--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Volby se blíží
Zdroj: NN Ročník........: 0005/030 Str.: 017
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
VOLBY SE BLÍŽÍ.
Ačkoliv je do voleb zdánlivě ještě daleko, neuplyne ve skutečnosti ani rok a občané půjdou k volbám. Tedy alespoň někteří z nich. Nerozhodnutých je dle průzkumů veřejného mínění dost. Ne všichni z nich k volbám půjdou po rozhodnutí na poslední chvíli. Budou i tací, co zůstanou doma, nebo odjedou na chalupy. Tož popřejme jim k tomu pěkné počasí.
V červnu příštího roku uplyne Poslanecké sněmovně našeho Půlparlamentu volební období. Nejdříve 30 dní předem, ne však později se budou konat volby. Přesný termím musí vyhlásit předsednictvo Poslanecké sněmovny nejpozději 90 dní před dnem pro konání voleb předsednictvem určeným. Občané budou mít dost času na rozmyšlenou. Ačkoliv, vše může být i jinak, pokud se Poslanecká sněmovna rozhodne pro změnu volebního zákona, který je z roku 1990. Vycházejme však z doposud platného právní úpravy. Ta totiž není pro potřeby současných pánů poslanců k zahození a byl by to od nich holý nevděk, zrušit zákon jenž jim nemalým dílem přispěl k získání poslaneckého mandátu a zároveň většině z nich, pokud nepatří mezi poslance nezařazené do žádného poslaneckého klubu, umožňuje kandidovat znovu. Nezařazení však mají dost času na to, najít politickou stranu, která je na kandidátky napíše a co je hlavní, která bude moci podat kandidátku bez problémů. Pro samotné voliče však stávající volební zákon není něčím, co by jim výběr usnadnilo.
V z t a h v o l i č - k a n d i d á t.
Voliči v našem volebním systému nevolí konkrétní kandidáty, volí politické strany. Až jaksi druhořadě má volič možnost preferovat konkrétního kandidáta. Hodlá-li preferovat kandidátů více, je jeho výběr omezen na kandidáty téže politické strany. Naproti tomu jsou voliči v Poslanecké sněmovně zastupování poslanci jež jsou nezávilslí a nejsou nijak zákonem vázáni na politickou stranu, která je navrhovala.
Přes uvedená omezení výběru nebývají preferenční hlasy něčím vyjímečným. Týkají se však buďto osobností známých voličům ze sdělovacích prostředků, nebo jde o kandidáty, kteří jsou v konkrétním případě osobně známi konkrétním voličům. V posledně jmenovaném případě, ale pouze v tomto případě můžeme hovořit o skutečně svobodném, ničím a niký neovlivněném rozhodnutí voliče volit konkrétní osobu.
V rozhodujícím množství případů však voličl vhazují do uren neupravený volební lístek, čímž se vysloví obecně pro jimi vybranou politickou stranu. Takovýmto způsobem volby nemohou rozhodnout o tom, kdo bude v Poslanecké sněmovně prozazovat program a hájit zájmy politické strany pro níž volič hlasoval. Málokterý volič dokonce ví komu konkrétnímu přispěl svým hlasem k získání poslaneckého mandátu, kdo jej v Poslanecké sněmovně zastupuje. Ti z voličů, kteří dali své hlasy politické straně či svojí preferencí kandidátu politické strany, která ve volbách neuspěla, nejsou ze shora uvedeného hlediska zastupováni vůbec. Že však nemohou vyhrát všichni, je neodmyslitelný a neodtranitelný prvek voleb.
Co však zaslouží právní úpravy, je osobní kontakt mezi voličem a kandidátem. A mělo by být učiněno něco podstatného proto, aby se volič nemusel spoléhat na informace podávané mu politickou stranou, která kandidáta navrhuje či na informace ze sdělovacích prostředků. Ty u nás nejsou na takové výši svojí nezávislosti, aby svými informacemi sloužily více voličům než zájmům politických stran. Tak se stává, že někteří z pánů poslanců nestojí lidsky ani za fajfku tabáku. Při starosti o čisté lustrační osvědčení se zapomíná na obyčejný trestní rejstřík. A volič se diví, kdo že to jeho zájmy v Poslanecké sněmovně zastupuje. Do poslaneckých křesel zasedají i lidé, kteří tam skutečně pouze sedí a někdy i zvedají ruce na znamení souhlasu s něčím, čehož smysl nejsou sto pochopit. K a n d i d á t a s t r a n a.
Mnohdy se diví i ti, kteří takové kandidáty zapsali na kandidátní listinu. Bohu dík, stávají se i případy o nichž lze hovořit pochvalně. Na kandidátku je napsán člověk schopný natolik samostatného myšlení, že se s těmi, kdo je na ní napsali rozejde a začně hovořit sám za sebe v mezích možností dané mu jednacím řádem. Avšak i toto je jev, ač prospěšný, tak natolik nahodilý, že na něm ani nelze stavět, natož jej vydávat za klad volebního zákonodárství. Neexistence tak zvaného vázaného volebního mandátu je věcí správnou. Poslanec jedná pouze podle svého svědomí, ale též podle svých individuálních zájmů. Politická strana tak nemůže učinit z poslance nástroj jen svých úzce stranických potřeb. Pak jsou přechody poslanců či jejich odchody z poslaneckých klubů pouhým důsledkem nedostatečné informovanosti o osobě kandidáta. Avšak vtah kandidáta a politické strany je jen a jen věcí politické strany, která kandidáta navrhuje. N e z b y t n o s t i n f o r m o v á n í v o l i č ů. Bylo by potřebné, aby volební zákon stanovil kandidátům povinnost představit se voličům něčím podrobnějším, než jménem, a datem narození, v lepších případech stručným výčtem pro voliče neověřitelných životopisných údajů. Nemylme se, že nedostatek informovanosti voličů o kandidátech budou nahrazovat sdělovací prostředky. Jejich roli informátorů stačí připomenout aférou pana Bartončíka v níž jim rozhodně nešlo o službu voličům, ale o službu tomu, kdo jim o něm vzdor ustanovení volebního zákona informaci poskytl. Závěrem nezbyde než konstatovat, že voliči budou opět kupovat zajíce v pytli. Budou opět přestupy poslanců a jejich odchody z poslaneckých klubů. Budou opět alkoholické aféry pánů poslanců i paní poslankyň. Bude zneužívání imunity. Tím nenířečeno, že povinnost informovat voliče o kandidátech daná volebním zákonem kandidátům a těm, kdo je jako takové navrhují odstraní shora uvedené jevy. Je však nasnadě, že obeznámení voliče s kandidátem, jeho činností funkcemi, úspěchy i neúspěchy v zaměstnání nebo podnikání by přispělo nejen k snadnějšímu rozhodování voliče, ale i ke kvalitnějšímu jeho výběru. Sotva kdo by volil někoho, o kom by věděl že nerespektuje takovou samozřejmou povinnost, jakou je dodržování abstinence při řízení motorového vozidla. Těžko by mohl kandidovat ten, kdo je znám jako nepoctivý podnikatel, líný zaměstnanec neschopný ve své profesi. Málokdo by zvolil do Poslanecké sněmovny mladíčka, jehož jedinou předností je slavný otec.
Ptávali se římští občané dob antických pánů kandidátů do instituce slavného názvu - Sanatus Populus Que Romanus: Quod
bonum facet per populo romano? Co dobrého jsi učinil pro lid římský?
V Praze dne 20. července 1995,
pro NN Vladimír Kolář