--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Fousek Josef
Název: Básničky
Zdroj: NN Ročník........: 0005/033 Str.: 001
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Básničky (písničky) z Fouskovi mošničky Před časem se mne dostala do rukou kazeta s písničkami, kterou jsem téměř ze s vého magneťáku v autě nevyndal. Byla takovým mým pomocníkem a bavičem při jízd ách po vlastech českých, při kterých se mne honily hlavou nepěkné myšlenky a s plíny z naší dnešní doby. To prosím není žádná fráze. Na závěr posledního víke ndu jsem měl z pekla štěstí. Jel jsem do jedné obce nedaleko Kladna zapůjčenou kazetu s nahrávkou Necenzurovaných písní vrátit svému příteli a sešel jsem se v jeho zahradní občerstvovně s jejich autorem, poetou a písničkářem Josefem F ouskem.

Využil jsem této příležitosti a požádal Josefa Fouska o rozhovor pro Necenzuro vané noviny, kterých je pravidelný čtenář a k nimž má jednu velice vážnou výhr adu. Dosti často se mu totiž stává, že je nemůže nikde sehnat. *****

Pane Fousku, proč se sbírka vašich nových Necenzurovaných písní neobjevila v d istribuci ?

Abych odpověděl popravdě. Tyhle písně jsem natočil proto, že člověka občas něc o zabolí. Zpíval jsem donedávna v divadle, ať již Semaforu nebo v divadle Jiří ho Grosmana. Teď jsem sám a zpívám dál své písně. Já si v nich vyleju srdce, t o co mně trápí a protože je nechci zpívat doma čtyřem stěnám svého bytu, tak j ich vždycky pár natočím, takových pět šest, oni to lidi chtěj. Je to takovej m ůj názor na svět a zájem přátel nebo úplně neznámých lidí mě strašně pomáhá v další práci. Když jsem měl před časem těžký infarkt tak jsem si řek Fousku teď nemůžeš lidem lhát, nelhal si za komunistů nebudeš přece ani teď. Tehdy lidi nadávali při pivu v hospodách, ale veřejně se báli promluvit a já se obávám ab y se to zase neopakovalo. Proto se snažím publikovat svoje věci. Tenkrát to by lo o hodně nebezpečnější i když nejsem žádný hrdina, ale myslím si, že je to m oje povinnost, protože když se zase začneme chválit, že je to tady všechno v p ořádku tak jsme zase tam, kde jsme byli. Já si myslím, že je moře špatných věc í, na které se má ukazovat a není v mým zájmu rozvracet republiku, jak se mne snaží leckdy někdo podsouvat. Já chci, aby to tady vedlo k demokracii a ne zas e k nějakému totalitnímu systému.

Já mám při poslechu vašich písní pocit, jakoby na mne z nich občas dýchl Karel Kryl. Přinejmenším tím bolem v nich obsažených. Nemáte strach, že vám taky pu kne srdce žalem jako Krylovi?

