--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pavlík Vladimír
Název: Pich-Tůma kontra Pich-Tůma
Zdroj: NN Ročník........: 0005/038 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

PICH-TŮMA KONTRA PICH-TŮMA 1. část

Týdeník komunistů a sympatizujících NAŠE PRAVDA v čísle 6/1995 zveřejnil na st raně číslo 6 článek pod nadpisem Pich-Tůma z trochu jiné strany s podnadpisem Několik faktů z jednoho rodinného archívu.

Svůj ke svému (podnadpis)

Mimo jiného je tu otištěné stanovisko partyzánů z brigády Mistra Jana Husa, kd e byl jmenovaný jedním z velitelů a ve kterém se praví: - V současné době se m noží útoky různých autorů článků na tohoto bývalého partyzánského velitele, kt erý bojoval za svobodu naší vlasti od ledna 1942 do osvobození. Naše masmédia ochotně otiskují a zveřejňují vše, co je jim o něm zasíláno, bez ohledu na to, zda je to pravdivé.

Autoři štvavých a nepravdivých článku, z nichž někteří za okupace úspěšně kola borovali s Němci a nyní pracují za cizí měnu, jeden od druhého opisují a snaží se tím dohnat k sebevraždě člověka, který byl v těžkých dobách připraven obět ovat za svobodu našeho národa svůj život.

Uráží nás toto štvaní na příslušníky odboje, na lidi, kteří se zbraní v ruce b ojovali proti okupantům za naši svobodu a byli odhodláni prolévat svoji krev a i obětovat svůj život. Uráží nás bagatelizování partyzánského boje. Nevinný vrah (podnadpis)

Necenzurované noviny v čísle 16/1992 uveřejnily na straně 28 a 29 redaktorem B edřichem Karlem dokument pod nadpisem "Naruby spravedlnost". O Pich-Tůmovi se tu mimo jiného píše: - Jedním z největších komunistických zločinců, které tato neš%tastná země nosila, je Pich-Tůma. Krvavé řemeslo profesionálního vraha se naučil ve škole NKVD na ukrajině. na samém konci války byl jako parašutista v ysazen na Českomoravské vrchovině, kde svou "řemeslnou zručnost" prokázal i vr aždou ruského partyzána. V padesátých letech, kdy působil jako vyšetřovatel St B, má podíl na vraždě ing. Konečného z národně soc. strany, který byl agenty S tB unesen hned po Únoru ze svého bytu na statek v Dejvicích. Tam byl vyslýchán Pichem-Tůmou a dalšími.

Ing. Konečný byl surově mučen a přesto se odmítl přiznat k vlastizradě. Proto se rozhodli k vraždě - svázali ho drátem, strčili do kufru automobilu a odvezl i z Prahy na Slovensko k Banské Bystrici. Tam si musel vykopat hrob a byl Pich em-Tůmou zastřelen...

Podobně se podílel i na smrti vyslýchného Wiesnera, kdy vystupňoval násilí nat olik, že mučený zemřel. Při procesu (v roce 1953) tvrdil, že Wiesner spadl ze schodů.

Kapitán Pich-Tůma se spolu s dalšími zločinci - Reicinem, Klenem, Tichterem, d r. Plačkem - podílel na mnoha zrůdnostech páchaných ve vyšetřovnách Státní bez pečnosti na nevinných lidech, kteří se z různých důvodů dostali do rukou těcht o bestií v lidském rouše. Za pomoci středověkých metod mučení vymáhal přiznání i na ženách(...). O případu paní Emilie Faitové, účastnice proinacistického o dboje ve skupině Morávek - Balabán - Mašín, vypráví náš příběh. Pich-Tůma, mimo jiné vyšetřován i pro spolupráci s gestapem, byl v líčení z ro ku 1953 odsouzen na 15 let nepodmíněně. Po amnestii v témže roce mu byl trest snížen na 11 let, roku 1956 změněn na podmíněný. V roce 1960 Pichu-Tůmovi sděl il JUDr. Číhal, že mu byl zbytek trestu prominut...

Vojenský soud v Příbrami v roce 1991 na neveřejném zasedání morálně rehabilito val kpt. StB Picha-Tůmu, který byl v roce 1953 uznán vinným z trestného činu v raždy a sabotáže (...). Pich-Tůma tehdy ubil jednoho vyšetřovaného k smrti, dr uhého zastřelil a dalšího těžce zranil....(z denního tisku). Fakta není možné umlčet (podnadpis)

V dalších pasážích dotyčného dokumentu z NN 16/1992 se můžeme dočíst, že paní Faitová byla od září 1939 napojena na odbojovou skupinu Morávek-Balabán-Mašín, řízenou generálem Hugo Vojtou. Na počátku roku 1944 byla spolu se svým manžel em zatčena gestapem. Manžel byl v únoru 1945 ve Flossenbürgu popraven. Paní Fa itová prošla malou pevností v Terezíně, Osvětimí, ženským táborem Ravensbrück a Neustadt-Gleve, kde se po mnoha útrapách dočkala osvobození. Dcera Jiřina byla spolu se svým bratrem Alexandrem umístěna do sirotčince a se svou matkou se shledala na podzim roku 1945 v říčanské Olivovně potom, co mat ka pěšky ušla 280 kilometrů z koncentračního tábora domů do Prahy. Nemohla ji poznat, vážila pouhých devětatřicet kilogramů....

