--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Týbl Stanislav
Název: Ruml a bratři Helbigové
Zdroj: NN Ročník........: 0005/024 Str.: 003
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Na okraj korupční aféry německých "mercedesových králů" a českých politiků RUML A BRATŘI HELBIGOVÉ III.
V minulém čísle NN jsem popsal, kterak aféra Helbig v září loňského roku znovu ožila. Opět, ale s daleko četnějšími podrobnostmi, se začalo psát o nepochybn ě pochybných "kšeftech" (nikoli obchodech) pražské policejní správy vedené JUD r. Pavlem Hofmanem a jeho podšéfy Platilem a Staňkem s českými (neboť v ČR zar egistrovanými) firmami německých bratrů Dietera a Gerharda Helbigovými - výhra dními dovozci vozů zn. Mercedes-Benz do Čech. Nově vstoupil do děje výkonný mí stopředseda ODS, poslanec a bývalý ministr federálního ministerstva vnitra MUD r. Petr Čermák.
Zatím jsem vyslovil tézi, že český ministr Jan Ruml tím, že v roce l993 předal vyšetřování "obchodních" aktivit pražské policie s bratry Helbigovými (údajně proto, aby je "zobjektivnil") do rukou Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), ch těl docílit totální pohřbení této aféry. Když 7. března l994 schválilo kolegiu m NKÚ kontrolní závěr obsahující výčet řady pouhých malicherných nedostatků, k teré ani vzdáleně neobsahovaly možnost případného trestního stíhání, mohl si o právněně Jan Ruml myslet, že dosáhl vítězství.
Že se mu aféru podařilo fakticky jen "zmrazit", nemohl tehdy tušit: mocní nera di pochybují o svých vyhraných válkách. Ostatně nebylo jeho chybou, když aféra v září loňského roku začala tát...
TŘI TVÁŘE JEDNOHO VICEPREZIDENTA
Maličko odbočím. Zřejmě naposledy v souvislosti s aférou Helbig se zmíním o NK Ú. Jde jen o dvě malé poznámky.
l. Jednou jsem v souvislosti s jinou aférou - Ambassador - čekal na slyšení u prezidenta NKÚ JUDr. Lubomíra Voleníka v dost pozdních večerních hodinách v ha le před jeho sekretariátem. Náhle se na chodbě objevila jistá dáma: bylo mi ře čeno, že vede za NKÚ onu ostře sledovanou kontrolu hospodaření pražské policie a jejího ředitele Hofmana a že za prezidentem Voleníkem chodívá povětšinou v tomto čase. Věděl jsem, že v oné kontrole jde o hodně, a naivně jsem se tedy d omníval, že si tuto dobu vybírá kvůli maximálnímu utajení celé akce... 2. Poté, co aféra začala "tát" a v čůrcích, které od ní odtékaly, se daly lehc e vylovit daleko závažnější zjištění, které NKÚ neobjevil (resp. - abych kontr olory NKÚ nepodcenil - vyjádřím se přesněji: která možná objevili, ale nebyly pak zaneseny do schváleného kontrolního závěru) a které signalizovaly závažná porušení zákonů, na jejichž základě mohlo být vzneseno obvinění z trestných či nů, vyslovil se k výsledkům kontroly NKÚ jeho viceprezident Václav Peřich. Byl totiž nucen (novinářskými otázkami) nepřímo reagovat na výrok ministra vni tra Rumla z 27. září l994, že inspekoce ministerstva vnitra neshledávala v kro cích pražské policejní správy trestný čin, k čemuž dodal: " VÍM, ŽE ZÁVĚRY NKÚ JSOU PODOBNÉ." Viceprezident Peřich se jakoby snažil oponovat. Jinak řečeno, pokusil se ony závěry interpretovat "nově".
Druhý nejvyšší kontrolor tohoto státu zcela vážně pronesl: "Konstatovali jsme, že NEPOVAŽUJEME ZPUSOB VYTVOŘENÍ VZTAHU mezi firmou Helbig a pražskou policej ní správou ZA SPRÁVNÝ. Neodpovídal kritériím účelnosti a hospodárnosti, jaká b y měla splňovat státní organizace, kterou policie nepochybně je. Tato kritéria však nejsou nikde napsána tak jasně jako právní normy...
Uvedli jsme pouze, že SE NÁM ZDÁ, ŽE BY TO MOHLO BÝT JINAK. Z tohoto hlediska JSME SE podle mého názoru ZHOSTILI tehdejšího úkolu V MEZÍCH, KTERÉ NÁM UKLÁDÁ ZÁKON...