K téhle otázce mohu říct pouze jedno. Já sem hořkej. Mám těžkou srdeční chorob u, těžkej srdeční malér. Karla Kryla jsem měl rád, stejně jako jeho písničky a básně. Hrál jsem s ním pouze jednou v životě. Bylo to ve Švýcarsku, kam nás p ozvali exulanti, kde jsem měl hodinové vystoupení. Byl tam Bohdan Mikolášek, t aky exulantský písničkář kterého mám rád, jemný člověk stejně jako jsou jemné jeho písně. Mně stačí když si vzpomenu na jeho Bratříčka, Maškary nebo Martinu a hned se mi nahrnou slzy do očí. Tenkrát jsem Karla viděl poprvé živýho. O t o tragičtější pro mne byla zpráva, že Karel zemřel. Byla to pro mne strašná rá na. Napsal jsem hned ten den báseň, kterou jsem recitoval v rozhlasové relaci "noční proud". Šokem pro mne bylo, jak se rázem k němu po smrti hlásilo tolik lidí o které on by zcela jistě nestál. To byl u mně akorát na návštěvě Vašek V elechovský a já se od něj poprvé dozvěděl, že pojedu do Ameriky hrát pro exil. Za normálních okolností bych skákal radostí, ale tehdy mě do skákání nebylo. Měl jsem tam jedenáct dvouhodinových vystoupení a byla to obrovská zodpovědnos t, protože jsem záhy poznal, že mnohé myšlenky které říkám oni znají. Nevidí t o tady tak růžově jak se od nás ven snaží prezentovat. Já to taky nevidím růžo vě, neboť jsem nikdy nebyl optimista, já byl vždycky více skeptik a proto ty m oje básně, potažmo písně jsou takové jaké jsou. Nedávám plnou chybu dnešnímu p olistopadovému režimu, ale dávám tu chybu okamžiku, a to když se tenkrát v osm ačtyřicátým napil truhlář Gotwald klihu a od tý doby se nám lepí smůla na paty . A já si myslím, že tady pořád hodně Gotwaldových pohrobků touží po moci a sn aží se zamezit tomu, aby se lidi mohli svobodně projevovat a svobodně dýchat. Myslím si, že vaše písně by mělo mít možnost slyšet víc lidí a nejenom vaši př átelé. Přinejmenším čtenáři Necenzurovaných novin, vzhledem k tomu, že jsou va še písně stejně jako naše noviny necenzurované. Když najdu nakladatele který mi to vydá, tak to bude bez problému. Dvě předcho zí nahrávky se podařilo vydat díky tomu, že Dalibor Janda našel v sobě odvahu a vydal první sbírku ve studiu "Hurikán rekord" pod názvem "Tohleto je lidi de mokracie". Druhou s názvem "Já sem blbec ty si blbec" vydalo nakladatelství "B ílý slon". Když měla první nahrávka svůj křest, tak v Necenzurovaných novinách o ni napsal Vlado Pavlík článek s otázkou, kdy se ze mne stane vězeň Karabce (tehdejší generální ředitel vězeňské služby). Zmiňovaný článek, stejně jako Vl ado Pavlík mne velice potěšil, je zřejmě strašně moc citlivej a o to víc mně p řekvapuje jeho statečnost s jakou vystupuje a píše. Před chvílí jsem zaslechl vaší novou báseň, ve které narážíte mimo jiné i na s oučasnou tahanici kolem soudruhů vlastizrádců. Nemohla by mít premiéru v NN ? Já jsem pro ! Já se nestydím za to co napíšu. Já si jdu svoji cestou, nejsem a ni levičák ani pravičák a přitom z obou stran mne vyčítají nedostatek optimism u v mých básních. Panebože copak ten život je nějaká sranda? Vždyť život je př ece vážná věc. Zaplať bohu, že existují lidé kteří vlévají ostatním trošku hum oru, ale já takovej nejsem. Já nemám totiž čas se smát ani lhát, protože moje srdíčko je načasovaný a já chci ještě hodně stihnout. On totiž ten optimismus je pěkný svinstvo a já pořád říkám, že ho pro nás vymysleli komunisti. Ve vašich necenzurovaných písních jsem v jedné z nich, tuším že se jmenuje "St átní večeře" zaslechl v samém závěru něco o vašem neslavném konci u pan doktor a Cimického v bohnickém "cvokhausu". Znáte se s ním dobře ? Psychiatr Cimický občas vystupoval jako host v divadle, ve kterém jsem dříve h rál. Znám ho však i soukromně.

