--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Týbl Stanislav
Název: Viktor Kožený navždy hádankou a tajemstvím
Zdroj: NN Ročník........: 0005/036 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Causa šéfa Harvardských fondů zřejmě u konce VIKTOR KOŽENÝ NAVŽDY HÁDANKOU A TAJEMSTVÍM?

Viktor Kožený, šéf Harvardských fondů, přesněji firmy Harvard Capital and Cons ulting, která zaměstnává tisíc lidí a je prý podle odhadu Koženého třetím nejv ětším plátcem daní v České republice, odpověděl z vily Lyford Keys, kterou kou pil od norské rejdařské rodiny, poblíž Nassau na Bahamských ostrovech l8. květ na tohoto roku na otázku, kdy se vrátí domů, takto: "Víte, to taky může být zí tra." O týden deset dnů později termín návratu upřesnil: "Během dvou týdnů, mo žná do měsíce." Dnes máme září a "Veliký Viki", jak mu prý říkají jeho američt í přítelé od chvíle, kdy zvítězil nad československou ekonomikou, nikde. Trouf ám si tvrdit, že dnes dvaatřicetiletý Viktor Kožený, jak byl, nejspíš už asi z ůstane jen jednou z nejzáhadnějších a nevysvětlených postav české polistopadov é scény.

ČARODĚJ (ŠAMAN) NA ÚTĚKU

O Viktoru Koženém jsem naposledy psal v NN 22/95. V té době Nejvyšší státní za stupitelství prohlašovalo: "Veškeré kroky, které hodláme podniknout, směřují k tomu, aby se pan Kožený dostal do procesního postavení obviněného." Český Úřa d vyšetřování zvažoval, kdy bude zahájeno jeho trestní stíhání. Vrchní státní zástupce JUDr. Libor Grygárek prohlašoval, že sdělení obvinění V. Koženému "ne ní nesmyslnou spekulací". Kožený tehdy z Bahamských ostrovů vyslovil výhrůžku: měl jsem přístup k nejtajnějším informacím a dokumentům. Pokud budu obviněn, budu mluvit... Výhrůžka zabrala: od té chvíle nepadlo proti němu totiž už ani jedno jediné české křivé slovo. Nastalo rozpačité mlčení, které ukončil až ame rický časopis Newsweek. V červenci zveřejnil o Viktoru Koženém tento článek Bi lla Powella a pražského dopisovatele Petera Greena:

Zírá ze stránek časopisů Fortune, Forbes a Business Week. Viktor Kožený propag uje společnost, kterou vlastní - Harvard Capital and Consulting. Tato firma in vestuje na nových trzích v České republice a na Slovensku a Kožený vytváří obr az uvážlivosti a opatrnosti. Potíž je v tom, že Koženému, který nabízí "starou tradici" a "nové myšlení", je dvaatřicet let. A ani v zemi, odkud pochází, ni kdo pořádně neví, co to je za člověka.

Pro některé je Kožený osvědčený hrdina kapitalistické revoluce, která zachváti la bývalý sovětský blok: je to ambiciózní, bystrý mladý muž, který se vrátil d o své vlasti, aby hrál klíčovou roli v její ekonomické transformaci. Díky štěs tí, odvaze a vynalézavosti dosáhl rychlého úspěchu a získal neobyčejnou moc. K oženého společnost - která dnes vlastní zhruba deset procent českého trhu cenn ých papírů - má ohromný vliv v nejlépe řízené bývalé komunistické zemi. Dnes v šak Kožený žije v bankovním ráji na Bahamách, v exilu, který si sám zvolil. Pohnutá historie Koženého začala v roce l98O. Byl sedmnáctiletým hráčem házené na výletě ve Francii, když jeho matka a nevlastní otec prodali chalupu, aby s i koupili zánovní fiat a ilegálně emigrovali z Československa. Kožený se k rod ičům připojil v Německu. Za dva roky se přesunul do Spojených států, aby studo val na Harvardské universitě. V roce l989 odešel do Londýna, kde začal působit v investičním bankovnictví u vážené firmy Robert Fleming. Odtud pozoroval pok ojnou sametovou revoluci v rodném Československu. Protože byl přesvědčen, že t am lze přijít k penězům, opustil banku a vrátil se domů.

Kožený, který měl jen svůj italský oblek a několik tisíc dolarů, viděl svou bu doucnost v Praze. Radikální plán tehdejšího ministra financí Václava Klause na privatizaci státní ekonomiky mohl lidem přinést bohatství. Kožený jako jeden z mála znal západní finančnictví. Založil poradenskou společnost a získal kont rakty na ohodnocování státního majetku. "Byrokraté byli v podstatě líní, a tak nás pověřili, abychom jim napsali zprávy," říká.

