--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Dvojí metr
Zdroj: NN Ročník........: 0005/022 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

DVOJÍ METR. Jak se ukazuje, máme snad jako národní zvyk na vše dvojí metr. Při posuzování skutků platí u nás více než kde jinde ono z latiny pocházející - co je dovolen o bohovi není dovoleno volovi. V některých případech však žasneme, kdo je zařa zován mezi bohy a kdo, ač se nám to nechce věřit, není vůl. Pokusme se upozorn it na některé takové případy.

D o k t o r a n o v i n á ř.

Stalo se v roce 1991. Pan doktor Sládek se nectně vyjádřil na adresu pana prez identa. I rozhodl se vyšetřovatel tohoto činu zhodnoceného jako hanobení prezi denta, že nechá pana doktora Sládka vyšetřit psychiatrem. Pan doktor filosofie se zprvu vyhýbal návštěvě doktora psychiatrie, snad v obavě před zneužitím on é lékařské speciální vědy vůči své osobě nebo se mohl i bát, že vyjde najevo t o, co on sám o sobě již dávno ví. Nakonec se dal přemluvit k návštěvě lékaře s pecialisty pověřeného vyšetřovatelem ke zkoumání duševního stavu páně doktorov a. Aby v tom neby tak sám, přišli před ordinaci, kde se mělo zkoumání dít, pří vrženci republikanismu reprezentovaného předsedou SPR-RSČ, jinak objektem zkou mání psychiatra. Doktor Sládek v tomto svém problému dal, ač to jindy nedělá, na radu právníka. Dostavil se k vyšetření, ale nepodrobil se vyšetřovacím úkon ům. Nezbylo tedy psychiatrovi než konstatovat, že vyšetření pro nesouhlas vyše třovaného nelze provést. Nenásledovala žádná izolace, žádné odvlečení do léčeb ny a nucený pobyt v ní.

Nyní máme jiný případ. Případ pana Kočíka, který si dovolil moc. Prý urazil po licisty. Co je proti tomu urážka hlavy státu. Byl tedy zadržen a internován v psychiatrické léčebně.

Inu co je dovoleno bohovi není dovoleno volovi. N á c k o v é a k o m a n č o v é.

Je již obehranou písničkou polemika o kolektivní odpovědnosti. Přesto ji však slyšíme vyhrávat na dvojí notu.

Mají-li být pohnáni k odpovědnosti komunisté za to, co napáchali přinejmenším od Veleúnora 1948, slyšímě vrzat housličky Grebeníčkových a jiného komunistů p odporovaných socany a liberály všeho druhu o nepřípustnosti kolektivní viny. Titíž muzikanti se stejnou štafáží hrají ihned jinou diskutuje-li se o vyhnání německy hovořících obyvatel předmnichovské republiky po roce 1945. Tam jim te orie o nepřípustnosti kolektivní viny falešně nezní.

Inu my nejsme přeci jako oni.

N ě k o h o i z b i j í.

Napít se piva je v Čechách běžnou věcí. Ba ten, kdo mu neholduje alespoň troch u je brán za divného. Stalo se tak v mnoha případch, že se napil řidič. Napřík lad na Žižkově. Tam se napil řidič, usedl za volant a to neměl jistě dělat. Ab y pochopil lépe příslušné pasáže pravidel silničního provozu a zapamatoval si že chybil, byl zbit, bylo mu spíláno z úst zasazených v hlavě policisty. Paninka doktrová, navíc poslankymě za tu nejpartajovitější partaj si asi cucla též. Nebyla v tom jako členka nejvyššího zastupitelského sboru sama. Přinejmn eším jednoho takového už tam mají. Ke vší smůle byla kontrolována policií. Fac ek se však nedočkala, třebas by jí i pomohly pochopit onen zákaz řízení pod vl ivem alkoholu.

A jsme zase u toho. Někdo je jen kmán, jiný je pán. V Praze dne 25. května 1995, pro NN Vladimír Kolář