Samozřejmě každý STATNÍ ORGÁN, když si vybírá partnera, BY SI MĚL VYBRAT PARTN ERA VĚROHODNÉHO. TO ALE NEBYLO PŘEDMĚTEM naší KONTROLY, a k tomu se opravdu ne mohu vyjadřovat."
Na přímý dotaz, zda součástí kontrolního závěru byly i návrhy na nějaká opatře ní, když přece porušení kritérií účelnosti a hospodárnosti muselo být ZJEVNÉ, odpověděl: "TOHLE NÁM ZÁKON NEUKLÁDÁ... Všechny nesprávnosti, které zjistíme, by si měl každý prověřit s hlediska okruhu své působnosti a vyvodit z toho pří slušný závěr."
*
Jsou to kouzelné věty zajisté hodné velmistra diplomacie, na nichž by se mohli učit bakaláři tohoto prastarého oboru, kterak z nevoňavého živočišného plynu vyrobit kuličku, neboli z ničeho něco. Nicméně plyne z nich i zcela přízemní a reálné podezření, že pan Peřich se na "zmražování" aféry Helbig spolupodílel. Anebo - nejsem schopen posoudit, co je horší - zřejmě trpí vážnou dušení poruc hou spočívající v rozdvojení osobnosti. To v případě, domnívá-li se, že je nej en druhým nejvyšším kontrolorem, ale zároveň i diplomatem. Neboť tím druhým ne ní. Je totiž všeobecně známo, že zaměstnán je u NKÚ, nikoli na ministerstvu za hraničních věcí. A kontroloři jsou výhradně placeni za to, že dokáží být napro sto a jednoznačně konkrétní.
*
(Ostatně pan Peřich se nerozdvojuje, ale dokonce roztrojuje. Proslavil i v obo ru, který pro změnu bývá zařazen mezi svobodná umělecká povolání. V Činoherním klubu se jednou představil i jako komik. Ovšem nikoli v divadelním kuse, ale v besedě s občany. Tam v souvislosti s aférou Ambassador pronesl památný výrok , že KOLEGIUM NKÚ JE PROSTOMYSLNÉ...)
CO NÁS ČEKÁ
Ale vraťme se zpět k samotnému ministru vnitra, jehož vztahy k Helbigům jsou p ředmětem tohoto seriálu.
Jsme v období tzv. "tání" aféry Helbig, tedy v podzimu loňského roku. Na povrc h vyplouvají fakta svědčící o podezření, že "kšefty" mezi Hofmanem a spol. na straně jedné a firmami bratří Helbigů jsou nejen běžné kriminální povahy, ale mají dokonce charakter mezinárodního organizovaného zločinu. Tato fakta jsou z "dílny" oddělení stížností a kontroly Policejního prezídia. A jsou rok stará! A tato fakta dle tehdejšího šéfa tohoto oddělení Přemysla Vachalovského skonč ila právě před rokem, tedy na podzim roku l993 - "uloupena" - v trezoru Inspek ce a Supervize ministerstva vnitra.
(Mezi "uloupenými" dokumenty bylo i stanovisko právního odboru Rumlova ministe rstva - nikoli odboru policejního prezidenta Stanislava Novotného, kterého poz ději Ruml odvolal - jež doporučovalo Hofmanovy aktivity s Helbigy POSOUDIT I Z HLEDISKA TRESTNĚPRÁVNÍ ODPOVĚDNOSTI - !!!)
Seznámil jsem vás minule s přesvědčivými slovy ministra Rumla, že tento jeho b ohulibý institut nejenže nic neukradl, ale naopak vše důsledně prošetřil, a je dnoznačně zjistil, že kde nic tu nic, natož sebemenší, sebeslabší náznak poruš ení zákona.
Dospěl jsem tedy k závěrům, že Jan Ruml: "l. Buď o těchto informacích nebyl informován, a jeho Inspekce a Supervize ho záměrně klamala a podváděla, anebo
2. Nemluví pravdu on sám."
Ptal jsem se:
"Byl ministr Ruml obětí ve hře, oníž neměl ponětí? Anebo se jí aktivně zúčastň oval."