Češi připravili transformaci své ekonomiky téměř přes noc. Vláda se rozhodla, že každému občanovi nabídne kupónovou knížku v hodnotě asi pětatřicet dolarů. Při privatizaci mohly být kupóny vyměněny za podíly ve společnostech na pražsk é burze cenných papírů. Klaus, stoupenec volného trhu, však měl jeden problém. Průměrný Čech byl přesvědčen, že privatizace byla "jen další daní, kterou chc e vláda vybrat." Vládní reklamní kampaň v televizi příliš velký zájem nevyvola la. Náhle, před blížícími se volbami, vyvstalo nebezpečí neúspěchu. Harvardské fondy učinily velice prostou, ale riskantní nabídku: svěřte nám investování s vých kupónů. Za rok vyplatíme každému, kdo chce peníze na hotovosti, desetinás obek ceny kopónů. Kožený tak nemusel hned na začátku vydávat peníze. Spočítal si, že česká vláda vydražuje zemi - majetek v hodnotě miliard dolarů - za 35O miliónů dolarů. "Za tuto cenu nebylo možno na frankfurtské burze získat solidn í společnost," prohlašuje.

Kupónové knížky se jen hrnuly a dnes jeho fondy vlastní akcie českých firem v hodnotě jedné miliardy dolarů. Klaus ve volbách zvítězil a Kožený je prý majit elem dvou set miliónů dolarů. Vládě se ulevilo - ale "měli jsme také velké sta rosti," tvrdí Tomáš Ježek, který řídil privatizační program. Proto kolem Kožen ého v okamžiku jeho triumfu začaly narůstat otázky. Od Koženého se nevyžadoval o, aby sdělil, zda má peníze na vyplacení "všech těch hejlů, kteří mu svěřili své kupóny," jak to formuloval jeden západní bankéř. Možnost masívní nesolvent nosti Harvardu vyvolávala u vlády závrať. Požádala Koženého, aby ukázal, zda m á dostatek financí, ale ten odmítl. Klaus pak pověřil přední soukromé detektiv y z Wall Street, společnost Kroll Associates, aby osvětlili každý kout histori e Koženého.

Kožený, jak se ukázalo, svůj slib dodržel - kupóny měly přesně tu cenu, kterou po prvním roce předpokládal. Spekulace o pozadí podnikání Koženého však zesil ovaly. Kožený prý byl nástrojem Ústřední zpravodajské služby (CIA), která přim ěla jakousi velkou českou banku, aby ho podporovala. Přední opoziční politik v Praze nedávno pro týdeník Newsweek uvedl, že Kožený pral peníze z obchodu s d rogami - že zastupoval "kolumbijskou narkomafii". Tato divoká obvinění se však nikdy nepotvrdila.

Avšak Kožený se stále více stával terčem, jak rostl jeho vliv. Zavinil si to s ám. Od samého počátku Kožený zaměstnával mnoho bývalých příslušníků tajné poli cie komunistického režimu. Na tom nebylo nic nezákonného. A v obchodu to bylo přínosem: byli mezi sebou dobře propojeni. Spojení s bývalým režimem, tak brzy po zániku komunismu, však jen zesilovalo podezření kolem Koženého. A pak, v p olovině roku l992, se začal setkávat s československým agentem jménem Václav W allis. Wallis tvrdí, že Kožený nabídl peníze za tajné dokumenty týkající se je ho firmy a předních vládních představitelů. Kožený prohlašuje, že byl pod nátl akem: Wallis vyhrožoval, že zveřejní záznamy tajné policie o Koženém, pokud mu Kožený nezaplatí.

Ať již je pravda jakákoliv - a Kožený o tomto případu skutečně uvědomil polici i - přemístil se na Bahamy, kde teď žije v sousedství jednoho ze svých idolů, legendárního investora Johna Templetona. Teď se probouzí každý den ve tři hodi ny ráno, aby pomáhal řídit společnost, kterou vlastní na druhém konci světa. S manažery své firmy v Praze je spojen telefonem i faxem. Minulý týden vládní v yšetřovatel sdělil, že pokud by se Kožený vrátil domů, "je možné", že by byl z atčen - snad v souvislosti s Wallisovou aférou. To ho, jak Kožený připouští, o drazuje od cesty do vlasti. Jako otec tří dětí, proč bych to riskoval," prohla šuje.

