--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kukačka Jan
Název: Vážený pane Cibulka,
Zdroj: NN Ročník........: 0005/045 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

31.10.1995 Vážený pane Cibulka,

srdečně Vás zdravím a je mi líto, že již dlouhou dobu nemám příležitost s Vámi hovořit. Ještě když byla redakce NN v Praze, projevili její někteří redaktoři zájem o téma monetární politika a zejména o monetaristu Miltona Friedmana. Do mnívám se, že tento článek je velice aktuální, neboť vznikl na základě nedávné ho dokončení a analytického zpracování části prováděné analýzy monetární polit iky. Obsah článku i jiné aktuální poznatky (ve článku pro rozsáhlost neuváděné ) dokumentují předchozí teoretické výsledky dlouholetého studia monetární poli tiky, které bych Vám mohl, při Vašem eventuálním zájmu, zpracovat v publicisti cké formě.

Rovněž by mne zajímalo, zdali jste vytiskli článek (tuším, že byl o devizových rezervách), který jsem redakci poslal prostřednictvím vašeho kurýra. Zprvu js em o něm hovořil telefonicky s Vaší paní, která jej pro záplavu materiálů nere gistrovala a potom jsem to pro nedostatek času pustil z hlavy.

Spolupráce s redakcemi je tou nejobtížnější částí mé činnosti. Nemám sil sledo vat osudy zaslaných článků. Nejsem mluvka ani grafoman, kterému by šlo jen o t o aby psal, resp. byl publikován. Buď může člověk psát něco, co je užitečné, o btížné (ekonomické vztahy mohou být jednoduché, ale i velice složité - je-li e konomika zpackaná, resp. sabotovaná, jako dnes) i rizikové, ale nemá tolik čas u na to, aby přesvědčoval (nepřesvědčitelné) redaktory o důležitosti těchto té mat. Nebo se může člověk někam uvrtat na dobře placené místečko redaktora, neb o zajetého dopisovatele a dělat pisálka za prachy, který bude (z osobního fina nčního zájmu) zaclánět všem, kteří mají co říci (to je myšleno zcela obecně - nikoliv vzhledem k Vaší redakci).

Chápu ovšem i problémy redakcí a vydavatelů, jimž zejména nehorázné daně, tisk ový zákon a další administrativní překážky zabraňují na jedné straně v efektiv ní činnosti, zvyšují provozní náklady a snižují výnosy, stejně jako zvyšují ná klady čtenářské obce na tiskoviny, resp. omezují tuto čtenářskou obec. To vše je ale bolševiky naplánovaný režim ve státě - podle tajného "scénáře klausovsk é transformace".

Závěrem prosím o případné umravnění (zcenzurování) článku - úpravy proškrtáním vítány. Domnívám se že pravda o monetární politice je dosti "silné kafe" i be z mých rozhořčených komentářů. Přesto jsem si je neodpustil, protože (na zákla dě mých osobních zjištění) dokreslují fakt, proč mohla být nejen naše věda po sametu znásilněna, stejně jako před ním. Protentokrát sametově. Jinak fandím (samozřejmě, že nikoliv bezvýhradně) orientaci Vašich NN. Jan Kukačka

Monetární analýza vyvrátila principy měnového programu ČNB Vývoj peněžní zásoby, klíčového ukazatele, podle kterého se řídí měnová po litiky státu, se od poloviny dubna letošního roku podstatně liší od měnového p rogramu ČNB. Podle viceguvernéra ČNB Pavla Kysilky by se mohla peněžní zásoba ke konci roku zvýšit o více než 20%. Reálný hrubý domácí produkt v letošním ro ce přitom může vzrůst podle optimistických předpovědí zhruba o 4%. Spolu s plá novanou desetiprocentní inflací by tak vzrostl nominální HDP jen asi o 14%. Za mezit rychlejšímu nárůstu peněžní zásoby než nominálního HDP bylo hlavním důvo dem nedávno zavedených opatření ČNB. Příliš velký rozdíl mezi těmito dvěma uka zateli vedl podle P. Kysilky vždy a v jakékoliv ekonomice k růstu inflace. ROLE TEORIE

