--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Srp Karel
Název: Kulisy a zákulisí OF
Zdroj: NN Ročník........: 0005/038 Str.: 004
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
KULISY A ZÁKULISÍ OBČANSKÉHO FÓRA aneb jak se vyráběl samet Pokračování z minulého čísla
V období mezi 28. až 31. říjnem proběhlo několik zajímavých schůzek i mezi disidenty a představiteli NSS. V tomto období "student Růžička"- poručík StB L udvík Zifčák absolvoval schůzky zejména na severní Moravě, kde se mimo jiné se šel i s několika předáky polské Solidarity z Bialska Biale.
Mnohem zajímavější byla schůzka dalšího mluvčího NSS "Petra Fialy" (podle ú dajů ze zprávy Vyšetřovací komise událostí 17. listopadu se zřjmě jedná o přís lušníka StB vystupujícího pod krycí legendou) s Petrem Uhlem, která se uskuteč nila v kavárně Demínka v Praze. Uhl kategoricky požadoval, aby ze strany NSS d ošlo k navázání kontaktů s Nezávislým studentským sdružením v Polsku. Zdůvodňo val to tím, že polský svaz má již obrovské zkušenosti s vedením politického bo je a proto by bylo nutné se od nich poučit pro případ, že by v Československu došlo v brzké budoucnosti k nějakým politickým změnám.
Dále Uhl navrhl, aby se v ČSSR konal sjezd nezávislých studentských hnutí z e všech socialistických států a uvedl, že by se tento sjezd mohl konat kolem 3 0. listopadu 1989 na Moravě. Za tímto účelem dal Uhl "Fialovi" adresy students kých hnutí v bývalých socialistických zemích, které byly ještě téhož dne obesl ány doporučenými dopisy.
Během krátké doby bylo navázáno spojení s organizacemi v NDR, Polsku a Maďa rsku. Všechna studentská hnutí, se kterými byly navázány kontakty, svou účast přislíbila. Mezi prvními odpověděl polský Nezávislý studentský svaz dopisem sv ého místopředsedy pobočky ve Wroclawi Piotra Matuszevskieho.
Prvního listopadu 1989 se konala schůzka některých představitelů opozice a zástupců NSS s pracovníky velvyslanectví USA. Několik dní před 17. listopadem bylo velvyslanectví USA posíleno o dalších 30 pracovníků z rangu CIA. Začátkem listopadu se konečně rozhodlo, že sjezd se bude konat v malé obci nedaleko Ostravy, v chatě jednoho z členů výboru NSS. (Již víme, že výbor NSS byl obsazen příslušníky StB a jejími tajnými spolupracovníky, muselo se tedy j ednat o chatu některého z nich. Poručík Zifčák pochází ze severní Moravy, z Br untálu. Z některých poznatků je nanejvýš pravděpodobné, že i jeho nejbližší sp olupracovníci z výboru NSS pocházeli ze stejného kraje - poozn. red.) TAJEMNÝ PAN ALBERT
Tři dny po schůzce v restauraci Demínka došlo k přísně konspirované schůzce v té samé restauraci, které se zůčastnil poručík Zifčák a muž, kterému říkali Albert. V průběhu schůzky pan Albert žádal Zifčáka, aby kolem sebe soustředil úzký okruh studentů, aby nedošlo k dekonspiraci předních vůdců NSS a také, ab y se Bezpečnosti nepodařilo izolovat některé z nich před blížící se manifestac í 17. listopadu.
Poručík Zifčák - "student Růžička" však již takovou skupinu kolem sebe dávn o soustředil. Ubezpečil alberta, že se jedná o skupinu oddaných lidí, kterým b ezmezně věří...
Dne 13. listopadu se v 11.00 hodin uskutečnila schůzka představitelů Nezávi slého studentského sdružení se signatářem Charty 77 Jaroslavem Šabatou v resta uraci Savarin v Praze.
Potvrzuje to i operační svodka - denní situační zpráva StB, že poznatek byl získán již dne 13. listopadu z několika na sobě nezávislých zdrojů. Obsah svo dky potvrzuje účast Šabaty na setkání s vedením NSS.