A vyslovil jsem naději, že pokud je platný závěr číslo l, nebude těžké to doká zat: projeví se totiž v ministrových dalších krocích v této aféře. BUĎ - ANEBO
Představte si: stanete se ministrem vnitra. Víte, že budete muset denně řešit milióny problémů. Víte taky, že lidé nejsou svatí a budou se vás pokoušet obla fnout. Nutně dospějete k rozhodnutí vytvořit si speciální partu pokud možno ne jschopnějších, kterým navíc můžete plně důvěřovat. Ta bude vaší prodlouženou p ravou rukou, abyste nejožehavější, nejvážnější záležitosti mohl řešit spravedl ivě, což v případě nutnosti znamená i tvrdě. Nazvete ji třeba (neboť vše se mu sí nějak jmenovat) Inspekcí a Supervizí.
Pak se mimo jiné zádrhele zadrhne i záležitost kolem vašeho nejdůležitějšího p olicejního ředitele (Praha je Praha) a jakýchsi německých obchodníků s vozy zn ačky Mercedes - Benz. Usoudíte, že to zrovna nevoní, spíš naopak, a že to bude te muset řešit. Od čeho máte svou inspekci a supervizi?! Ta vám přece musí dod at ty správné argumenty, aby odpověď vaší pravačky byla ve stylu "padni komu p adni". Nic nesmrdí, řeknou vám, a když už, tak zápach vychází od těch, co Hofm ana a Helbigy pomlouvají...
O.O. Podle toho se zařídíte.
A pak najednou zjistíte, že jste byli obelháni! Hrůza hrůzoucí, ale co se dá dělat. Co se stalo, nedá se odestát. Buď podáte d emisi, neboť sám obelháván, obelhával jste veřejnost, nebo si dáte poslední mo žnost a pokusíte se věc napravit. Pak ovšem je logické, že vaše další kroky bu dou maximálně razantní. Veřejně přiznáte chybu a nastíníte tzv. soubor opatřen í vedoucích k nápravě. Rozprášíte celou tu podařenou lhářskou sešlost, nebo as poň její zkorumpovanou část, která vás vodila za nos.. A kauzu Hofman-Helbigov é necháte znovu prošetřit. A protože po zkušenostech nikomu nevěříte, pro jist otu dohlédnete osobně, aby se vyšetřila pořádně a do konce. *
Pokud jste usoudili, že takhle byste jednali, neboť takhle by přece měl jednat každý normální člověk, čtěte dál. Pokud máte jiný názor se, zahoďte tyto novi ny a neztrácejte se mnou čas. Nestojím vám za to.
KDO JEZDÍ S MERCEDESY? - JAN RUML NA TO: "TO JE VĚC, DO KTERÉ MNĚ NIC NENÍ" Dnes je všeobecně (bohužel však pořád pouze obecně, nikoli konkrétně) známo, ž e firmy bratří Helbigů zdarma zapůjčily kolem stovky různě drahých (nikdy levn ých) automobilů značky Mercedes - Benz určitým jednotlivcům, institucím a orga nizacím (opět v obecné rovině). Tento počet zcela logicky vede k úvahám o možn ých úplatcích a tedy i o korupci. O korupci se však (jistěže povětšinou cudně) mluvilo od začátku - od chvíle (23. září l994), kdy vešlo ve známost, že mocn ý muž Petr Čermák milostivě přikývl nabídce bratří Helbigů a uvolil se bezplat ně usednout za volant vozu firmy Gebrüder HELBIG.
A také: od první chvíle se mluvilo, že tento výkonný místopředseda ODS a posla nec není jediným takovým "šťastlivcem."
Německý občan Dieter Helbig 3O. září (týden předtím slavnostně otevřel v Brati slavě prodejní centrum za účasti předsedy slovenského parlamentu Gašparoviče) připouští, že s vozy od jeho firmy jezdí "váš pan prezident nebo další politič tí představitelé" , ale nedává ještě rozeznat, které jsou prodané a které bezp latně zapůjčené.
P. Čermák o týden později tvrdí: "Jsem si jist, že zdaleka nejsem jediným v ČR , jehož se něco podobného týká." Ve stejném duchu hovoří i tisková mluvčí ODS Jana Petrová...
Jak vidno, úvahy o širší korupci nebyly tehdy, natožpak nyní, přinejmenším nem ístné. Minimálně by stály za úvahu.
Zdalipak na totéž myslí ministr Jan Ruml? Omyl.
Koncem září l994 bezstarostně tvrdí: "Pokud jde o vztah ke kanceláři ODS, to j e VĚC, DO KTERÉ MI NIC NENÍ, a nemám žádné informace, za jakých podmínek si je jí pracovníci půjčovali automobily od firmy Helbig."
Proč si je asi neopatří?