Dobré ekonomické teorie nemusí obsahovat všechny detaily a vztahy. Ve skut ečnosti, čím většího počtu ekonomických veličin se teorie přímo (vztahově) neb o nepřímo týkají, tím se stávají složitější, nezvládnutelnější nebo neudržitel nější. V horším případě zavádějí do slepých uliček, nebo i bludných kruhů. Obe cně platné teorie - týkající se ekonomiky celkově - nelze většinou jako obecně platné vůbec sestavit, resp. mohou být nepravdivé v jistých situacích, většin ou právě v těch, pro něž jsou používány. Tím méně jsou pak užitečné, resp. tím jsou škodlivější.

Teorie je sice jen teorie, ale i ta musí být doložena existujícími fakty, má-li se ekonomika podle ní řídit. Je dokonce imperativem každé vědecké práce otestovat - konfrontovat teorii se skutečností. Avšak v sametové společnosti a zejména v ekonomice se teoriemi jen hemží, ačkoliv jsou mnohé v rozporu s jin ými. Mnohé teorie jsou rozporné i vnitřně. Jsou nekonzistentní. Ekonomická věd a nastoupila cestu do doby Temna.

Důvodem je diskriminace svobodné české vědy a "preventivně" i nepohodlných politických stran a občanských institucí jako jsou odbory, nebo profesní skup iny, neziskové organizace, a vydavatelství (22%ní DPH z tiskovin je naším svět ovým unikátem), zkrátka všech občanských institucí (které by mohli, "nedejčert e", rozvoj - nejen vědy podpořit). Zvláště nepohodlným byl dán název "extrémis té" nebo "nátlakové skupiny". Stát, alias, úzké zájmové skupiny sametových "el it" totiž většině českých ekonomických subjektů (představujících 97% obyvatel - od zaměstnanců přez drobné a střední podnikatele až po české zemědělce a výr obní podniky) utáhl opasky a umožnil jim "jedinou možnou cestu" - na dno, nebo v jejich službách (což je totéž).

Druhým důvodem je ten, že dnes do ekonomie, stejně jako do politiky, fušuj e každý "kdo na to má". Ten má potom tu "jedinou pravdu", která přirozeně vždy vyhovuje jen jemu.

Abych platnost teorie prezentované p. Kysilkou otestoval, udělal jsem si " exkurzi" do ekonomiky USA právě s ohledem na to, zdali platí, že: "Příliš velk ý rozdíl mezi růstem peněžní zásoby a HDP vedl vždy a v jakékoliv ekonomice k růstu inflace.

ZÁVĚR ANALÝZY VLIVU NADMĚRNÉHO PŘÍRŮSTKU PENĚZ NA INFLACI. Analýza vyvrátila tvrzení teorie, podle níž se řídí měnový program ČNB. Z makroekonomické analýzy 27 letého vývoje ekonomiky USA, která nepochybně tržní ekonomikou je, bylo zjištěno:

1/ Kdykoliv byl roční přírůstek peněžní zásoby (jakkoliv) větší než roční růst HDP, vždy docházelo ke snižování míry inflace spotřebitelských cen. 2/ Kdykoliv byl roční přírůstek peněžní zásoby menší než roční růst HDP, vždy docházelo ke zvyšování míry inflace spotřebitelských cen.