Občas jsem zaslechl, jak lidi o mně říkají díky tomu co hraji a zpívám, že jse m blázen a tak mne napadlo, zda by mně nemohl dát glejt o tom, jak na tom vlas tně jsem. Byla to spíše taková legrace, ale mám to koneckonců oficiélně potvrz ený. Na tom potvrzení stojí, že Josef Fousek je naprosto duševně a psychicky z dráv. Jediný takovýto vysvědčení v republice o tom, že je člověk naprosto psyc hicky a duševně zdráv má kromně mne ještě republikánský doktor Sládek. Nemohl bych využít tohoto dnešního setkání k získání protekce pro případné psy chiatrické vyšetření, které mi teď nejspíše hrozí. Jsem totiž nějaký čas v péč i jedné vyšetřovatelky, která mně dokonce předevčírem sdělila obvinění z pomlu vy jednoho velice hodného a poctivého pána a ona si velmi libuje v psychiatric kých vyšetřeních svěřených oveček.

Protekci. Já nevím zda bude třeba. Když vyšetřil mne, tak nevidím důvod proč b y nevyšetřil někoho, kdo se mnou dělá interviu, je to koneckonců jeho lékařská povinnost. Jinak ještě na závěr. Vrátím se k tomu vašemu dotazu, zda by jste mohli otiskovat v Necenzurovaných novinách mé básně. Odpovím krátce. Proč ne ? Mohu tedy čtenářům NN slíbit, že průběžně budeme otiskovat z vaší tvorby. Když to vašim novinám neublíží tak můžete.

Já se zeptám opačně, aby to náhodou neublížilo vám. Já nemám obavu, vždyť jsme snad v demokracii. Uvědomte si, že je to stoka, ty naše noviny. To je stoka ?

Řekl to jeden pán.

Já znám jiný noviny který jsou stoka. Nebudeme je radši jmenovat.

Dobře nebudeme je tedy jmenovat i když to mám na jazyku. Víte já byl mimo psan í básniček a zpívání písniček celý život pomocný dělník. Ve stoce jsem vyrosta ona se i v tý stoce často objevuje krásná ušlechtilá myš. Děkuji za vaší poslední báseň, která bude mít premiéru v NN a za rozhovor, kte rý doufám nebyl poslední

Zcela určitě ne. Rozloučím se s vašimi čtenáři veršem : " Den ze dne se učím ž ít a přesto je mi hej - teprv na stará kolena se cítím svobodnej." NEVYLÉČITELNÍ (Srpen 1995 - premiéra)

Ze sametové revoluce

Z té zůstal černý sprej

Soudruzi pijí coca-colu

V žitě se chystá noční rej Byrokrat vzkvétá na výsluní

Přepážka žádost skloň se pros Po tlusté čáře kráčí blázen

Cinkají klíče zpívá kos

Zas bagr žene rezervaci

U Tmáně pláče koniklec

Šedivá mračna cementáren

Z Berouna jede pitomec

Srpen je passé chápej cháme Kdo pozval šedé přilbice

Dle práva všechno tenkrát bylo Tak praví pražská justice

Krmítka kýčů seriály

Pod klopou hvězdu zvenku pták Volební guláš bez příchuti

Kde hledat pravdu slábne zrak Jen schlíplá parta zvedá hlavy

Na světlo denní ze stínů

Ze strachu píší krví veta Pro návrat bratří Mašínů

Pravice z levé uhnětena

Má kabát starých exibic

Spletena poutem starých faulů A nenasytná stále víc

Do oranžových novin hledí V ulici čvachtá obleva

Mefisto tahá rudé trumfy

Pohřebák stáčí doleva

Na kvádru sedím u Václava Uprostřed davu exil mám

Vepřová parfém z okna voní Jdu k Můstku oči zavírám

Jan Palach za mnou v tichu mlčí Projela tramvaj cinkl kov

Shořely svíce na Národní

Dva prsty zvedám beze slov STÁTNÍ VEČEŘE (Krátce po státní večeři na které jsem nebyl - ze Sbírky Necenzu rovaných písní Josefa Fouska)

