--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Zaspal Václav
Název: Úvod
Zdroj: NN Ročník........: 0005/024 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
ÚVOD Rozpadem bipolárního uspořádání světa bylo vystřídáno tradiční nebezpečí stude né války novými, zato početnějšími riziky. Po triumfálním podzimu roku 1989 je nom někteří pochopili, že koncem komunizmu nezačíná zlatý věk harmonické a nez štné spolupráce mezi národy. Éra nadvlády dvou supervelmocí je sice součástí n aší minulosti, ale ani současnosti neztratili konflikty, expanze, závislosti, dominance a vazalství své opodstatnění.
Po ukončení studené války se zdá, že se všechno mění, ale přesto téměř vše zůs tává při starém a evropské státy stojí před úkolem zdárně dokončit rozpad star ého systému aniž by vše nakonec nevyústilo v chaos. Zároveň je třeba co nejdří ve a nejrychleji přetvořit trosky starého evropského pořádku do nových nosných struktur. Evropa stojí před dvojí výzvou - rozpadu a integrace.
Týká se to zejména institucí, které daposud zajišťovalyhospodářskou a politick ou stabilitu a její bezpečnost. Severoatlantické alianci zmizel se zánikem SSS R nepřítel a bývalá linie fronty poskočila o hodný kus směrem na východ. Nutno st předsunuté obrany odpadla a komplexní plány NATO pro střední Evropu ztratil y své opodstatnění.
reakce NATO na tuto podstatnou novou situaci se v první řadě týkala vypracován í nové strategie. Nebylo a není ani nyní snadné provádět strategické plánování bez pojmenování nepřítele a s nejasnou představou o typu možného konfliktu. P roto byla v létě roku 1990 vytvořena Stratgy Review Group, která zpracovala a předložila 12 návrhů a dospěla k závěru, že mnohé ztradiční cíle aliance neztr atily svou aktuálnost!
Bohužel předlouhá pasivita v jugoslávském konfliktu dovedla tvrzení o NATO jak o o garantu bezpečnosti a stability v Evropě do polohy oprávněných pochyb. N d ruhé straně bude ještě hodně dlouho nutné, aby právě NATO fungovalo jako proti váha vůči atomově přezbrojeným nástupcům SSSR a jako pojistka amerického angaž má pro mír a bezpečnost.
1) ATESTACE, LUSTRACE, REHABILITACE A REAKTIVACE. Česká armáda jako pohrobek federální armády ČSSR a ČSFR zůstala se vším všudy armádou postkomunistickou, která do dnešního dne de facto neprošla procesem de bolševizace, demokratizace, modernizace ani přestavbou na armádu moderního typ u, o profesionalizaci ani nemluvě. Vrátíme-li se o pět let zpět a připomeneme- li si výsledky reformních a demokratických snah jednotlivých ministrů obrany,p očínaje generálem Vackem, přes pány ministry des. v zál. Dobrovkého, bývalého totalitního dopisovatele ČTK v Moskvě, z kteréhožto druhu lidí verbovala své s polupracovníky KGB, generála v záloze Andrejčáka, takto absolvenkta Vojenské a kademie Generálního štábu ozbrojených sil SSSR v Moskvě, z nichž verbovala age nta GRU, lidovce Baudyše, kdysi kdysi národně frontového kolegy soudruha Štěpá na a konče současným reprezentantem KDU - ČSL na postu ministra obrany Holáněm , musíme konstatovat, že jmenovaní jen velmi málo, v mnoha případech vůbec nep řispěli k úspěchu procesu označovanému jako transformace armády.
Například atestace. Ty byly zahájeny již ministrem obrany Vackem, nechvalně pr oslulým akcemu Hlídka, JKlín, Požár, Zásah, Vlna, Norbert a Krkonoše. Tím vytí ral občanům zrak ve snaze prezentovat je jako počátek změn v armádě. Atestace nedokázal a ani nechtěl dokončit k možnému prospěchu věci reprezentat OH (nyní SD), proslavený jako neúspěšný řidič bavoráku prezidentské kanceláře, nyní ka ncléř Dobrovský. naopak, vlastně je paralyzoval se zřejmou snahou zachovat v a rmádě staus quo. Neméně " úspěšně " si počínal, přes počátěční bombastický úvo d v podobě " bosenské iniciativy" , tedy s návrhem jednoduchého řešení situace s níž si nevědí rady zástupci Rady bezpečnosti OSN ani samo NATO. Tím vším se stalo, že bývalí političtí pracovníci, kádrováci, důstojníci VKR a jejich agenti, podle informací z ověřeného pramene se jedná o cca 1.650 důsto jníků VKR a 3.800 politických pracovníků, byli zásluhu gen. Vacka a des. Dobro vského přeřazeni do jiných, neméně exponovaných a hlavně stejně dobřa honorova ných funkcí a tak dokonale rozptýleni do různých velitelských a štábních funkc í, že při "nejlepší" snaze ministra Baudyše se je nepodařilo "nalézt", což buh užel trvá dodnes!
Tak zvané lustrace, nedodržování lustračního zákona, se obcházely podobně, osv ědčenou metodou přemisťování "ohrožených" osob do funkcí, na něž se ustanovení lustračního zákona nevztahuje, vytvářením tabulkových funkcí pro t zv. civiln í zaměstnance MO, GŠ, VV a VVŠ, do kterých se rekrutovali bývalí nomenklaturní vojáci z povolání, jež by neprošli lustračním zákonem. Navíc se štědře udělov aly vyjímky s odůvodněním nepostradetelnosti vzhledem k "vysokým odborným kval itám", čemuž pochopitelně odpovídá současná téměř totální nebojeschopnost armá dy, dík právě těmto odborným totalitním kádrům. Takže, jakouto odbornbost vlas tně mají? Čím by důsledné uplatnbění t. vzv lustračního zákona ohrozilo bezpeč nost a a obranyschopnost státu, tak jak udělování vyjímek zdůvodňovali ti, kte ří je udělovali?