3/ Nulový rozdíl ročního přírůstku peněžní zásoby vůči roční změně HDP (princi p měnového programu ČNB) dosahovala ekonomika buď v období hospodářské expanze , kdy byla inflace absolutně nejmenší - tzv. "nulová inflace" v hodnotě kolem 2%, nebo naopak v období hluboké ekonomické deprese v roce 1980, kdy byla rovn ěž v poválečné historii zaznamenána inflace největší - v hodnotě 13,5%. Tato i nflace byla způsobena právě restriktivní "antiinflační" politikou centrální ba nky - vysokou diskontní sazbou, respektive zprostředkovaně "cenou peněz" (úrok ovou sazbou) na finančním trhu federálních fondů, která byla ve stejné výši. 4/ Jen v jediném roce za sledované dvacetisedmileté období měla restriktivní p olitika (podle měnového programu ČNB) "úspěch" a podařilo se její "pomocí" inf laci poněkud snížit. Bylo to v roce 1981, kdy úroková sazba stoupla o další 4% . Takové "utažení opasků" již ekonomika nevydržela a zkolabovala. Nastala 14%n í nezaměstnanost. Sekundárním efektem antiinflační politiky tedy (vedle inflac e) byla deprese a nezaměstnanost v roce 1982. Tehdy bankrotovaly rovněž malé a střední banky. Tato deprese byla nejkrutější od Velké Deprese (po tzv. "černé m pátku" na newyorské burze) ve třicátých letech, která nastartovala světovou hospodářskou krizi.

5/ Bylo zjištěno, že inflaci nezpůsobuje reálný přírůstek peněz - úspor obyvat elstva - ale "antiinflační politika" vysokých (lichvářských) úroků, ničící pod nikatele a omezující skutečnou hospodářskou aktivitu. V prakticky celém období inflace a krize v letech 1979 až 1982 byl reálný růst peněžní zásoby (úspor o byvatelstva) nulový, nebo záporný. Výjimkou byl kolaps v roce 1982, kdy enormn ě vzrostly spekulativní zisky z (vý)prodejů zboží pod cenou nákladů, za vzniku hospodářských ztrát podniků a jejich likvidací - bankrotů.

Podnikatelé, farmáři a politikové v roce 1982 kritizovali tuto restriktivn í politiku i vyhrožovali tehdejšímu guvernérovi FEDu (Federal Reserve - centrá lní banka USA) Volckerovi. Dokonce byl i žalován. Američtí ekonomové spočítali , že za období tzv. "monetaristického experimentu" si Američané museli "utáhno ut opasky" o 600 miliard dolarů (viz Samuelson: Ekonomie). Rozhořčení bylo tak veliké, že guvernér dostal ochranu tajné služby. Poté FED opustil tříletou po litiku monetární restrikce peněžní zásoby.

Monetaristé - vědci (na rozdíl od "monetaristů" - politiků) sami říkají, ž e tento "monetaristický experiment" nebyl monetaristickou politikou (například podle teorie Miltona Friedmana), neboť nebyl sledován stálý reálný růst peněž ní zásoby. Někteří monetaristé zastávají názor, že FED použil monetarismus jak o kouřovou clonu pro zabrzdění "přehřáté ekonomiky".

Analýza tedy přinesla výsledky pravděpodobně naprosto neočekávané pro větš inu osobně nezainteresovaných přívrženců tzv. hlavního ekonomického proudu. Je jí zjištění je současně zjištěním platnosti teorie právě opačné, než té, která je pro naši ekonomiku naordinována. Restriktivní politiku je nutno zrušit. Je totiž "jako vejce vejci" podobná zavržené depresivní politice USA v 80. letec h.

V každém případě si musí naši vládní ekonomové najít jinou - platnější - t eorii pro své "monetaristické experimenty". Při nenajití jiného platného princ ipu (který pravděpodobně neexistuje - neboť by nám byl určitě zjeven) nejsou r estriktivní opatření ČNB smysluplná. Alespoň ne pro občany a podnikatele ve vš ech odvětvích hospodářství.

P.S. Na základě současných obecných vědeckých teorií publikovaných u nás ( Samuelson) i ve světě (Eachern, Kaufman), se nelze domnívat, že by naše ČNB,či nila restriktivní kroky úmyslně. Je to proto, že není v teorii zpracován vztah mezi peněžní expanzí a inflací, i když v nejnovější poblikaci Reforming money and finance je mnoho ekonomů na správné stopě. Je rovněž obecně známo (i když nikoliv u nás), že jak nositel nobelovy ceny Friedman a Samuelson i otec Šoko vé terapie Sachs restriktivní politiku na mezinárodních konferencích odmítli a dokonce ji prohlásili zodpovědnou za depresi (propad) a recesi (stagflaci) ja k světové, tak naší ekonomiky.

Jan Kukačka