--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Smutek Zdeněk
Název: Má ještě hodnotu čest ?
Zdroj: NN Ročník........: 0005/026 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Má ještě hodnotu čest?

....poslanec Václav Choc veřejně vyzval Dr. Švihu ke složení mandátu a prohlásil, že čím dříve bude Šviha odstřelen, tím bude pro národně sociální stranu lépe...promluvil tu z Masarykovy realistické strany Dr. Bouček: ....Co se Dr. Švihovi klade za vinu, vymyká se z definice každého trestního zákona. neznám zločinu potupnějšího, nežli čin, z kterého je obviněn Dr. Šviha! Ano, je to policejní špicl! Je-li vinen, pak nesmí živ dojet do Prahy, poněvadž na to, co se mu klade za vinu, je nejen trest smrti, nýbrž trest smrti, který musí vykonat každý sám na sobě." (F. Soukup: Revoluce práce.) Dr. Šviha nikoho nedostal do vězení (za pomlouvání - tj. mluvení pravdy o spojeneckém státu jak Dr. Klár), nezavinil ničí smrt (za odmítnutí nechat si omezovat svá lidská práva jak Dr. Horváthová). Jen dělal osobního špicla následníku trůnu Ferdinandu DŢEste. Stačilo to, aby ztratil poslanecký mandát, povolání soudce i čest. A tuto mravní smrti - na rozdíl od plevele Klára a Horvátové přijal.

Jistě, po půlstoletí lámání lidských charakterů nemůžeme přijmout přísnost mravních soudů lidí z r. 1914. Ale zdá se, že ve vítězení lásek, tlustých čar za minulostí a hubené nápravy nespravedlností, vzájemných pochopeních mezi národem a jeho odpadem - se nám něco ztratilo. To, co pro aristokraty ducha má větší cenu, než život. Nechť někdo z těch pragmatických a láskyplných otevřeně řekne, že osobní čest je nepotřebný luxus, kapric antikomunistických kverulántů. Že soudce může být beze cti i svědomí, pouhý sluha momentální moci, na němž je lhostejné, kolik lidských tragédií za ním zůstává. Tak jak za Klárem a Horvátovou. Nebo že platí feudální logika: s úřadem se získává i osobní kvalita. Zvolením za generálního tajemníka Jakeš získal brilantní myslitelství, zvolením soudkyní Horváthová vmarní bezúhonnost. Oba asi ve stejné míře. kdo se nechce nachat okrást cigánem je rasista, kdo připomíná zločiny Klára a Horvátové, uráží veřejného činitele.

2 čest

"Neboť hra má větší sílu, než předmět, o který se hraje...Neboť nežiješ z věcí, ale z jejich smyslu. A když se stalo smyslem diamantů, že byly zástavou při hře v kostky, přesypaly se do hrbáčovy kapsy." (Saint-Exupéry: Citadela.) Stalo-li smyslem soudnictví, aby bylo pevností poražených, provinilých, mstivých, pak moc nad lidmi se přesypala k mravnímu hrbáči - Dr. Horváthové. Aniž by se tato justiční služka musela stát nečím jiným, než byla. Aniž by musela litovat svých činů. "Kdo by důvody dovedl zvrátit víru, již se kdysi luza bez důvodů naučila? ...A jestliže kdy zvítězila pravda, ptejte se jen sami sebe s dobrou nedůvěrou: Který silný blud za ni bojoval? (F. Nietzsche: Tak pravil Zarathustra.)

Zdeněk Smutek, Brno