--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kopecký Jan
Název: Nejen "DAVAJ ČASY" !
Zdroj: NN Ročník........: 0005/022 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

NEJEN: "DAVAJ ČASY!" Známe to všichni z vyprávění našich rodičů a prarodičů. Nejčastější v ětou Rudé armády osvoboditelky v Evropě bylo: "Dej sem hodinky!" alias "Davaj časy!" Tím se nejen české a slovenské obyvatelstvo začalo seznamovat s ruským jazykem. Onu obávanou větičku brzo znal každý občan zemí, kterou procházely je dnotky státu, kde "zítra znamená již dnes", abych citoval klasika. Snad podle vzoru: "Na co hodinky zítra, když už je mohu mít dnes?" Jiný smysl daného citá tu mě nenapadá.

Někteří evropští antifašisté v tom dokonce viděli jakýsi druh sčítání: "Osvobo dili nás od nacismu a od hodinek." Po vstupu vítězné armády "prvního státu děl níků a rolníků bez vykořišťování člověka člověkem" do Německa, se celá věc zač ala začně komplikovat. Co je "Davaj časy!", Němci vůbec nerozuměli. Krásnoarmě jci se tedy museli naučit, že německy "hodinky" se řekne "Uhr" (čti:úr). První část věty už nezvládli. Vypomáhali si potom jakýmsi sovětsko-německým rčením: "Davaj úríny!" Výrazem "úríny" si totiž vsugerovali, že jde o množné číslo od slova "Uhr". Docházelo tím ke kolosálním nedorozumněním, které mnoho Němců za platilo životem. Slovo "Urin" znamená v němčině "moč". Příkazem "Davaj úríny!" , nechápali Němci jako výzvu k odevzdání hodinek. Domnávali se, že krásoarměje c osvoboditel jim nařizuje: "Koukej se vymočit!" Protože Němec ze zásady poslo uchá nařízení vrchnosti, ať přišla odkud chce, vyplnil rozkaz do slova a do pí smene: Vytasil přirození a začal močit! Toto počínání z mnohých učinila nebožt íky. Rudoarmějci zdůvodňovali přísné exkuce ůvči svým nadřízeným důstojníkům t vrzením, že šlo o "zesměšňování Sovětského svazu". Když němečtí vojáci viděli, co se děje s jejich močícími kamarády, rozpoutali zuřivý odpor. Při zaslechnu tí výzvy "Davaj úríny!" se strhla na obou stranách nelítostná přestřelka. Snad i tím se dají zdůvodnit tak obrovské vojenské ztráty na východní frontě těcht o mocností...

Daleko jednoduší to bylo při krádežích uměleckých předmětů z muzeí, zámků, bun krů a jiných objektů. James Walsh píše v americkém magazínu "Time Internationa l" pod názvem "Stalin s War Treasures" (Stalinovi válečné poklady), že speciál ní sovětské jednotky přesně věděly, kde se v okupovaných zemích nachází jaké u mělecké poklady. Okamžitě je konfiskovaly a odvážely po vagónech do Moskvy. Ja mes Wals doslovně: "Při vstupu do zruinované Německé Říše konfiskoval Stalin v še s čím se dalo hnout, od prostinkého ponku až po umělecké, nesmírně vzácné p ředměty..." Tímto způsobem se v trezorech "Puškonova muzea výtvarného umění" o bjevily obrazy o kterých se svět domníval, že byly zničeny válkou a tím pádem neexistují. Zde jsou ukázky umělecvkých hodnot reprezentujících stovky miliónů US dolarů: Goyův "Karneval na ulici", Cronachovo "Adamovo provinění" (Fall of Man), Degasova "Tanečnice s levou nohou na stoličce", Renoirův "Portrét paní Choquetové u okna" a 63 dalších vzácných obrazů Degasa, El Greca, Goyi a i jin ých mistrů 14 až 19 století. Jenom samotné Německo požaduje od Ruska navrácení okolo 24.000 uměleckých děl. O své se hlásí i Rakousko, Polsko a Maďarsko. Pr oblém je stížený ještě navíc tím, že mezi Stalinovou válečnou kořistí se rovně ž nacházejí starožitnosti, které nacistické Německo vrabovalo již před tím na obsazených územích Holandska, Belgie, Francie a Dánska. Ředitelka "Puškinova m uzea výtvarných umění " Taťána Antoňová rozhodně není proti tomu, aby se pohle dávky, navrátili jejich majitelům. Zádrhel spočívá v tom, že nikdo v Moskvě ne ví komu, co patří. rukovoditelstvo sovětkého NKVD žádné seznamy nevedlo a akum ulovalo pouze válečnou kořist. Případ se zdá být neřešitelný: Co vlastně bylo krásoarmějci "zestátněno" v Německu? O co bylo "osvobozeno" Rakousko? Jaká "ne zištná, bratrská pomoc" byla v tomto směru poskytnuta Polsku a Maďarsku? Které umělecké předměty Holandska, Belgie, Francie a Dánska byly vzaty "pod ochanu osvoboditeli na věčné časy a nikdy ne jinak", aby se opět nedostaly do spárů f ašistických bojůvek, formujících se za temných nocí pod kaktusy v Bolívii? Lid é bděte! Česká republika o žádnou repatriaci zatím nezažádala. Bude to asi tím , že se doposud vychází z posudků Antonína Zápotockého: Češi vnucovali své "ča sy" Rudé armádě osvoboditelce bez "davaj" a sice dobrovolně darem neboť jejím vstupem "se jim splnil sen o kterém snili celé generace před nimi". To je třeb a si představit: Celé generace sní o tom, jak příjdou o dědečkovi "cibule" vče tně zlatého řetízku a nemohou se dočkat té rozkoše až se to uskuteční! Ženy a matky od žádných umouněných a propocených krásoarmějců přepadávány nebyly. Dob rovolně se nechávaly znásilňovat a neřvaly u toho "Pomoc!!!", jak tvrdí "zlí j azykové třídního nepřítele", nýbrž nadšením volaly: "Sovětský svaz náš vzor a učitel!" Pro patnáctiletou dívku ze Satalic u Prahy to musel být nádherný záži tek nechat se znásilnit třemi opilými kozáky v plném trysku v sedle na koních a ještě být nakonec přetažená přes záda jezdeckou šavlí. To už se jí v životě hned tak nepoštěstí!

Kdo si myslí, že jsem se smyslem pomátl, nechť se informuje u bývalých svazáků , kteří se zůčastňovali "dobrovolných" brigád "Buduj vlast, posílíš mír!" v le tech 1949 - 51. Místo výplaty mezd dostávali návštěv soudruhů Anonína Zápotock ého a Václava Kopeckého. Tito jim udíleli nezaplatitelná poučení jak si "osvob ozování naší vlasti Rudou armádou správně vysvětlovat".

Jan Kopecký