Tak se náčelníkovi Generálního štábu AČR, generálovi Pezlovi, (mimochodem stáv ajícímu vojenskému poradci prezidentské kanceláře) spolu s generálem Nekvasile m podařil husarský kousek."Propašovali" do Generálního štábu AČR plných sedmná ct absolventů vojenských vysokých škol v SSSR.
Že se z absolventů těchto škol rekrutovali agenti GRU či stávající rozvědky SV R, je uvedeno již výše. Je otázkou, zda právě tato skutečnost bude vytvářet ty nejlepší podmínky pro náš vstup do NATO.
Rovněž i rehabilitační řízení nasplnilo očekávání. Stalo se v podstatě "soukro mou" záležitostí bývalých soudruhů, kteří se tak říkajíc rehabilitovali navzáj em. Nelze se co divit, neboť do funkcí Centrální rehabilitační komise MO byli ministraem Vackem současně jmenováni generálmajor RSDr. jaroslav Frýbert, nar 13.12. 1921 a pozdější náčelník politické správy Západního vojenského okruhu, jako předseda komise, jehož jméno a datum narození se shoduje s jménem a datem narození agenta StB, registračnícč číslel 19180 a 918001 s krycím jménem ALIC E a jako člen byl jmenován plukovník Ing. Josef Šiler, nar 31.1. 1929, jehož j méno a datum narození je shodné s jménem a datem narození spolupracovníka StB s registračními čísly 12552, 19433, 255288 a 943301 s krycím jménem INŽENÝR. Oba jmenovaní se důsledně postarali o to, aby do rodící se demokratické armády mohli být přijati komunistické ideologii oddaní důstojníci Jara 68 a Obrody! Jak vidno, generál Vacek neponechával nic náhodě ani náhodou! Bylo však pozoru hodné, že nikdo neprověřil onu výše zmíněnou shodu jmen a dat předsedy a člena Centrální rehabilitační komise se jména a daty spolupracovníků StB. Ani po ná stupu ministra obrany z řad disentu, Dobrovského, nikdo uvedenou shodu neprově řoval, což vzbuzuje doměnku o možných vazbách na KGB. Že by pan Dobrovský o ni čem nevěděl lze jen vážně pochybovat již proto, že jeho hlavním poradcem mu by l armádní generál, exministr obrany, sám velký a nepostradatelný Vacek. Odchov anec sovětských vojenských škol, tedy i možný agent GRU či KGB. Pro koho a pro jakou mocnost tito ministři obrany vlastně pracovali? Zájem tohoto státu ajeh o daňových poplatníků hájili jen minimálně, pokud vůbec!
Reaktivovaní byli důstojníci, kteří nejenom vzhledem k vyššímu věku, šedesát a ž sedmdesát let (napřáklad samotný náčelník Generálního štábu Pezl) a tedy i v nižší fyzické a psychické kondici, ale i k mnohaleté izolaci od vývoje v ozbr ojených silách naprosto nijak výrazně neovlivnili žádoucí změny, ba naopak, vy volali negativní reakce mladších vojáků z pvolání, kteří se domnívali, ža byli záměrně přehlížení a existenčně ohroženi. Mnozí mladí, nekonformní, schopní d ůstojníci a praporčíci byli dokonce z armády propuštěni nebo byli přinuceni od ejít sami, což je praktikováno bohužel doposud. Za poslední dva roky odešlo z armády dalších 1705 vojáků z povolání z nichž bylo více jak 30% mladších 30 le t. jako důvod uvádějí nízkou prestiž vojenského povolání u veřejnosti, špatnou bytovou situaci a nedostratek perspektivy v ozbrojených silách. Nelze nepřipo menout, že v roce 1990 se do armády vrátilo více jak tisíc reaktivovaných vojá ků z povolání, v současné době jich již více jak 90% neslouží a zbytek podle p osledních iformací má ukončit službu v průběhu tohoto roku. neodešli pro svoji neschopnost, ale proto, že byli nepohodlní a nepřizpůsobiví stávající neotota litní morálce Armádě České republiky. Je celkem pochopitelné, že současná kriz e v personální oblasti, způsobená bývalými nomenkalturními kádry, může a bude i mít neblahý vliv na začlenění AČR do Severoatlantické aliance, neboť kvalita důstojnického a praporčického sboru je základním kriteriem bojeschopnosti kaž dé armády. Nebylo by správné ze širšího, tak říkajíc celoevropského měřítka př ed neblahým stavem AČR Severoatlantickou alianci nevarovat.
2) REORGANIZACE ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY.
Reorganizace armády do nových organizačních struktur probíhá veůlice pomalu a nekvalitně především po stránce kádrové. To se projevuje velkým nedostatkem a nedostatečnou odborností středních a nižších velitelských kádrů bez nichž však nelez dosáhnot kvalitního výcviku ani bojeschopnosti bojových jednotek. V rámci budovaných moderních organizačních struktur je na prvním místě, podle vzoru pověstných Potěmkinových vesnic, zviditelňována Brigáda rychlého nasazen í, která je ve vyspělých armádách Západu zcela běžnou jejich součástí. Bohužel , v AČR je to pouze ona, která má zajistit bezpečnost a suverenitu státu, což pochopitelně zdaleka nestačí, zejména pokud jde o porovnání se stavem bojové p řipravenosti s dalšími útvary a jednotkami, které nejsou vycvičeny a připraven y k obraně teritoria a obyvatel České republiky a které jsou tím v dané geopol itické a geografické situaci zcela vystaveni možné okupaci kdykoliv a kýmkoliv .
