--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Přibský Vladimír
Název: Opozicí byli národní socialisté
Zdroj: NN Ročník........: 0005/022 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Vladimír Přibský OPOZICÍ BYLI NÁRODNÍ SOCIALISTÉ

V televizní diskusi poválečné otazníky (Netopýr 26. dubna tr. na ČT 2 ) zaznělo tvrzení, že v poválečném politickém spektru v ČSR jednoznačně převaž ovaly socialisticky orientované strany s vyjímkou strany lidové, a tak komunis tická strana v roce 1948 vlastně u nás ani neměla opozici. Pro diváka, který t a léta neprožil, tu byl opět narýsován oblíbený falešný obraz poválečné doby, totiž jakoby celá národ byl doslova nadšen socialistickými a komunistickými id ejemi.

K volbám v roce 1948 sice byly připuštěny jen čtyři strany, to je pra vda, jenomže ty reprezentovaly dva zásadně odlišné názorové prody: KSČ ten jed noznačně prosovětský, kdežto tři zbylé strany ten přesně opačný, neboli prozáp adní, demokratický. Jestliže ve svobodných ještě volbách v roce 1946 získala K SČ v Čechách a na Moravě 39% hlasů a na Slovensku 17% hlasů (při podobných dis kusích ve veřejnoprávní televizi kupodivu zatím nikdy nikdo "nezmínil" tento k omunistický volební debakl na Slovensku), potom to nemýlím-li se prokazatelně znamená, že proti komunistům již při prvních svobodných poválečnýách volbách v roce 1946 hlasovaly více než dvě třetiny čs. občanů.

Připočteme-li k 28% hlasů nár. soc. i 17% hlasů pro stranu lidovou, d ojdeme ke zjištění, že už jen tyto dvě strany získaly ve volbách v r. 1946 víc e hlasů než KSČ. Protože v sociální demokracii již od počátku deminovalo tzv. pravé křídlo reprezentované Majerem a Laušmanem (na prosincovém sjezdu 1947 je dnoznačně zvítězilo nad sovětským našeptavačem Fierlingerem), můžeme připočíst i 13% hlasů pro soc. společnosti si v roce 1946 národ ani svobodně nezvolil, ani ji v roce 1948 nevítal s nadšením.

Jestliže strana lidová byla stranou nesocialistickou, pak strana náro dně socialistická byl od počátku stranou výrazně protikomunisticky orientovano u. O tom dostateně svědčí nepřetržitá komunistická nenávist vůči této straně ( viz. všechna Rudá práva z let 1946-1948), zejména pak Bartolomějské noci, kter é pořádala komunistická "bezpečnost" hned po 25. pnora 1948: hony na nár. soc. poslance a čelné funkcionáře strany.

Pokud by došlo ke svobodným volbám ještě v květnu 1948, obdrželi by k omunisté dle preferencí z konce roku 1947 zhruba 7% až 15% hlasů. Již na konci roku 1946 národ pochopil smrtelné nebezpečí, které představuje Gottwald a jeh o KSČ pro demokracii v Československu, a proto blížící se květnové volby 1948 se pro komunisty staly doslova strašákem.

My, kdo jsme v té době žili, dobře si pamatujeme na jednoznačně proti komunistickou atmosféru, jaká v Čechách již na konci roku 1946 vládla. Jistěže tu byli i občané, kteří v té době ještě cítili jakési prosvětské nadšení, jen omže ich bylo už dost málo, možná 7%, možná 15%, možná o 5% víc; ostatně komun isté si mohli ve svobodných volbách spolehlivě ověřit, kolik jich ještě je. K tomu však neměli nejmenší chuť, ani v roce 1948, ani po celých 42 let následuj ících. Tři měsíce před volbami 1948, přesně dle scénáře sovětských poradců pro vedli protiústavní státní převrat, paralyzovali presidenta dr. E. Beneše a pod hrozbou sovětského vojenského zásahu nastolili v ČSR sovětskou diktaturu. Neb ýt dr. E. Beneše, naše generace by nepoznala ani ty tři kratičké roky oktrojov ané demokracvie let 1945 - 1947, doby, která vstuktu byla naplněna nadšením, p lány i nadějemi, ne ovšem vidinami socialistických či komunistických zítřků.