--------------------------------------------------------------------------------
Autor: NN
Název: Dopis zaslaný p.presidentovi
Zdroj: NN Ročník........: 0006/004 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Dopis zaslaný p. prezidentovi - leden 1996 Vážený pane prezidente,
byl jsem mile překvapen a moje okolí taktéž, když jste ve svém novoroční m projevu zapůsobil na lidské city a vztahy.
Tento Váš impuls přišel skutečně velmi pozdě, ale lidé ho ocenili. Splni l jste částečně slib, který jste nám všem dal v lednu 1990, že budete působit na morální profily naší společnosti a to směrem ke strukturám, které zapříčini ly úpadek naší společnosti v době 40leté poroby našeho národa tvrdou a nelidsk ou botou totalitního komunistického režimu.
Byl jsem vždy po začátku naší svobodné společnosti překvapen Vaším tvrze ním, že vlastně tři generace komunistů ignorovaly nás všechny. Ovšem bylo Vámi zapomenuto, že vlastně 2 mil. organizovaných nadlidí byla vlastně 1/6 celého našeho tehdy ještě čsl. národa. Takže vlastně nestraníci byli krutě pronásledo vanou většinou v naší vlasti.
Jsem účastníkem květnové revoluce, v roce 1948 jsem byl vyloučen z právn ické fakulty, zatčen a odsouzen. Pracoval jsem tvrdě v Jáchymově. V průběhu vě znění jsem znal několik spolutrpitelů, kteří byli komunistickými usurpátory od souzeni k smrti.
Živě jsem prožíval dopad krutých rozsudků smrti na pana generála H. Piku a mého příbuzného a spoluvězně pana Charváta. Sám neumím již nyní vlastními s lovy vyjádřit ten neskutečný smutek nás všech vězňů a dopad vyřčeného rozsudku na ke smrti odsouzené.
To psychické napětí, ta bezradnost, ta bezvýchodnost jejich situace. Od okamžiku, kdy u soudu byly jim odebrány hodnosti a vyznamenání, která získali v boji - dobrovolném boji za svobodu našeho národa. Ty bezesné noci, ve kterýc h proplakali hodiny a hodiny beznaděje nespravedlivého odsouzení. Snad jenom m y, kteří jsme byli tak blízko smrti a nelidského zacházení s námi všemi víme, jak tvrdě dopadaly rozsudky na hlavy našich spolubratrů.
Za jakých neskutečně nelidských podmínek dožívali naši hrdinové své sečt ené hodiny života. Žádná naděje nebyla v dohledu a jejich nevina byla teprve p o 40 letech prokázána. Bylo jich ke třem stům.
Je vskutku nepochopitelné, že jste na naše hrdiny zapomenul při udělován í státních vyznamenání.
Vyznamenání jste udělil vojákům - nájemným žoldákům, kteří snad chtěli " bojovat" v Jugoslávii - ale za jaké ideály? Snad za dolary, které ve značné vý ši za účast dostali. Jsou a byli to zištní žoldáci, kteří ne za vlast jako my, ale za nízký peníz chtěli zabíjet lidi. To jim nebylo umožněno, ale zdá se mi , že nárok na vyznamenání nebyl na místě. Vysvětlete národu, za jaké ideály se nechali naverbovat? Za čí peníze chtěli zabíjet? Není to trochu neskutečné? D obře vám jistě v tomto směru radí pan Dinstbier, skalní komunista a zkrachovan á existence let 68 a 93. Myslíte, že hodlal změnit režim KSČ? Ne, chtěl ho jen reformovat na lidskou tvář, které však nebyl schopen. Je nám podezřelé, že se tímto individuem, zrůdou, která nás pronásledovala, necháváte zastupovat ve s větě. Je to nepochopitelné, že ve svobodné společnosti překračujete své pravom oce a posíláte komunistického novináře rudého práva a ne bezvýznamného mluvit ještě dnes za český národ a lid? Tím jste utržil šrám na své svobodymyslné pov ěsti demokrata.
Mezi vyznamenanými chyběli také naši a moji spolubojovníci z květnového povstání. Lidi, kteří "dobrovolně" a bez očekávání žoldu šli za vlast na barik ády a položili svoje životy.
Na druhé straně byli vyznamenáni Němci a sudetští Němci, kteří nám přine sli tolik utrpení, které se dá srovnat pouze s komunistickou diktaturou. Je mi nesmírně líto, že na tyto dvě významné skupiny vlastenců - českého povstání a bojovníky proti komunismu jste jaksi zapomenul. Mám strach a bojím se když prožívám, že žena našeho bývalého kádrováka vytváří komunistické buňk y na našem sídlišti a dělá desítkářku.
