--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Havrda Vladimír
Název: Jak jsem chtěl prohlubovat a upevňovat demokratickou společnost
Zdroj: NN Ročník........: 0005/029 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Jak jsem chtěl prohlubovat a upevňovat demokratickou společnost Začátkem tohoto roku se mi dostala do rukou anbídka Vzdělávací nadace Jan a Husa pro novináře na účest v programu třídenních stáží v britských regionáln ích a místních novinách. "Tento program," psalo se v letáku, "je zaměřen na pr ohloubení a upevnění demokratické demokratické společnosti prostřednictvím nov in a tisku a na navázání progesionálních kontaků." Zajásal jsem, neboť prohlub ování a upevňování demokratické společnosti je i mojí tohou a příležitost přiu čit se, jak to dělají kolegové novináři v kolébce demokracie, bych velice uvít al. Při vědomí, že splňují všechny požadavky - pracují pro regionální noviny, bez problému hovořím a píšu anglicky - jsem poslal přihlášku se všemi náležito stmi. V požadované eseji jsem vylíčil, kterak jsem se po roce 1989 jako pustý amatér stal z RTG laboranta novinářem, což je na jedné straně výhoda v tom, že nemusím překonávat zažité stereotypy komunistického žurnalismu, ale na druhé straně nevýhoda, že se novinařině učím pouze praxí a vlastními chybami. zcela otevřeně jsem též psal o svých názorech na situaci v této rádobydemokratické z emi: (překlad z angličtiny) "...Krok za krokem, rok za rokem komunsiti tranfor movali svoji bývalou totální nádvládu v moc ekonomickou a tu zase zpět v polit ickou. Díky naší naivitě - a je mi líto, že to musím říci také díky podpoře zá padního kapitálu. Veldí bolševici se změnili v soukromé vlastníky už jednou uk radeného a zestátněného majetku. Zakládají banky. Cestují po celém světě, potř ásají si rukama s demokraty a dávají jim lekce z demokracie a tržní ekonomiky. Jsou ověšování čestnými tituly a medailemi za boj s komunismem, který pomáhal i budovat a chránit. Stali se generálními řediteli a zástupci zahraničních spo lečnosti zde (např. dva hlavní vlastníci českého tku ů Ringier a Passauer Neue Presse se spojili s vysokostupňovými bolševiky a instalovali je do postů gene rálních ředitelů v českých zemích). využívají nabídek různých nadací na zahran iční stáže, studijní cesty a pobyty, kde jsou všechny náklady placeny. Kéž by západní peníze byly vynakládány na lepší účely, než na udržování prominentů st arého režimu u moci." V závěru svojí přihlášky jsem Husovu nadaci žádal, pokud nebudu vybrán mezi ty šťastné novináře, kteří budou mít všechny náklady hraze ny (což jsem předpokládal), aby mi podobné umístění v britských redakcích vyje dnali za peníze, že za takovou zkušenost rád zaplatím. Za čas mi zástupkyně na dace s potěšením sdělila, že jsem byl vybrán k výběrovým pohovorům na konec bř ezna v Brně. tam jsem si skutečně pěkně popovídal anglicky o novinách, životě a politice u nás se dvěma angličany. Jeden z nich, parlamentní a tiskový porad ce, jakýsi pan Gunton, s doutníkem v koutku úst a se šarmem velkého bosee pozn amenal. že jsem člověk velice vyhraněných názorů, a jestli prý bych mu nemohl napsat článek o účelnosti západních investice zde. rozloučili jsem se s tím, ž e do měsíce dostanu písemné vyrozumění o výsledku pohovorů. byl jsem zvědav, n eboť jsem chápal to dilema. Má nadace, která si dala do štítu Hosovo jméno a m ezi jejímiž patrony a pověřenci jsou vedle titulovaných cizinců v jednom šiku takové celebrity jako Petr pithart, Alena Hromáková, Jiří Muller, Ján Čarnogur ský či profesor Hejdánek, má novináře s takto vyhraněnými názory přijmout nebo odmítnout? Přijme-li ho, bude to sice v souladu s deklarovaným posláním, ale bude to zároveň souhlas v názory, která zpochybňují věrohodnost představitelů podobných nadací. Odmítne-li ho, zachová věrohodnost vůdců, ale popře vyhlašov aný účel, což se bude těžko zdůvodňovat. Na rozuzlení jsem se těšil marně. Zap oměl jsem, že v této zemi existuje ještě třetí cesta. Na jasnou výrnu se reagu je hrou na mrtvého brouka, na otázku ano, nebo ne? se odpovádí mlčení. Vy rozu mění jsem tedy pro jistotu nedostal žádná. Žádný dopis, telefon, fax či vzkaz, prostě nic. Jako bych se nikdy nikam nehlásil, jako by mi nikdo nic neslibova l. Když jsem se po sedmi týdnech telefonicky dotázal, zda jsem byl přijat či n ikoliv, odpovědí byl údiv, jakto že jsem nic nedostal, že prý jsem musel být u rčitě vyrozuměn. Že ne? To je velice zvláštní situace. Dopis asi nedošel, atd. Vybrán jsem ovšem nebyl, ale věrohodný důvod proč, mi nikdo nebyl schopen sdě lit. "Není to tím, že byste neuspěl," ujišťovala mě paní Rybáčková, "naopak js te byl u pohovorů výborný. Snad příště." V čem se mám dopříště polepšit, mi ne řekla, ale já už to tuším. Musím změnit názory a zlepšit svůj kádrový profil. Musím projevit větší oddanost při budování rozvinuté postkomunistické, pardon, demokratické společnosti. Učit demokracii člověka s takovým přístupem, jako m ám já, by bylo mrháním peněz západních daňových poplatníků, navíc by to škodil o svobodě a nezávislosti našeho demokratického tisku. Slíbeného dodatečného vy rozumění ani zprostředkování stáže za úplatu jsem se pochopitelně nedočkal. Na můj dopis neodpověděl ani Mr. Gunton. A tak si na otázky - Jaké je skutečné p oslání takovýchto nadací, kdo je platí a proč? - které jsem mu položil, budu m uset odpovědět sám. tyto nadace slouží k rekvalifikaci a adaptaci osvědčených kádrů na nové ekonomické podmínky rozvinuté postkomunistické společnosti ovlád ajících. Platí je ti, kdo tady moc měli a stále mají proto, aby si tuto moc za chovali i ve světlých zítřcích.
Vladimír Havrda