--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Ludvík Zbyněk
Název: Surová pomsta Čechů, ale jen některých
Zdroj: NN Ročník........: 0005/030 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Surová pomsta Čechů - ale jen některých !

Důkaz: Přelouč u Pardubic, před 50 lety asi 4.000 obyvatel. Bestialit, páchaných tam v poválečné emoci se zůčastnilo jen asi 40 t.zv. partyzánů a revolučních gardistů. To znamená, jen 1 procento.

Surovosti té jejich "revoluce" se nelišily od smutně známých událostí těch dnů i z jiných měst. Hony na vojáky německé armády snažící se dostat na Západ a jejich zatýkání nebo st

řílení k vůli prstýnkům, hodinkám a penězům v okolních lesích a polích. Veřejné týrání osob, na které dav ukázal prstem, "výslechy" s 2m bejčákem... Hlavním orgánizátorem přeloučské revoluce byl bývalý učitel, už za první republiky zavřený na 3 roky za pohlavní zneužívání svěřených mu holčiček. Po propuštění mohl pak pracovat jen jako dělník. Proto zřejmě ta nenávist ke střednímu stavu, respektujícímu zákon. Své "revoluční" zájmy spojil s užitečným.

S ostatními výtečníky jemu podabnými předali v noci rodiny statkářů, živnostníků, továrníků a jiných zámožných lidí a zatýkali je za údajnou koloboraci s Němci. Zejména ty, kteří se netajili svými obavami z "osvobození do bolševismu." Od plačících rodin se ale dali rychle uprosit, když dostali zlato, peníze, drahé koberce a jiné. Jejich "revoluční" boj proti údajným zrádcům a kolaborantům trval celý rok, než se Drtinova spravedlnost odvážila ty zasloužilé hrdiny národního osvobození pozavírat.

Potrestán z nich nebyl ale nikdo poté, co se hlavní viník, prznitel dětí a komunista na cele údajně pověsil. Ostatní pak mohli všechnu vinu svést na mrtvého. Hlavně šlo o chránění rudé svatozáře nad hlavami těch druhých, pro stranu významnějších, kteří s tím soudruhem býv. učitelem vzali zákon do vlastních rukou a kapes. Nenechavost nemoc rudých.

Byla to doba teroru, vražd, krádeží a bezpráví. Ve všech českých městech, ale hlavně v pohraničí. Tuto minulost nelze zlehčit, s použitím jiných, méně surových označení pro ty činy-lidově řečeno "morálně" okecat. Ve vnitrozemí to postihovalo jednotlivé české rodiny. V pohraničí bylo vystaveno násilí na tři miliony žen, dětí a starců v době, kdy muži byli v zajetí nebo mrtvi. Drancováním jejich majetků se neobohatil stát, ale jen ziskuchtiví, bezohlední jedinci. Dekrety pana Beneše měly dát té zločinnosti nátěr zákonnosti. K české povaze, mimo snadné ohebnosti a přizpůsobivost i když z toho něco kouká, patří i příznačný rys, solidarita v houfu. Doba mobilizace v roce 1938 to dobře charakterizuje. Jenomže ta dnešní solidarita stavět se proti vrácení majetku nakradeného českým Němcům, nemusí opravdu být záležitostí všech. Nikdo se nemusí cítit spoluzodpovědným za zločinnost menšiny před těmi 50 lety, která už tehdá představovala v národě jen odpad.

Ano, surová byla pomsta - ale jen něktrých. Ta část českého národa, která se dodnes solidarisuje se zločiny bývalých Rabovacích Gard, měla by si připomenout zásadu, platnou již po několik tisíciletí ve všech náboženstvích světa a vyjádřenou v křesťanství slovy: "Co nechceš, aby činili jiní Tobě..." Ten nejsnadněji pochopitelný důvod k solidaritě, jak vrátit zničené a čím nahradit tehdá způsobené škody? I ten by měl ustoupit do pozadí před úvahou o pravděpodobném vývoji, že jako ten slabší účet k vyrovnání dříve nebo později přece jen v tom, že bude adresován všem.

Tak jako je nutno odmítat domněnku kolektivní viny Čechů za činy po květnu 1945 nejen v Přelouči, všude - tak jak třeba se s rozhodností postavit proti tvrzení o kolektivní vině českých Němců, kterým jsou ospravedlňovány zločiny na nich páchané. Benešovy dekrety jsou otázkou cti či hanby českého národa. Zbyněk LUDVÍK, Frankfurt/M.