--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Feřtek Tomáš
Název: Alena Hromádková
Zdroj: NN Ročník........: 0005/022 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

ALENA HROMÁDKOVÁ Tomáš Feřtek

Pro svůj vstup do praktické politiky udělala paní Alena Hromádková mnohé. Změn ila účes i styl oblékání, občas se dokonce snaží omezit svůj přirozený polemic ký temperament. Přesto stále zůstává na půli cesty. Přes všechnu snahu z ní čn í intelektuálka s revolučním slovníkem která vysoko třímá prapor poněkud nepra ktické mravnosti.

Narozena 29.4. 1943 v rodině pražského advokáta - říká o sobě paní Alena Hromá dková při rozhovorech na tiskových konferencích. Opakuje tu větu často a vždy stejně. Jako zaklávací formuli. Jako by v ní byly obsažena definice její názor ové orinntace.

Onen pražský advokát, její otec pocházel z východních Čech, z velmi s kromných poměrů. Po první světové válce se příhlásil jako dobrovolník do armád y, na východním Slovensku bojoval proti jednotkám maďarských komunistů. Usadil se v hlavním městě, vlastní pílí se vypracoval, stal se příslušníkem vyšší st řední třídy, typickým obhájcem a budovatelem první republiky. Byl věřící prote stant. K masarykovskému Československu měl niterný citový vztah. Obojí, víru i vztah k zemi, předával svým dětem. Měl tři. Dva starší chlapce a dívku. Jmeno vala se Alena.

Alenka v říši divů

Podina bydlela na pražských Vinohradech, v solidní měšťanské čtvrti. Poválečný vývoj a osmačtyřicátý rok Hromádkovy postihl úměrně postavení a přesvědčení ž ivitele. Pan Hromádko musel změnit zaměstnání, nějaký čas pracoval na nedaleký ch Olšanských hřbitovech. Pro budoucí paní Alenu byl atmosféra měšťanské rodin y, a především vztah k otci určující pro další myšlenkovou orientaci. O matce nemluví téměř nikdy. Z otcova vzoru pramení její obdiv k právnímu pořádku prvn í republiky, přesvědčení o nezbytnosti neúnavné drobné politické práce v masar ykovském duchu. Z pocitu rodinné křivdy pravděpodobně odvozuje svůj přesvědčen ý antikomunismus, ale také komplikované teorie všemožných spiknutí, pocit cíle ných obstrukcí a sledování.

Alena Hromádková vystudovala gymnázium. Jak sama uvádí, chtěla potom studovat práva, ale její rodinný původ jí to neumožňoval. Několikrát za sebou skládala přijímací zkoušky na filozofickou fakultu. Zajímala ji historie. Neus pěla. Nakonec ji přijali na Vysokou školu ekonomickou - jak sama tvrdí, předev ším proto, že hrála dobře basketbal.

( Občané, kteří byli z důvodu špatného rodinného původu persekuováni v 50tých letech mohou dokladovat, že přijetí na gynmasium nebo jakoukoliv střední školu naprosto nepřicházelo v úvahu. V 50tých letech - jedině do fabriky na převých ovu!!! Jakékoliv pomyšlení na to, že by někdo se špatným původem vůbec mohl bý t připuštěn k přijmacím zkouškám byla fantasmagorie.Přesto - Alena Hromádková se špatným rodinným původem absolvovala nejen gymnasium, ale i přijmací zkoušk y na filosofickou fakultu. Z pohledu politických vězňů je jeví její přijetí na Vysokou školu ekonomickou v roce 1962 jako absurdní! A "náhodou" v roce 1962 na VŠE studoval i Václav Klaus a "shodou okolností" také hrál rád košíkovou. p ozn. redakce)

Během studia ekonomiev polovině šedesátých let pracovala spolu s bratrem Jiřím ve fotoarchivu Muzea Klementa Gottwalda. podle svědectví jejich tehdejších sp olupracovníků občas musela zaskočit i jako pruvodkyně. Co vyprávěla dcera "z r odiny pražského advokáta" školním výpravám před skledněnými vitrínami líčícími úspěchy socialistické revoluce, si lze jen stěží představit.