Obrana státu tak není zajišťována vlastními ozbrojenými silami ani s pomocí sp řátelených států, o zabezpečení prostřednictvím NATO nemluvě. To vše přesto, ž e daňoví poplatníci kyždoročně vynakládají miliardy Kč, které mizí bez jakéhok oliv úspěšného využití při budování ozbrojených sil České republiky v hubě nen asystného armádního molocha.
Nevycvičenost, i když se armádní představitelé snaží proklamovat pravý opak, s e projevuje i u naší jednotky UNPROFOR dislokované na úzení bývalé Jugoslávie, která nás má reprezentovat jako novou, demokratickou, moderní a s NATo kompat ibilní armádu. Bohužel, kázeň, morálka a disciplína uvedené jednotky je nedost atečná, plná negativních osobních zájmů v oblasti prodeje pohonných hmot, potr avin, alkoholu a jeho konzumací a obohacováním se tak na náš účet. nelze opome nout i ztráty na životech příslušníků této jednotky, které vznikly nejen na zá kladě nekázně ale i rozporů mezi samotnými příslušníky této jednotky. Toto pot vrzuje doměnky a zprávy o nekvalitním výběru a výcviku, o nízkých morálně voln ích vlastnostech příslušníků této jednotky a dokazuje to malou náročnost velit elů. Důsledkem toho je valmi značná repatriace vojáků, která činila v roce 199 3 118 vojáků, v roce 1194 rovných 100 vojáků. Z toho všeho z kázeňských důvodů 25 vojáků, letos již 54 repatriantů, z toho 16 z kázeňských důvodů. Navíc při počtěme ztrátu 6 životů, nepočítaje zraněných. Příslušníci této jednotky sice náš stát a naši armádu zviditelňují, ale přestože jde o činnost ve svém celku žádoucí, pro náš stát samotný to však znamená značné ekonomické výdaje na nezb ytně nutné materiální vybavení a náklady na výcvikové základny, jejich vlastní ho vybavení , proškolení příslušníků a jejich vybavení zbraněmi a zbraňovámi s ystémy a technikou všeho druhu. Pro armádu samu je však konečný odborný efekt z činnosti jednotek UNPROFOR téměř nulový. nakonec při zviditelňování naší arm ády jsou příslušníci UNPROFOR dáváni hned na druhé místo za Brigádu rychlého n asazení, ačkoliv celkové výsledky tomu zdaleka neodpovídají.
To vše znamená necitlivé nedocenění těch příslušníků Armády České republiky, k teří odvádějí každodenní svou poctivou práci jež je z hlediska rozhodujícího z abezpečení obrany státu a jejích obyvatel nutno považovat za prvoředou a zákla dní a ničím nenahraditelnou. Armádu obecně je nutno chápat jako nedílný celek a proto není možno nepřetržitě poukazovat jen na její reprezentativní avšak př itom nedokonalé vzorky!
Přesto, že Česká republika nemá doposud Branný zákon a není vypracována odsouh lasená vojenská doktrina, došlo již k redislokaci vojsk a změnám organizačních struktur na brigádní systém. Dochází ke zcela absurdní sitauci, kdy doposud n ebylopřesně stanoveno čeho má být v oblasti zabezpeční státu dosaženo, ale již je to plněno. V praxi to znamená, že transformace armády byla zahájena odněku d z prostředka potřebných systémových změn. Zlí zajykové tvrdí, že to zřejmě n ekomu vyhovuje. Tímto rozhodnutím je totiž zachováno značné množství tabulkový ch míst na středních a vyšších stupních velení, do nichž nophou být jmenováni "nenahraditelní odborníci" . Dopad těchto změn se okamžitě projevil u vojsk. N edostatečné obsazení tabulkových míst způsobilo, že útvary a jednotky jsou nap lňovány na 10 až 60%. Nenaplněnost těchto útvarů a jednotek vojáky na nižších a základních funkcích znamená, že útvary, vzhledem k pořadí důležitosti plnění úkolů jsou donucena zaměřit se především na dozorčí a strážní službu jakož i péči o bojovou techniku. Cvičí se minimálně, což je navíc zapříčiněno i tíživo u finanční situací v armádě, kde jsou prostředky vynakládány více tam, kde to není bezprostředně nutné. Podle toho také vypadají výsledky. Uvedený stav ve s vých důsledcích velmi negativně ovlivňuje výcvik vojsk a jejich celkovou úrove ňn pro plnění úkolů bojové přípravy. Současný bojový výccvik u vojenských útva rů a jednotek je nekvalitní, je-li vůbec jaký. Verlitelé bojových jednotek nek ladou v podstatě žádné popžadavky na fyzickou zdatnost vojáků základní služby a jejich psychickou odolnost, manuální praxi v obsluze zbraňových systémů a pe rfektnímu ovládání osobních ručních zbraní, péči o jejich každodenní údržbu pa třící k základním povinnostem vojáka a zanedbávají plnění programových střeleb jakožto vůbec první a základní dovednosti vojáka. S podivem lze konstatovat, že NŠ GŠ Nekvasil chce vojáky základní služby oprostit od strážní služby, aby nedocházelo k neopatrné a neodborné manipoulaci se zbraněni a možnému sebepošk ozování, případně zabití, což z úst tak "fundovaného a nepostradatelného odbor níka sovětské provenience" zní téměř diletantskz ve vztahu k bojové morálce a bojovému umění vojáků základní služby neboť manupulace se zbraněnmi a strážní služba v míru byla a nadále i musí být pokládána za prvotní bojový úkol bez ně hož si vojáka jako takového nelze vůbec představit.
Vojáci základní služby po jejím ukončení nejsou dopstatečně odborně připraveni a proto dobu prožitou v armádě považují zbytečně ztracený čas. tento názor za přičinění vším, co bylo shora na téma výcviku vojáků zejména základní služby u vedeno ovlivňuje záporně vztah občanů k armádě. Současné negativní situaci u v ojsk také velmi citelně napomáhá nedomyšlený zákon o civilní službě. 3) VOJENSKÉ ŠKOLSTVÍ.
