--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Verbální útoky
Zdroj: NN Ročník........: 0005/024 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

VERBÁLNÍ ÚTOKY. V souvislosti se zadržením pana Kočíka a jeho svévolným držením na uzavřeném o ddělení psychiatrie je třeba upozorňovat na skutečný, leč skrytý smysl ustanov eních trestního zákona, která chrání "napadeného" před verbálními útoky. Jednotlivá ustanovení trestního zákona užívají následujících pojmů. Hanobení - ( ustanovení şş 102 a 103 tr.zák. ) v souvislosti s verbálním útoke m na Českou republiku, její Parlament, vládu anebo Ústavní soud a prezidenta r epubliky. Zákon chrání výše uvedené instituce a funkcionáře státu pohrůžkou tr estní sazby odnětím svobody do dvou let.

Vyhrožování smrtí, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu - ( ustanovení şş 154 odst.1 a 156 odst.1) v souvislosti s působením na výkon p ravomoci státního orgánu či na výkon pravomoci veřejného činitele. Zákon i zde chrání ty, kteří výkon pravomoci státního orgánu či veřejného činitele provád ějí, pohrůžkou trestní sazby odnětím svobody do dvou let.

Hrubé urážky - ( ustanovení şş 154 odst.2 a 156 odst.3 ) v souvislosti s ochra nou osob jednajích jménem státního orgánu nebo osob vykonávajících pravomoc ve řejného činitele. V těchto případech chrání zákon osoby jménem státního orgánu jednající či osoby vykonávající pravomoc veřejného činitele již ne s touž int enzidou, jakou je tomu u útoků typu hanobení či vyhrožování. Zde zřejmě podle představ zákonodárce postačuje pohrůžka trestem odnětí svobody do jednoho roku nčbo peněžitým trestem.

Zdálo by se tedy, že před verbálními útoky není chráněn každý. Že jsou chráněn i jen ty osoby, které jednají s pověřením společnosti, respektive orgánů spole čnost reprezentujících. Není tomu tak. I obyčejný smrtelníček je chráněn trest ním zákonem před verbálním útokem. takovou ochranu poskytuje každému občanu us tanovení trestního zákona, respektive jeho ş 206, nadepsaný pojmem pomluva. Av šak oproti předcházejícím případům ochrany osob majících ve společnosti specif ické postavení, vyžaduje se u pomluvy průkaz nepravdivosti údaje, jež byl jako pomluva vyřčen.

Vynechme případy verbálního útoku typu " Vašku jsi prase ", kde by sice mohl b ýt důkaz pravdy zajímavý jak u osob se zvláštním postavením, tak i u obyčejnéh o, tak říkajíc řadového občana. Hanobením, hrubou urážkou či pomluvou může být i výrok týkající se události z minulosti napadeného či výrok označující jeho nějakou osobní vlastnost. Například " Pepíku jsi zloděj" Oproti případu pomluv y, kdy se bude soud zabývat pravdivostí výroku, u osob vykonávajících pravomoc veřejného činitele nebo jednajících jménem státního orgánu se pravdivost stej ného výroku dokazovat nemusí. Každý přeci ví, že být zlodějem není nic chvályh odného, ač se to mnohdy vyplácí. Rovněž každý ví, že neexistuje záruka, aby zl oděj nevzkonával pravomoce veřejného činitele či jednal ve jménu státního orgá nu. Toto se v dějinách nejen našich, ale celého lidstva stalo nesčetněkrát. Pokud tedy jeden zloděj, obyčejný občan není před verbálním útokem jemuž se ří ká pomluva, proč je jiný zloděj, byť vykonavatel státní moci, chráněn před ver bálním útokem více. Vždyť to odporuje i tomu ustanovení mezinárodního paktu o občanských právech přiznávajícícmu každému občanu stejnou ochranu zákona. Již vícekrát byl vysloven názor, že trestné činy verbální, tedy konkrétně hano bení republiky, jejího prezidenta, parlamentu či ústavního soudu, hrubé urážky veřejných činitelů či státníhbo orgánu do civilizovaného trestního zákona nep atří. nejsou totiž ve skutečnosti nějakou ochranou, ale jsou prostředkem zneuž ití právě tech, kteří mají být chráněni, jsou prostředkem denunciace. Platí totiž ono známé: Řekne-li kdo o někom že je vůj, nařčenému z toho rohy n enarostou. Pouze je patrna úrpveň toho, kdo se takto vyjadřuje. Život není pro cházka růžovým sadem a třeba proto připomenout na obranu těch, kdož se takto v yjadřují stanovisko hostinského Palivce. Já jsem sprosťák vodjakživa, já si př eci kvůli nějaký krávě nedám servítek před hubu.

Něčím jiným je vyhrožování usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škod y velkého rozsahu. Zde již je třeba zvážit konkrétní situaci. Zda skutečně ten , kdo takto vyhrožuje, může vyhrůžku uskutečnit či zda ji uskutečnit chce. Pro to je ve druhém odstavci ş 156 ter. zák. odlišeno i vyhrožování se zbraní, na nějž je stanovena vyšší trestní sazba. Již samotná vyhrůžka může někoho omezit ve svobodě jednání, tak, že se pod hrozbou újmy rozhodne jednat jinak, než kb ydy hrozby nebylo. V případě vyhrožování nelze než souhlasit s trestností tako vého jednání. Zde ať plně platí, dejte si pozor na hubu.

V Praze dne 8. června 1995, pro NN Vladimír Kolář