*
Maličko černého humoru vnesl do aféry Helbig ing. Štefan Suchar, zaměstanec NK Ú, veřejnosti známý především svou zásluhou na zdůvodnění protiprávního předán í pražských interhotelů Ambassador a Zlatá Husa do rukou "restituentů". Trochu si odskočil od svých pracovních povinností - a "zafušoval" si do Helbigů, ač tehdy už NKÚ neměl s aférou pranic společného.
Česká tisková kancelář vydala l3. října zprávu s titulkem: Byl-li mercedes úpl atkem, nemusel Čermák přiznávat daň. Psalo se v ní:
"Pokud by bezplatné zapůjčení mercedesu místopředsedovi ODS Petru Čermákovi od německé firmy Helbig bylo považováno za úplatek, pak neuvedení příjmu z něj d o daňového, nebo do poslaneckého přiznání o příjmech a darech a nezaplacení da ně z takového příjmu nelze považovat za trestnou činnost." Neboť "přiznáním př íjmu z úplatku by se možný pachatel nepřímo nutil k oznámení vlastní trestné č innosti. To je v rozporu se zákonem, že doznání nesmí být donucováno žádným zp ůsobem. Podobně by bylo možné uvažovat o daňovém přiznání podplácejícího." *
Ministr vnitra Jan Ruml však tomuto druhu humoru zřejmě neholduje. Nebo mu ner ozumí. Nebo nechce rozumět. V každém případě si z něho ponaučení nevzal. Rázné opatření však přichystal.
KORUPCE NEPŘICHÁZÍ V ÚVAHU
Tím rázným opatřením měla být pádná odpověď (všem štváčům) premiéra Václava Kl ause z 2. listopadu l994 na interpelaci republikánského poslance MUDr. Jarosla va Nováka. Jan Ruml (od koho jiného by měl mít premiér informace než od minist ra vnitra?) nechal předsedu vlády napsat:
"Ve své interpelaci hledáte souvislosti mezi podnikáním firmy Helbig a nákupem vozidel pro státní instituce a vyslovujete nejasné podezření o možnosti korup ce státních úředníků.
V této věci vám sděluji, že v roce l993 došlo k nákupu vozidel od firmy Helbig pro policii ČR Správou hl. m. Prahy. Tento postup se stal ještě koncem roku l 993 předmětem šetření kontrolních orgánů Policie ČR. ŽÁDNÉ PROTIPRÁVNÍ JEDNÁNÍ PŘÍSLUŠNÍKU POLICIE ČR NEBYLO ZJIŠTĚNO...
Ze všech informací, které mám k dispozici a které jsem Vám sdělil, NEVYPLÝVÁ J EDINÝ DUVOD, KTERÝ BY MOHL POTVRZOVAT VAŠE DOHADY a není tedy ani důvodu, aby se vláda tímto problémem zabývala."
*
Jestliže premiér v odpovědi na zmíněnou interpelaci poslance Nováka dále konst atoval: "Prodej nebo zapůjčení automobilů firmou Helbig jinými právnickými neb o fyzickými osobami mi nepřísluší posuzovat," znamená to jediné. Nekonstatoval -li by nic, vyšlo by to nastejno. Přečtěte si větu znovu a pozorně. Ona senten ce, respektive její obsah, je totiž nesmyslný. Nemá absolutně žádný význam. Je jí vypovídací hodnota tedy rovná se nule.
Pro nás čtenáře však jistý význam má. Lze z ní vyvodit, že: l. Pokud premiér odpověď na interpelaci stylizoval sám, neumí pořádně česky. 2. Pokud odpověď premiérovi připravoval někdo jiný, což je značně pravděpodobn é, česky neumí buď jeho poradce, nebo kdosi další z jeho sekretariátu. 3. Ať tak či onak, premiér byl při parafování odpovědi krajně nepozorný. 4. Poslední eventualita: všechny body kromě třetího mají platnost za předpokla du, že premiér odpověď nepodepisoval a kdosi na ni pouze otiskl razítko s jeho podpisem.