Již v tehdejší době usilovalo mnoho význačných chartistů i disidentů o stme lení všech vysokoškolských studentů do jednotného studentského hnutí. K tomuto zastřešovacímu úkolu bylo vybráno právě NSS - Nezávislé studentské sdružení, které bylo dokonale ovládáno Státní bezpečností...Cílem cesty Jaroslava Šabaty z Brna do Prahy nebylo nic jiného, než snaha nabídnout tomuto hnutí svůj patr onát. Za NSS se schůzky zůčastnili: "Růžička" - ve skutečnosti poručík StB Zif čák, Růžičková, T. Hanzlíková a P. Mikulková. S posledními jmenovanými dívkami se počítalo do redakční rady bulletinu STUDENT, který měl být NSS vydáván. Na této schůzce se jednalo především o průběhu manifestace 17. listopadu. Š abata přítomné rovněž seznámil s tím, že má zájem převzít nad NSS patronát a v ysvětlil i své představy o této organizaci v budoucnu. Představoval si to násl edovně: V každé části republiky, na Moravě, v Čechách i na Slovensku by měl ex istovat jeden studentský parlament a nad nimi jakýsi nadparlament, ve kterém b y byly zastoupeny tři parlamenty stejným počtem poslanců. Podobná struktura sk utečně po revoluci vznikla.
Šabata je rovněž informoval o připravovaném setkání v Roudné na Moravě, kd e 24. listopadu mělo proběhnout setkání zástupců všech nezávislých studentskýc h skupin z celé ČSSR s představiteli Charty 77. Za Chartu tam byli přítomni: Š abata, Hradílek, Uhl, Pospíchal, Holcnerová a další.
Význam 17. listopadu např. Jaroslav Šabata jakoby záměrně snižuje. Tvrdí, že to vůbec neměl být nějaký den "D". Přesto však ví, že akcí 17. listopadu se ujala "reformě a částečně opozičně naladěná" skupina funkcionářů KSČ. "PASIVNÍ" STÁTNÍ BEZPEČNOST
StB byla, jako vždy samozřejmě a podrobně informována o schůzce v Savarinu, s obsahem svodky byly seznámeny nejvyšší státní a straniceké orgány. Ze svodky vyplývalo, že se někteří představitelé Charty 77 snaží zorganizovat manifestac i společně se studentským sdružením. Přestože i tato zpráva o přípravách na st átní převrat vypadala více než hrozivě, vedení státu, ani nejvyšší velení Stb nepřijalo žádná opatření...
Generálporučík Alois Lorenc, první zástupce FMV a nejvyšší šéf StB říká: "Ž ádné pokyny pro činnost Stb k 17. listopadu jsem nevydal. Vycházel jsem z toho , že manifestace je povolena a proto byl můj vztah k činnosti Stb k akci 17. l istopadu pasivní. Jiná situace by byla, kdyby akce dne 17. listopadu 1989 neby la oficiálně povolena...
Velmi podivné tvrzení... Svodky hovoří o tom, že tento den má být konečně dnem s velikým "D", je tisíc variant, jak tato "povolená manifestace" může sko nčit, a nejvyšší šéf k ni má "negativní vztah"!!!???
Negativní vztah, nebo spíše vědomí naprosté kontroly situace, která se vyv íjela přesně dle záměrů StB a jiných zpravodajských služeb a její dokonalá pří prava a zakonspirovanost nepřipouštěla možnost neplánovaného vývinu? Pan generálporučík, matematická hlava a chladný mozek dnes vysvětluje, že "žádná opatření nebyla k tomuto dni přijata. Nebyl dokonce ani zřízen operační štáb na FMV, neboť bych jej musel svolat, protože jsem tohoto štábu šéfem. Ta kový operační štáb se nesešel".
O tom, že činnost StB při manifestaci 17. listopadu se ovšem nedá vůbec naz vat nějakou vyloženou pasivitou, hovoří Zpráva vyšetřovací komise událosí 17. listopadu, ve které se píše o zařazení příslušníků StB oblečených do maskovací ch uniforem přímo do zásahové jednotky "červených baretů" s úkolem tyto příslu šníky - zabijáky řídit v akci. Činnost StB se dne 17. listopadu výrazně lišila od jejich nasazení při všech předchozích akcích.
