--------------------------------------------------------------------------------
Autor: NN
Název: Hodnocení dosavadního průběhu aféry BIS
Zdroj: NN Ročník........: 0005/014 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Hodnocení dosavadního průbehu aféry BIS na veřejnosti (zpracovala nezávislá agentura pro ODA)
Úvodní podmínky pro hodnocení aféry
I když hodnotíme průběh aféry BIS vnějším pohledem, tedy tak, jak vyzněla v mé diích a na veřejnosti, nelze nikdy pominout skutečnost, které nejsou veřejnost i zcela známy, avšak základním způsobem určily průběh otázky BIS. Ukázaly se t otiž jasně některé základní kontury režimu, který v současné době v ČR panuje. Pokud existuje nějaký problém, nejen vysloveně politický, ale třeba i právní, či institucionální, rozhoduje se o něm především podle vůle nejsilnější polit ické síly, jejímž jádrem je uskupení, které získalo ve volbách nejvíce hlasů a obsadilo rozhodující mocenské pozice v exekutivě. Právní, eventuelně etické a spekty problémů jsou přitom druhořadé. Nejen rozhodnutí, ale i obraz, vyznění, které tento problém má na veřejnosti, dnes nevzniká jako střet různých sil v rámci určité plurality. S jistou nadsázkou lze říci, že rozhoduje, nebo přinej menším určujícím způsobem diktuje to, kdo má nejvíceš "divizí".
V tomto politickém systému je každá menší strana (tak jako ODA) nejen přirozen ě znevýhodněna, ale fakticky nucena k zániku. Nemá možnost se prosadit v polit ice (rozhodující politická síla není - především díky tomu, že chápe ODA jako konkurenta - ochotna vyhovět jejím návrhům, tím ovšem získá každý její pokus p unc "politického neúspěchu"), nemá ani možnost prosadit se v médiích (část zam ěstnanců rozhodujících médiísvou mentalitou tíhne k nejsilnější politické síle , na trhu s deníky je omezena konkurence). Typickým znakem našeho systému je j akýsi postkomunistiký monopolismus; sjednocování se značné části politické eli ty i mediálního establishmentu kolem nejsilnější strany na platformě jakési no vé a nenahraditelné Národní fronty, jednotného ideového proudu, jehož existenc e je prý podmínkou stability. ODA svým vytoupením narušila nepopulisticky ráme c oné "Národní fronty"; ta jí to pochopitelně nikdy nezapomene.
Jádro onoho proudu, ODS, má své "divize" také v bezpečnostních složkách polici i, úřadu vyšetřování, BIS, a státním zastupitelství; ODS představuje prakticky jediný pevný bod v těchto složkách, mezi kterými a uvnitř kterých probíhají r ůzné nepřehledné války. Nic nebrání tomu, aby nejsilnější politická síla, byť třeba samovolně a neřízeně, vytvořila prostředí, v němž se autonomní bezpečnos tí složky snaží samy prokázat svou horlivost a zavděčit se jediné konstatně tí m, že kriminalizují jejího konkurenta.
Za této situace je prakticky každá aktivní politika menších stran o to více vš ak ODA (kterou ODS - skoro až přehnaněš - chápe jako nebezpečného protivníka), z hlediska okamžitého dopadu na veřejné mínění riskantní. Jedinou šancí pro O DA jak bez rizika přežít takovou situaci by snad byla jistá forma aktivity, kt erou lze nazvat chytrou politickou prostitucí: určitá dávka populismu "mírná k ritika v mezích zákona", tedy ve věcech, které nejsilnější politická síla nepo važuje za podstatné, v zásadních otázkách však apriorní souhlas.
Prostor pro takovou aktivitu by však byl v prípadě ODA vzhledem k tradiční nev raživostí ODS - malý, navíc by nesměl přijít otevřený útok proti alinci. Pak, tedy v konfrontaci s protivníkem je pro ODA riskantní veřejná aktivita, stejně jako pasivita.
Tato základní charakteristika současného politického prostředí je podmínkou, b ez které nelze posuzovat průběh aféry BIS.
Shrnutí aféry BIS od 13. ledna 1995
A.
Forma, kterou bylo zveřejněno úvodní prohlášení politické rady, má již dnes mn ožství kritiků z různých názorových skupin; tvrdí se, že šlo především o snahu odvrátit pozornost od aféry Kraditní a průmyslové banky, nikoli o reálné námi tky vůči práci BIS. O lidé naklonění ODA se ptají, zda tento krok byl takticky správný, zda totiž - přestože šlo o upřímnou snahu o nápravu situace v BIS - nebyl veřejným prohlášením vytvořen dojem "odvrácení pozornosti od aféry KPB." Jisté je, že toto prohlášení bylo učiněno pod nepochybným tlakem okolností, by lo tedy vynuceno situací a nebylo možné předem pečlivě připravit všechny kroky . Nicméně toto prohlášení a posunutí celého problému s dluhem o "patro výše", určitý pozitivní efekt mělo: Jestliže kritikové říkají, že tím měl být zastřen problém dluhu u KPB, pak tím ve skutečnosti tento problém do jisté míry zastř en byl.
1.) Vytvořilo se prostředí, při němž aspoň někteří novináři byli ochotni regi strovat afgumenty obohajující se strany (např. rozhovor v LN s M. Terou). 2.) Podařilo se zabránit, nebo přinejmenším zmenšit příliv dalších dezinforma cí, které by dále eskalovaly otázku dluhu KPB.
