--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Epizoda zcela nenáhodná
Zdroj: NN Ročník........: 0005/048 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
EPIZODA ZCELA NENÁHODNÁ aneb policie, jak ji známe pouze u nás, v České republice
Stalo se v pátek 24. listopadu 1995, ve tři hodiny odpoledne. Přítel, italský novinář z Říma, pobývaje zrovna služebně v Praze a ujednavší si s naší rodinou "rande vous" na Václaváku, odjel tam taxíkem z Malostranského náměstí. Při pl acení však upadl málem do šoku: Místo zhruba 8O korun, takovou cenu ta jízda t otiž podle "dobrozdání" odborníků měla mít, bylo po něm tvrdě požadováno zapla titi šest krát tolik. Když odmítl a dožadoval se policajtů, kteří s autem park ovali pár metrů odsud, taxíkář vystartoval na "plný plyn" a ujížděl s ním Prah ou neznámo kam. Teprve novinářská legitimace onu divokou jízdu před Karlovým n áměstím zastavila: Byl vyhozen i se svým zavazadlem, bohužel však bez peněženk y a příslušných dokladů v ní uložených: A taky západoněmeckých marek, řidičské ho průkazu, několika kraditních karet, a zaplať Bůh nevyplněných šeků... Vlastně, dalo by se říci banální historka, s níž se v posledních letech setkáv ají zahraniční turisté (tedy i novináři, obchodníci, byznysmeni, diplomaté...) v Praze (ale též v Brně, Ostravě, Olomouci, Plzni...) téměř denně. Prakticky vždy, pokud se cosi takového kdykoliv a kdekoliv přihodí, následuje protireakc e, čili rychlá návštěva nejbližší policejní stanice. V našem případě tedy na K rakovské ulici. Jenomže, všude na světě policie zasahuje okamžitě, zvláště, kd yž postižený zná typ osobního vozu, barvu, a evidenční číslo taxíku. Všude jin de. Nikoliv však v České republice, a vůbec už ne v Praze. Nechali totiž příte le v policejní stanici, kde nebyl, s výjimkou policajtů, nikdo jiný, čekat víc než dvě hodiny. Pak další hodinu sepisovali protokol, a nakonec pokrčili rame ny. Prostě, máte smůlu, milý pane, řekli s úsměvem. Nejsou lidi.
(Vskutku, dalo by se opravdu říci, banální historka, kterou většina z těch, co byli okradeni, znají na vlastní kůži. Tahle ovšem má happy end, a to na české poměry dost neobvyklý. V době ohlášení incidentu "sedělo" totiž na zmíněné po licejní stanici policajtů přehršle, nikdo však "neráčil" vstát a hnout prstem. A přítel, ač cizinec neznalý města Prahy a českého jazyka, si, na rozdíl od n ich, troufl onoho taxíkáře vypátrat: Úplně sám a dokonce, světe div se, bez po moci "ochranné" ruky zákona, svůj majetek nedotčený získal druhý den zpět. Pro stě, musel si nějak poradit. A pak jen nechápavě kroutil hlavou, v jakémto že státě žijeme, a jakéže to policajty živíme ze svých daní...)
* * *
Jistě: V jakémže to státě žijeme a jakéže to policajty platíme ze svých daní, ptám se s přítelem italským novinářem i já. A spolu se mnou milióny občanů Čes ké republiky, kteří cosi podobného už někdy zažili na vlastní kůži. Co je to z a policajty sedící bohorovně "na zadku", místo aby zasáhli ve prospěch práva a proti evidentní gauneřině. Co je to za policajty, kteří se téměř neukáží na V áclavském náměstí, přestože zrovna právě tohle místo je eldorádem kapsářů, nar komanů, černých kšeftařů a jiných "vykutálených" podvodníků. Co je to za polic ajty, kteří téměř nevkročí do pražského metra či obchodních domů, kde tlupy Ru munů, Ukrajinců, Cikánů a Rusů téměř veřejně okrádají cestující či zákazníky o něch obchodních domů. A konečně, co je to za policajty, kteří, když je na ulic i přepaden bezdůvodně swpolubližní, odejdou raději o kus dál nebo alespoň odvr átí hlavu. A naopak bleskurychle zasahují, dokonce často i velmi brutálně, jes tliže se jim něco vytýká, jestliže si z jakýchkoliv důvodů znelíbili tvář toho či onoho občana.
