--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Valenta Vladislav
Název: Vážená redakce
Zdroj: NN Ročník........: 0005/050 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Vážená redakce, Pozorně sleduji dialog mezi panem J. A. a panem Bačíkem o Hypotézu 1995 a tak j sem se rozhodl napsat názor z historického hlediska.
V běžném nyní smyslu Mistr Jan Hus ovšem nebyl národní. Více miluju dobrého Němce, nežli špatného Čecha napsal, a právě tak říkal "Nepřátelé nejhorší jsou domácí nepřátelé".
Čtěte dějiny a dozvíte se, jak se stalo, že ze silného sebevědomého českého lidu stal se národ porobený. Nebyl poroben rázem, neboť nebylo na světě, kdo by toho dovedl. Čtěte noviny o husitských vojích, o lidovém vojsku pod vůdcem Žižkou, o táboritech, kteří si přáli, aby v Čechách nebylo chuďasů pracujících na poživačné mnichy a boháče, ale jen šťastných dobrých lidí, pracujících spo lečně o všech věcech a žijících plně a poctivě bez surových korunovaných vládc ů, posvěcených rukama nehodných římských kněží.
Čtěte dějiny a dozvíte se, jak bohatí a mocní celého světa nenáviděli tyto Tábority. Jak ani nedovedli a nechtěli pochopiti, že člověk, muž jako žena, st ařec jako dítě, jsou synové jedné matky země. Vlahý svit slunce a dary rolí a půdy, šťestí i krása života náležejí všem, kdož se probudili k životu, žijí a stejně zemřou, až se naplní jejich dny. Nevěřili, že lidé mohou žít bratrským šťastným životem. Bylo mnoho nepřátel. Posléze přece vyzráli nad českým lidem. Věděli, že i v Čechách je mnoho měšťanů a šlechty, kteří se nemohou spřátel iti s myšlenkou bratrství všech lidí, kteří touží po moci a bohatství. S těmi jednali, poštvali je a tito, zastoupeni leskem pochybného lenošského života, z radili myšlenku svobody a bratrství. Spojili se s nepřáteli a porazili volný č eský lid v bitvě u Lipan.
Od těch chvil počalo se porobení českého lidu. Svobody, již si vydobil, byl o mu ubíráno den ze dne, římští kněží vloudili se v přízeň české šlechty, kter á znesvářená a plna závisti a nedůvěry sama k sobě, povolala posléze cizí rod, aby vládl nad poklesajícím českým národem. A český lid ji za to z hloubi duše nenáviděl.
Jen tak se stalo, že na Bílé Hoře, když se část šlechty vzepřela proti vlád ě nenáviděného rodu Habsburků, hájilo českou samostatnost najaté vojsko různýc h národů, a nikoli český lid, který na panstvích domácí šlechty, úpěje téměř k otroctví, sám se bouřil proti domácí šlechtě, nemaje zájmu na osvobození vlas ti, v niž byl otrokem. Jen tak se stalo, že drobná rána, jediná bitva na běleh orských pláních stačila, aby se zhroutil pevný stát a byl zničen a zmožen kdys i nepřemožitelný národ.
Čtěte dějiny a dozvíte se, jak bylo v Čechách zle, jak česká šlechta byla v yvražděna, čeští učenci z rodné hroudy vyhnáni, jak kletý znak poroby, rakousk ý orel, zatínal spáry do srdce lidu,jak jeho černé jesuitské peruti zaclonily výhled národa. Jak lid otupěl a trpěl jeho mrav, svíjel se pod ranami a mlčel, ba, jak sotva třicet let po zlomení české samostatnosti, nepochopil ducha vla stních dějin, když se vraceli ozbrojení exulanti, aby po boku Švédů dobili svo body českému národu. Pozvedl meč a veden jesuitou krvácel pro Habsburky na Kar lově mostě a na opevněních Prahy.
Tak rychle poklesá národ, pozbyde-li svobody. A pak se zdálo, že není již č eského národa. A když posléze probudili ho ze spánku zvony francouzského osvíc enství a van svobody proletěl Evropou z Francie, jež vytvářela nové řády lidsk é společnosti, střásajíc pouta vladařů z milosti boží a ustavujíc nové zásady vládní. Český národ byl sláb, a jako děcko tápal, nevěda, jak by si pomohl. Černý pták dobře hlídal oblouzený národ. Zdálo se, že nenajde kouzelných sl ov, která by jej osvobodila. Nadešla válka. Čeští lidé povoláni cizím vládcem do zbraně, zmírali na bojištích, trpěli doma. Orel se tetelil nemaje dobrého s vědomí. Rval hrozil, věšel, potom již jen prosil a žebral. Ale po neútěšné dob ě kdosi ubil dvojhlavého draka.
Nastal den, kdy potupný znak se vytrhával z čítanek, odstranila se podobizn a cizího vládce a spálily se listy s císařskou hymnou. Obnovena česká svoboda a ustavena republika československá. Kdo ji pomáhal vybudovati, byl to chudý č eský lid, který opustil řady císařského vojska, seskupil se daleko od své otči ny pod staré husitské prapory a neváhal prolíti krev, aby osvobodil otčinu. Kd o nemohl bojovati pod českými prapory, sbírali po haléřích na výzbroj vojska, chudí z nejchudších rozdělili svou nízkou mzdu a přispěli svou hřívnou. Po stech letech zavlály české prapory nad hlavami českých válečníků a prolé vaná vlahá česká krev za svobodu a šťestí českého lidu. V Rusku bojovalo do pa desáti tisíců československých vojáků a na břehu řeky Piavě v Itálii, čeští vo jáci zpívali při krvavých bojích tuto píseň:
"Hranice vzplála tam na břehu rýna, na ní umírá dálné vlasti syn a vůkol ně ho mnichů rota líná, rouhavým smíchem velebí svůj čin... A Vy se ptáte, kdo v těch plamenech?
Toť Mistr Jan-toť nejslavnější Čech...
A Vy se ptáte..."
Děkuji za pochopení a doufám, že redakce tento dopis zveřejní, k posouzení č tenářům N.N.
Vladislav Valenta
Ostrava