--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vachalovský Přemysl
Název: Reakce na útok
Zdroj: NN Ročník........: 0006/002 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Reakce na útok, pro níž nezbylo na stránkách Špíglu místo. Ihned po otištění článku, jsem zareagoval a zaslal faxem následující text do r edakce Špíglu. Očekával jsem, že odpověď jakémusi kpt. Bauerovi z Kladna bude na jeho stránkách otištěna. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo, využívám "domo vských" Necenzurovaných novin k otištění obou materiálů. Je na čtenáři, aby po soudil nejen jejich obsah, ale aby si sám udělal obrázek o tom, jak na tom u n ás jsme s tzv. nezávislostí tisku. Zbývá pouze dodat, že členové kladenské OIO K marně pátrali po autorovi, jehož názor na moje stanoviska byl ve Špíglu otiš těn. Doposud se jim nepodařilo zjistit, že by někdy byl soudruh kpt. Jaroslav Bauer z Kladna v jejich regionu u složky SNB - VB zařazen. Z tohoto důvodu je zcela nepochopitelné, proč byl ve Špíglu otištěn názor neidentické osoby a nao pak nebyla otištěna odpověď osoby zcela identické. Zbývá pouze položit si otáz ku - pane majiteli a šéfredaktore Froňku - PROČ ?

***

Reakce na článek z 11. prosince t.r., otištěný ve vašem deníku pod názvem "Vac halovský zřejmě neví....."

Pane šéfredaktore, Vachalovský ví až moc dobře o čem mluví. Dne 11. prosince t.r. byla otištěna ve vašem deníku kritika prohlášeních, jež jsem vyslovil na kongresu OIOK a která hodnotila současný stav rezortu Ministe rstva vnitra, hlavně pak jeho personální politiku. Kritiku vyslovil údajně býv alý kpt.Jaroslav Bauer z Kladna. Vzhledem k tomu, že soudruh kapitán zapochybo val o mé odbornosti a znalosti problematiky, několik řádek na vysvětlenou. Po čtyřech letech práce v Občanské komisi při Ministerstvu vnitra ČR, jsem nas toupil na Policejní prezídium Policie ČR, odkud jsem po roce odešel na vlastní žádost (1993-1994). Ze své poměrně vysoké funkce na kontrolním odboru prezídi a jsem na rozdíl od svých předchůdců a následně nástupců nekompromisně vyšetřo val trestnou činnost policistů a to ne ledajakých - vesměs špiček policejního aparátu. Jen tak namátkou vzpomenu vedení pražské a severočeské policie, zejmé na pak vztahy s firmami bratří Helbigů a několik podobných skandálních propoje ní. Díky výsledkům mé práce byli ze svých funkcí odvoláni dva krajští ředitelé , o jejichž "služebně - soukromých" aktivitách byly popsány stohy novinového p apíru (Hofman a Trejbal). Ve své kritice se soudruh kapitán Bauer pozastavuje nad tím, že si pan Vachalovský, který má asi značnou praxi s prací u policie, vzhledem k tomu, že zastává funkci předsedy OIOK, dovolí veřejně kritizovat pe rsonální obsazení pracovníků úřadu vyšetřování.