KOŽENÝ JE "ČISTÝ"

Velký, rozezlený Viki nás přes telefon a pohotovou a věrnou Novu poučil: "Já s i myslím, že ten článek POŠKODIL NEJEN MNE, ALE VLASTNĚ I CELOU REPUBLIKU." A republika se snažila. Vláda vydala ústy ministra vnitra okamžitě dementi: "Pro ti Viktoru Koženému nebylo nikdy zahájeno trestní stíhání, takže nevidím žádný důvod, proč by nemohl přijet na území České republiky. Vláda České republiky se minulý týden ani nikdy předtím nezabývala Viktorem Koženým." Svého ministra doplnil policejní vyšetřovatel: "Mohu potvrdit, že proti šéfovi Harvardských fondů neexistují žádné signály, které by vedly k jeho trestnímu stíhání." A VY ŠETŘOVÁNÍ ODLOŽIL, neboť dospěl k přesvědčení, že "Kožený ihned po obdržení po dkladů od Václava Wallise, z nichž bylo patrné, že se jedná o přísně tajné mat eriály FBIS, telefonicky vyrozuměl tehdejšího federálního ministra vnitra Petr a Čermáka," čímž padla jediná dvě možná podezření na trestnou činnost Koženého - nepřekažení a neoznámení trestného činu páchaného agentem Wallisem. *

Že se Čermák s Koženým sešli až čtrnáct dní po telefonátu? - Na to má P. Šmerd a odpověď: "Pan Kožený, který v té době měl určité obchodní aktivity, neměl to lik volného času, a protože chtěl kontaktovat vyloženě ministra vnitra dr. Čer máka, který samozřejmě měl taky plný termínový kalendář, a nikomu jinému Kožen ý nevěřil, tak došlo k tomu časovému posunu, než našli společný volný termín k tomu, aby se sešli a aby oznámení učinil."

Proč volal Kožený Čermáka, když ten ani jako ministr nebyl orgánem činným v tr estním řízení, takže mu informace vlastně ani nepatřila? - I na to má P. Šmerd a odpověď: "Podle Koženého šlo o tak závažnou věc, ve které důvěřoval pouze mi nistru Čermákovi, kterého osobně znal..."

Že Václav Wallis nosil Koženému materiály skoro tři čtvrtě roku před oním tele fonátem ministru Čermákovi? - Ano, jistě, ale "Wallis přinášel pouze různé eko nomické rozbory, které představovaly bezvýznamné kompiláty veřejně přístupných informací. Ve chvíli, kdy mu Wallis přinesl materiály označené razítkem FBIS, okamžitě telefonoval..."

Neboli, shrnul vyšetřovatel Šmerda: "Situaci jsem proto posoudil jako BEZODKLA DNÉ oznámení, nemůže se tedy jednat o neoznámení trestného činu." Definitivní tečku za causou Kožený pak učinil státní zástupce pro Prahu 4 JUDr . Jaroslav Pečinka l5. srpna: "Ponechal jsem usnesení vyšetřovatele v platnost i, a tím je šetření SKONČENO."

"POTĚŠENÝ" VIKI SE VRACÍ!!!

Pocity Viktora Koženého nám opět zprostředkovala televize Nova: "Já jsem velic e potěšen, samozřejmě já jsem byl vždy přesvědčen, že mé jednání bylo v soulad u se zákonem, a jsem velice rád, že toto se potvrdilo ne jedním, ale několika týmy vyšetřovatelů." A proti vší logice dodává: "Datum svého návratu jsem odsu nul na radu svých právních poradců. Ale na návrat do České republiky se připra vuji. Měl jsem spoustu práce a rovněž také jsem byl informován o některých nes eriózních útocích proti mé osobě, to je důvodem toho prodlení."

Proč váhá?

Protože si už zvykl vstávat ve tři hodiny ráno, aby byl ve shodě s naším časem a mohl protelefonovat denně tři až šest hodin s Prahou za 5O OOO dolarů měsíč ně? Protože si na Bahamách buduje novou mezinárodní ústřednu své firmy, hned v edle šestipatrové ústředny svého idolu - Franklina Templetona, který ho k přes ídlení na Bahamské ostrovy přemluvil a který od Koženého docela nedávno koupil část jeho českého impéria za pět miliónů dolarů??

Nakonec se však přece jen rozhodl. V těchto dnech. Vrací se. Ovšem ne domů, al e pouze do Evropy. Do Irska. Na ostrov Emerald. Podařilo se mu totiž získat ir ský pas. Tím pádem i irské občanství...