Neutěšená situace je i vojenském školství. Nejen v důsledku zanedbatelného krt editu armády, kdy mezi občany trvale klesají počty uchazečů o studium na vojen ských školách a tedy i o vojenskou profesi jako takovou, ale i transformace sa motného vojenského školství nemá žádoucí směr a dynamiku. Ve vojenských školác h dále vládne duch již neexistující Varšavské smlouvy. Předměty společenských věd učí bývalí politruci, učitelé jejichž kariérabyla založena evidentně na be zbřehé loayalitě ke KSČ. Ve snaze udržet se na dosavadních funkcích úspěšně vy užívají všech možností k likvidaci mladších a schopnějších kolegů, kteří větši nou odcházejí do civilu. V důsledku neexistence jakékoliv koncepce vojenské vz dělávací soustavy se tento armádní sybsystém zmítá v chaosu a nejistotě z budo ucnosti. Zřejmě na tento fakt má vliv i neexistující personální koncepce, kter á by navazovala na organizační strukturu armády a na její mobilizační záměry. V důsledku toho k dnešnímu dni nedošlo ani k úpravě struktury příparvy vojáků z povolání, případně vojáků sloužících "na čas" , ani ke změnám v metodice výu ky, o snížení počtu nadbytečného personálu ve vojenském školství nemluvě. Výsl edkem je snížená efektivita příparvy, její nízká kvalita, zejména u velitelský ch specializací, nepřihlížeje k tomu, že jsme za více jak pět roků po "sametov é" revoluci nedokázali naučit velitelský sbor anglicky, aby se s budoucími par tnery alespoň domluvil. Nemalý podíl na uvedeném stavu má i novelizovaný zákon č. 172/90 Sb., o vysokých školách, který dává akademickým senátům vojenských vysokých škol a jejich fakult, tvořených až na jednotlivce bývalými komunisty, řadu možností jaksnahu MO o transformaci vojenského školství blokovat. Dlužno ovšem dodat, že tyto snahy mimo RMO č 23/93 byly ze strany MO jen velmi mírné a zcela nekonvenční!
6) ZBRANĚ A ZBRAŇOVÉ SYSTÉMY.
Rozhodujícím faktorem bojeschopnosti každé armády jsou její zbraně a zbaňpvé s ystémy, které v případě AČR jsou sovětské provenience nebo byly vyráběny podle sovětské licenční technologei a dokumentace, nyvíc zpožděné za současným stav em v ruské armádě, mnohdy o jednu až dvě generace v technických parametrech, z ejména u systému protivzdušné obrany (PVO), raketové techniky, letadel, tanků, v termovizní technice, technických prostředků vedení boje vnoci a za ztíženýc h povětrnostních podmínek. Tím se stalo, že současný stav letectva , PVO, prot itankové a protiletecké obrany, raketového vojska, dělostřelectva, ale i minuc e AČR je hluboko pod úrovní techniky armád vyspělých demokratických států, rov něž tak pod úrovní armád zemí bávalého SSSR.
I stávající automatizace velení, informační technologie a výpočetní technika A ČR je nejen technicky, ale i fyzicky více jak dvacetpět let stará a proto prak ticky nepoužitelná. Většina spojovacích prostředků armády je morálna a fyzicky zastaralá a neimožňuje přímý přemnost rozšířeného spektra s použitím kmitočto vých skoků, jejich rychlosti a možnost pracovat s rozprostřeným spektrem. Tendence a snaha o přezbojení za zbraně a zbraňové systémy západní produkce, n apříklad nákupem stihaček F 16 je z hlediska ekonomických možností našeho stát u absolutně nereálná. Částka o kterou by se v daném případě jednalo se rovná 3 50 až 400 miliardám Kč, tedy asi 15 miliardám US dolarům neboť k možné exploat aci těchto letadel je potřeba pozemnín servisní systém pro ně a navíc ještě je dnotlivá vojenská letiště a prostředky PVO by musely být vybaveny systémy komp atibliními pro řízení a vedení vzdušného ale i pozemního boje vedeného vzdušný mi silami NATO, jeho leteckým provozem.
Totéž pochopitelně platí i o vyzbrojení zbraněmi a zbraňovými systémy NATO pro pozemní jednotky včetně připojení k informačním systémům špionážních družic, radioelektrických bojových prostředků pro vedení boje, které jsou rozhodující a nezbytné pro vedení palby, radioelektrického rušení, radioelektrickou ochran u vlasních zbraňových systémů a pro boj s technickým průzkumem protivníka. jak vidno, odvrátit neúprosně se blížící kolaps AČR, který lze očekávat již po čátkem roku 1996 a jehož příčinou jsou fyzicky a technicky zastaralé zbraně a zbraňové systémy především sovětské provenience, ale i konverze zbrojní výroby neuváženě a nevhodně prosazovaná v politopadové euforii Václavem Havlem a Vác lavem Klausem, nebude vůbec snadné. navíc, zmíněná konverze mající za následek nejen rozpad Československy, ale i likvidaci tuzemského a zejména zahraničníh o trhu, jejž, který jsme zcela protismyslně přenechali zahraničním zbrojařským firmám Západu i Východu možno kvalifikovat jako jednu z hlavních příčin nastá vajícího zbrojního kolapsu v naší armádě. Cesta ze stávající situace bude neje n časově, ale i finančně náročná. Již dnes se dá říci, že bez vysoké státní do tace sotva realizovatelná. Odvrátit koalaps AČR bez účasti vlastního zbrojařsk ého průmyslu si lze jen těžko představit.
