--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Zuzánek Slavomír
Název: Na adresu sudetských Němců
Zdroj: NN Ročník........: 0005/035 Str.: 005
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Na adresu sudetských Němců! Ve volbách v roce 1936 v Mostě, byl můj bratr zavražděn henlajnosci a strašně zohaven včetně vypíchaných očí! Tak pracovali zfanatizovaní sudetští hitlerčíc i, kteří bylinejhorší! Matka se z toho zhroutila a zemřela, otec to nervově ne vydržel, byl to veliký vlastenec, o práci už neměl žádný zájem a říkal z tohoh le vude válka. Němci nás napadnou. V srpnu 1937 utekl z domova a celý měsíc js me ho neviděli. Tušil jsem kde asi bude, bylo po něm pátráno a já sám jsem na harachovsku ho hledal, ale nenašel. Při tomto nervovém vypětí, jsem v práci v srpnu 1937, přisel o čtyři prsty pravé ruky, takže mám jen malík. Když se otec po ěmsíci vrátil, tak se potvrdilo, že celý měsíc hlídal na harachovsku hrani ce, uměl dobře německy, tak přecházel hranice a pozoroval Němce. Na konec jsme byli nucení dát ho do ústavu kde taky zemřel! Od zabrání našeho pohraničí, js em pracoval v odboji a po prozrazení jsme byli 16. února 1943 za noci přepaden í Gestapem a SS. Byli jsme bez soudu transportováni do K.L. Mauthausenu s pozn ámkou "Návrat nežádoucí"! K.L.Mauthausen, byl jako jediný zařazen do nejhorší kategorie III stupně, tady už vedla cesta pouze do nebe! Přivítací řeč zástupc e velitele tábora Bachmajeta byla "Kdo se chce nechat dobrovolně utopit, zastř elit a nebo oběsil. Byl jsem zařazen do pracovního komanda, kde jsem dostal kr umpáč akopat, pracovat se muselo jinak jistá smrt! Dovede si to někdo představ it, na pravé ruce jsem měl jen malík, tak jsem prosil Boha, aby mě pomohl, pře žil jsem to ačkoliv mě ruka bolela, nikdy na to nezapomenu! Byl jsem taky zařa zen do pracovního komanda v Alpách, kde se stavěla silnice i tady jsem prosil Boha o ochranu a přežil jsem to, ani tady nikdy na to nezapomenu! Blížící se f rontou, byl tento malý tábor, kde nás bylo asi 400 likvidováno a já jsem odjíž děl 2 transportem zpět do Mauthausenu. Tady nás nahnali do koupelny, ptom nás nechali dlouho stát nahý, u zdi za kuchyní, bylo to koncem února 1945, sněžilo . Tady ke mě přiběhl jeden Polík, jméno nepamatuji a povídá Slávko, ty seš zas tady přinesl mě 3 vařené brambory, děkuji mu za ně. Potom nás nahnali do plyn ové komory a tak jsem se už loučili se světem! Čekali jsme, kdy pustí plyn, al e stále nic a najednou se otevřou dveře a pustí nás zas ven. Potom jsme se doz věděli, že jim plyn došel. Pak jsem se dostal, do tak zvaného "rusnlágru" podm ínky hrozné, hromady mrtvol po celém place rozlezlé, protože se na tyto hromad y házeli lidi, kteří nebyli ještě mrtví, ale vyhladovělí a naprosto sesláblí. Vězni už tady z hladu olizovali výkali a začali párat mrtvoly a zřát játra, by lo to hrozné! Mezi nima jsem byl a všechno jsem viděl, tak že to není žádný vý mysl a nikdy na to nezapomenu! Sudeťáci mají jediné právo a to je mlčet a styd ět se! Dovede si to někdo vůbec představit, jak těm ubohým lidem bylo? Národe vzpamatuj se! Předsedo OV ČSBS v Semilech, soudruhu Strnade, budeš se mě ještě chtít smtít? Měl by se už OV ČSBS v Semilech, vzpamatovat a nenechat se ovlád at předsedou! Předsedo Okresního soudu v Semilech, soudruhu Strnade, uděláte l íp, když přiznáte pravdu, mě neporazíte!
15. 8. 1995 Slavomír Zuzánek