--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Hošek Vilém
Název: Vítězství přímé demokracie
Zdroj: NN Ročník........: 0005/041 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
VÍTĚZSTVÍ PŘÍMÉ DEMOKRACIE (zatím jen v Německu) V neděli 1. října 1995 proběhlo ve spolkové zemi Bavorsko hlasování o zavedení referenda na komunální úrovni. Samotnému hlasování předcházelo petiční sbírán í podpisů na podporu žádosti o uspořádání referenda. K prosazení tohoto refere nda o podobě zákona o referendu bylo zapotřebí získat 10% podpisů všech oprávn ěných voličů (tj. circa 870 000 podpisů), což se, díky obrovskému nasazení akt ivistů občanské veřejnosti, během předepsané doby jednoho měsíce podařilo. Tím to vzepětím na občanu svých zájmů němečtí občané prokázali, že lidsky, občansk y a civilizačně dozráli a jsou připraveni převzít větší díl správy svých vlast ních záležitostí do vlastních rukou. Kdy dozrajeme my? Iniciativa "Více demokr acie v Bavorsku", která si vzala příklad ze staletých švýcarských zkušeností, vznikla již před dvěma lety. Do její činnosti se zapojily obě opoziční strany v barovském sněmu tj. SPD a Zelení, stejně jako mimoparlamentní opozice FDP, O DP a jiné menší politické strany. Přímou demokracii podporovalal i různá občan ská sdružení, odbory, křesťanská sdružení až po ekologické a kulturní iniciati vy. Pod tímto tlakem, který sílil, začala být o neodvratitelnosti zavedení ref erenda na místní a okresní úrovni přesvědčena v Bavorsku po desetiletí vládnou cí Křesťansko sociální unie (CSU), která získala při posledních parlamentních volbách absolutní většinu 55% hlasů. Pokusila se převzít iniciativu, postavit se do čela tohoto demokratického proudu, dostat ho pod kontrolu a učinit ho ta k neškodným pro své mocenské pozice. Předložila proto vlastní návrh, jež by vš ak v praxi neumožňoval referendum provést vůbec nebo jen úzce tématicky. K pro sazení svého likvidačního zákona o referendu, majícího za cíl zbavit občany je diného stroje pro účinnou kontrolu moci zdola, CSU nasadila celou sílu svého v ládního aparátu a velké finanční prostředky. Např. jen na tisk propagačních pl akátů na svou podporu z tzv. AMI KASY (špinavé peníze sponzorů) vynaložil vlád ní establishment 1 milion DM. Správci Bavorska však podcenila politickou úrove ň svých vlastních občanů. Voliči se při samotném referendu mohli rozhodnout me zi třemi alternativami:
1. Návrh "zemského sněmu" (CSU) - tento návrh nepřipouštěl možnost vypsáni ref erenda o všem, co souvisí s financemi obce, např. roční rozpočet. Zamítal též každé rozhodnutí formou referenda na nižší úrovni než městské, např. v městský ch čtvrtích. Podle CSU měl mechanismus vypsání referenda fungovat takovým způs obem, že by k vlastnímu referendu v praxi vůbec nedošlo. Tedy stejně, jako se to podařilo vládnoucí kastě prosadit v České republice. Například už samotnou žádost o pouhou možnost sbíráni podpisu pro uspořádání referenda by podle CSU muselo podespat 1% voličů v dané obci či okrese. Tato žádost by musela obnášet i návrh na finanční krytí uspořádání referenda. Až potom by bylo možné začít sbírat podpisy pro uspořádání vlastního referenda. Podle vládního návrhu by to muselo být nejméně 5% podpisů ze všech oprávněných voličů ve městech nad 100 000 obyvatel o 10% v menších městech. Podepisovat by se smělo pouze na radnicí ch. Místní nebo okresní zastupitelstvo by mohlo referendum zamítnout, či předl ožit v referendu svůj protinávrh, aniž by pro něj muselo sbírat podpisy. Výsle dek referenda by byl platný pouze v tom případě, pokud by pro něj hlasovalo ví ce jak 25% všech registrovaných voličů včetně těch, kteří se voleb nikdy nezůč astňují. Zastupitelstva by byla rozhodnutím referenda vázána pouze jeden rok. 2. návrh iniciativy "Více demokracie v Bavorsku" - tento návrh se od vládního (CSU) odlišoval zejména v tom, že k provedení referenda