7) PŘEZBROJENÍ AČR, MODERNIZACE A VÝROBA ZBRANÍ. Řešit přezbrojení stávající bojové techniky převážně sovětské výroby její mode rnizací pochopitelně lze. Musíme se však řídit a postupovat dle fundovaných od borných rozhodnutí, co totiž efektivně a účelně modernizovat lze a co nikolv. Aby nedošlo k paradoxním rozhodnutím, že vyřadíme letouny MIG 29, které byly v e výzbroji naší armáda pouze pět let a ne desetam jak mylně uvádí tiskový odbo r Ministerstva obrany jen proto, že jsou sovětské výroby a pro " vysoké náklad y" na jejich provoz, ostatně, který letoun v armádě není nákladný na provoz ne bo není perspektivní z hlediska dodavatele z neklidné oblasti, tím spíše, že j e nahradíme zastaralými, leč draze "modernizovanými " MIGy 21 z téže neklidné oblasti, které zdaleka nedostahují parametry MIG 29. Zdá se, že toto rozhodnut í nebylo zrovna moudré, tím spíše, že stávající MIG 29, které jsme mimochodem v roce 1989 nakoupili za cenu 140 milionů korun za kus a které dnes nabízíme k prodeji za 18 až 2O milionů USD. Navíc nemáme záruku zda je někdo od nás koup í a zda nakonec neskončí ve vojenském technické muzeu či ve šrotu, přesto, že jsou jen průměrně olétány a jeden má dokonce nalétáno pouze 150 hodin! Nebylo by vhodnější ponechat tyto stroje až do získání reciproční náhrady ve výzbroji našeho letectva, zejména proto, že jde o zánovní stroje, jejichž životnost ko nstrukce je 2000 letových hodin a motory do generální opravy mají 500 až 600 h odin, nepřihlížeje k tomu, že máme devět prfektně vycvičených pilotů včetně te chnického personálu.
Je též nedostatečné vyzbrojit naše letectvo podzvukovými L 159, byť se špičkov ými komponenty americké firmy Rockwel nebo Izraelské firmy Elbit, které ale ne jsou sto, vzhledem k omezenému použití za ztižených povětrnostních podmínek, v ýškou působení a malým akčním radiem zajistit vzdušný prostor a pozemní prosto r teritorie republiky a v případě nutnosti vést útok i mimo něj. Třeba přihléd nout i k nejasnostem kolem dohody mezi společností AERO Vodochody a izraelskou formou Elbit o dodávkách letecké palubní elektrotechniky, kde si izraelská st rana vymiňuje právo určovat uzavírání kontraktů, na která teritoria se letouny budou dodávat. Jená se o expúortní verzi letadla L 159, která se má vyrábět p od názvem L 59F. Ačkoliv je o výrobě L 159 a L 59F ropzhodnuto,neznamená to, ž e k samotné výrobě z různých vnitřních, ale i vnějších důvodů vůbec dojde. Tak se plánovaná výroba bojového letounu L 159, kterou chce AERO Vodochody zaháji t v roce 1998 nejspíše dostane do stadia pouhého prototypu.
Zdá se, že chtřejší by bylo pokusit se o licenční výrobu, jako například Turec ko, kde sice přímo F 16 nevyrábějí, ale alespoň montují. V případě našeho lete ckého průmyslu reprezentovaného renomovanými podniky jakými jsou AERO Vodochod y, Motorlet Jinonice, Letecké opravny Malešice a další, bychom se určitě mohli pokusit nejen o montáž, ale přímo o výrobu.
Evokovat zbrojní výrobu u nás, vzhledem k dlouhodobé tradici našich zbrojovek tím, že budeme stávající zraně a zbraňové systémy , byť sovětské provenience m odernizovat, se nejeví jako nereálné, spíše naopak. Na příkladu modernizace ta nku T 72 Škodou Plzeň spolu s dalšími sedmnácti podniky, které již nyní mají k dispozici konkurence schopný projekt srovnatelný se zbrojařskými podniky zápa du to potvrzuje.
Výroba nového protiletadlového kompletu STROP, který byl vyvinut ve spolupráci Škody Plzeň s Vojenským výzkumným ústavem se jeví více jak nadějná a armáda b y ho mohla mít již do roku 1998.
Rovněž nepopiratelná kvalita radiolokátoru TAMARA je zárukou rozjetí výroby a to nejen pro potřeby naší armády, ale i jako reciproční a v mnoha případech le pší radiolokátor a konkurence scchopný výrobek pro export do zahraničí. Nejen ztradice, ale i kvalita ve výrobě ručních palných zbraní upřednostňuje naše zb rojovky oproti mnoha zahraničním výrobcům a bylo by opravdu nemoudré, abychom jim nedali přednost. Soubor zbraní LADA, zkrácený samopal, samopal a kulomet, vyráběný Českou zbrojovkou Uherský Brod to jen potvrzuje.
O tom, zda dáme přednost v modernizaci a ve výrobě zbraní a zbraňových systémů vlastnám zbrojařským podnikům oproti zahraničním budou rozhodovat na ekonomic kém odboru ministerstva obrany, který, jak víme, je zcela pod kontrolou bývalý ch nomenklaturních kádrů a bávalých pracovníků VKR. Proto se lze obávat, že o možnosti modernizace a výroby zbraní našimi zbrojovkami se nám bude moci jen z dát!