OTAZNÍKY ZŮSTÁVAJÍ

Počátkem července předseda trestního senátu Krajského soudu v Českých Budějovi cích JUDr. Jiří Bernát, který odsoudil předlistopadového ministra vnitra Kincl a a estébáckého šéfa Lorence, řekl: "Já znám trestní spis pana Wallise, protož e jsem ve věci dvakrát spolurozhodoval. Znám tedy i úlohu pana Koženého. Nechc i o ní mluvit, jen v souvislosti s tím vyjadřuji názor, že pokud některé aféry nevyřešíme hned, za deset, dvacet let můžeme minulost otvírat zase." Pan soudce ví samozřejmě daleko víc než my všichni dohromady a má tedy nepochy bně pravdu. Věc má ovšem háček: za deset, dvacet let, až se případně minulost znovu otevře a objeví se třeba páchnoucí žumpa s Velkým Vikem na hladině, bude Viktor Kožený nadále, a možná ještě daleko účinněji rozhodovat o české ekonom ice, a ať proti němu vyjde cokoli najevo, bude nám s klidem Angličana mávat ir ským pasem...

Causa Kožený tedy skončila. Kometa zmizela z našeho horizontu, ovšem na obloze zanechala mnoho otazníků. Ty se týkají i osob s českým pasem. Např. kdo a pro č rozhodl, aby se Viktor Kožený spolupodílel s federálním ministerstvem financ í - za V. Klause! - na vypracování pravidel kupónové privatizace, na níž pak t ak závratně zbohatl? Kdo rozhodl, že Viktor Kožený je expertem přes zpravodajs kou techniku a umožnil mu tedy nejen radit, ale mít i neomezený přístup k neju tajenějším informacím? Kdo dal Viktoru Koženému stovky miliónů do rozjezdu Har vardských fondů a na jejich masívní reklamu? Kdo tvoří jejich "mozkový trust"? ("Představa, že celý Harvard Capital and Consulting rozjel on jako jedna jedi ná osoba se svou tetičkou nebo se svým tchánem, to je asi absurdní představa - tam také musel být myšlenkový trust a o tom já nic nevím, KDO tam za ním byl. ") A jaký vlastně má tento myšlenkový trust cíl? Na koho je napojen? Nebyl Vik tor Kožený evidován na první správě StB neboli rozvědce? Není jen figurkou říz enou právě těmi důstojníky StB, které "zaměstnává"? (Otazník po možném napojen í Koženého na sovětskou KGB je zbytečný: ani Jan Ruml, ani Stanislav Devátý do dnes neodhalili jediného ruského agenta.) Tyto a řadu dalších, neméně závažnýc h otazníků lze z oblohy sundat (neříkám, že snadno) i bez pomoci majitele irsk ého pasu. Jenom chtít. Bude někdo chtít?

Těžko...

Stanislav TÝBL

PS - Na podzim roku l992, během krize v Perském zálivu, kdy bylo na Husajnův I rák uvaleno mezinárodní embargo, dostala jedna ze společností Koženého - Victo ria Security Printing zakázku na vytištění 25 miliónů bankovek pro Irán. Jsou dvě verze, co bylo dál. První: objednávka byla podvodná, neboť podvodní byli i objednavatelé: sice německých pasů, ale arabského původu a zastánci Husajnem utiskovaných Kurdů - objednané dináry měly Kurdy ochránit od hladu. Koženého m uži podvod brzy "prohlédli" a podvodníky zatkla na hraničním přechodu v Rozvad ově naše policie. Věrohodnost této verze kulhá na obě nohy: soud s podvodníky se nikdy nekonal a oba jsou na svobodě. - Druhá verze: objednavatelé i objedná vka pro iráckou státní banku (Central Bank of Irag) byli v pořádku. Smlouva ob sahovala ujednání, že v okamžiku zahájení tisku dostane Koženého tiskárna polo vinu sjednaného honoráře - asi lO miliónů dolarů. Kožený peníze vyinkasoval - a pak Iráčany udal. Proto dostal od ministra Čermáka ochranku - měla ho chráni t nikoli před Wallisem, ale před iráckou rozvědkou. A Kožený z ní má strach do dnes. Eventuálním atentátníkům se lze snáz ubránit na ohraničeném ostrově, než na bezbřehé pevnině. Viktor Kožený žil na Bahamských ostrovech, a hodlá žít - opět na ostrově ... To je možná tajemství jeho ostrovního života...