stačí sesbírat ve měst ech nad 500 000 obyvatel pouze 3% podpisů, podepisovat se může kdekoliv, po zí skání 1/3 podřebných hlasů pro uspořádání referenda musí být projekty (např. s tavby), o nichž má referendum rozhodnout, pozastavěny až do uskutečnění refere nda a do vyhlášení jeho výsledku. Obecní a okresní úřady nesmějí podat komprom isní protinávrh, ale 2/3 většina těchto zastupitelství může později prosadit k onání protirefenda. O výsledku rozhoduje prostá většina odevzdaných hlasů a to bez ohledu na účast. Výsledek referenda je závazný pro další tři roky. Teprve po jejich uplynutí je možné pokusit se dalším referendem zvrátit, pozměnit ne bo dále prohloubit výsledky předchozího referenda. K jedné věci tedy není možn é upořádat referendum např. 5x za rok, jak nás často straší jeho odpůrci. 3. poslední alternativa, kterou bavorští voliči měli, bylo zavrhnutí obou před ešlých návrhů, čímž by možnost referenda na komunální úrovni v Bavorsku pro ob čany nadále neexistovala. Tato varianta byla v referendu všeobecně odmítnua. P odle přijatého zákona se nesmí vypisovat referendum o personálním obsazení odb orného aparátu na radnicích. To je v kompetenci starostů, kteří jsou v Bavorsk u voleni přímo, a to samostatnou volbou mimo rámec komunálních voleb. Též nesm í být provedeno referendum o záležitostech, jimiž pověřil radnice obcí stát, n apř. vydávání pasů.
Vyhlášení referenda předcházela horká diskuze, v níž zazněly na obou stranách zajímavé argumenty. Zastánci vládního návrhu tvrdili, že referendum je brzda p ro praktickou komunální politiku, což jejich oponenti na příkladu Švýcarska př esvědčivě vyvrátili. Ve skutečnosti je tomu totiž právě naopak. To ovšem vládn oucí byrokracie slyšet nechce. Představitele CSU dále tvrdili, že aktivní menš iny budou rozhodovat proti zájmům pasivní většiny. Jako by tomu bylo v systému tzv. parlamentní demokracie jejichž výhodami se zaklínají někdy jinak. Asi úč elově zapoměli, že ti, jež se voleb a hlasování nezúčastní, nejsou proti, nýbr ž se pouze zdrželi hlasování. Tak, jak je to běžné v každém parlamentě. Zastán ci přímé demokracie úspěšně argumentovali tím, že pomoci referenda mohou všich ni občané rozhodovat o věcech, jež byly doposud dány do rukou jen pár jedincm, na výsledku vlastních rozhodnutích a jejich dopadech na občany málo zainteres ovaným. Podle mého názoru je vždy lepší, pokud o různých projektech, týkajícíc h se života společnosti, rozhoduje sama společnost v referendu, než aby o ní r ozhodovala výše "všimného" v rukou a kapsách nejmocnějších z vládnoucího estab lishmentu, tradičně propojeného na finančně nejsilnější skupiny (tzv. Ami syst ém). Průběh příprav referenda a diskuze okolo něho byly ostré, avšak kultivova né. Daňoví poplatníci nebyli nikým nazýváni hipies (vždyť bavorští politici sv é řemeslo nestudovali jako průvodci v muzeu Klementa Gottwalda). Vítězové refe renda o referendu, iniciativa "Více demokracie v Bavorsku" (získali 57% hlasů, CSU 39.5% a odpůrci jakéhokoliv referenda 3.5% hlasů), dostali konečně možnos t spolurozhodovat o věcech veřejných. První referendum podle tohoto zákona, kt erý vstoupí v platnost 1. listopadu 1995 a který je v konkurenci 10 spolkových zemí zatím nejdemokratičtějším zákonem o referendu v Německu a jako takový se má stát celostátním standartem pro rozhodování na komunální úrovni, se bude k onat v Pasově. Bude o tom, zda má být za peníze občanů města postaveno nové ko upaliště (návrh radnice), či mají být renovována dvě stávající koupaliště (náv rh občanů).
Bavoráci přišli na chuť referendu víc jak 2 000 let po Řecích, Římanech a 1 00 0 let po Švýcarech. Jak dlouho to bude trvat ještě Čechům?
Vilém Hošek politolog
Mnichovská univerzita SRN
P.S.: O zákonu o místním referendu, platném sice v České republice od roku 199 2 ale nikdy nepoužitém, přineseme informace v některém z příštích čísel.