--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Smutek Zdeněk
Název: Rok 90 - rok 0 ?
Zdroj: NN Ročník........: 0005/029 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Rok 90 - rok 0? Naše doba vejde do dějin. Budoucí budou říkat: "Krást jako za Klause !" Opatrnost na národní majetek se dostala pod kacířískou čepici třetích cest. Takže desetimiliónové majetky poletují jak pampeliškové pápeří. Jednou jako a ntikomunista, jednou jako sociální demokrat: nevěřím, že tím dříve budeme šťas tnější, čím důkladněji si nomenklatury vše rozkradou, čím budeme bezmocnější k harlekýnově rudobílým mafiím.

Durhá velustaristická chyba rovněž vychází z podcenění zákonů psychol ogie, jež okny budou vracet, co vyhodí se dveřmi." S vypořádáním se s inulostí jakožto problémem legitimity nového režimu úzce souvisí i nakládání a relikte m minulosti jako akt rituální oběti, očištění celé komunity a jeho vykoupení.. .Uchopit svou identitu třeba v podobě jednotného "lidu" usilujícího o společně blaho vyžaduje definovat, kdo je "melid", který je přítomen jako sice k poráž ce odsouzená a nevítězící, ale přesto stále trvající hrozba pro bytí komunity jako takové. Definovat, kdo je takovým obecným ohrožením nebo nelidem, znamená zaujmout ústřední postavení i v definici toho, co je a kam směruje dané spole čenství." (Dvořáková - Kunc: O přechodech k demokracii.)

Nelze elit agresi jejím zavržením: "fuj, fuj, bakaná!", ale jejím nas měrovaním a kvantifikovaním." Nebijte, jenom plijte, a jen na Frantu Vocáska, ten krade rohožky a žere psy!" Opět se "vnáší lidem do hlav": místo Pravdy pro letariátu" a "lásky k sovětskému lidu", Pravda a Láska coby kultovní entity. L ze čekat stejný výsledek. Monstrance s odpuštěním každému a hned se zvedá lide m nad hlavy: neklekající jsou nezpůsobní. Učinný postup byl by jiný: kudy lze vstouit do příčinného řetězu frustrace vítězů, mstivosti poražených, ustrašeno sti všepřežívajích. Nevím, že by za šest se takováto otázka vážně položila, či dokonce řešila. Proto moralisujícím estétům mohu věřit osobní dobrou vůli. Al e normatizování problému "jací lidé mají být a jak k tomu je převychovat" znam ená bezmoc. Jenom jinou, nežli k sociálním dynamismům byla bezmoc Husákova. Odmítnout polovičast další "nápravy deformací socialismu" neznamená v olat po jakobínství či retribučních dekretech. Ale uvažovat logicky místo ideo logicky. Amoralita totality byla nesena amorálními lidmi. Někteří byi amorální jen v sugesci role, která z jelimánku dělá strašlivé četařče, jiní jsou amorá lní povahově a trvale. Nemáme možnost apriorních rozlíšení, ale víme o nebezpe čí. Máme poučení z dějin. kdykoliv byli pretoriáni a janičáři zbaveni privileg ií, ale byla jim ponechána část moci, vždy tuto částku použili k pomstě. Nemoh ou - li zvrátit systém, mstí se alespoň jednotlivcům. což můžeme doložit přikl adem: bolševičtí soudci tajtrdlíci Klár a Horvátová. Ohrazení demokracie by mo hlo začít u nich. "Je směšné kázat obecné dobro katům a výsměšné kázat jejich obětem." (V Tollo: Emocionalita a racionalita).

Zdeněk Smutek, Brno