--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Cihelková Dana
Název: Poldi Ocel - co prozradila tisková konference...
Zdroj: NN Ročník........: 0005/026 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

POLDI OCEL - co prozradila tisková konference

Generální ředitel POLDI OCEL ak. arch. Vladimír Stehlík je dnes osobou zatracovanou i velebenou, především proto, že jeho minulost je rozporuplná, takříkajíc trčící z řady obvyklého průměru. Nicméně, je nezvratným faktem, že jeho společnost BOHEMIA ART získala majoritní podíl v Poldovce a tím se stala faktickým majitelem tohoto hutního gigantu se specifickým výrobním programem, zaměřeným především na produkci speciálních ocelí. Nutno dodat, že minulé vedení mělo v úmyslu POLDI prodat, takříkajíc nastojat, jako se svého času prodávaly lesy. Věřím, že není třeba dodávat jaké by to mělo pro Kladno a jeho okolí důsledky. ty vidíme dnes například na Novojičínsku, kde chybná politika vlády a bývalého vedení Tatry přivedla na pokraj skázy jak TATRU Kopřivnice, tak TATRU Příbor. Nutno dodat, že za notného přispění tisku, který v podstatě svého času tančil tak jak Helbigové pískali. Důsledkem je dnes nezaměstnanost v regionu, která svými 9,5% třikrát převyšuje celostátní průměr. Inu, i takové mohou být důsledky postkomunistického kšefraření.

Dne 30. května uspořádala POLDI OCEL za účasti svého gen. ředitele V. Stehlíka tiskovou konferenci, kde jsem mu položila za redakci Necenzurovaných Novin několik otázek.

Dříve než k nim přikročíme, dovolím si předložit čtenářům několik suchých faktů, charakterizujících vývoj ekonomiky POLDI od 31. 10. 1993, kdy BOHEMIA ART zahájila v POLDI svou činnost.

Nejvíce ze všeho jsou dnes diskutovány dluhy. Na tab. č. 1 můžeme vidět jejich vývoj až podnes.

Zděděné dluhy Dluh k Dluh k 31.12 1994 31.03.1995

Finanční úřad 130 mil.Kč 56.6 mil. Kč 163,7 mil.Kč Sociální pojištění 93 mil.Kč 111,8 mil. Kč 156,3 mil.Kč

Zdravotní pojištění 35 mil.Kč 21,2 mil. Kč 38,1 mil.Kč ____________________________________________________________ Celkem: 158 mil.Kč 189,6 mil. Kč 357,1 mil.Kč

Z tabulky je zjevný absolutní nárust zadlužení. Ovšem zde je třeba vzít v úvahu, že značnou část z toho tvoří penále, které k březnu 1995 činilo celých 136 mil. Kč. tudíž čistý dluh POLDI OCEL v tomto směru činí 221,1 mil. Kč Ze slov gen. ředitele V. Stehlíka vyplývá, že vůči jiným společnostem má POLDI OCEL závazky v přibližné výši 800 mil. Kč, z čehož značnou část tvoří dluhy zděděné, jako například 60 mil. Kč. třineckým železárným, které POLDI OCEL hodlá zaplatit už jen proto, že Třinecké železárny se potýkají s obdobnými problémy. O jiných dluzích se V. Stehlík nevyjádřil příliš lichotivě, jako například o dluhu POLDI FEROMET ve výši 700 milionů, naúčtované POLDI OCEL za služby, jejichž hodnota je velmi diskutebilní. O tom jak hospodařilo minulé vedení POLDI, tedy to které zde přežívalo z let reálně socialistických, svědčí fakt, že k řijnu 1993 měla POLDI 5 800 zaměstnanců, přičemž dodavatelské služby byly ve finančním objemu ekvivaletní pěti stům zaměstnanců. Doufám, že není třeba dodávat, že tyto "speciální služby" obhospodařovala v drtivé většině různá rodinná eseročka, mající důvěrný vztah k bývalému vedení POLDI. Vzhledem k tomu, že nástupnická POLDI OCEL neměla v úmyslu vyživovat kamarádšofty někdejších mocných, nahradila je svými zaměstnanci. Ukázalo se, že na personální pokrytí těchto služeb plně stačí pouhých 300 zaměstnanců. Nutno dodat, že se jednalo o dodavatelské služby jako vrátnice, účetnictví, obchodní služby a podobně. Nezodpovězenou otázkou tudíž zůstává komu plynuly pohodlné zisky do kapes, jejichž objem je možno vyjádřit mzdovým objemem 200 zaměstnanců, včetně daní a pojištění? A co jinde, kde dceřiné společnosti plykají hlavní závod takříkajíc zaživa a Fond národního majetku před tímto darebáctvím strká hlavu do písku? Zatímco jinde po novopečených majitelích zůstávají vykuchané haly a úvěry zatížené nemovitosti, POLDI OCEL vykazuje k březnu 1995 přibližně 6 600 zaměstnanců, tedy o 800 více než před dvěma roky. Strategie "nestrategie" bývalého vedení POLDI měla svého času za následek téměř úplnou likvidaci středojemné válcovny. Jestliže k říjnu 1993 měla pouhých 50 od ničeho k ničemu se flákajících zaměstnanců, dnes jich má téměř 400 a jede naplno. Abychom si mohli učinit přibližný obraz o tom, jak se před říjnem 1993 v POLDI kšeftovalo, uvedu jeden případ za všechny, tak jak byl novinářům na tiskovce předestřen generálním ředitelem V. Stehlíkem.

