--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Smutek Zdeněk
Název: Šlechetně a nevázaně
Zdroj: NN Ročník........: 0005/052 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Šlechetně a nevázaně Lež má krátké nohy, hloupé lži Jakešů a Fojtíků stačí citovat bez polemiky. Ne bezpečná je chytře smontovaná směs polopravd s emotivním působením- sládkovská demagogie. Nejnebezpečnější je estétská demagogie.: kde je zapotřebí čelit zl u - pronést traktát o dobru. Veskrze pravdivý, veskrze alibistický. Zas jednou jeptiška neposkvrzněná prošla bordelem, aniž by cokoli změnila. Politikům, a pouhým politikům se to promíjí: ale ne těm, kteří znovu a znovu mluví jménem v yšších mravních principů.
Nejme první ani poslední, kteří se cítí ukřivděni, že revoluce má svůj záko nitý dynamismus, odlišný od nadějí svých radikálů: "Výsledek vertikální revolu ce je součtem sociálních vektorů, které se v jejich průběhu střetly. To znamen á, že leží někde v jejím středu, který však nemusí nutně odpovídat nějaké konk rétní představě z počátku....tento abstrahovaný střed může být průsečíkem star ého a nového... nebo domácího a cizího.... Pravidelnosti, které se vyskytují v průběhu revolučního procesu...vyplívají z lidské přirozenosti, která nemůže v e svém průběhu vydržet napětí jedním směrem nad míru, danou její psychofyzicko u únosností." Jaroslav Krejčí:Dějiny a revoluce.
"Pecián miloval tajná poselství. Zajisté ctil stařičkého mocnáře a věřil v jeho dobrotu a moudrost. Ale mohl ho vidět pro hradbu lstivých a úskočných dvo řanů, kteří ho obklopovali. Věřil, že dvořané jsou oděni v řasnatá roucha, jej ichž záhyby skrývají smrtonostná dýky. Svět mocných se mu jevil jako panáčkové divadlo. Ženská krása se mu zdála stvořena k tomu, aby rozšafné a řádné muže lákala do tenat a tam je hubila. Politika mu byla bludištěm rejdů a piklů, nap ověděných vět: ruka napražená k ráně, kruté a obsecenní výjevy nevídané rozmař ilosti, ukryté před zrakem lidu pod říšskými prapory." / K. Poláček: Okresní m ěsro./ Každá revoluce je plná celých vrstev vzájemně se překrývajících spiknut í, zběhnutí, zrad, agentství, zbabělosti i hloupostí- a to na obou stranách. S ilou fyzikálního zákona bylo dáno, že satelitní režimy padnou, když Moskva neb ude ochotna nebo schopna vojensky intervenovat. Nemusíme vysvětlovat démonický m spiknutím, co lze vysvětlit jednodušeji: ti, co u vlády v Československu byl i, byli až neuvěřitelně hloupí a zbabělí. Ti, co k vládě šli, byli zoufale nek valifikování pro zacházení se skutečnými pákami moci. Několik kvalitních zprav odajských důstojníků by vyneslo za límec jedny i druhé.
"Revoluce je oprávněná, je-li reformou, zdokonalením. Ale demokracie nezna mená revoluci v permanenci. Světová válka a revoluce z ní vzniklé rozdráždily revoluční fantazii: avšak rozčílení válečné a revoluční nutně utuchá, lidé maj í přejít ke klidné a stálé práci, a to se mnohým daří nesnadno." /T. G. Masary k:O demokracii./ Nemůžeme chtít permanentní revoluci: ale po šesti letech může me vyhodnotit revoluční improvisace, které jsou neúnosné jako trvalý stav. Pre misy: 1/ I v plně demokratickém systému může být občan ohrožen individuální, r ůzně motivovanou zvůli úředních osob. 2/ Tato pravděpodobnost se mnohonásobně zvyšuje, jde-li o relativně homogenní skupinu, která k demokratickému řízení m á nepřátelský vztah, cítí se jim poškozena osobně nebo ve svém statutu. 3/ Por ušování lidských práv a svobod bylo její zažitou praxí, identifikací se svržen ým politickým systémem a součástí její vrchnostenské nadřazenosti nad poddaným i. 4/ Vůči exponentům demokratického systému je motivována jednak strachem, je dnak mstivostí. 5/ Osoby jí v minulosti poškozené nejsou s to dosáhnout satisf akce úřední cestou: vzniká tedy chronická krevní msta, oboustranně vedená skan dalisacemi, zastrašováním a na hranici zákona. 6/ I pro zúčastněné nemohou být i v minulosti zkompromitovaní a současně skandalisování" veřejní činitelé" dův ěryhodní, apriori budou od nich čekat podraz nebo jim budou vyjadřovat despekt .
Proti své vůli, ponecháváním zkompromitovaných a nedůvěryhodných osob v moc enských funkcích, sametový diletantismus zchroničťuje revoluční situaci stáléh o boje kdo s koho a podlamuje autoritu úřadu- především soudcovského. Oběma st ranám může kázat o smíření, taktéž stéblem do řiti foukat- a pak si pilátsky m ít ruce, že nezavinil mikro Bosnu dvou nenávistných stran, které si jdou po kr ku. Někde v sametu se ztratil vyšší mravní princip.
Zdeněk Smutek, Brno