8) KRÁDEŽE A CHYBY V HOSPODAŘENÍ ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY. Krádeže pohonných hmot, naskáčů, kanad, zbraní a různé další výstroje a výzbro je z armádních skladů se staly již nedílným kolorotem armáda. Částky za tyto l upy dosahují miliony korun a odpovědní představitelé arnády si s tímto jevem n eví rady. Hlavním i viníky pochopitelně nejsou ti co kradou, ale velitelé a ho spodářští pracovníci jednotlivých vojenských útvarů a jednotek a náčelníci skl adů, což opět svědčí o jejich osobních schopnostech a morálněvolních kvalitách potřebných pro službu v armádě. Tím se vlastně vracíme zpět k problematice pr ovedených atestací, k lustracím, reaktivacím a mimořádným hodnocením prováděný m exministry Vackem počínaje a Baudyšem konče. byli to především oni, kdo byl odpovědný za rozhodnutí, kdo v armádě zůstane a kdo z ní bude muset odejít. Dl ůsledky jejich činnosti jsou známy. Kruh se uzavřel a výsledek je nasnadě. Kra de se a hospodaří se s přebytečným majetkem armády nadále bez jakýchkoliv skur pulí dál.
Nejvyšší kontrolní úřad například zjistil, že Vojenská ubytovací a stavební sp ráva v Plzni prodala v rozporu se zákonem zámek Stružná včetně pozemků, kterýž to majetek byl úmyslně zařazen do druhé kategorie kulturních památek, za pouhý ch 11 milionů Kč. V rozporu s platnými předpisy prodala armáda i další movitý a nemovitý majetek na celém území České republiky. Exministr Baudyš sice podal podnět bývalé vojenské prokuratuře na posouzení trestní odpovědnosti osob pov ěřených k provádění převodů nemovitého majetku, vojenská prokuratura vedená JU Dr. Kříženeckým však prohlůásila, že zjištěné skutečnosti k zahájení trestního stíhání nepostačují. Také "šetření" vojenské policie bylo prozatím bezvýsledn é. není ani divu, vždyť vojenská policie je sestavena z mnohých bývalých přísl ušníků a agentů VKR, potažmo StB. Co k tomu dodat?
9) ZHODNOCENÍ VNITŘNÍ A GEOPOLITICKÉ SITUACE.
Dosažený výsledek všech uvedených akcí za uplynulých 5 let svědčí o tom, že ze strany nejvyšších funkcionářů armády nebyla projevena ani dostatečná snaha do sáhnout stanovený cíl jímžje transformace bývalé ČSLA na takovou AČR, která by odpovídala požadavkům a přadstavám na moderní armádu demokratického státu zač lenitelnou do sytému evropské obrany a jejího vojenského seskupení NATO jako h odnotný a přínosný celek, nikoliv jako přívažek připoutaný k demokratické Evro pě jen z politické nutnosti.
Rovněž Branně bezpečnostní výbor Poslanecké sněmovna Parlamentu České republik y byl v opblasti dosažených změn v armádě nedostatečně důrazný. a proto také z ásadních změn v naší armádě dosaženo nebylo. Je překvapivé až zarážející, že a ni vláda, Rada obrany státu jako orgány odborné, ale ani politická reprezentac e našeho státu jako celek neprojevili v té době dostatek plitické vůle a toler ují současný stav AČR.
Veškerá prohlášení v tomto smyslu těmito orgány učiněná jsou pouze proklamativ ní a bezobsažná. Popsaná realita je způsobena tím, že v nejvyšších státních a politických funkcích jsou lidé, jejich cílem jsou především zájmy ekonomiclé a to mnohdy s důrazem více na prospěch osobní než celospolečenský, jakým armáda bezesporu v každém státě je. Lze to snad zdůvodnit tím, že ve státních a poli tických funkcích jsou lidé, kteří problematice armády nerozumí nebo ji považuj í za okrajovou. Proto o její zásadní systémové změny ani usilovat nemohou. Avšak neřešením armádní problematiky zejména v personální oblaszi, ale pochopi telně nejen tam, se již dnes její kritický stav prohlubuje a armáda spěje záko nitě ke svému kolapsu. Stovky mladých, schopných vojáků z povolání, kteří odeš li do civilu, opustili armádu především pro svoji neujasněnou perspektivu a pr o poměry v armádě vládnoucí. Tím vším není řečeno, že AČR přestane existovat. Existovat bude pod stejným názven patrně nadále. nebude to však armáda v pravé m smyslu tohoto slova. Bude to společenství lidí, v němž někteří naleznou ( či již našli) snadný způsob obživy. Společenství lidí zatěžujících kapsy všech s vých spoluobčanů. Společenství lidí, vojáků základní služby, marnící v ní čas proti své vůli.
Je proto třeba okamžitě ukončit zavádějící přednášky o kavlite prováděné trans formace armády a přistoupit ke komplexnímu řešení všech jejích problémů. V rám ci snižování počtů armády stanovit přesná pravidla pro zhodnocení toho, kdo mů že v armádě zůsta a kdo musí odejít. Dát důvěru perspektivním mladým vojákům z povolání. Ideální podmínky pro opatření tohoto druhu bylo možno uskutečnit ji ž při rozdělení republiky. Ani tato šance, tak jako celá řada ostatních však n ebyla využita.
Závěrem lze konstatovat, že veškerá tvrzení o transformaci armády po 17. listo padu jsou mystifikaci. Současné "změny" v armádě jakoby dávaly za pravdu výrok ům pana Miroslava Dolejšího, autora publikace Analýza 17.listopadu. Pro srovná ní uvádíme následující fakta.
a) K převratům došlo ve všech komunistických státech Evropy synchronizovaně v průběhu 7 měsíců. Z hlediska sociologického a psychologického je vyloučeno, ab y tyto převraty byly uskutečněny spontánně, neorganizovaným obyvatelstvem, pro ti téměř neomezené moci komunistických vlád těchto zemí, zajišťované vojemsky a bezpečnostně druhou největší mocností světa - SSSR.
b) Výsledkem všech těchto převratů je ponechání moci v rukou komunistických st ran - více nebo méně strytě přejmenovaných stran s taktickou úpravou jejich pr ogramů a pod.