Když byla vyhlášena mimořádná bezpečnostní akce (MBA) rozkazem ze dne 17. listopadu, byl, podle pravidel zřízen pouze řídící štáb na Krajské správě SNB. "Tento štáb, pokud si matně vzpomínám," vzpomíná nepřesně jinak velice, až matematicky přesný generál, "byl zřízen až v souvislosti s demonstracemi na L etné..."
Týden před 17. listopadem byl ve znamení schůzkové činnosti všech. Zejména Nezávislých skupin, mezi kterými převládala činnost a aktivita NSS a Nezávisl ých studentů. Dá se tedy říci, že týden před 17. listopadem byly v aktivní čin nosti zejména organizace, které byly přímo řízeny nebo kontrolovány příslušník y StB.
AKCE DETONACE
Téhož dne, 13. listopadu, kdy se konala schůzka dr. Šabaty se studenty z NSS , se ve večerních hodinách uskutečnila další tajná porada. Na tuto poradu posl al poručík StB Zifčák - "student Růžička" své dva spolupracovníky "Fialu" a "V áňů" (Také identita "studenta Váni" nebyla vyšetřovací komisí zjištěna, proto je téměř jisté, že se jednalo o krycí legendu příslušníka StB, jako v případě "Růžičky")
Tété schůzky se zůčastnili zástupci Charty 77, NSS a dva neznámí muži. Kdo tehdy kromě představitelů NSS na této schůzce byl? Byl to především J. Grunto rád, Petr Uhl, Václav Benda a tito dva neznámí muži.
Dle poručíka Ludvíka Zifčáka měl Petr Uhl na této schůzce rozdělovat podrob né úkoly k akci, která byla nazývána akce "DETONACE".
Na základě toho dostal Gruntorád od něj pokyn spojit se s lidmi z Nezávisl ého sdružení ČAS. Ti se měli snažit vyvolávat různá provokační vystoupení, kte rá by směřovala ke konfrontaci bezpečnostních sil se studenty. Dr. Benda se měl podle tohoto plánu od 19. hodin zdržovat ve svém bytě a te n neměl v inkriminovanou dobu v žádném případě opouštět. (V tuto dobu byl V. B enda skutečně doma a ze svého bytu za pomocí přijímače neladěného na policejní frekvenci monitoroval hlášení policejních hlídek.)
"Fiala" s "Váňou" měli za úkol zajišťovat zdroje informací o aktivizaci stu dentů těsně před samotnou manifestací i v jejím průběhu. Dle Ludvíka Zifčáka s e již na této schůzce hovořilo o studentovi jménem Martin Šmíd a toto jméno, s polečně se jménem Drahomíra Dražská, která pracovala na Matematicko - fyzikáln í fakultě jako vrátná, bylo mezi touto skupinou známo již několik dní, ovšem b ěhem hovoru se k němu nechtěl nikdo hlásit a nikdo nechtěl slyšet, k čemu má s loužit. Údajně prý Benda mladší požádal Drahomíru Dražskou, která jako vrátná měla po ruce seznam všech studentů fakulty, aby mu zjistila, zda na fakultě st udují dva studenti stejného jména.
DVOJICE MARTINŮ ŠMÍDŮ
Vrátná z Matematicko- fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, Drahomíra Dražs ká, splnila (dle pamětí poručíka Zifčáka) úkoly Bendy mladšího a sdělila mu dv ě stejná jména studentů fakulty. Každý z nich byl Martin Šmíd... Dne 15. listopadu 1989 ve večerních hodinách se sešel opět Růžička s panem Albertem a ten jej seznámil s konečnou fází scénáře, na kterém se měl podílet. Řekl mu jméno studenta, vybraného pro údajnou "smrt". Řůžička mu ani mrknutím oka neprozradil, že jména studentů zná od Fialy již z minulé schůzky. Před pa nem Albertem nedal nic najevo. Vše bylo v jeho rukou, avšak i klíčoví aktéři b yli perfektně připraveni...
Ještě téhož dne večer bylo - jak se spolu dohodli - odvysíláno ve Svobodné Evropě a v Hlasu Ameriky prohlášení Nezávislého studentského sdružení k 17. l istopadu s uvedením původně plánované trasy, tedy do Opletalovy ulice přes Vác lavské náměstí...