"Právě v tekových institucích, jako bylo Muzeum Klementa Gottwalda, b yly uloženy všechny fondy první republiky" říká k tomu paní Hromádková. "Když jsem psala diplomovou práci o prvorepublikovém ministru financí Karlu Englišov í, tak poslední jeho sebrané spisy byly na ministerstvu vnitra a byly mi zapůj čeny do Ústavu dějin KSČ."

( Průvodci zahraničních turistů byli Státní bezpečností prokádrování tam i zp átky. A hlášení na "zvláštních útvarech " a na StB , které bylo pro všechny, c o přišli do kontaktu s cizinci, povinností,snad nevymizelo z paměti našich obč anů. Tak krátkou paměť snad český národ nemá !!! Museum Klementa Gottwalda roz hodně výjmkou nebylo - leda v tom, že své průvodce si komunistické nomenklatur a kádrovala ještě důkladněji - pozn. redakce )

Podle vlastního tvrzení chodila spíš za školu a studovala v knihovnác h a archivech. Mezi její spolužáky patřil například pozdější prominentní novin ář Aleš Benda, mluvčí předlistopadové vlády Miroslav Pavel nebo ministr financ í Ivan Kočárník. Podle svědectví spolužáků její tehdejší názory alespoň navene k nevybočřovaly z běžného průměru. Jimak se ale o nich mnoho soudit nedalo, pr otože tehdejší slečna Hromádková se se spolužáky téměř nestýkala. Jedinou zazn amenatelnou činností bylo účinkování ve školním basketbalovém mužstvu, kde teh dy hrály i nynější špičky vládního ekonomického týmu v čele s pány Klausem a J ežkem. V čem se ale tehdejší Alena Hromádková nelišila od té dnešní, byl prý z působ argumentace. Stejné emotivní, zaujatý a netolerantní jako dnes. Ekonomická studia ukončila v roce 1967. Uvolnění z konce šedesátých l et a okupaci prožívala Alena Hromádková stejně nadšeně a zděšeně jako většina jejího studentského okolí. Využila ho k tomu, aby se konečně přihlásila na obo r, který ji zajímal, na sociologii a odjela na několikaměsíční studijní pobyt do skotského Edinburghu.

( Se "špatným rodinným původem" odjezd na studijní pobyt do Velké Britanie po nástupu Husáka - to znamená v období tvrdé normalizace po přímé sovětské okupa ci - Odjížděli na Západ jen ti nejkovanější.

Alena v zemi za zrcadlem

Pobyt ve Skotsku je po rodinné tradici druhým důležitým pilířem, na němž ALena Hromádková staví své neokonzervativní přesvědčení. Několik měsíců v nejstarší konstituční monarchii světa ji utvrdilo v přesvědčení o nezbytnosti udržování tradic, stala se příznivcem královské rodiny. Někteří její známí z pozdějších let tvrdí, že právě studium v Británii z ní udělalo až militantního anglofila .

Z Edingurghu se vrátila v srpnu 1969. Začřínalo prituhovat. Její brat r Jiří, přesvědčený sociální demokrat, emigroval do Německa. Dodnes žije v Mni chově.

Logicky by se dalo očekávat, že Alenu Hromádkovou, člověka s názory t ak odlišnými od nastupující normalizační vlny, najdeme v příštích letech v nep říliš atraktivním povolání kdesi na okraji společnosti. K paradoxům jejího živ ota patří, že tomu bylo naopak. V první polovině sedmdesátých let působí na Un iverzitě 17. listopadu, podívné instituci s velmi špatnou pověstí. Univerzita 17. lsitopadu měla vzdělávat odborníky z afrických a asijs kých rozvojových zemí. Ve skutečnosti šlo o instituci vychovávající teroristic ká komanda a agenty, tkeří spolupracovali s tajnými službami. I jednoznační po litičtí příznivci Aleny Hromádkové nad touto její životní etapou krčí rameny. Ona sama s nadsázkou číká, že ve škole učila "Araby a černoušky angličtinu a r ozsévala antikomunismus". I v případě, že toto vysvětlení přijmeme, musíme s o hleden na vlnu národně osovobozovacího terorismu té doby podotknout, že v tomt o smyslu nebyla její pedagogická činnost úspěšná.

