--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Oroszy Peter
Název: Křesťanství v posttotalitních souvislostech
Zdroj: NN Ročník........: 0005/048 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Křesťanství v posttotalitních souvislostech Byl jsem upřímně potěšen, že se v televizní diskusi Sedm čili sedm dní objevil a i mimopolitická temata. I když se to o rozhovoru na téma křesťanství, rodina či diskriminace homosexuálů nedá jednoznačně říct. Ale přece se to v mnohém v ymyká běžnému chápání politiky. Jako pragmatickém a výsostně racionálním jevu. Určitě zajímavý muž se zajímavými názory, pan Knížák dostal věci zdánlivě raci onální do nové, emocionální polohy. V této dimenzi vyzněl ministr Pilip jako d ogmatický ochránci pseudokřesťanské morálky. Avšak vraťme se k problému. Jedním byla a je otázka, proč křesťanské strany u nás (ale i na Slovensku) nem ají tak zásadní politické postavení jako třeba v sousedním Nšěmecku. Jakoby se rozměr křesťanství dal vtlačit do malého prostoru kostela. Jakoby slovo křesť an bylo jen v souladu s katolickou vírou a existencí církve. Toto vnímání toti ž stojí v cestě širšímu pojetí křesťanství. Příklady se množí hlavně po rozpad u totalitního evropského tábora. I slovenské KDH (které má kolem 10% preferenc í) se topí ve stejných problémech, a to navzdory mnohem religioznějšímu prostř edí. Zkrátka, adjektivum "křesťanská" se v novodobém politickém spektru jaksi nechce ujmout. Stále je dáváno do souvislosti až s jakousi božskou morální čis totou, která v politice vlastně neexistuje. Politika (chceme-li nebo ne) je um ěním kompromisu, strategie i manipulace a to se rozhodně s pojetím křesťansky čisté morálky neshoduje. Tady vidím komunikační paradox. Na jedné straně křesť anství jako deklarace stranické příslušnosti by mělo působit pozitivně na růst volebních preferencí. Na straně druhé křesťanství jako brzda stejných prefere ncí pro zlidovělou představu o mravní čistotě, která se v politickém životě ne dá docílit. Samozřejmě se o to musíme pokoušet, ale cíl je utopie. křesťanské povědomí je totiž v nás všech. V největších a zarytých ateiste ch i ve věrných propagátorech komunismu. Nezáleží na intenzitě náv štěv kostel ů. Tím, že jsme příjali některé morální a sociální vazby, zařadili jsme se do evropské civilizace, která buduje právě na těchto křesťanských základech. Vždy ť i forma partnerského soužití, manželského svazku (jak to v diskusi deklarova l pan Pilip) je normou, kterou jsme přijali. A nejen to, nebudu vyjmenovávat, kolik tradicí, které už neuvědoměle nosíme v sobě, patří ke kořenům křesťanstv í. Zjednodušeně řečeno: Narodil ses v Evropě - jsi křesťan. Pravda, je to jeno m ilustrační tvrzení.

Proto chápu vystoupení ministra Pilipa jako vystoupení z pozice křesťanství, v ystoupení bez nadhledu, z úhlu jakéhosi "křesťansko- dogmatického konzumu". I křesťanství, když je pojato v evropské globálnosti nese v sobě dialektiku. N a jedné straně proklamuje rodinu, na druhé straně lásku. A pan Knížák dobře v ystihl, že každý by měl mít právo zamilovat se do kohokoliv, tedy i do partner a stejného pohlaví. To však už křesťanství a také vláda ČR takto nedeklaruje. A jistým způsobem diskriminuje menšiny. V těchto intencích je ovšem pan Knížák daleko demokratičtější a liberálnější než ti, kteří to o sobě veřejně prohlaš ují. Přece nový společenský systém klade důraz na individualitu, na její práva a zodpovědnost, na její morální sílu. Toto omezení je tedy přinejmenším rozpu ruplné a může být v souladu s pojímáním křesťanství bez rozmrů dialektiky, ted y s křesťanstvím, které v politické struktuře zatím neslaví velké úspěchy. Mož ná i to je jeden z důvodů stagnace a zároveň i výhled pro nový směr působení k řesťanských stran na české politické scéně.

Peter Oroszy