POLDI vlastnila v Karlových Varech lázeňksých dům, který byl tichou cestou převeden na dceřinou společnost "Beso" (který čipera soudruh ji asi založil?). Společnost "Lapák" (majitele bychom v seznamu někdejších vyvolených nehledali marně) jej dostala takříkajíc za hubičku, avšak krátce na to se již objevil v nabídce za 120 milionů! (Co vy na to pane Češka?) Obávám se, že nic, vždyť má už dávno zkalkulováno, že ten otroublý národ to stejně rád na daních zaplatí!

Není divu, že v takovém ekonomickém marasmu, přejícím více zlodějům a lumpům než poctivým podnikatelům se dýchá těžce i takovému gigantu, jakým POLDI bezesporu je.

Pro úplnost je třeba dodat, že přes všechny překážky, které musí POLDI OCEL překonávat se výroba rozvíjí úspěšně. Jestliže v lednu 1995 bylo vyrobeno pouze 6 tisíc tun oceli, v únoru již 22 tisíc, v březnu 33 tisíc, v dubnu 26 tisíc a v květnu více než 29 tisíc tun. Bilance by byla pochopitelně vyrovnanější, kdybychom žili v normálních podmínkách bankovnictví, kdy při absolutním přebytku zahraničních měn je zázrakem sehnat úvěr, přičemž pro různé přítelíčky nomenklaturního původu jsou bankovní sejfy stále otevřeny naplno. (Co na to pan Kočárník? Inu ten se zřejmě těm otroubencům, co by chtěli zbohatnout poctivým podnikáním společně s králem LTO Klakem pořádně chechtá).

Geniálním bankovním ředitelům, údajně už opatrným, bych ráda připoměla, že již za pouhé první tři měsíce letošního roku má POLDI OCEL nasmlouváno zakázek za 3,5 miliardy Kč, krytých neodvoletlnými akreditivy. (Pokud vím, pane Kočárníku, tak v celém civilizovaném světě se něco takového považuje za důkaz solidnosti. Jak to, že naší bankovní géniové si plní sejfy paskvily umělých drahokamů, jejichž hodnota je nulová, avšak díky východnímu mafiánskému původu zdá se nevyčísletená, takže všichni ti povedení kumpáni chlubící se výstavnými obchody s matrjoškami a třičky propagujícími hašiš a KGB mají vždy zelenou?)

Vše nasvědčuje tomu, že POLDI OCEL přes navýšení cen do úrovně světových cen (česká práce už občas není soudruzi za hubičku!) o celých 32% bude mít do konce roku nasmlouváno za 5-6 miliard Kč obchodů. V této souvislosti si připomeňme, že právě toto nevýšení svědčí o míře obrovské zkorumpovanosti komunistických elit, které právě tyto oceli vyvážely do světa v ceně šrotu. Komu šly do kapes z takovéhoto kšeftování provize je nepochybné. Přes veškeré úspěchy, které jsou zcela nepopiratelné stojí před POLDI OCEL mnoho úskalí, která bude muset překonat. Právě na tato bolavá místa jsem se generálního ředitele V. Stehlíka zptala.

"Zajímalo by mě, zda-li POLDI OCEL má vypracován katastrofický scénář v případě odprodeje energetického centra zahraničnímu zájemci?" "Máme vážné obavy, že by mohl pan Češka rozhodnout ve prospěch americké firmy. ta by pak mohla mimo jiné ovlivňovat ve spojení s jinými akcionáři cenové relace. věříme však, že podíl 18% akcií bude prodán POLDI OCEL, protože je to povinnost pana Češky. K takovému okamžiku máme připraveny dvě americké firmy, které mají zájem proinvestovat do energetického centra 200 milionů dolarů a jsou ochotny respektovat nás jako majoritního vlastníka. POLDI OCEL by se pak na rekonstrukci zůčastnila výrobou kotlů, údržbou rozvodů a Škoda Plzeň by dodala dvě rurbíny po 75 MW. Nutno dodat, že zájem projevují i dvě francouzské firmy a jedna německá společnost. Naproti tomu, konkurence, tedy společnost Independent Power nabízí projekt se založením společnosti EMO a má zásadní požadavek, že si od akcionářů prnajme celé energetické centrum, včetně rozvodů, na dobu 25 let, což je absurdní a naprosto nepřijatelné. Americký podnikatel je americký pouze proto, že mluví americkou angličtinou. totiž, v pozadí celého tohoto zájmu nestojí opět nikdo jiný než naši bývalí spolupracovníci.