V polovině sedmdesátých let Alena Hromádková krátce působila v Sociol ogickém ústavu ČSAV, aby potom do roku 1980 zakotvila jako administrativní síl a v Institutu pro vzdělávání lékařů a farmaceut-

Létající profesoři

Kontakty, které navázala ještě za pobytu v Británii, ovlivňovaly její život i v socialistickém Československu.

S Petrem Pithartem a prostředím disentu jí vlastně seznímil konzervat ivní filozov Hoger Scruton při jedné své pražské návštěvě, říká docent Rudolf Kučera z fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Chartu 77 podepsala Alena Hromádková hned v první podpisové vlně. "Především jejím kontaktům jsme vděčili za to, že se o Československo začal zajímat i někdo jiný než levicoví intelektuálové. A byla to ona, která je sem zvala na přednášky, starala se o ně, byla ochotna je bůhví pokolikáté v odit po Praze, říká o ní jiný z jejich kolegů z disentu.

Jestliže si v rámci Charty byli všichni rovni, pak Alena Hromácková p atřila k pravému "méně rovnému" křídlu. Společně s Danielem Kroupou, Pavlem Br atinkou, Rudolfem Kučerou a dalšími. Její činnost spočívala především v organi zaci bytových seminářů a v překládání odborné literatury, zejména britského ne okonzervativního časopisu Salisbury Rexiew. V disidentském společenství byla p řijímána jako člověk, který může být užitečným zdrojem literatury a zahraniční ch kontaktů.

Státní bezpečnost věnovala Aleně Hromádkové průměrnou pozornost. S vy jímkou občasných výslechů ji neobtěžovala. začátkem osmdesátých let pak Alena Hromádková změnila zaměstnání. Přes pozornost StB se jí podařilo uchytit v Úst avu pro rozvoj vysokých škol, kde se zabývala analýzou školských systémů západ oevropských zemí - problematikou, kterou pravděpodobně sama považuje za svou n ejvětší odbornost. Stala se tak definitivně pedagogem, což je, kromě konzervat ivistmu britského ražení a rodinné tradice, třetí nejvýraznější charakteristik a její osobnosti.

důvody, proč jí StB nechávala na rozdíl od mnohých jiných víceméně na pokoji, nejsou zcela jasné. Nejpravděpodobnější se zdá vysvětlení, že Státní bezpečnost pronásledovala především ty, kdo měli spasitelské charisma a okolo nichž se tvořila uskupení stejně smýšlejících přátel. Uskupení, která by hrozi la přerůst v centra odporu. To u Aleny Hromádkové nehrozilo. Už od školních le t v podstatě neudržovala dlouhodobá osobní přátelství, své okolí byla zvyklá s píš poučovat než mu naslouchat a lze si představit, že její nadřízení ( a možn á i Státní bezpečnost) měli jediné přání, aby na ně nemluvila, aby soustředěně pracovala ve své kanceláři, a hlavně měla zavřené dveře.

John Bok v sukních

Listopad 1989 znamenal pro Alenu Hromáckovou zlom. tak jako mnoho jejích koleg ů z disentu i ona vstoupila na veřejné kolbiště. Účastnila se pracovních schůz ek Koordinačního centra OF - předpokládala, že její dlouholeté zkušenosti s or ganizací školství v demokratických zemích budou konečně využity. V tomto směru jí potkalo pravděpodobně jedno z nějvětších polistopadových zklamání. Hlavní slovo, pokud jde o školství, převzal v Občanském fóru její bývalý kolega z úst avu Jan Koucký, pozdější člen ODS a podvakrát první náměstek ministra školství . Pana Kouckého považuje Alena Hromádková za svého přímého ideového oponenta. Při navrhování kandidátky OF vyla odsunuta na zadní pozice a nedostal a se ani do parlamentu. Necelý rok byla poslankyní Národního výboru hl. města Prahy. stala se politopadovou mluvčí Charty a brala tuto funkci v pozvolna se rozpadajícím společenství velmi vážně. Přinesla jí pravděpodobně jen další zkl amání. Snad i díky tomu se po několik příštích let pohybuje spíš na okraji pol itiky než v jejím centru.

Když se na podzim roku 1990 začalo Občanské fórum dělit, zaujala Hrom ádková jednozaně kladný postoj k Občanské demokratické straně, kterou považova la za přílib autentické konzervativní pravice. V té době také začala přednášet na fakultě sociálních věd ( bývalá fakulta žurnalistiky( Univerzity Karlovy a poprvé i publikovat - ve Studentských listech.