Růžička se dle svých slov rozhodl, že vzhledem k závažnosti těchto informa cí bude informovat své nadřízené, ale jenom potud, že se chystá zneužití 17. l istopadu disidentskými kruhy, a že by měla být do světa vyhlášena dezinformačn í zpráva o ubití studenta Martina Šmída při střetu s bezpečností. Ani slovem s e prý ovšem nezmínil, že byl do této akce osobně zapojen...
Bývalý náčelník 10. odboru StB Petr Žák potvrzuje, že o studentovi jménem Martin Šmíd věděli ještě před demonstrací, tedy před střetem s Bezpečností. V květnu 1991 si vzpomíná:
"...Údajem, že má být během manifestace 17. listopadu dojít k úmrtí studenta m artina Šmída jsme disponovali ještě před zákrokem pořádkových sil dne 17. list opadu...
Časově tento údaj nemůže po tak dlouihé době major Žák označit, ale..."moh lo to být kolem 17. - 18. hodiny." vzpomíná. "Tato informace pocházela z odpos lechu Petra Uhla nebo Václava Bendy. Jméno mi vypadlo z hlavy, byl to jeden ne bo druhý, ale přesně si pamatuji, a to nás tehdy zarazilo, že tak závažný údaj byl z odposlechu zaznamenán ještě před tím, než se demonstranti s kordonem Be zpečnosti setkali...
....tehdy byl v řídícím centru dost velký shon, dostali jsme rozkaz k zadr žení Alexandra Dubčeka, a tak v mém vědomí zůstal navěky zafixován fakt, že jm éno studenta Šmída, i to, že má být ve střetu ubit, jsme dostali z odposlechu. ..Později jsem byl dokonce obviňován z toho, že jsem se údajně v oné kritické situaci pohádal s plukovníkem Vykypělem. Projednával jsem s ním situaci o even tuální provokaci se smrtí studenta Šmída a dával ji do souvislosti s agenturní mi zprávami z července či srpna 1989, kdy na schůzce SPUSA (Svaz přátel USA) b ylo projednáváno zneužití příslušníka StB vyslaného do jejich disidentského pr ostředí. Dotklo se mne, že byla-li to pravda, pak byl příslušník StB vysazen d o nezávislých struktur bez mého vědomí, tedy bez vědomí 10. odboru. Koho jsem z této činnosti za našími zády podezíral? Vzhledem k uvedeným faktům jedině Sp rávu StB Praha..."
Ač byl bývalý major Petr Žák náčelníkem 10. odboru - speciálně se zabýval disidenty a opozičními skupinami - přece nevěděl vše. Třeba o kontrarozvědčíc ích, nasazených do nezávislých struktur za jeho zády. Zprávy, které dostával z Moravy, si mohl dát do souvislostí prakticky až začátkem roku 1990, v době, k dy byl anonymem dekonspirován poručík Zifčák. Růžička zmizel a zůstal po něm e xporučík Ludvík Zifčák.
Zpětně však major Žák potvrzuje, že Zifčák o základních aspektech plánu o pozice svým řídícím orgánům informaci poskytl.
"Součástí této informace, pocházející od agenta z Ostravy bylo i to, že f akt vysazení příslušníka StB do nezávislých struktur bude zneužitý ke kompromi taci StB při některých z budoucích demonstrací v tom, že StB přes vysazeného p říslušníka vyprovokuje zásah proti demonstrantům, kteří by se měli navenek cho vat v souladu se zákonem...
O poměrech ve velení StB a prohlubující se pasivitě vedoucích funkcionářů svědčí fakt, že náčelník 10. odboru nebyl ani v tomto období informován o tom, že zprávy podává pracovník jejich II. Správy vysazený do nezávislých struktur .
HÁDKA NA ALBERTOVĚ
Před zraky mnoha zahraničních štábů a před objektivy jejich televizních ka mer došlo na Albertově k prudké hádce a výměně názorů mezi přívrženci NSS a po řadatelem - Nezávislými studenty. Tito se několik dní před manifestací spojili s Městskou vysokoškolskou radou, která ve svých řadách sdružovala členy SSM, což bylo trnem v očích jak NSS, tak i ostatním studentům.