Energetické centrum není zdaleka v tak špatném stavu jak se účelově říká. Kdyby napřišel ten zachránce, který se zde jakoby zázrakem objevuje, evergetické centrum bude fungovat dál a hlavně bude fungovat pro toho, pro koho bylo původně postaveno, to je pro POLDI, město a jiné podniky. Kdyby do energetického centra vstoupil investor s čistě komerčním zájmem, obávám se, nebude zohledňovat jen skutečné náklady na výrobu energií." "Jaký podíl bude mít otevření zastoupení POLDI OCEL v Los Angeles na celkové bilanci společnosti?"

"Účelem založení tohoto zastoupení v Los Angeles je proniknutí na americký trh. Dnes je v tomto skladě uloženo asi 1040 tun ušlechtilých ocelí. Po dovezení dalších 450 tun začne sklad prodávat. S americkými partnery již byly příslušné smlouvy uzavřeny. Mimo tento sklad vyvážíme do USA zcela pravidelně."

"Bere vláda v potaz, že POLDI OCEL je jedním z mála výrobců, který vyrábí speciální oceli pro obranný průmysl? Jak tuto skutečnost zohledňuje?" "Samozřejmě, že vláda v těchto záležitostech nejedná naprosto otevřeně, ale byla založena společnost RDP Group, které jsme členem a v rámci této společnosti se připravuje určitá strategie řešení výroby v momentě, kdy vláda tuto výrobu povolí. Chtěl bych také říci, že POLDI nelení a vyvíjí nové druhy ocelí nejen pro vojenský průmysl, ale i pro speciální strojírenskou výrobu." Generální ředitel V. Stehlík toho řekl samozřejmě mnohem více, co stojí za zaznamenání. to bychom však překročili rozměr NN o mnoho stránek. Nicméně, je zjevné, že v POLDI OCEL se "něco" hnulo. Zda tím správným směrem, to ponechávám na úvaze čtenářů.

Pro nás je zajisté podstatné poznání, že to, co už má POLDI za sebou, tedy všechny možné i neuvěřitelné čachry momentálně mocných, je jen vrcholem ledovce. Nutno dodat, že nové vedení POLDI OCEL se dosud žádného faux pas nedopustilo. Můžeme věřit, že tomu tak bude vždy?

Na závěr této ekonomické exkurse do Kladna bych si dovolila několik zevšeobecnění, tak jak vyplývají z dění okolo POLDI.

Především na příkladu POLDI je zjevné kam až to dotáhla vláda postkomunistických elit ve výprodeji někdy nenahraditelných strojírenských a průmyslových výrobních prostředků. Otřesným příkladem budiž POLDI, která jen čirou náhodou nebyla prodána bývalým vedením a s požehnáním vlády za babku do ciziny.

Dalším příkladem, že podrazům není konec je nejistý osud energetického centra, které se za mlčení vlády snaží prodat jisté kruhy do svých kapes, aby pak mohly mít POLDI takříkajíc v šachu. Rudá žába na prameni energií by zajisté na tisíce dlěníků příliš mnoho ohledu nebrala. Přestože vazebnost mezi potřebami energií a výrobou jekoby hlubokomyslně přemýšleli komu tyhle "kohoutky" prodat. Pone Češko, proč?

O tom jak tahle vláda programově likviduje obranný průmysl (to mají u Rockwellů radost!) není třeba diskutovat. V každé civilizované zemi bývá zvykem, že to, co vláda svým zákazem způsobí, to také nahradí. podívejme se krátce na osud pasivního lokátoru TAMARA, který vláda zakázala vyvést a přesto TESLA Pradubice neobdržela od Kočárníka ani halíř. Ono je zřejmě lepší v cízím žoldu nechat TAMARU padnout a potom se třást na provizi z dovozu. Ono to soudruhu Klausovi tolik námahy nedá, že ano?

Položme si otázku, jaký je osud výroby unikátních ocelí v POLDI? Bude následovat osud Tesly? Nebo budeme muset čekat až hrozba volební porážky proklepe prsty všem porudlým a namodralým zlodějům?

Doufejme, že lidé už mnohé prokoukli a mnohé ještě prokouknou, obzvláště, když jde o budoucnost českého průmyslu. Nenechme si soudruhem Klausem namluvit, že jogurty by nás mohly uživit.

Dana Cihelková