--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Cihelková Dana
Název: Bytová sebevražda vlády pokračuje
Zdroj: NN Ročník........: 0005/022 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
IV.Bytová sebevražda vlády pokračuje Agónie státní bytové politiky, notabene obení, už trvá pátý rok a ner vozita převážné části veřejnosti roste. Není se čemu divit. Cenová nerovnováha trhu zdaleka neodpovídá evropskému standardu a má tendenci se od něj vzdalova t. Občan toto vzdalování vnímá především jako disproporci mezi cenovými průměr y států EU a cenovými průměry u nás, ve vztahu k reálné kupní síle. Monopolist icky se chovající domácí trh, ovládaný převážně postkominustickými kartely, pr eferuje takové podnikatelské chování, které má za následek ještě větší růst in flace, než by činila v přirozeném tržním prostředí. Kdyby došlo v krátké době k narovnání cen tak aby byly srovnatelné s cenovým průměrem EU, při zachování současné mzdové restriktivní politiky, obávám se, že rázem by se více než 75% obyvatel ocitlo na hranici bídy a polovina z tohoto počtu by byla odkázána na sociální podporu. Jednou z hlavních příčin tohoto v podstatě paradoxního jevu je hluboké podhodnocení koruny vůči předním světovým měnám na straně jedné a n eschopností postkomunistických podnikatelsých elit úšpěšně konkurovat na světo vých trzích na straně druhé, což v souhru vyvolává dv navzájem ve vylučující t laky, které dostávají domácí ekonomiku do patové situace, která se ponejvíc pr omítá právě do bytové politiky státu i obcí. Souhrně řečeno, je dokradeno a do chází na lámíní chleba.
Pátý rok po započetí přestavby ekonomiky státu se můžeme v různých pe riodikách dočíst, že prý bytová politika v ČR dostává postupně konkrétnější po dobu. Tak to alespoň tvrdí ministerstvo hospodářství a pan ministr Dyba. Poměr ů neznalý občan by se zaradoval, avšak ti, kteří každodenně zařívají realitu b ytového hororu na vlastní kůži vědí, že jde jen o slohová předvolební cvičení. Podívejme se jak tato situace vypadá v řeči reálných čísel.
Rok Mzdy Inflace Nájemné Služby Výdaje energie celkem 1989 100 100 100 100 100
1990 110 119.6 100 100 100
1991 120 181.8 100 198 167
1992 140 204.2 194 291 261
1993 160 241.3 194 345 298
1994 180 269 272 406 364
1995 200 293.3 332 443 407
Předpoklad na rok 2000, provedený aproximaci stávajících dat. 2000 300 274.2 819 649 693
Co z toho vyplývá? Především to, že pouze tento a žádný jiný zohledněný vývoj by snížil naší životní úroveň o další polovinu až dvě třetiny. Přesnější čísla bychom obdrželi rozborem struktury mezd. Vláda ji z pochopitelných důvodů pon ěkud tají. něco málo nám o této struktuře vypovídá současný návrh zákona o reg ulaci dětských přídavků. Z něho vyplývá, že bez nich se zcela obejde pouze 5% obyvatelstva, které vlastní více než 80% veškerého majetku v této zemi. Kdybyc hom těchto 5 odečetli z tabulky mzdového vývoje, vypadala by mnohem neutěšeněj i.
Co na to říká pan ministr Dyba? Tvrdí, že byty prý jsou zbožím na trh u, nikoliv sociálním právem. Zajisté má v něčem pravdu, ale v daných podmínkác h jeho slova vyznívají jako tupá demagogie. Vzápětí však vyvrací sám sebe, kdy ž jinde říká, že bydlení má celou řadu zvláštností, z nichž bvyplývá nutnost s tátních zásahů. Jaksi však pozapoměl doplnit, že jeho zásahy mají hodnotu pouz e v oddalování katastrofy. Jinde pan Dyba předkládá užř dnes zprofanovanou viz i dlouhodobých úvěrů pro majitele domů a výhodných hypoték pro individuální vl astníky a stavebníky. Proč tato vize selhává? Především proto, že stát je přes ycen spekulativním kapitálem, který sází na rychlou obrátku s maximálním ziske m a desetileté vize pana Dyby jej nezajímají. Je jistým výsměchem všem občanům živým z práce, jestliže se pan Dyba holedbá, že pouze u nejnižších příjmových skupin může dojít, že budou postaveny zvýšením nájemného do neřešitelné sociá lní situace. Proto prý stát počítá s jakousi podporou sociálně slabších domácn ostí. Já je praxe? Sociální propad už dnes zasahuje 50% obyvatelstva odkázanéh o na podnájem bytu. Státní almužny se pohybují ve zlomcích reálných potřeb. In u, opět blamáž.