Předmětem ostré výměny názorů bylo, že NSS chtělo a požadovalo zachování p ůvodní trasy pochodu, která byla několik dní před 17. listopadem zveřejněna v zahraničních sdělovacích prostředcích. Městská vysokoškolská rada a Nezávislí studenti trvali však na tom, aby trasa vedla na Vyšehrad, jelikož tuto trasu p řislíbili dodržet Městskému výboru SSM, konkrétně Jasmanickému. Za tento veřejně prezentovaný návrh, byli tito zástupci MěVR a Nezávislýc h studentů odsuzováni přítomnými účastníky a označováni za kolaboranty. Až po dohodě přímo na místě na Albertově s NSS, došlo k zachování trasy na Vyšehrad s tím, že odtud se půjde rovnou do centra města.
Václav Benda s Batťkem uvádějí, za dodržení dohody mezi studenty a SSM, zá stupce ÚV SSM , který byl přítomen schůzky předních disidentů se zástupci NSS "studentů" z StB, a poskytl záruky, že nedojde k preventivnímu zatýkání aktivi stů a k omezování jejich pohybu. (Dá se tedy říci, že jedinou osobou, které by l "preventivně" omezen pohyb a znemožněna účast na manifestaci, byl Alexandr D ubček, který byl 17. listopadu zadržen.)
Zástupci NSS a opozice také požadovali, aby na této manifestaci nebyla Bezp ečnost viditelně přítomna. Obojí bylo pro první fázi manifestace splněno. PROČ PRÁVĚ 17. LISTOPAD?
Den 17. listopad byl zřejmě zvolen jako nejvhodnější vzhledem k tomu, že je Mezinárodním dnem studentstva a zaručuje širokou mezinárodní odezvu. V neposlední řadě také proto, že to byl i poslední termín s aspirací na me zinárodní odezvu před schůzkou Gorbačov - Busch na Maltě, kde měl být projedná n další postup velmocí při řízení sjednocování Německa, což předpokládalo také politickou změnu v Československu...!!!
Jak potvrdily události s protigorbačovvským pučem a rozpadem Sovětského sva zu, je možné, že panu Gorbačovovi již tehdy na Maltě šlo o víc, než o předání východní části Německa (bývalé NDR) z vlivu Jaltské a Postupimské dohody. Během jednání a příprav oslavit důstojně Mezinárodní den studentstva, stude nty i chartisty, pracoval poručík StB Zifčák pod krycí legendou studenta Růžič ky na plánu, jehož scénář a hru určil někdo mnohem vlivnější, údajně prý tajem ný pan Albert společně s několika chartisty.
Ve skutečnosti byla hra tak silně zakonspirovaná, že během ní jeden nevěděl o tom, co dělá druhý. Disidenti neměli ani tušení, kdo obsadil hlavní role. N evěděl to ani samotný "režiser" tajemný Albert. Všechny články řetězu zapojené do této akce věděly, že něco činí, ale nevěděly to základní, proč to činí, pr o koho to dělají a kdo vlastně za celou akcí stojí. Někteří si to snad mohli j en domýšlet, ale celou pravdu nevěděli.
Poručík Zifčák již 18. listopadu věděl, že se na den 17. listopadu chystá ze strany ministerstva vnitra mimořádná bezpečnostní akce. Předal některé info rmace k přípravám manifestace svým nadřízeným a předpokládal, že samotné předá ní informací bude pro jeho nadřízené dostačující, aby včas zaujali jistá opera tivní stanoviska. Víc pro informovanost vnitra již udělat nemohl. Ohrozil by s vou vlastní bezpečnost.
JAK "VYROBIT" FALEŠNOU MRTVOLU
Pan Albert jej popvěřil vedením této závěrečné a nejdůležitější akce. Zifčá k to naplánoval dokonale. Vše muselo klapnout i kdyby nechtělo. V každém přípa dě chtěl zůstat v anonymitě a rozhodl se, že bude jednat jen s jednou osobou, s "Petrem Fialou" (zřejmě krycí legenda).
Později se rozhodl pro využití ještě jedné osoby a tou byla jeho údajná ses třenice "Ivana Růžičková". Její úkol byl nenápadný, avšak důležitý. Obě osoby, "Fiala" i "Růžičková" byli poručíku Zifčákovi - "Růžičkovi" prý oddáni a dokonce dle jeho názoru "oddáni".
