--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Do nového roku
Zdroj: NN Ročník........: 0006/002 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

DO NOVÉHO ROKU. Rok 1996 je rokem voleb. V NN můžeme být spokojeni s listopadovým termínem vol eb do Senátu. Zasazovali jsme se o totéž. Ač nelze přistoupit na názor vyslovo vaný v diskuzích o refenedu, že toto je v systému parlamentní demokracie nadby tečným neboť volby jsou svého druhu referendem v němž si občané navolí do parl amentu poslance, kteří budou dle mínění voličů nejlépe hájit jejich zájmy, nez byde nám, než se spokojit s takovou mírou demokracie, která je nám všem dána. Doufejme jen, že prozatím.

Volby sice nebudou vůbec takovým nějakým referendem o němž píše v TELEGRAFU pa ní či slečna Nikola Nikolová, ale budou jedinou možností danou občanům k vyjád ření svého názoru způsobem, který jim je rovněž dán. Jiná možnos a jiný způsob prostě není.

Ač voliči budou volit ne poslance, ale politické strany, to pokud se týče vole b do Poslanecké sněmovny. Jistou míru výběru osob jim umožňuje ustanovení o př idělení preferenčních hlasů nejvýše 4 kandidátům, avšak jen a jen na téže kand idátce pouze jedné politické strany pro kterou se rozhodne. Při volbě senátorů budou voliči skutečně volit osobnosti. Ale i za nimi bude stát konkrétní poli tická strana na níž bude v podstatě záležet, jak svého kandidáta voličstvu pře dstaví, jak mnoho informací o něm voličům sdělí.

Je skutečností, že většina voličů kandidáty pro něž hlasuje nezná či lépe řeče no neví o nich nic než to, co o nich napíší politické strany za něž kandidují. Nezbyde tedy voličům nic jiného, než, jak tomu bylo ve volbách předcházejících , volit zajíce v pytli a až po volbách sledovat, co ten který zvolený poslenec či senátor vyvede pěkného či nepěkného. Jeden se zasadí o schválení chvály ho dného zákona, jiný se opije nebo se popere. Jiný zas, tiše přečká v závětří do dalších voleb. Kterého z nich volit?

Jednoduché bude rozhodování v případech opilců a rváčů. Horší však bude hodnoc ení těch, kteří se zasadili o schválení chvály hodného zákona. Není totiž na s větě člověk ten, který by se zavděčil lidem všem. Někteří takovéhoto snaživého poslence coby kandidáta do nového parlamentu zatratí, jiní mu dají svůj hlas. Toť prostě atribut demokracie - výběr podle svéhu gusta.

Nejobtížnější však výběr bude u těch kandidátů, kteří doposud v poslaneckých k řeslech nezasedali, kteří nejsou voličské veřejnosti známí z veřejné své činno sti. Ač například pan ministr Ruml je toho názoru, že politiku by měli dělat p rofesionální politikové, tedy lidé, kteří se politikou zabývají profesně, není u nás takových lidí mnoho.

Nejvíce je jich nejspíše v řadách KSČM. Jimi jsou bývalí tajemníčci až tajemní ci různých stupňů výborů KSČ. Jak profesionálně a jakou politiku budou takovít o "profesionální" politikové prosazovat není třeba rozvádět.

Profesionálními politiky naše politická scéna neoplývá. Těch šest polistopadov ých let bylo málo nato, aby se tak někdo mohl nazývat oprávněně. Ti mladčíci z Českého půlparlamentu, jímž je Poslanecká sněmovna, se dají spíše považovat z a rozmazlené frocky než za profesionály v čemkoliv. Ona totiž sama ta myšlenka dle níž by měli politiku dělat profesionální politikové je scestná velice. Lé pe je, když politiku dělají ti, kdož se předtím, než je ta spásná myšlenka "dě lat politiku" napadla, vytvořili něco chvályhodného v oboru v němž se vyškolil i. A po takových kandidátech se milí voliči poohlédněte a hodnoťte je ne ve sv ětle jimi hlásaných programů, ale ve světle právě toho, co vytvořili mimo poli tiku.

Je smutnou skutečností, že zůstává na voličích, na jejich malých či vůbec žádn ých možnostech, získat informace o kandidátech. Že nový volební zákon nestanov il kandidátům či politickým stranám kandidátky podávajícím, povinnost informov at voliče o osobě kandidáta úlně a řádně, aby bylo možno poznat kdo je kdo, ne ní divu s ohledem na toho, kdo takový záko navrhl a kdo je schválil. Toto by m ěly dělat sdělovcací prostředky. Důsledně získávat informace o kandidátech a n emilosrdě je publikovat. Jak řekl jeden z mocných naší zěmě, abychom věděli kd o je kdo.

V Praze dne 4. ledna 1996, pro NN Vladimír Kolář