Na tuto invektivu je jednoduchá odpověď. Každý občan, v demokratickém a právní m státě má právo na konkrétní informace o složení státní správy a to nejen o j ejím personálním obsazení. Jestliže nejsou tyto informace, odpovědní představi telé rezortu vnitra a spravedlnosti ochotni veřejnosti předkládat, pak nelze m luvit o tom, že se nalézáme v právním státě. Soudruh kapitán Bauer bude se mno u zcela jistě souhlasit, že vyšetřovatel, státní zástupce a soudce jsou orgány , činnými v trestním řízení. Alespoň tak o tom hovoří platný Trestní řád. Ten dále hovoří také o tom, že trestní řízení je veřejné (ş 8a, tr.ř.). Jediný sub jekt v trestním řízení, u nějž je třeba zachovávat do vynesení rozsudku určito u formu utajení, vzhledem k nezpochybnitelnému atributu presumpce nevinny je o bviněný, respektive obžalovaný. Ostatní účastníci trestního řízení, tedy vyšet řovatelé - podepisující se pod obvinění, státní zástupci - podepisující žaloby a soudci - podepisující rozsudky, jsou osobami veřejnými a každý občan má prá vo znát nejen jejich jména, ale i jejich minulost, tedy i předchozí pracovní z ařazení. Alespoň tak to funguje v demokratických společnostech směrem na Západ , které se mohou honosit označením - právní stát. Dokonce v některých z nich, jsou uvedené funkce obsazovány na základě svobodných voleb obyvatel a ne jako u nás, po sovětsku - jmenováním více či méně kompetentních činitelů. Přetrváva jící systémová chyba, uvedená do našeho právního řádu po roce 1947 převzatá od našeho tehdejšího "vzoru" - SSSR, podle níž jsou procesně samostatní vyšetřov atelé zařazeni do rezortu vnitra, je nadále velkým problémem, způsobujícím níz kou akceschopnost policejních složek v boji proti vysoké kriminalitě. *****

Členové OIOK, stejně jako předtím Občanských komisí neměli v počátku zcela žád nou aktivní odbornost s praktikami SNB. Někteří z jednotlivců se zdokonalili v krátké době díky svému intelektu natolik, že jim jen ztěží mohou konkurovat n ejen po morální stránce ale i po odborné někteří z tzv. nepostradatelných, dél e sloužících odborníků. Jak soudruh kapitán sám uvádí, nastoupil do služebního poměru příslušníka SNB v roce 1970 (nikoliv tedy policisty, kterým nikdy neby l), po celoplošných prověrkách ve "Sboru", na základě jejichž výsledků museli odejít ti, kteří nesouhlasili s okupací Československa a byly pro následující nastupující totalitní režim nepoužitelní. (V době, kdy soudruh Bauer nastupova l do nově se tvořících totalitních složek SNB, já opouštěl funkci stavbyvedouc ího v jednom z pražských podniků. Důvodem mého "odchodu" byly mé aktivity v so uvislosti se sebeobětováním Jana Palacha a následně se stejným činem Jana Zají ce, mého kolegy z protestní hladovky u rampy Národního muzea, vyhlášené a kona né po dobu sedmi dnů v souvislosti s hrdinou smrtí prvně jmenovaného.) Po listopadu 1989 k takovému vynucenému exodu z bezpečnostních složek, jenž se odehrál v letech 1969 - 1971 nedošlo a to i přesto, že do prověrek měli možno st promluvit i prostí občané v rámci tzv.Občanských komisí, které na rozdíl od prověrek z let sedmdesátých, měly oporu v zákoně. Bohužel jejich úkoly a zámě ry nebyly dotaženy do konce, nejen díky nezájmu kompetentních činitelů, ale hl avně odporu opozice, která měla eminentní zájem aby jejich soudruzi ve zbrani nadále setrvávali na svých funkcích v represivních složkách. V žádném případě se nejen z mé strany, ale i ze strany OIOK nejedná o snahu narušovat práci pol icie, ale naopak býti nápomocni v její akceschopnosti.

Ta se dá zajistit pouze jediným možným způsobem - ODDĚLENÍM ZDRAVÉHO "ZRNA" OD MINULOSTÍ ZATÍŽENÝCH "PLEV". Opět si postesknu a zodpovědně prohlásím, že boh užel těch "plev" je v dnešní policii ještě poměrně značné množství. Naštěstí v šak je v jejích složkách podstatně větší množství těch, kteří si zaslouží vážn ost a podporu veřejnosti, a těm stejně jako mně nesmírně vadí a překáží, že v některých významných policejních funkcích přežívají osoby, pro něž by nemělo b ýt v dnešním represivním aparátu místo.