c) Disidentská hnutí ve všech těchto státech, jejichž členové převzali úlohu d ekorace v podílu na moci, byla založena a řízena komunisty, kteří v minulosti odešli z řad svých stran, byli pak formálně pronásledováni či krátce vězněni, což bylo taktické zaměření k jejich osobní popularizaci, prováděné převážně zá padním rozhlasem a tiskem.
d) Politickým těžištěm účelů těchto převratů je realizace nové koncepce uspořá dání mocenských poměrů v Evrppě, jejímž cílem je sjednocení Evropy počínaje sj ednocením Německa. Politické převraty v komunistických státech Evropy byly smě rovány k podpoře tohoto sjednocení Německa a byly s ním synchronizovány. e) Forma a průběh politických převratů v Evropě byly pravděpodobně předmětem d ohody Regyn - Gorbačov, uskutečněné v červnu 1987 při reganově návštěvě v Mosk vě. Od té doby se výrazně projevobala organizace příprav na převraty ve všech komunistických státech Evropy včetně formování disidentských skupin v Bulharsk u, Rumunsku, Maďarsku a jejich propagandistická příparva ze Západu, zintenzivn ění protestních akci proti vládám a pod.
f) Zřetelnou součástí těchto dohod byla ujednání o využití komunistickkých oli garchií k udržení pořádku a k zachování vlivu komunistického mezinárodního hnu tí v mocenských strukturách po převratech. K tomu účelu vzn ikla kooperace mez i KGB a CIA, jejichž společné komise převraty řídily a schvalovaly personální sestvaení nových vlád.
g) Prohlášení všech převratových vlád o národním porozumění nebylo aktem human ity nábrž politickým převratem vyvolanou potřebou rehabilitace komunistů k jej ich účasti na moci. Bylo diktováno dohodami SSSR - USA (KGB - CIA). Za tím úče lem už 12 let předtím byla politicky iniciována koncepce lidských práv a prosa zen její význam, o nějž se pak dohody velmocí spolehlivě opíraly. Účst disiden tů v t. zv. hnití za lidská práva pak ospravedlňovala jejich smířlivost ke kom unistům a podíl komunistů na popřevratové moci, která je ve skutečnosti nesrov natelně vyšší, než je viditelně patrná.
h) Politický převrat v Československu, ani politika Václava Havla nebyly a nej sou v žádném případě autonomní záležitostí bývalého Československa, nyní České republiky. jsou součástí kontextuální politiky SSSR - USA pro Evropu. každý j iný předpoklad pro analýzu a výklad této politiky byl a zůstane neúspěšný. Tolik k výkladům pana Dolejšího.
Ať tak či onak, směrem evropského vývoje je její sjednocení. nakolik bude Česk á republika pouze objektem takového sjednocovacího procesu, by mělo záležet je n na ní samotné. Jisto je, že sjednocující se Evropa neponechá Českou republik u stranou a pokud to bude nutné pro zájem sjednocujícího se celku, bude do něh o Česká republika zahrnuta chtěj nechtěj. Zde je třeba vzpomenout názoru T.G. Masaryka na úlohu států, zejména těch takzvaných malých. Nechtějí-li být jen o bjektem politiky světového společenství, musí tomuto společenstí též něco hodn otného přinést.
V tomto světle geopolitických celoevropských zněn musí být viděna i transforma ce armády. Její transformace nebude přínosem pro sjednocenou evropu, pokud jej ímu sjednocení nepřinese něco, co onen proces posílí, co poskytne sjednocenému celku něco, co mu nemohou nabídnout jiní. Aby bylo lze takový přínos realizov at, je zapotřebí formulace vojenské doktríny, k níž se doposud vedení armády n eodhodlalo. Nebo toho není schopno? nebo tak v něčím zájmu nečiní? Dlužno podotknout, že počátek nového uspořádání Evropy koncem osmdesátých let spočíval v kvalitě ozbrojených sil NATO oproti Varšavské smlouvě. Ona kvalita byla vyvolána nutností neustále modernizace a výroby nových zbraní a zbraňpvýc h systémů vaužívajících maximálně počitačovou techniku u systému SDI, iniciova né a realizované v éře vlády prezidenta Regana vytvořením strategické aktivní obrany nejen na teritoriu USA, ali a v západní Evropě.
Konec platnosti jaltských dohod je zapadl do ovzduší upaxající socialistické e konomiky, morální devatstace socialistické společnosti a uzbrojení SSSR evokov ané právě USA v období vlády prezidenta Regana. Toto způsobilo vojenskou a pol itickou krizi a vyvyolalo ekonomický kolaps v komunistických zemích Evropy, pr edevším pak v samotném SSSR. Následek je znám. Rozpad socialistického týbora a snásledným zánikem Varšavské smlouvy.
10) RESUMÉ.
Česká republika se hlásí k Partnerství pro mír a následně chce dosáhnout plnéh o členství v NATO. Co však bylo doposud pro to uděláno? V roce 1989 měla naše armáda téměř 200 000 vojáků. Koncem roku 1995 má být dosaženo na základě mezin írodních dohod snížení tohoto stavu na pouhých 65 000. Toto významné snížení c elkového počtu příslušníků ozbrojených sil předpokládalo vytvoření zásad reali zace požadované změny. naivně jsme se domnívali, že podle takto vytvořených zá sad opustí armádu celé okruhy kompromitovaných osob, čímž se armáda očistí. Př edstavitelé armády však žádné zásady nevydali a to z prostého důvodu, že by od soudili k zániku především sami sebe. Snížení počtů příslušníků armády sice pr ůběžně probíhá, ale Ministerstva obrany a Generálního štábu armády jakoby se t yto změny netýkaly. Ve složení zěchto orgánů došlo pouze k nepatrným úpravám. Byly zrušeny správy a nahradily je odbory. Vznikly nové firmy se starými lidmi , produkujícími tentýž zastaralý brak. Celkový počet příslušníků těchto instit ucí však dokonce vzrostl.