Navíc je sporné, jakou jinou formou bylo možné otázku otevřít; pokus předložit problém na vládě nebo na koalici by mohl být znemožněn neustálým protahováním . Reakce médií by pa byla, codo obsahu, zhruba stejná, i když možná slabší; ur čitě by se ovšem nepodařilo zabránit dalším dezinformacím v prípadě dluhu KPB. Domněnka, že se měl (namísto otázky BIS) více a řádně vysvětlil problém dluhu, zní velmi přesvědčivě; bohužel je neuskutečnitelná. Představitelé ODA sami do bře vědí, kolik práce a času zabralo vysvětlení všech detailů této aféry a jak é reálné výsledky to mělo. Navíc ani unitř ODA nebylo v začátku aféry KPB jasn é, co se vlastně s dluhem stalo a jaký je vlastně jeho osud. Vysvětlení (akcen t na existenci směnky, aliance splatí dluh), k němuž orgtány ODA dospěly až na ústředním sněmu v polovině ledna, bylo celkem uspokojivé i z hlediska veřejné ho mínění, ale přišlo až téměř měsíc po vzniku aféry. Do té doby měly iniciati vu policejní složky, které prostřednictvím médií vytvářely obraz ODA, která se dopustila těžkého podvodu. Jestliže existuje na celém případu dluhu zcela evi dentní chyba, pak leží právě v neprůhlednosti a nevysvětlitelnosti celé transa kce.
Je také sporné, zda bylo možné shromáždit více informací, tzv, důkazy, a teprv e potom otázku otevřít. Jednak se blížil termín celostátní konference, jednak je sporné zda by se nějaké důkazy našly. Veřejné otevření problému ostatně mno hem spíše boří určitou hranici a vytváří prostedí, kde se otevírají informační zdroje BIS.
B.
V průběhu aféry lze ovšem nalézt okamžikx, kdy bylo možné postupovat jinak. Ty to připomínky vycházejí právě ze skutenosti, že u nás rozhoduje hrubá politick á síla - význam jakýchkoli jednání, v západních demokraciích přirozený, se tak u nás devalvuje na minimum. Jedinou možností v době probíhajícího střetu může být prakticky jenom veřejně prováděná politika.
Sporný byl postup v prvních chvílích - především na koaličním jednání, kdy se měla více ukázat polarita a protestovat proti interpretaci schůzky, kterou pře dložil premiér. Stejně tak měl být zvýrazněn aspekt podpory ze strany praziden ta.
Jestliže však tyto poznámky jsou jen drobnostmi, hlavním problémem - aspoň z h lediska veřejného mínění - se jeví hlasování ve vládě 18:1. Toto hlasování do jisté míry anticipovalo výsledek práce parlamentní komise. Veřejné mínění muse lo nabýt pocitu, že se obvinění nepotvrdilo, že Jan Kalvoda ve vládě prohrál ) viz titulek v tehdejším RP). Námitka, že by vyostření sporu vedlo k rozpadu ko alice, nemá příliš velkou váhu; ani v zájmu ODS není rozpad této koalice. C.
Události posledních dnů - tj. rozhodnutí parlamentní komise v podstatě opakova lo scénář vládního usnesení. Spojením tohoto výsledku s údaji průzkumu veřejné ho mínění již dokreslilo celkový efekt.
Závěr
Přesto by však stále bylo chybou veřejně tvrdit (i neveřejně si myslet), že ce lá záležitost je závěrem parlamentní komise fakticky uzavřena. K tomuto závěru vedou jak faktory na ODA nezávislé (aktivita novinářů, věcná rovina problému) , tak i subjektivní stránky problému; když si v této chvíli přešdstavitelé ali ance připustí, že je věc skončena, tj. prohrána, pak také prohrána bude. Někte ré předpoklady vyslovené dříve mohou - přes tento dílčí neúspěch, trvat. to se ukazuje např. na výsledcích posledního průzkumu STEM - i když u jiných stran. Názory, že vytrvalá nepřízeň tisku může být kontraproduktivní, se nepotvrdily v případě ODA; obraz aliance nebyl v průběhu minulého roku na tak silé ataky (především komentátorů LN a MF-D) zvyklý a "přizpůsobený", nebyli na ně zjevně zvyklí ani voliči. Ale v případě ČSSD se takový názor potvrzuje docela. Tato strana byla vystavena ironii, ignoraci i permanentní kritice značné části tisk u po velmi dlouhou dobu. Přesto, nebo možná také proto, její preference rostou .
Pokud chce ODA, (nebo jakákoliv živá politická síla kromě ODS) prosazovat svůj dosavadní program a hájit své svébytné místo na politickém spektru, bude se n utně dostávat do konfliktu s názory novinářů některých médií. Tvrzení, že si l ze zajistit přízeň tisku jinou "mediální politikou", je polovičaté. Takovou me diální politiku, která si získá okamžitě širokou přízeň, musí provázet i prakt ická politika, která se buď bude snažit populisticky zavděčit všem nebo získá pozici nejsilnější politické síly. Lze jistě souhlasit s tím, že pokud by se v tomto směru odpovídajícím způsobem změnil program a styl politiky, přízeň méd ií by se mírně zvětšila; stěží by však dosáhla pozice rovnocenné s nejsilnější politickou stranou - a to proto, že by neměla ani tolik hlasů ve vládě a v pa rlamentu, ani tolik preferencí.