Včera jsem měl překrásný sen, ať si kdo chce nevěří

Premiér mne pozval k sobě na luxusní večeři

Čtvrtmilion vstup tam bude, šekem buch, buch na dveře

Pochlebníci přijdou potřást vzácnou rukou kancléře

Vzdejme dík té velké straně, co nás vede kupředu

Losos, rýže s kaviárem,

býčí koule na medu Husí játra na bazalce

a panenky svíčkové Místo vodky Ballantinka,

ta co pijí bossové Kléma, ten se v hrobě diví,

kdo mu béře nápady Strana je stát, stát je strana,

smoking, sádlo u brady Na Bingo se podívejme,

vesele si zpívejme A starosti o budoucnost

občánkové nemějme Ten kdo sedí koni v sedle,

ten z něho nikdy nesleze A ten co jej nenakrmí,

ten se nikdy nesveze Pod ocas mu žebřík přistrč,

do ráje si chvíli vlez Láska, pravda, spravedlnost,

není pro ty bez peněz Ve výstřihu leccos k mání,

oranžpuding u pultu Dáma zívá do kožichu,

a šilhání po kultu Dáma zívá do kožichu,

tančíme až do jitra V mercedesu od Helbigů

odjedeme na vnitra Včera jsem měl překrásný sen,

ať si kdo chce nevěří Premiér mi řekl Fousku,

pojď ke mně na večeři Zazpíval jsem, co si myslím,

odvezli mne od Klausů K doktorovi Cimickému

do Bohnic do Cvokhausu Teď jsem šťastný jako dítě,

diazepan, kolem les Nestraší mne káesčéem, čéesdé,

ani ódées

Žádné stresy, žádná mluvčí, nikde žádnej pochlebník

Večer párta s dozorcema,

na dobrou noc skotskej střik. (Josefu Fouskovi jsem po rozhovoru slíbil, že jej budu informovat o ohlasu a z ájmu čtenářů NN o jeho poesii, která je většinou také nahrána ve formě písniče k a to velice pěkných, což bohužel na stránkách novin není možné deklarovat. S nad se najde někdo, kdo umožní jejich vydání, aby se nestaly pouze jakýmsi sam etovým samizdatem určeným pro šťastlivce ze řad písničkářových známých. Písnič káři Fouskovi bych přál aby mu jeho sešité srdíčko co nejdéle vydrželo, k čemu ž bude potřebovat stejně jako my co nejvíce té obyčejné člověčí svobody.) Přemysl Vachalovský

REKAPITULAČNÍ SONG (Leden 1993 - Necenzurované písně) Koukám jako jedle a jsem z toho vedle

Za pár roků hnedle a jsou pořád v sedle Co se překabátí, pozvolna se vrátí

Začínám se báti, dál se život krátí Podvedli nás lidi, i slepí to vidí

Stejné oko pídí, za zády nám slídí Kdo byl proti rudým, jako dítě čumím

Ten zůstane chudým, pochopit neumím V českém kolotoči, bydlí červotoči

Koně nevykročí, pr, řve stejný kočí Proč já jsem se honil, slzy štěstím ronil

A klíčema zvonil, bože já to zkonil Václav s koně zívá, na kurvy se dívá

Půl hymny si zpívá, kde kdo na něj plivá Blaničtí rytíři, dávno už mě síří

S vepřem na talíři, zbabělostí hýří Dál si Praha žije, vexluje a pije

Ruka ruku myje, orloj dvanáct bije Nic už není tabu, zlomit vložku fabu

Zabít starou babu, z kontejnéru dlabu Dívčí duše plachá, brečí pro Palacha

Dej si holka bacha, frajou Offenbacha Smog mi plíce dusí, sbohem Jene Husi

Za marky jsou pusy, život se mi hnusí Z hotelové vany hledím na Hradčany

Poddaní se sunou do slavnostní brány Ó národe český, jednou bude hezky

Až zvítězí rozum zmizí třesky plesky