Pokud věta měla znít: "Prodej nebo zapůjčení automobilů firmou Helbig JINÝM PR ÁVNICKÝM NEBO FYZICKÝM OSOBÁM mi nepřísluší posuzovat," pak sice význam má, ni koli však pro ministra vnitra. Ten musí posuzovat - pokud jde o podezření z pá chání trestného činu - všechny osoby bez výjimky. Výmluvu nemá žádnou. *
Buďme však spravedliví: jeden klad Klausova odpověď na interpelaci přece jen m ěla. Veřejnost se z ní dozvěděla naprosto novou informaci:
"V resortu ministerstva obrany bylo od firmy Helbig zakoupeno 6 automobilů Mer cedes-Benz a lO motocyklů BMW. Pět těchto automobilů užívá Hradní stráž." Zbytek ovšem je již opět "obvyklý" a "samozřejmý" - jako vše, co se firmy Helb ig týkalo: "Všechny nákupy proběhly v souladu s právními předpisy a NEBYLO ZJI ŠTĚNO ŽÁDNÉ PROTIPRÁVNÍ JEDNÁNÍ kompetentního státního ÚŘEDNÍKA." MINISTR VNITRA A JEHO POJETÍ POLITICKÉ KULTURY
Třináctého října lze z hlediska našeho tématu zaznamenat hned dvě důležité, ač zdánlivě nesouvisející události.
PRVNÍ: Poslanec Stanislav Gross (předseda poslaneckého klubu ČSSD), člen brann ého a bezpečnostního výboru českého parlamentu sepsal a podepsal interpelaci m inistru vnitra tohoto znění:
Vážený pane ministře,
interpeluji Vás ve věci prodeje automobilů Mercedes - Benz Policii ČR a dovolu ji si Vám tímto položit několik otázek:
l. Navštívil jste v říjnu roku l993 firmu Gebr. Helbig spol. s r.o.? 2. Ujistil jste přestavitele firmy Gebr. Helbig spol. s r.o., že orgány polici e ČR již nadále nebudou vyžadovat od této firmy jakékoliv informace souvisejíc í s prodejem automobilů Mercedes - Benz Policii ČR?
3. Nechal jste dát Sekci inspekce a supervize MV ČR pokyn, aby nevyžadovala da lší informace od firmy Gebr. Helbig spol. s r. o. související s tímto případem , včetně té, kdo fakturovanou částku za nákup vozů uhradil? V Praze dne l3. října
s pozdravem Stanislav Gross DRUHÁ: Ministr, jemuž byla citovaná interpelace adresována, odjel do pražské V elké Chuchle. Nikoli jako divák na rovinné či klusácké dostihy (tehdy se tam j eště konaly), ale jako čelný člen Občanské demokratické strany na mítink členů a příznivců této strany, případně čumilů či agentů - informátorů stran jiných . Pronesl tam mimo jiné tyto závažné - obsahu nepostrádající - věty: "Samozřejmě - VÝRAZEM POLITICKÉ KULTURY JE PŘI STÍNU PODEZŘENÍ ODEJÍT. Politic ká kultura tady prostě není a ODS čeká nebo každá slušná strana by měla čekat, zdali se podezření potvrdí, nebo nikoliv."
Pochybuji - při vší úctě ke schopnostem pana ministra vnitra, i při vědomí sou časných, takřka neomezených technických možností - že Jan Ruml nakukoval Stani slavu Grossovi při psaní jeho interpelace přes rameno. Ale i kdyby. Jistě by i tak by do Chuchle jel, ale určitě by si rozmyslel, ač rozvášněn stranickou ag itací, pronést onu - mimochodem velmi úctyhodnou - úvahu.
Takže si spíš myslím (už ani nevím s kým společně), že sám život tropí občas h louposti (někdy dokonce bez našeho přičinění) a že tyto dvě události dala dohr omady jenom ďábelská náhoda.
Ovšem jedna věc je jistá: na scéně se objevil vedle Přemysla Vachalovského dal ší, dokonce poslaneckou imunitou chráněný, "odbojník"...
JDE DO TUHÉHO
Pokud bylo Grossovo nařčení neoprávněné, dlužno podotknout, že bylo vyřčeno ch ytře a poťouchle. Vždyť vlastně šlo jen o otázky na pana ministra vnitra, niko li o jasná, zřetelná a zdokumentovaná obvinění. Až by si jeden mohl pomyslet, že Grossovi napovídal předseda ČSSD Miloš Zeman, známý to úhlavní nepřítel vše ho, co zavání klausovstvím.
Dlužno ovšem taktéž podotknout i to, že ďábelský výmysl šel andělsky eliminova t. I jen sotva průměrně inteligentní člověk b vymyslel jednoduchou, leč napros to účinnou strategii: okamžitě (nejlépe před televizními kamerami) na ony tři otázky odpovědět. A vykašlat se na to, že zákon mně jako ministrovi naděluje m ěsíční lhůtu na odpověď. A odpovědět nejlépe stroze. Asi takto: "Odpověď na otázku číslo jedna - NE. (Proč vlastně?) Odpověď na otázku číslo d vě - NEMOHL. (Proč? - viz odpověď na otázku číslo jedna. Odpověď na otázku čís lo tři - NE. (Nevíte, jaký bych k tomu měl asi důvod?!)