Po návratu do vlasti byla paní Faitová vyznamenána Válečným křížem z roku 1939 , byl jí přidělen prostorný byt a 50 000 korun odškodného.

Protože dobře ovládala němčinu, angličtinu i francouzštinu, byla přijatá na MN O, konkrétně do oddělení Bedřicha Reicina. Její tragédie se začala upozorňován ím na neoprávněné obohacování se vysokých soudruhů na dotyčném ministerstvu. B yla upozorněná, že jestli v tomto bude pokračovat, tak zmizí beze stopy. Dne 9. října 1948 byla zatčena a v poutech odvlečena Josefem Richtrem, kpt. Mi roslavem Pichem-Tůmou, jestě jedním mužem a mladou ženou. Naložili ji do autom obilu a odvezli do chaty ministerstva vnitra ve Velké Úpě. Obě její děti zůsta ly v bytě samotné, chodily normálně do školy, kde jednoho dne je dokonce učite lka postavila před lavice a všem dětem vyprávěla, jaká je jejich matka vyvrhel . Spolužáci potom po obou sourozencích házeli kameny. Později byly obě její dě ti umístěny v dětském domově.

Komunistické gestapo (podnadpis)

Po převozu do chaty MV ve Velké Úpě byla v poutech nacpána do dřevěné bedny, k de byla držena 12 dnů (!). NĚKOLIKRÁT BYLA PŘI VÝSLECHU PICHEM-TŮMOU NELIDSKÝM ZPŮSOBEM MUČENA. VYRAZILI JÍ OSM ZUBŮ, SUROVĚ ROZBIL OBLIČEJ, TĚŽCE JI PORANI L NA HRUDI A NA RUCE,ROZŽHAVENÝM DRÁTEM JI ŠVIHAL PŘES CHODIDLO PRAVÉ NOHY. SA DISTICKÝM MUČENÍM BYLA NA PRSOU ZOHAVENA NATOLIK, ŽE JÍ LEVÝ PRS MUSEL BÝT AMP UTOVÁN(...). OD TÉ DOBY BYLA STOPROCENTNÍM INVALIDOU...

Po výsleších byla odvezena do Státního sanatoria Borůvky - co se s ní dělo tam , nevěděla: byla polomrtvá, snad dostávala nějaké injekce. Druhý den v noci by la odvezena do Ruzyně, kde byla umístěna na samotce - nechali ji ležet na holé zemi - tam zůstala až do 22. prosince. Po celou dobu byla zoufalá; nevěděla c o se stalo s jejími dětmi...Pravou nohu měla celou oteklou - jeden slušnější d ozorce jí ránu vyčistil a ošetřil a patrně jí zachránil život. 22. prosince pa ní Faitovou odvezl J. Richter se zavázanýma očima na Pankrác ke státnímu soudu .

Odsoudili ji k šesti měsícům odnětí svobody za "neoznámení trestného činu". Vz hledem k tomu, že absolvovala 11 měsíců vyšetřovací vazby, byla ihned propuště na na svobodu.

Komunističtí zločinci se zmocnili jejího bytu (podnadpis) Jejich bytu se nezákonně zmocnil Břetislav Horák, poslanec KSČ, a o ukradený m ajetek se rozdělil s Josefem Špírkem, bývalým tajemníkem tehdejšího předsedy r udých odborů (ÚRO) A. Zápotockého. To vše se svolením tajemníka OV KSČ Císařov ského. Později se doslechla, že Zápotocký s manželkou byli Špirkovi za svědky na svatbě.

Na všechny, kteří se podíleli na jejím osudu podala trestní oznámení k rukám m inistra JUDr. Š. Raise. Pochopitelně se nic nestalo, případem se nikdo nezabýv al. Nic jiného paní Faitová ani nečekala...

V roce 1955 jí byl přidělen byt, ukradený majetek byl v dezolátním stavu zčást i vrácen. Ministerstvem financí jí byl poukázán obnos 4 000 korun na nový náby tek - částku splácela z invalidního důchodu, který činil 250 korun měsíčně. Po všech útrapách, které v průběhu vězení utrpěla, po surovém bití Pichem-Tůmou při výsleších, propukla u paní Faitové rakovina...

Řadu let se domáhala svého odškodnění, ale všechno bylo bezvýsledné. Je operov aná na rakovinu způsobenou nelidským zacházením v době svého věznění. V roce 1 978 umírá...

Pokračování v příštím čísle Vladimír PAVLÍK