A co na to říká pražský primátor J. Koukal? Prý města musí mít snahu být bohatá. Na druhé straně však připouští nutnost kulturního neziskového záze mí a méně atraktivních služeb. Zdánlivě to zní rozumně. Co se skrývá pod povrc hem? Z center měst prý nelze dělat historický skanzen, ale prý postačí zachova t pouhé historicky cenné fasády domů. Řečeno jinak, nemá nic proti tomu, aby v šude tam kde je to můžné byli občané vysídleni, do paneláků a domy byly vykuch ány a staly se z nich výnosné kancelářské prostory k pronajmutí. Položme si vš ak otázku: "Jakou hodnotu budou mít tyhle architektonické zrůdy za půl století ?" Řekněme si rovnou, že téměř žádnou. Ve všech západoevropských zemích už dáv no poznali, že největší chybou bylo dát historická centra měst v plén spekulat ivním podnikavcům a velkým společnostem, povětšinou nadnárodním. Ty všechny to tiž naprosto vůbec nezajímá historie, ale zajímá je pouze momentální zisk. Nen í třeba dodávat, že právě spekulativní kapitál proměnil historické centrum Lon dýna v odpornou hromadu betonu a hliníku a Paříž se vzpamatovala naštěstí v po slední chvíli. V Německu tento problém začínají řešit nanejvýš pragmatickým zp ůsobem, který však nemá s fundamentalistickým pragmatismem postkomunistických elit u nás naprosto nic společného. města a obce se začínají dělit na industri ální zóny, obchodní a turistické zóny a obytné zóny. To co u nás novodobí zlat okopové s neobyčejnou vehemencí vykuchávají a bourají, to v Německu dnes s obr ovskými náklady obnovují i za cenu výstavby kopií už neexistujících orugunálů. Naší turisté se obdivují historickým skanzenům nejen v Norinberku, ale prakti cky ve všech městech na západ od Šumavy, obdivui právě tento poklidný a lidský m rozměrům přizpůsobený skanzen, mající k člověku mnohem blíže než studené skl obetonové věže. Pan Koukal zjevně se shlédl v něčem jiném, snad právě v onom v ylidněném centru Londýna. Otázka tudíž zní: "Jsme dost bohatí na to abychom mo hli vyhnat obyvatele center na periferie a tato centra proměniliv administrati vní pevnosti, aniž bychom vzali v potaz, že to co bude pro momentální zisk zbo uráno by mělo za půl století jednou tak velkou hodnotu?" Odpověď na to můžeme nalézt u pana J. Obsta (LSNS), člena zastupitelstva hl. města Prahy, který se mimo jiné zabývá i bytovou politikou. Říká: "Byty by měli stavět podnikatelé", a basta - je po problému. Ovšem, zapoměl dodat, zda tihle rudí zlatokopové ma jí vůbec něco tak ztrátového, jako jsou byty zájem stavět. Pro ilustraci se po dívejme, co o takových názorech říkají majitelé domů - podnikatelé. Mluvčí Obč anského sdružení majitelů domů Sebert Axamit se k regulačním opatřením vlády k ochraně nájemníků vyjádřil následovně: "Za současné situace nemůže drtivá vět šina majitelů domů investovt do rekonstrukce nemovitostí již ani korunu." Kdo se tedy bude moci dovolit investovat do výstavby nových obytných domů? Nutno p odotknout, že v Praze připadá na 1000 obyvatel 420 bytů, v Německu je to 440 b ytů. Tedy poměr prakticky stejný. Obávám se, že jádro problému spočívá v tom, že podstatnou část bytů drží pod palcem spekulanté, tedy problém neschopnosti starostů tyto spekulanty usvědčit, a nebo se stávají kořistí podnikatelského p odsvětí. Není třeba dodávat, že uživatel 3-4 pokojového bytu v centru Prahy se může stát díky zvrácené btové politice úřadů za tři roky milionářem aniž by h nul prstem. Nutno dodat, že za peníze daňových poplatníků a s požehnáním státu .
Abych nebyla podezřívaná, že maluí opět čerty na zeď, podívejme se, c o nám například nabízí ODA: Na to jsem se zeptala místopředy ODA Libora Kudláč ka minulý týden na tiskovce. Jádro jeho odpovědi bylo v podstatě shodné s nest ratégií ODS: "Nástroje jak se vyrovnat s problémem nedostatků bytů, vztahu náj emnmíků a nájemců, a s dalšími problémy, jako například s technickým stavem by dlení, je celá řada - spadají do oblasti ekonomické. My se domníváme, že tak j ako na každém jiném trhu je třeba přikročit k odvářžnějším návrhm z hlediska z avádění tržních principů..."
Řekl toho pochopitelně víe. například i o adresnosti státního příspěvku pro ni žší příjmové kategorie. Co však neřekl je: jasná strategie globálního vývoje e konomiky, která by vedla k vytlačení podvodníků a mafií a ke dlouho očekávaném u vzniku středního stavu. Místo toho se i ODA dala na zaplátování zlodějského pytle.
Konzervgativně pravicové řešení se už beznadějně zanedbalo a dnes nee xistuje v politickém spektru parlamentních stran žádná síla, která by byla sch opna tento děsivý trend vedoucí na periferii Evropy zvrátit. Obrovsiké přesuny majetků do rukou spekulantů a podvodníků, umělá koncentrace kapitálu i za cen u zločinu, viz. olejářské mafie sahající až do oblasti legislativy, neschopnos t ať už náhodná či záměrná, čelit orgtanizovanému zločinu, to vše v souhrnu zp ůsobuje přebytek kapitálu na straně jedné, nutno dodat, že právě té, která inv estovat do dlouhodobých projektů nechce a ani nemůže (kumpáni chtějí své zisky ), a katastrofální nedostatek kapitálu na straně druhé, tedy u produktivních v rstev. Opět se nám tak potvrzuje fakt, že tato vláda už není schopna pro občan y učinit nic, s vyjímkou krásných slibů. Jak dlouho jim budeme ještě věřit? Sk utečně až do posledního dechu a do poslední koruny v kapse? Napište nám svůj n ázor kde až sahá vaše trpělivost. určitě jej zveřejníme.
Dana Cihelková