Soudruh kapitán se zmiňuje o tom, že byl těsně před listopadem zastižen těžkou chorobou, díky níž musel ze služeb ve Sboru národní bezpečnosti (SNB - VB, St B ?) odejít. Je skutečně až dojemné, jak tato nepochybně náročná, dlouhodobá s lužba ve prospěch totalitnímu režimu, zanechala v jeho myšlení nebývalý smysl pro kolegialitu se stávající staronovou garniturou policejního aparátu. Navíc mně to připadá, jako by soudruh kapitán po celou dlouhou dobu šesti let své in validity pobýval v jakémsi myšlenkovém komatu a probudil se až po kongresu OIO K. K této domněnce jsem dospěl proto, že zřejmě vůbec nic neví o velkém množst ví, vskutku skandálních postupů a aktivit svých soudruhů ve zbrani. O nich byl o zveřejněno mnoho materiálů i v deníku Špígl, jehož obsah, stejně jako ostatn ích masmédií pečlivě sleduji. Ostatně to bezpodmínečně patří k mé současné nov inářské činnosti.

Není mně, stejně jako mým kolegům a to nejen z OIOK, ale i z ostatních uskupen í lhostejné, v jakém stavu se dnes rezort vnitra nalézá. Nenechává mně v žádné m případě lhostejným skutečnost, že tak důležité procesní funkce vyšetřovatele , jsou ze třiceti procent obsazeny bývalými příslušníky Státní bezpečnosti. Na tomto počtu nadále trvám a to i přes odmítavá stanoviska kompetentních pracov níků MV ČR. Lze jen stěží předpokládat, že by právě v této problematice zcela mimořádně vypustili pravdivé informace.

Nenechává mne to klidným ze dvou důvodů. Prvním je ten, že zařazením bývalých estébáků do funkcí vyšetřovatelů je beztrestně porušován tzv. lustrační zákon, a to dokonce i ve změkčené podobě, jakou pro bývalé esenbáky a estébáky přija la na jaře 1992 Česká národní rada. Druhý důvod je mnohem zásadnější. Existuje totiž a je doposud jestli se nemýlím v platnosti i zákon o protiprávnosti kom unistického režimu, v němž je Státní bezpečnost označena jako zločinná složka. Skutečnost, že v rezortu vnitra, který má společně s rezortem spravedlnosti d ohlížet na dodržování zákonných norem, dochází zcela evidentně k jejich porušo vání a obcházení je nejen skandální, ale hlavně pak pro další demokratizační v ývoj společnosti nebezpečný.

Na závěr bych chtěl nejen soudruhu kapitánovi, ale i čtenářům deníku Špígl sdě lit jeden nezanedbatelný fakt. Členové OIOK pracují již téměř šest let bez jak ékoliv finanční podpory ze strany státních institucí. Veškeré náklady na svoji nezanedbatelnou činnost, hradí z vlastních prostředků na úkor svých rodin. Za celou dobu své existence se OIOK podařilo zajistit nápravu v nemalém množství závažných, trestně právních pochybení ze strany policistů. Navíc se díky podn ětům OIOK, podařilo v posledním volebním období v Parlamentu prosadit noveliza ci zákonných norem a to minimálně ve třech případech.

Nadále zůstává pro činnost OIOK zásadou a ústředním mottem citace : NE TOUHA P O MOCI, ALE SNAHA POMOCI. Pouze nepochopení ze strany současného mocenského us kupení zapříčinilo, že není doposud naplněn základní předpoklad pro vstup mezi demokratickou civilizaci - OBČANSKÁ KONTROLA a to hlavně činnosti a aktivit k olegů ve zbrani, bývalého kapitána Jaroslava Bauera z Kladna, kteří bohužel je ště dnes zastávají významné funkce ve státní správě.

V Praze 12. prosince 1995

Bývalý mjr. Přemysl Vachalovský z Prahy (Dnes předseda rep. rady OIOK a extérn í redaktor Necenzurovaných novin a některých dalších masmedií.)