(Čtenář možná namítne, že policie má na to všechno, co by měla dělat, a hlavně stačit, zatraceně málo lidí. Možná. I když si nejsem jist, zda zhruba 45.000 policistů na necelých 10.5000.000 občanů včetně kojenců, dětí nechodících ješt ě do školy a přestárlých důchodců, je zrovna málo. Pokud mě přesto někdo přesv ědčí, že ano, pak se ovšem musím ptát: Proč je jich málo? A kdosi kompetentní mi pak zřejmě odpoví: Nejsou peníze. Jenomže: Na nové uniformy pro oněch 45.00 0 příslušníků policie peníze byly? Na zahraniční luxusní drahá auta, v nichž j ezdí ministerský aparát, a to nejen na vnitru, taky? A co nová volva, která na hradila necelý rok a půl staré mercedesy pana presidenta? Na ty peníze stát ro vněž měl? A zvýšení platů pro pány ministry, pány poslance, pány vysoké úřední ky, na to se finance v republikovém rozpočtu "vyškudlit" dokázaly? A kde jsou ony desítky, ne-li stovky miliard korun daňových úniků, jež policie měla najít a nenašla? Jež státní aparát měl zachránit a nezachránil?)
* * *
Věru, hodně otázek pro ministra vnitra Jana Rumla či přímo premiéra Václava Kl ause, předsedy Poslanecké sněmovny Milana Uhdeho nebo presidenta Václava Havla . A taky pro poslance Parlamentu České republiky. Nejen ty z koalice, ale i z druhé strany, té opoziční: Myslí si všichni jmenovanání, že v našem státě je b ezpečno, že policie pracuje dobře? A že je policajtů dost? Pokud ano, pak zřej mě nikdo z nich nechodí v Praze případně dalších městech České republiky pěšky , nejezdí metrem, nepoužívá taxíky, nedostává občas přes hubu na ulici jen tak , pro nic za nic. Měli by to zkusit. Alespoň jeden jediný měsíc. Aby poznali, co se u nás vlastně děje a jak kvalitně, rychle a spolehlivě pracuje policie t ohoto státu, byť za hezkých pár stovek miliónů korun má nové uniformy. A pokud je policajtů opravdu málo, snad by také konečně po nějaké té facce večer na V áclaváku, ukradené peněžence v metru či na chodníku nebo odcizenému autu pocho pili, kamže to dát peníze účelněji než ku svému vlastnímu, osobnímu prospěchu.
POST SCRIPTUM:
Přítel italský novinář, po zkušenostech, které zažil v Praze během dvou dní na vlastní kůži, prohlásil: Vina není v systému, který budujete. Vina je v lidec h, kteří policii řídí. V lidech, kteří v policii pracují. V lidech, kteří za p olicii politicky odpovídají. V lidech, kteří odpovídají za bezpečnost vašeho s tátu. A peníze? Těch je u vás taky dost. Jen je umět najít a správně investova t. Pochopitelně, s tím nelze nesouhlasit. Snad jen s malým dovětkem: Jistě. Je nomže, právě tohle si nikdo v České republice nechce přiznat. Ani potichu, ani nahlas. Malý český člověk si zvykne. A na Západě? Tam přece své občany zavčas varují, aby k nám nejezdili, protože se zde krade, podvádí, často i páchá fyz ické násilí. A v podstatě téměř legálně...
Jiří F. PILOUS