Děsím se toho okamžiku, ve kterém by opět přišli k moci a stačilo z Vaší strany tak málo a snad je ještě čas po 12. hodině - působit na morálku lidí - zapřisáhlých komunistů, aby odešli ze všech rozhodujících funkcí a nešpinili naši snahu budovat svobodnou vlast. Jsem přesvědčen, že jsme opět sledováni, p rotože rozvědky pravicového tisku a pravicových představitelů v rámci demokrat ické důvěry nemají přehled o činnosti StB a KGB v naší zemi. To nasvědčuje také tomu, že jste přijal na hrad bolševického floutka Dr. Ratha. Vy jistě víte, že je synem primáře z krčské nemocnice, který byl znám svými těsnými kontakty s ÚV a na svém pracovišti byl pravým diktátorem a rozho doval o osudech všeho zdravotnického personálu. Velmi známé i po letech jsou j eho časté výjezdy na neplacenou dovolenou povolovanou ÚV do zahraničí za peníz e - úplatky, které bral od nemocných. K zdravotnickému personálu však vynikal nebývalou tvrdostí, která neměla obdoby. Ani náhradní volna nebyl ochoten posk ytovat a počínal si jako nadčlověk. A tomu jste s Vaší paní chotí dal důvěru t ím, že jste radil jeho synovi, který se chová taktéž jako usurpátor, diktátor a cynik, kterému jde jenom o peníze.
Omlouvám se, že píši bez podpisy, ovšem krutá zkušenost 40 let a strach z komunistické totality a nelidského útlaku mne ve stáří pronásleduje - čím dá le častěji slýchávám nářek nevinných k smrti odsouzených a to mne děsí.
Příloha - seznam k smrti odsouzených, listopad 48 - 62 Nezapomeneme!
V měsíci listopadu v letech 1948 - 1962 byli zločinnou komunistickou jus ticí zavražděni tito naši spolubojovníci za svobodu:
Borkovec Jaroslav JUDr., nar. 16. 6. 1906, zavražděn 5. 11. 1949 Čančík Emanuel, chemik, nar. 31. 7. 1916, zavražděn 5. 11. 1949 Daněk Antonín, dělník, nar. 24. 4. 1927, zavražděn 14. 11. 1950 Daněk Karel, student, nar. 29. 9. 1923, zavražděn 14. 11. 1950 (dva bratři, zavraždění ve stejný den!!!)
Dlouhý Juraj, diplomat, nar. 23. 4. 1927, zavražděn 8. 11. 1951 Franc Miloslav, Ing., nar. 1. 10. 1899, zavražděn 10. 11. 1951 Horáček Jan, nar. 26. 11. 1919, stržm. věz. str., zavražděn 6. 11. 1951 Charvát Josef, technik, nar. 28. 7. 1923, zavražděn 5. 11. 1959 Chovan Tomáš, por. ČSA, nar. 28. 12. 1926, zavražděn 8. 11. 1951 Janda Vratislav, štkpt. ČSA, nar. 1. 8. 1913, zavražděn 5. 11. 1950 Karolik Josef, přísl. SNB, nar. 25. 9. 1930, zavražděn 11. 11. 1952 Kučera Josef, štkpt. ČSA, nar. 15. 1. 1915, zavražděn 14. 11. 1952 Otčenášek Václav, nar. 26. 9. 1926, automechanik, zavražděn 9. 11. 1951 Peška Jaroslav, Ing., nar. 10. 8. 1907, zavražděn 10. 11. 1951 Plšek Ladislav, dělník, nar. 27. 3. 1925, zavražděn 11. 11. 1962 Plocek Alfréd Ing., nar. 8. 1. 1903, zavražděn 10. 11. 1951 Pospíšil Miloslav, sochař, nar. 6. 8. 1918, zavražděn 4. 11. 1951 Prokeš Květoslav, pplk. ČSA, nar. 2. 6. 1897, zavražděn 5. 11. 1949 Robotka Josef, pplk. ČSA, nar. 25. 2. 1906, zavražděn 12. 11. 1952 Svoboda Ladislav, důstojník v.v., nar. 6. 1. 1893, zavražděn 13. 11. 195 2
Uličný Bartoloměj, dělník, nar. 12. 1. 1923, zavražděn 30. 11. 1954 Velecký Vladimír, rolník, nar. 21. 8. 1890, zavražděn 8. 11. 1951 Volek Boris, drogista, nar. 26. 8. 1928, zavražděn 11. 11. 1951 Vrbický Tibor, nar. 23. 10. 1921, přísl. SNB, zavražděn 2. 11. 1951 Nejsmutnějším dnem byl 5. listopad 1949, kdy, dosud nepotrestaní komunis tičtí zločinci, zavraždili pět hrdinů.
Krev nevinných obětí padniž na hlavy jejich vrahů. Tito nebylo spravedln ostí světskou dosud potrestáni, věříme, že neujdou spravedlnosti Boží. Současn ě ale vyzýváme k zodpovědnosti ty, kteří mají stíhání vrahů v rukou!