Několik hodin před samotným začátkem manifestace se sešel s "Fialou". které ho již s jeho úkolem seznámil den před tím. Zopakoval mu jej. Jeho úkol spočíval v tom, aby jeho přítelkyně Drahomíra Dražská znala perfe ktně svoji úlohu. "Fiala" měl rovněž za úkol zajistit její stoprocentní mlčenl ivost o všem, co se v následujících hodinách a dnech dozví. (Drahomíra Dražská mlčí dodnes - pozn. red)
Poručík Zifčák - "student Růžička" k uskutečnění záměru vytvořil dvojice, k teré se vzájemně jistily pro případ, že by jadna z nich selhala. Úloha Dražské byla v realizaci legendy, že během manifestace byl ubit její přítel z dětských let, student MFF UK v Praze, Martin Šmíd, se kterým byla spo lečně na demonstraci.
"Fiala" se s ní měl pohybovat před samotnou manifestací i během ní, aby měl a alibi, že ji skutečně během manifestace doprovázel nějaký muž. Výhodou "Růži čky" bylo, že Dražská jej znala jen podle křestního jména "Milan". Dražská byl a s "Fialouů ve více než přátelském styku a byla ochotna pro něj udělat cokoli v.
Dalším bezpečnostním opatřením proti vyzrazení členů akce bylo, že Dražská osobně neznala Růžičkovou ani Matějkovou.
Na Dražskou tedy připadl nejdůležitější úkol: Dezinformaci roznést mezi veř ejnost.
Proč si Zifčák vybral pro tuto akci právě Dražskou? Odpověď je jednoduchá. dražská znala osobně pouze "Fialu". "Růžičku" znala pouze křestním "jménem". Tato všechna opatření měla jeden účel. V případě, kdyby zpráva o smrti stud enta mezi lidi prošla, ale akce by z nějakých důvodů zkrachovala, Dražská by n ebyla schopna uvést při případném výslechu na Bezpečnosti ani jedno jméno. Byl o, ovšem naplánovámo dezinformaci o smrti studenta zanést prve Petru Uhlovi a teprve poté mezi ostatní občany.
Druhá varianta rozříření fámy byla, že Zifčák měl při zásahu Bezpečnosti up adnout na zem a předvádět nehybně ležícího zraněného studenta. K realizaci scé náře si vybral vhodný typ člověka, svou přítelkyni Janu Matějkovou. Pro případ , že by byl Zifčák opravdu zraněn a nemohl sdělit Matějkové, co má dělat, měl Zifčák v záloze připravenu svoji "sestřenici Růžičkovou", která všechny úkoly perfektně znala. Vše by tak, jak bylo dohodnuto, Petru Uhlovi oznámila sama. Z toho důvodu se také měla pohybovat po celou dobu manifestace v blízkosti dvoj ice "Růžička" - Matějková. V případě, kdyby vše probíhalo podle stanoveného pl ánu, celý úkol by nevědomky splnila Matějková.
Plán zněl tedy tak: Zifčák - "Růžička" při střetu s Bezpečností upadne na z em a bude předstírat těžké zranění. Byl si jist, že vše ostatní již ona udělá sama, tak jak bude požadovat.
To, že Zifčák měl ulehnout na zem, mělo ještě jiný význam. Lidé okolo opra vdu na vlastní oči viděli, že někdo na zemi skutečně ležel a ze zpráv, které n a veřejnost pronikly, se později domnívali, že šlo o ubitého studenta. Účel této akce tedy nebyl v tom, aby byl Zifčák dopraven do nemocnice, ale aby na zemi lůežel co nejdéle.
Z Národní třídy byl odvážen až mezi posledními. Když se situace zklidnila, chtěl dokonce vstát a odejít. (Nebylo zajisté nic příjemného ležet ne mokré a studené dlažbě, onoho chladného listopadového dne). Přítomná lékařka, která mu poskytoval "první pomoc", mu údajně tiše řekla: "Teď už musíte ležet, chránít e i nás"!!!
Pokračování Marek KOŘÍNEK
s použitím "Pamětí poručíka Zifčáka"- přílohy deníku Špígl.
