--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Volný Jiří
Název: Miroslav Horníček ztratil paměť
Zdroj: NN Ročník........: 0005/015 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Miroslav Horníček ztratil paměť? --------------------------------

V krátké době několika týdnů jsem se musel již dvakrát štípnout, abych se přes vědčil o tom, že to, co čtu, je tvrdá realita, nikoli jen sen. Poprvé to bylo, když jsem četl slova, která pronesl M. Uhde na setkání politických vězňů na H ostýně dne 3. 9. 1994 (viz. Špígl 6. 2. 1995). Podruhé, když jsem si přečetl č lánek Umělec Horníček nepodepsal Antichartu (Špígl 24. 3. 1995). Vzhledem k tomu, že jsem autorem článku Naši umělci a Anticharta (Špígl 8. 2. 1995, cítím povinnosti uvést dezinformaci Horníkova právního zástupce, JUDr. J aroslava Zachariáše, CSc., na pravou míru.

Jak známo, za peníze se dá udělat cokoliv. Formulace publikovaného článku práv ního zástupce, v němž požaduje tiskovou opravu, prozrazuje, že autor dobře ví, že jeho mandant nemá pravdu. Jinak by totiž podal žalobu na ochranu osobnosti . Ale tam, kde nic není, ani čert nebere. Dokonce ani do pekla ne! Chápu předlistopadového zasloužilého umělce Miroslava Horníčka, že mu jeho "šk raloup" z minulosti, kdy věrně posluhoval komunistickému režimu, kde se dalo, dnes vadí. Patřil totiž ke stejnému druhu "hrdinů" protikomunistického odboje, kteří bývalému režimu sloužili až do rozstrhání těla. Kdyby měl trochu soudno sti, stáhl by se do soukromí a neprovokoval by slušné občany, kteří necítili p otřebu podbízet se dnes a denně komunistickým mocipánům.

Zachariášovu žádost o tiskovou opravu, kterou Špígl zveřejnil bez jakéhokoliv komentáře, doprovodím komentářem já sám. Především musím konstatovat, že kdyby M. Horníček k signatářům Anticharty nepatřil, nebylo by jeho jméno Rudým práv em dne 10. 2. 1977 zveřejněno. Pokud by se to nějakým nedopatřením stalo, mohl již tehdy pořádat o tiskovou opravu. Mohl, ale neudělal to! Proč asi? Snad ne chtěl dopadnout jako Zdena Vařechová z Čs. televize blahé paměti, kdo ví? Faktem zůstává, že M. Horníček nalezl odvahu ke svému "hrdinnému" vystoupení ( dokonce až pět let po Velké listpadové sametové revoluci) teprve dnes. Možná s i řeknete: pozdě, ale přece! Pravda je však jiná a pan Horníček ji dobře zná. Před 18 lety Antichartu skutečně podepsal a dnes lže! Proč to asi dělá? Kvůli penězům, kvůli honorářům dnešním i těm příštím?

Svého času se podobným způsobem vykrucoval tako herec Jan Werich, ale nevykrou til se. Z velkého herce zůstala umělecká i morální troska. Velké iluze se rozp lynuly, zůstala jen nahá pravda.

A jaká je ta o M. Horníčkovi? Rudé právo z 10. 2. 1977 uveřejnilo tato jména s ignatářů Anticharty: "Zasloužilí umělci: Miroslav Horníček, Miroslav Kabeláč. Skladatelé: Vadim Petrov (copak má tento pán společného s tiskovým mluvčím pre miéra V. Klause? - pozn. autora, Jan Spálený, Jaromír Nečas. Textaři: Ivo Fisc her. Dramatičtí umělci: Miloslav Harvan, Viola Zinková, Ivan Gariš, Daniela Ko lářová, Dagmar Veškrnová, Raoul Schránil, Svatopluk Skopal, Miluše Dreisetlová . Státní divadlo Brno: Zasloužilí umělci: Vlasta Fialová, Oldřich Vykypěl. Dál e: Oldřich Slavík, Otakar Dadák, Ladislav Lakomý, Jaroslav Kaňkovský, Josef Ka rlík."

Nepochybuji ani na okamžik o tom, že v době hluboké totality by se nikdo nedov olil dát ke zveřejnění Rudému právu, této hlásné troubě "Jediné správné strany ", nepřesné údaje nebo vymyšlená jména. Ostatně, existuje filmová a fotografic ká dokumentace ze shromáždění v Národním divadle, kde J. Švorcová předčítala t ext Anticharty, a existují také podpisové archy tohoto dokumentu. Ovšem za pře dpokladu, že je někdo mezitím nezničil, aby sprovodil ze světa důkaz o nepříje mné pravdě.

Pravda, zejména ta historická, málokdy hladí. Spíše naopak. V některých případ ech dokáže postiženou osobu pořádně uhodit do hlavy. V případě mého článku Naš i umělci a Anticharta se to přihodilo i M. Horníčkovi.

Obávám se, že tento muž, jehož herecké i spisovatelské umění přinášelo v minul osti v jinak nelehké době radost a zábavu mnoha našim lidem, v důsledku svého pokročilého věku ztrácí nejen paměť, ale i soudnost. Věřím, že se v jeho okolí najde soucitná duše, která mu vysvětlí, že pravdu nelze natrvalo umlčet, i kd yby dal spálit všechny exempláře Rudého práva z 10. 2. 1977.

Přeju M. Horníčkovi brzké vystřízlivění z jeho nynější morální kocoviny a ze s nu o vlastní genialitě. Chtělo by to ještě sochu v nadživotní velikosti! Místo po velikém Stalinovi na Letenské pláni je stále ještě volné.

Jiří Volný