--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Porcal Jan
Název: Přímá demokracie zítřka
Zdroj: NN Ročník........: 0005/022 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Jiří Polák - Jaroslav Kočí: Přímá demokracie zítřka, Systém politického manage mentů počítačovém základě
2. část
Nazývat stranický palamentarismus "demokracií" je největší blud v his torii lidstva. Skutečnou demokracii je teprve třeba vytvořit. To se stalo po p rvé v dějinách možným díky výše zmíněným změnám a vývoji.
Povahu nynější inkongruence je snadné chápat. Kloíčové pojmy jsou spo lupráce a konflikt. Stává se stává zřejmějším, že by moderní stály měly být ří zeny podobným způsobem jako soudobé moderní soukromé podniky, to jest na zákla dě spolupráce mezi různými strukturami (a uvnitř nich) - ekonomickými, adminis trativními, jakož i politickými a konec konců mezi všemi, nebo alespoň mezi ve lkou většinou občanů. Tato myšlenka bývá někdy vyjadřována ve sdělovacích pros tředcích (např. tím, že se mluví o "Akciové společnosti Švédsko", nebo o "USA Inc." a podobně). Je na bíledni, že z hlediska podniku, stejně jako z hlediska společnosti, je spolupráce vždycky výhodnější než konflikt, protože dovoluje racionálně využívat disponibilní prostředky a vyhnout se ztrátám, které s sebo u nevyhnutelně každý konflikt nese. Čím ostřejší konflikt, tím větší ztráty. N ejhorší konflikty ze všech - války - mohou mít za následek miliony mrtvých a z ničení obrovských materiálních a kulturních hodnot.
Existuje známé rčení, občas citované v politologických dílech: Válka je pokračování politiky jinými prostedky. To je jistě pravda, mluvíme-li o dos ud existujících politických systémech založených na soutěži a konfliktech mezi různými organizacemi, zejména politickými stranami. Slovo "strana" pochází z latiny (pars, partis), kde znamená "část". Tento koncept byl převzat všemi vel kými evropskými jazyky. Samotná jeho etymologie naznačuje oč ve stranické poli tice jde: štvát jednu část nebo určité části společnosti proti jiným částem. T ento princip je stejný ať jde o systém jedné strany (nacistické, komunistické, fašistické nebo jiné) nebo o systém více stran (tedy takzvaná "parlamentární demokracie"). Neboli, jak to vyjádřil jeden politolog eufemistickým způsobem, typickým pro tuto vědu: "Politika je využívání zaujatosti" (bias). Jediný rozd íl mezi systémy o jedné straně a systémy o více než jedné straně je stupeň kon centrace moci. V systémech o více než jedné straně je moc více rozředěna než v systémech o jedné straně a řadoví občané tam proto mají větší vliv na rozhodo vání. Ale i tam jsou stále ještě daleko od toho, aby mohli rozhodovat sami o f undamentálních problémech týkajících se jejich vlastní živostní kvality. Samotný princip stranického systému jako takového, to jest permanentn í konflikt mezi různými stranami, tvrdícími, že prosazují zájmy části obyvatel stva (na úkor jiných a v delší perspektivě na úkor celé společnosti), samotný tento princip je pravým opakem principu demokracie, kterým je vláda (všeho) li du v zájmu lidu. Skutečně demokratický systém může být vytvořen a udržován jen s vyloučením všech občanů. Skutečná demokracie může být založena pouze na spo lupráci velké většiny občanů a všeh klíčových institucí. Skutečná demokracie m ůže byt pouze demokracie přímá, to jest systém, v němž mají jednotliví občané skutečnou možnost účastnit se veškerého důležitého rozhodování, které se týká jich samých.
Splupráce je prospěšná pro velkou většinu občanů. Naproti tomu perman entní konflikt mezi politickýmis tranami, klikami a korporacemi je prospěšný p ouze pro stranická vedení a dobře placené byrokracie těchto organizací, které z tohoto konfliktu tyjí. tato vedení a byrokracie se vyvinuly v parazitní vlád noucí elity, srovnatelné s dědičnými aristrokraty feudálního období. Je velmi obtížné prorazit bariérou mlčení, kterou etablované sdělovac í prostředky obklopují mocenské struktury stranického parlamentarismu. Směšová ním pojmů "parlamentarismus" a "demokracie" se dosud dařilo zastírat pro veřej nost v podstatě nedemokratický charakter každého stranického systému. Připomeň bme si však slova Abrahama Lincolna: "některé lidi můžete klamat po celou dobu a všechny lidi můžete klamat po určitou dobu. Ale nemůžete klamat všechny lid i po celou dobu. "Rostoucí počet občanů západních zemí začíná chápat, že jde o bluf a začíná požřadovat více demokracie, i když prozatím většinou jen v rámc i existujících systémů.