...Po listopadu jsem četl, že na Americkém velvyslanectví v Praze nebyl insta lován jediný odposlech. Pominu-li počítačový systém Wang, který však ambasáda rychle vyměnila, takže nemohl být analyzován z protější budovy českého vnitra, nerad bych rušil iluze přátel ze zámoří. Třeba tímto příběhem: S Američany js me chystali přednášku o hudbě. Český zaměstnanec, který se dověděl místo a ter mín, informoval vnitro. Nemohl mít tušení, že zprávu, kterou zatelefonoval z b udky, se dozvíme a podle času jsme s Američany přesně určili, o koho jde. Prac uje tam dodnes, oproti lidem, které loni nový pan velvyslanec propustil... V s eznamu agentů publikovaných Necenzurovanými novinami není. Jako asi další asi tři tisíce osob. Z velvyslanectví byli po čtyřech letech "odejití" dva členové Sekce, zatímco v této chvíli je mezi zaměstnanci 36 agentů a držitelů konspir ačních bytů...
... Sedmnáctého byl pátek. Po projevech na Albertově šel průvod na Vyšehrad. Už po vyjití byla snaha ho uvést do středu města. Manifestace však byla povole ná a schválená byla i trasa. Vládla pohoda a jakési očekávání. Bylo jasné, že po pietním aktu se půjde na Václavák. Policie nebyla vidět. Prvé zablokování b ylo v ulici Na Slupi. Je zde ministerstvo spravedlnosti. Uniformovaní však nez asáhli. Asi po půl hodině se průvod obrátil a šel po nábřeží. Mohlo být mezi s edmou a osmou. Provolávaná hesla si přímo říkala o policejní zásah, zatím však marně. Potřebovali nás dostat do kotle. A ten měl být na Národní třídě. Pod o kny Václava Havla se provolávala sláva. Spisovatel však byl mimo Prahu, snad u poslechl výstrahy, kterou nám dali začátkem léta. Podle ní jsem se neměl zůčas tňovat protisocialistických akcí v červenci, srpnu, září, říjnu a v listopadu. Když jsem se otázal, zdali mi dají seznam a kdy akce vlastně budou, odpověděl i, že to dobře vím. Můj dotaz přesto zaprotokolovali. Lidé asi neznali jeho ro zhovor pro samizdatový Sport, který vydával Honza Ruml. Václav Havel se v něm distancoval od politického života...
...Asi po čtvrthodině jsem vyšel na Národní. už v průjezdu mne překvapilo, že je konec manifestace. Přes ulici jsem viděl plakátovací plochu. Na chodník u mi bylo jasno. Tři metry vlevo stáli demonstranté, a třicet vpravo policisté . Mezi nimi pásmo nikoho...
Vinárna mezitím zavřela a lidé chtěli jít domů. Policie jim to znemožňoval a. Zdálo se mi, že propouští svým kordonem jen někoho. Po chodníku se propléta li návštěvníci Národního divadla. S problémy. Část lidí, kteří nebyli propuště ni dál, se uchýlila do našeho průjezdu a čekala. Uniformovaní měli bílé helmy a v rukách si popleskávali obušky. Za nimi v maskovaných šatech a s červenými barety. Pak normální uniformovaní, civilisté a antony.
Povel přišel asi za čtyřicet minut. Útok byl bleskový. nejvíce mne překvap ila náhlá a obrovská zuřivost policistů. Jakoby celou dobu čekali, až začne uč inkovat droga. Trochu jsem se stáhl do průjezdu. Ti s přilbami šli přímo na ko nec úzké chodbičky. Za vlasy odtud vytahovali hlavně mladé. Druhou rukou je pe ndreky mlátili. Mne čapnul pod krkem červený baret. Šmejknul se mnou do druhéh o kordonu policajtů, který však byl v rozběhu a jen jsem mezi nimi proletěl. z a touto vlnou byl zřejmě řídící a technický personál. Nedal jsem na sobě nic z nát a prošel mezi nimi. Na Národní mezitím propuklo peklo. Vlastně jatka. Na r ohu Národní a Mikulandské, kde jsou nyní Britové, jsem chtěl zahnout. Vidím vš ak, že proti mně jde můj bývalý advokát ještě s někým. Na dálku jej zdravím a chci říci, že jej seberou, ale dělal, že mne nevidí. Bláhově jsem se domníval, že se dostane do maléru. Do těchto míst nebylo možné se bez kontroly dostat... Z knihy Vyjímečné stavy - povolání Jazzová sekce, od Karla Srpa.