Mezi studenty poněkud překvapenými rychlým politickým vývojem zapůsob ila jako zjevení. Do atmosféry, kde největším myšlenkovým výbojem byl pořád je ště reformní komunismus z konce šedesátých let, přinesla jasnou vizi konzervat ivně orientované společnosti. Stal se z ní dokonalý ideolog v tom dobrém slova smyslu. Dokázala jasně a stručně popsat a charekterizovat politickou scénu. V ysvětlit, co je to pravice a levice a jak je rozlišit. Studenti ji v té době m ilovali. Byla to pravděpodobně i pro ni významná doba. Po dlouhých letech, kdy si od ní i nejbližší spolupracovníci udržovali odtup jí najednou někdo přijím al bez výhrad.

Během této doby Alena Hromádková zvažovala, ke které z existujících p olitických stran se připojit. Setkávala se s jednotlivými politiky, pohybovala se v prostředí stranických sekretariátů a během zhruba dvou let vytřídala na pravém křídle vlastně všechna uskupení kromě Sládkových republikánů. Průběh by l téměř vždycky stejný: odbobí nadšení a bezmezné adorance následované zklamán ím, zavržením, aby o týden později přišlo nové nadšení pro někoho nvoého. Tímto způsobem prošla Alena Hromádková ODS, pokusila se vysvětlit své politické představy v ODA, byla zklamána KDS, rozešla se s KAN a po intenzívn í kampani za hladovkáře Marečka, při které úzce spolupracovala s Necenzurovaný mi novinami, si s panem Cibulkou vyměšňují žalovatelné komplimenty. Nejde o po litickou turistiku, názory paní Hromádkové jsou víceméně konstantní - vyhraněn ý konzervativismus a mravní maximalismus. Její putování nebylo převlékáním kab átů, ale hledáním politického domova pro ideje, které vyznává. důvod rozchodů lze hledat buď v neslučitelnosti těchto čistých idejí s kompromisy praktické politiky, nebo - daleko pravděpodobněji - opět v osobní charakteristice.

Alena Hromádková je duší pedagog. K jejím největším nedostatkům patří , kromě neuceleného ekonomického vzdělání, snížená schopnost vnímat, s kým vla stně mluví, a přizpůsobit tomu tón a způsob argumentace. Jako by znala pouze j eden komunikační model - učitel sáhodlouze a důkladně poučuje žáda, aby mu nak onec uložil několi domácích úkolů k procvičení. Tímto způsobem Hromádková hovo ří se studenty, novináři, ale i s politiky, včetně těch v nejvyšších funkcích. Pověstná je scéna, kdy takto "zatkla" Václava Klause na tiskové konfe renci a dlouhé minuty odmítala kohokoli jiného pustit ke slovu, nebo když tóne m nedělní školy nedávno vyplísnila shromážděné milionáře v pražském Golem klub u. Petr Čermák, zděšen kdysi jednou takovou "přednáškou", řekl poté, kdy ho uk lidnili tvrzením, že se jedná o vzdělanou a důvěryhodnou dámu: "Ale je to tako vý John Bok v sukních." Přesnost jeho charakteristiky se nedá popřít. Přečti, rozmnožuj, rozšiřuj

Na české politické scéně existuje ještě jeden politický Ahasver s velmi podobn ými osudy. Pan Josef Kudláček, vydavatel a novinář, jako bhy byl mužskou obdob ou paní Hromádkové. Najdete u něj stejné mravní rozhořčení a razantní argument aci, která na realitu příliš nehledí. I on prošel etapou podpory ODS, aby pak neúspěšně hledal v rámci pravé strany politického spektra. Nebylo možné, aby s e ti dva nesetkali.

Je komické, když dva lidé, již se nepohodli téměř se všemi pravicovým i politiky, vybavenými alespoň nějakou reálnou mocí, založí iniciativu za sjed nocení pravice. Pan Kudláček s paní Hromádkovou jí vyhlásili prostřednictvím K udláčkova Českého deníku na podzim 1993. Odezva z politických kruhů byla téměř nulová, přihlásilo se ale několik desítek či stovek nespokojených řadových čl enů koaličních stran. Tak vznikla Demokratická unie.

