našimi emigranty v prosinci 1989 v SRN. Bylo zal oženo na podporu Čechů a Slováků žijících v exilu. Můžete našim čtenářům přibl ížit jakou činnost jste v této oblasti vyvíjeli?
S. Dědinová:
Začátkem roku 1990 jsme byly postaveni před docela novou a složitou situaci, p oněvadž v Německu bylo velké množství Čechů a Slováků, kteří měly azylové pasy , které jim úřady začaly odebírat na hranicích. Tito lidé měli již v zahraničí určité sociální zajištění a s bezradností se obraceli na nás. Byla to velmi n aléhavá situace, které se kromě nás nikdo neujal. My jsme tenkrát např. jednal i s tehdejším ministrem vnitra SRN panem Wolfgangem Schaublem. Staly jsme se t ehdy mluvčími našich krajanů, kteří to velmi nutně potřebovali. Ostatní krajan ské spolky které působyly v Německu, byly spíše zaměřeny kulturně a sportovně. Doposud se na nás krajané obracejí s podobnými problémy a my se jim snažíme p omáhat, a vždy to má pozitivní výsledek. OF Mnichov tedy mělo a má velmi důlež itou funkci. Zabývali jsme se také např. navrácení majetku krajanům, ale tuto úlohu převzala řada jiných exilových organizací např. v Kanadě nebo v USA. J. Honner:
Jakou činnost vyvíjíte dnes?
S. Dědinová:
My se dnes zabýváme hlavně postkomunisticko - trestně právními záležitostmi. P rvním případem byl politický vězen Marian Ježík, kterého objevila německá tele vize Tele 5. Marian Ježík podobně jako Bohuslav Běhula byl ve vězení po roce 1 989 za nezdařený útěk na západ z komunistické země. Podařilo se nám tohoto pol itického vězně dostat na svobodu. Velkou roli zastával Pavel Skála, který pros adil přezkumné řízení. Kdyby se toto nepodařilo Marian by seděl do roku 2002, protože za svůj čin dostal 20 let.
V případě politického vězně malíře Bohuslava Běhuly jsme rok a půl pracovali s polečně s Helpingem na jeho propuštění z vězení a v prosinci minulého roku mu prezident snížil délku 12.letého trestu na polovinu. Tedy nejpozději v květnu tohoto roku bude pan Běhula propuštěn.
Po zjištění, že byl zatčen Jiří Wonka jsme společně s Helpingem a sudetoněmeck ou mládeží ihned podali prohlášení se žádostí, aby byl Wonka ihned propuštěn n a svobodu. Potom následovalo několik aktivit za jeho propuštění a nejen z naší strany , ale i od jiných zahraničních i českých organizací a prezident Havel mu udělil milost. Již před třemi roky jsme protestovali proti pronásledování J iřího Wonky a budeme tak činit i nadále, protože Česká republika i v tomto pří padě porušuje několik článků evropské konvence pro lidská práva, které ratifik ovala. Budeme se obracet na zahraniční instituce jako např. k Evropské komisi pro lidská práva, která sídlí v radě Evropy. Výpověď Jiřího Wonky, v které pop isuje otřesné a brutální zacházení s jeho osobou při zatýkání a následném uvěz nění, přeložíme do několika jazyků a zašleme ji např. na ministerstvo zahranič í USA a vyslankyni USA v OSN. Česká republika si musí uvědomit, že orgány činn é v trestním řízení se musí chovat demokratickým spůsobem a pokud jsou tam lid é, kteří se takto nechovají, musí s těchto orgánů odejít. J. Honner:
Jaký máte názor na zprávu z USA o dodržování lidských práv v ČR, která se přev ážně týkala pouze problémů občanů rómské národnosti?
S. Dědinová:
Samozřejmě si myslím, že tato zpráva je velmi nedostatečná. Budeme se proto sn ažit, aby zahraniční orgány např. v USA věděly o tom, že se porušují lidská pr áva i v jiných oblastech. Nechceme to dělat proto, abychom Českou republiku ně jakým způsobem očernili. Je potřeba, aby Česká vláda a její orgány věděli, že si nemohou dovolit ke svým občanům všechno, že existují mezinárodní zákony, do hody a smlouvy, které brání brutalitám a zacházení s občany jako se svými podd anými.
J. Honner:
Domníváte se, že zpráva byla záměrně nedostatečná? S. Dědinová:
Myslím si, že se zatím nikdo nepokusil jim tam napsat, protože čeští občané si stále myslí, že nespravedlnost uvnitř jejich státu je pouze záležitostí ČR. J. Honner:
Mám to tedy chápat tak, že pouze rómská iniciativa se obrátila na zahraniční i nstituce?
S. Dědinová:
Ano jistě. A mohu také říct, že kdyby VONS a jiné organizace v ČR byly také ak tivní a plnili své úkoly, které mají, tak dávno by řada případů porušení lidsk ých práv byla zaslána do zahraničí. Ta problematika je trochu širší. V Čechách totiž dodnes existuje u občanů, novinářů, u lidí všech vrstev tzv. autocenzur a. Lze sice omlouvat pasivitu u některých lidí, že by měly např. problémy v za městnání atd., ale byla bych ráda kdyby si lidé alespoň ve svém srdci uvědomil i, že to co se děje jiným, pronásledovaným občanům, že je nespravedlnost. Setk ávám se v Čechách se spoustou lidí, kteří označují nespravedlivě pronásledovan ého občana za blázna a tím si vlastně osvobozují vlastní svědomí od povinnosti se za takového občana postavit.
J. Honner:
Jaký máte názor nato, že lidé, kteří se přesto nenásilnou formou protestu post aví proti porušování lidských práv a svobod jsou např. sdělovacími prostředky (v Českém deníku, nyní týdeníku a v materiálech ministerstva vnitra pozn.aut.) označovány za extrémisty?
S. Dědinová:
Toto je absolutní totalitní přístup k věci. Extrémisté jsou lidé kteří se snaž í násilím zvrátit demokratické pořádky. Občané,kteří poukazují na nedostatky d emokracie a nebo na nespravedlnost v rámci tzv. demokratických systémů jsou ob čané, kteří se starají o to, aby se demokracie v ČR prosadila. Takový lidé nej sou extrémisté a zaslouží si podporu a úctu.
J. Honner:
Myslím si, že občanský protest je u vás na západě běžný... S. Dědinová:
Ano, nenásilná demonstrace a občanský protest je prostředek, kterým lze v demo kratické společnosti usilovat o změnu určitých věcí, které občané nepokládají za správné. Před několika dny v Moskvě učitel cizích jazyků z Rostova navštívi l leninovo mauzoleum a potom vyhledal stalinův hrob a stalinovu bistu polil ba rvou. Byl okamžitě zatčen a dopraven na psychyatrii. Je tedy vidět, že boj pro ti totalitě probíhá ve všech společnostech, které se vymanily z komunismu. Na západě je to nemyslitelná věc, aby kvůli tzv. poškození sochy byl někdo dán na psychyatrii a trestně stíhán.
J. Honner:
Chcete něco vzkázat čtenářům Necenzurovaným novin? S. Dědinová:
Chtěla bych vzkázat čtenářům NN, aby neslevovali z představy o spravedlnosti v občanském životě, protože demokracie je všude na světě neustále ohrožována rů znými úředními a policejními orgány. I na západě se musí lidé neustále snažit za demokracii bojovat. Je potřeba, aby si to uvědomila většina lidí v Čechách a na Moravě , kterým demokratické pořádky leží na srdci. Jan HONNER