Ministr Ruml však udělal něco jiného.
Nechal za sebe promluvit (jako skoro obvykle) svého tiskového mluvčího Jana Šu berta. Jak ten obhájil svého chlebodárce? Velice zajímavě. Posuďte. Hrdě řekl: l. FIRMA HELBIG NEBYLA NIKDY PŘEDMĚTEM ŠETŘENÍ ČESKÉ POLICIE. "Ze strany našic h úřadů proti ní nesměřovalo žádné trestní stíhání."
2. Odbor kontroly a stížností Policejního prezídia (VACHALOVSKÝ) SE ZABÝVAL PO UZE KVALITOU SMLOUVY o nákupu automobilů Mercedes. V této souvislosti žádal od firmy Helbig nějaké informace.
3. "A pak přišel okamžik, kdy sám ministr Ruml inicioval prověření smlouvy Nej vyšším kontrolním úřadem. Za této situace UŽ NEBYL DUVOD, ABY POLICIE POŽADOVA LA NA FIRMĚ HELBIG NĚJAKÉ DOKUMENTY ČI ÚDAJE. "A to je přesně to, s čím minist r Ruml za dané situace souhlasil."
Takže 4. Poslanec Gross se snaží veřejnosti předložit "verzi o velmi zvláštníc h, podivných vazbách a kontaktech mezi vedením ministerstva vnitra a firmou He lbig."
*
Poslanec Gross stručně namítne:
"Mám některé poznatky, které svědčí o tom, že vedení ministerstva vnitra bylo V PŘÍMÉM KONTAKTU s firmou Gebr. Helbig. Je mi záhadou, proč to ministerstvo v nitra popírá, a musím spekulovat o tom, zda důvody tohoto popírání jsou ušlech tilé."
A na to Jan Šubert:
"Pan Gross už několik dnů zřejmě účelově předkládá veřejnosti svoji svéráznou představu o MÁLEM KRIMINÁLNÍCH KONTAKTECH mezi vedením ministerstva vnitra a f irmou Helbig. Měl by konečně uvést konkrétní důkaz a ukončit své pomlouvání. V opačném případě nelze jeho vyjádření klasifikovat jinak než jako PROJEV CHARA KTERISTICKÝ PRO URČITOU KLINICKOU DIAGNÓZU."
* * *
Od chvíle, kdy sepsal poslanec Gross svou interpelaci, pronesl mluvčí Šubert mnoho slov. Poslední, s výzvou S. Grossovi k předložení důkazu, l8. října l994 .
K tomu jen dvě poznámky.
PRVNÍ: tento pán jaksi zanechal ve svém obydlí slušné vychování, pokud ho tam má. Stanislav Gross, ač proti němu mladíček, je přece jenom poslanec, člen nej vyššího zákonodárného sboru, zvolený občany tohoto státu. Zatímco pan Šubert, bývalý novinář, tedy v žádném případě promovaný lékař, je v čase přítomném pou hopouhou troubou (pardon - mluvčím) jednoho ministra.
DRUHÁ, ALE PODSTATNĚJŠÍ: tento pán, a to už je v jeho pracovních povinnostech, pozapomněl, že řada je na jeho nadřízeném, tedy Janu Rumlovi coby ministrovi vnitra, aby ze zákona odpověděl na interpelaci - zákonný to institut každého p oslance.
A ministr vnitra Jan Ruml do té doby svou odpověď (zřejmě ne tak snadnou, jak se na první pohled jevilo) nesesmolil, ač sám původem novinář má k ruce pana Š uberta, téhož původu.
*
Nicméně důkaz, po kterém onen tiskový mluvčí tak volal, se objevil. Nepřišel s ním však poslanec Gross, ale samotný šéf Inspekce a supervize. Tedy šéf orgán u, jehož výsledku šetření, že totiž ve spojení firmem bratří Helbigů s pražsko u policejní firmou HOPLA (HOfman - PLAtil) není absolutně nic protizákonného, se pan ministr tak často dovolával a zaštiťoval se jím.
Bylo to rozhodně nečekané.
Ale byla to rána pod ministrův pás? Či zákeřný nůž vnořený do ministrových zad ?
(pokračování příště)
Stanislav TÝBL