Aby se armáda zbavila totalůitního charakteru, je nutno bezprostředně přikroči t k realizaci následných opatření:
a) Proustit z armády ty, kteří k 17- listopadu 1989 zastávali funkce velitelů, jejich zástupců a náčelníků štábů na stupni brigáda, divize, armáda, okruh, d ále náčelníky rozhodujícíh správ GŠ, MO a bývalé náčelníky OVS, organizátory t o genocidní akce NORBERT.
b) Propustit organizátory a funkcionáře akcí ZÁSAH, VLNA, KRKONOŠE, NORBERT, H LÍDKA, KLÍN a POŽÁR.
c) Propustit řídící pracovníky politické práce v armádě a to od funkce ZVP, př edsedy stranických organizací KSČ pluku a všech těchto funkcionářů zařazených na vyšších stupních velení.
d) Propustit bývalé členy Kontrolních a revizních komisí (KRK). e) Propustit bývalé pracovníky Vojenské kontrarozvědky (VKR) a jejich agenty. f) Propustit řídící pracovníky kádrových oddělení divizí a vyšších stupňů vele ní.
g) Propustit absolventy sovětských vojenských vysokých škol. h) Propustit všechny pozitivně luistrované důstojníky a zajistit platnost lust račního zákona an všechny vojáky z povolání.
i) Odtajnit registr bývaLé vkr A ZíSKANé POZNATKY UPLATNIT V PERSONáLNí PRáCI. j) Neumonit vojákům propuštěným ze shora uvedených důvodů, aby přecházeli na m ísta občanských pracovníků vojenských správ.
k) provést revizi všech rehabilitací a reaktivací, neboť byli rehabilitováni a reaktivováni i bývalí důstojníci VKR, jejich agenti, političtí pracovníci, př edsedové KSČ, příslušníci LM a Vládního vojska z dob protektorátu. l) Provést revizi všech zrušených rehabilitací a reaktivací, které byly zrušen y bez osobní účasti postižených a nebo jim rehabilitace a reaktivace byly zruš eny v důsledku jejich oprávněné kritiky negativních poměrů a zlořádů v AČR. m) Provést revizi u těch vojáků z povolání a občanských zaměstnanců, kteří byl i neodůvodněně propuštěni z armády na základě zmanipulovaných atestací a mimoř ádných hodnocení.
n) provést revizi členů rehabilitačních komisí, reaktivačních aatestačních kom isí a komise mimořádných hodnocení, zda tyto komise se neskládaly a napracoval y pod kontrolou důstojníků VKR, jejich agentů, politických pracovníků a předse dů KSČ a členů KRK.
o) Umožnit a zajistit návrat těm vojákům z povolání a občanským zaměstnancům, kteří se znovu rozhodnou pro služby v armádě a kteří budou vyhovovat všem výše uvedeným kriteriím.
p) zakázat nošení medailí a řádů propagujících úspěchy totalitního státu a bra trství s bývalými spojeneckými armádami.
Uvedená navrhovaná opatření měla být prováděna bezprostředně po "sametové revo luci". většina vojáků z povolání spadající do výše uvedných skupin s nervozito u a téměř s hrůzou očekávala, jak dopadne jejich další působen v armádě. jelik ož se v prvních letech po roce 1989 zásluhou exministrů Vacka, Dobrovského a B audyše nic podstatného nestalo, změnili ze pomoci svých dosavadních komunistic kých přátel svá působiště i funkční zařazení ne jednotlivých stupních velení. Tím zasebou zametli stopy, semkli své řady a většina z nich slouží v armádě dá l. Současně vznikly mezi nimi nové vzájené vazby. Skupina těch, kteří umožnili sloužit provinilým z předchozí doby so dokonale tyto vojáka zavázala ke své p odpoře. jelikož v armádě až do současnosti nedošlo v personální oblasti k syst émovým změnám, narostlo sebevědomí a jistota těch, co zůstali sloužit. Opět vz edli hlavy a ubezpečili se, že se jim již nic nemůže stát a pokud se vyskytnou oprávnění kritici těchto poměrů v armádě, jsou jimi okamžitě likvidováni tak, jako byli likvidováni kritici armády socialistické. Nic se nezměnilo. Dnes, po pěti letech od "Sametové revoluce" bude očista armády samozřejmě slož itější. Přesto však k ní musí dojít neboť armáda až doposud prokázala, že není schopna takové transformace, která by byla v procesu sjednocování Evropy neje n zárukou pro evropský bezopečnostní systém, ale hlavně vlastním - českým přín osem. To právě pro onu základní neschopnost armáda očistit se, zbavit se lidí, kteří do ní nepatří. proto je třeba zintenzivnit činnost demokraticky a antik omunisticky smýšlejících politických organizací, složek i politických představ itelů samotných, majících o skutečnou demokratickou transformaci armády zájem, schopnost a vůli uvedené systémové změny prosadit!
Na záklafdě vylíčených faktů a skutečností týkajících se naší armády je bezpod mínečně nutné, aby vlády ČR, Rada obrany státu, Branně bezpečnostní výbor Posl anecké sněmovny Parlamantu ČR, Ministerstvo obrany i prezident republiky vychá zeli nejen ze zjištěných nedostatků a velmi krotického hodnocení stavu - kolap su naší armády, ale i ze stávající geopolitické a geografické situace ČR a vyt vořili ty nejoptimálnější podmínky pro obranu občanů a teritoria státu vypraco váním odpovídající vojenské doktríny a z toho vyplývajících opatřeních, rozhod nutích a nařízeních, zejména pokud jde o personální stav velitelských kádrů AČ R, zbraní a zbraňových systémů armády a zamýšleného nutného jejího vstupu do S everoatlantického paktu a evropských obranných struktur.
V Praze dne ......... Ing. Václav Zaspal