Představitelé a obhájci establishmentu, mluvíme o přímé demokracii, j i napadají demagogickým způsobem, tím, že tvrdí, že přímá demokracie je v prax i nemožná, protože by občané museli rozodovat o všech možných problémech obrov ským počtem referend. To je samozřejmě nesmysl. Přímá demokracie, tak jak ji c hápeme my, znamená, že referenda budou omezena na několik málo, zato však fund amentálních otázek, jejichž podstata je srozumitelná pro každého řadového obča na. Příklady: Přímá volba hlavy exekutivního orgánu; válka a mír; veřejné výda je na ozbrojené síly, zdravotnictví, starobní penze a pdobně; zemědělská, ekol ogická a přistěhovalecká politika (v hlavních rysech). Velká většina rozhodnut í - to jest ta rozhodnutí, která vyžadují speciální znalosti a která se týkají více omezených úseků - bude činěna v parlamentu, tak jako je tomu teď. Odmítá me však princip, podle kterého je parlament sestaven, výlučně nebo z části, z reprezentantů politických stran nebo jiných orgtanizací. Zástupci do parlament u musí být vybírání buď přímou osobní volbou, nebo (pravděpodobně až ve vzdále nější budoucnosti) na základě principu vzorkové reprezentace. Přesný způsob, j akým bude výběr osob do parlamentu prováděn, může vykrystalizovat jen z široké diskuse co největšího počtu občanů.
Jsme přesvědčeni, že zavedení systému přímé demokracie podle výše uve dených návrhů bude vyžadovat vybudování sítě počítačových hlasovacích stanic, které nahradí nynější neohrabané a nákladné procedury manuálního halsování a s čítání. Podle vyjádření expertů umožňuje již nynější úroveň techniky zavést po čítačové hlasování hladce a bez průtahů v politickém systému kterékoli vysoce vyvinuté západní země V delší perspektivě bude taková procedura nejen demokrat ičtější, nýbrž i lacinější.
Kterémukoli nepředpojatému pozorovateli by mělo být zřejmé, že dosud existující systémy stranického parlamentarismu, fungující na základě nepřetrži tých konfliktů a hádek mezi různými oligarchickými skupinami, se stávají čím d ál tím více inkongruentní s úrovní socio-ekonomického vývoje západních zemí. C hceme-li použít politologické terminologie, můžeme říci, že v soudobém socio-e konomickém kontextu západních zemí se stal stranický parlamentarismus dysfunkc ionálním. Je čím dál tím více diskraditován nesetnými skandály a selháními. Je ho konečný kolaps je jen otázkou času.
Poznámky k ekonomické reformě
Autoři využili "hravost" našeho obyvatelstva, které rádo sází a dívá se na různé soutěže. Na tomto principu byla tedy pojata jako hra i naše privat izace. Namísto skutečné privatizace do rukou těch, co hodnoty vytvářeli a důsl edné restituce se zveřejnňuje majetek do rukou všech, tedy i těch, co více ško dili než sloužili. Nejen to, ale prostřednictvím tzv. privatizačních fondů se matematicky vyjádřeno zveřejnil tento majetek na druhou. Je to jakási podivná forma utopického komunismu veřejného vlastnictví. Komu takový stav nejvíce vyh ovuje je zřejmé, když spolehlivě na dlouhou dobu konzervuje ve vedení všech re zortů nomenklaturu.
Vše přirozeně zaplatí tzv. DIK s tím, že cena jeho akcií bude v převá žné míře klesat a tím bude financovat perestrojku do úplného konce. Jak jinak může tato hra skončit než v průměru špatně jako každá hazardní hra kde se vždy v celkovém pojetí investuje více než vyhrává. Proto se naše podniky musí stát majetkem cizinců, nebo v nich budou po nějakou dobu ještě vládnout nomenklatu rní "odborníci", kteří již dlouhou dobu dokazovali svou neschopnost. Jistě na principu levné pracovní síly a devastace tzv. zprivatizovaných fondů přežijí, dokonce si nakoupí luxusní vozy a nahromadí osobní majetek. Ještě se po určito u dobu budou rabovat přírodní zdroje v duchu doby minulé.
Národ zahlcený balastem nesmyslných zákonů, vyhlášek a nařízení z úro vně parlamentu, vlády, ministerstev, okresů a obcí ještě přivítá až mu bude vl ádnout někdo cizí s jeho svobodnější legislativou. Opět jsme prokázali, že si jako národ zatím vládnout neumíme když tak k větší škodě než když nám tzv. vlá dnou cizáci. Bude-li současný trend vývoje pokračovt, zejména vladí lidé budou volat po ztrátě identity, protože lépe vnímají, že se v civilizovaných zemích žije lépe a svobodněji než pod vládou vlastní byrokracie jejíž školení začalo ve fašizmu k dokonalosti bylo přivedeno v komunismu a bez kladných změn převz ato po roce 1989. Každý kdo očekával, že se konečně byrokracie zbavíme zjišťuj e, jak se mýlil.
Skutečně demokratické změny nás teprve čekají, někdy v budoucnu až k tomu dozrajeme, pokujd to vůbec stačíme. Jedním ze základních předpokladů všec h změn jsou dobré informace obyvaelstva a zejména obnovení práv daňových popla tníků, aby mohli účinně rozhodovat jak bude nakládáno s jejich daněmi. Jinak n ás přemnožené byrokratické aparáty starých kádrů spolehlivě zakonzervují mezi rozvojovými zeměmi. To je pokus o novou konzervativní politiku v duchu minuléh o režimu.
Protože jsme si uvedené, byť opožděně uvědomili vytvořili jsme Demokr atickou unii (DEU) cílem věci změnit. Bude to ale nelehká práce, protože mnohd e budeme ve střetu s přirozenými vlastnostmi některých našich lidí. Vycházíme však z optimistického přesvědčení, že těch co se neradi podbízejí a spoléhají na svoji práci je více než těch druhých, kteří však dosud bohužel dosud ovláda jí tento stát.
Porcal