"Nejen prosperita, ale i morálka a právo" stojí napsáno v jejím znaku . Vypořádání s minulostí, důraz na právní řád a revoluční slovník, to bylo to hlavní, co se po zhruba dvouleté přestávce vrátilo s DEU do politiky. V programovém prohlášení nazvaném Deset kroku k prosperitě Alena Hrom ádková, jeho hlavní autorka, načrtla vizi společnosti, která ctí bezmezně morá lku, buduje právní řád a své hobatství nestaví na drancování a spekulaci, ale na trpělivé a drobné práci. Je to vize, jež nemůže než vzbuzovat sympatie. Hro mádková tím najednou ukázala svůj největší kald - schopnost fomulovat jasnou i deovou představu i svůj největší zápor - nepochopení zákonitosti praktické pol itiky, a tím i neschopnost své vize realizovat.

Symptomatický pro toto období je ideový rozchod s několika bývalými s tudenty z fakulty sociálních věd, kteří v té době většinou už nastoupili do ne jrůznějších médií. tam pochopili, že praktická politika vypadá jinak, než jak jí líčila svatá paní Alena. ty, kteří projevili pochybnosti o Demokratické uni i, označila Alena Hromádková za odpadlíky a oběti příliš snadné kariéry. V rámci předvolební kampaně na podzim 1994 Alena Hromádková objíždla české města s plamennými revolučními projevy. DEU v komunálních volbách uspěla poměrně slušně. V Praze získala 5%, v celostátním průměru 2,4% odevzdaných hl asů. Přesvědčení stranického vedení o správnosti nastoupené politické linie se tím jen posílilo.

Myšlenku, že je naivní debatovat o novém, rázném vypořádání se s minu lostí ve chvíli, kdy staré a nové mocenské struktury prorostly do naprostého n erozlišení, paní Hromákodvá odmítá. S razancí revolučního demokrata trvá na oč istě stran a státního aparátu od bývalých komunistů, bez ohledu na to, že tent o vezbální radikalismus odsouvá DEU na okraj politického spektra. Kamsi po bok republikánů, kteří také svádějí slovní itvy, aniž by byli schopni předložit r ozumný návrh zákona v paragrafovém znění.

Demokratická unie je v podstatě strana dvou lidí. Předsedkyně Alena H romádková a místopředseda Ratibor Majzlík, bývalý člen KDU-ČSL, ji budují až k omicky konspirativními metodami, za neustálého očišťování od agentů a provokat érů. I na veřejných shromážděních jsou obavy o znečištění "těch našich krásnýc h idejí" pro příznivce strany důležitější než myšlenky samotné. "Přečti, rozmnožuj, rozšiřuj" stojí v záhlaví stranického měsíčníku N oviny DEU. Jako by se vrátily disidentské časy mravního ghetta, které musí dro bnou každodenní prací bojovat s oceánem zkaženosti a lhostejnosti, jenž se roz prostírá všude kolem.

Politický portrét

Paní Alena Hromádková představuje na české scéně, přes všechnu osobní čestnost a bezúhonnost, onu horší tvář ženské politiky. Netolerantní emocionalitu ve c hvíli, kdy v televizní debatě neuznává ani základní normy slušného chování. Ne schopnost rozlišit vlastní blud od skutečnosti ve chvíli, kdy interpretuje neo chotu přizvat ji do další televizní Arény ne jako vlastní nedostatek, ale jako všeobecné spiknutí.

Jestliže muži hledají v politice naplnění své potřeby moci, paní Hrom ádková na stejném místě hledá především ty, kteří zklamaní a znejistělí potřeb ují pochopení a útěchu. Sama bez vlastní rodiny a přátel, hledá svou rodinu po litickou. A i když je poněkud prchlivá matka, takových lidí nade pravděpodobně vždycky dost.

Nicméně k tomu, aby mohla DEU získat skutečný vliv, jí zatím schází š irší sociální, a hlavně intelektuální zázemí. Alena Hromádková je příliš neyst ematická a neochotná přijmout pravidla hry. Je to žena, která zaujme, vzbudí p ozornost, ale na chodu české politiky jako celku téměř jistě nic podstatného n ezmění.